tag:blogger.com,1999:blog-78356621051329046882024-02-12T19:50:02.618+01:00Arvari píšePovídky, v nichž se na orientace jednoduše nehledí. Patrik a Lukáš. Něco málo ke psaní. Trocha té gramatiky. Prostě všechno, co jen tuhle šílenou bývalou rudovlásku napadne...Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.comBlogger601125tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-89877585911296863982018-01-10T16:27:00.000+01:002018-01-10T16:27:13.754+01:00Kapitola čtyři: Hrdina a jeho meč<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<i>Tak schválně, kdo si ještě vzpomíná na tuhle blbinku, co jsem kdysi dávno, pradávno rozjela? Halur, mladý hrdina, co se vydává pomstít smrt své rodiny... No, pokud si nevzpomínáte (a ani bych se vám nedivila), tak si pokojně přečtěte předcházející kapitoly, protože mně se po neskutečně dlouhé době podařilo sepsat novou. A pokud to vyjde, v brzké budoucnosti dám dohromady ještě minimálně jednu. Možná i dvě. Nebo se mi to třeba podaří dopsat komplet. Staly se už i divnější věci, no ne?</i></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<i>No dobře, možná ne... :D</i></div>
<a name='more'></a><br />
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<br /></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Meče. Ach ano, ty meče. Zcela nezbytné doplňky každého řádného
hrdiny.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Je jedno, že za normálních okolností udatný rek dává přednost
luku, dýce, otráveným šipkám, případně jakési obskurní
starověké zbrani nalezené v polorozpadlém chrámu. Pokud nemá
<i>meč</i>, může se jít klouzat.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Tedy, o tom byl aspoň Halur přesvědčen, když se na svou výpravu
vydával. Proto s sebou vzal ten jeden z posledních otcových
výtvorů, no ne? Protože bez meče by byl jen… hloupý kluk,
bezcílně se toulající světem.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Obě jeho společnice by nejspíš poznamenaly, že to je i s mečem,
jen má větší pravděpodobnost, že sám sobě ublíží. Ale on z
toho takhle měl mnohem lepší pocit.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Přirozeně, že s výjimkou toho úplně prvního fiaska s bandity
se vlastně nikdy nedostal k tomu, aby svou zbraň použil. Dalo by
se říci, že většinu času se mu ten zatracený krám jen kýval
u pasu a omlacoval mu stehno. A ano, byly chvíle, kdy ho měl sto
chutí popadnout a zahodit do nejbližšího křoví, potoka či
obilného pole. Ale ty se vyskytovaly jen zřídka.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Pětkrát, maximálně šestkrát denně, no vážně.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Dýka, dýka zněla přímo skvěle. Jakožto hrdinovi-začátečníkovi
by mu nepochybně stačila. A zručný bojovník se přesile zajisté
ubrání i s ní.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Nebo možná luk a šípy.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Sekera?</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Halure, já fakt nevím, jak ti to říct něžně...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Něžně?!“ vytřeštila Gildra na svou partnerku oči. „Tomu
idiotovi bych nesvěřila ani naostřený kus klacíku, protože by
si s ním vzápětí vypíchl oko, natožpak dýku!“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ale… můj meč...“ kousl se mladíček do rtu.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ten co ti necháváme výhradně pod podmínkou, že se ho nikdy
nepokusíš vytasit?“ pozvedla brunetka oči.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Gil. No tak,“ řekla smířlivě Seija. „Hale, Gil se jen
snaží říct, že, no… Že jsi možná malinko nepřipravenej na
používání ostrejch zbraní.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Halur se vztyčil do své plné výše, která měla k impozantnosti
blízko asi jako Bohyně k heterosexualitě. „Mé spolubojovnice.
Možná jsem poněkud nezkušený...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Poněkud?!“ zajíkla se Gildra.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„...ale mám v sobě vášeň a nadšení. A jsem si jistý, že
mám boj v krvi a že se správným vedením si potřebné schopnosti
rychle osvojím.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ty musíš mít v krvi spíš litry pálenky, pokud něco takového
vůbec vypustíš-“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Gil. Pšt. Co jsme si včera říkaly?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Že na něj nebudeme zlé, abychom nezranily jeho nebohou křehkou
dušičku? Na to jsem svůj názor vyjádřila jasně.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Jo, já vím, poslala jsi mě do prdele.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Přesně tak. A pošlu tě tam znovu, pokud tě jen napadne
navrhnout, že bychom ho mohly začít trénovat, aby nebyl
nebezpečný především sám sobě, až ten meč bude někdy
náhodou muset použít.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Pozdě, už mě to napadlo.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ehm...“ odkašlal si Halur. „Víte, už zase se tu cítím
poněkud nevítaný.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Dveře jsou tamhle,“ zavrčela Gildra. Svá slova doplnila
gestem pravé ruky.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Halur zmateným pohledem sledoval její natažený prst. „Ne, tam
je strom.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Samozřejmě, že je tam strom. Táboříme na zasrané mýtině.
<i>Všude</i> kolem jsou stromy. Mluvila jsem obrazně.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ach. Jistě.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Gildra zavřela oči, zhluboka se nadechla a začala mumlat modlitbu
k Bohyni. Než Halur přestal poslouchat, zaslechl jen slova „...dej
mi sílu, abych ho neoběsila na jeho vlastních střevech a
nenarvala mu meč do...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Gil. Gil, no tak,“ šťouchla do milenky Seija. „Jsi moc zlá.
A přitom seš tak skvělá učitelka. A Bohyně tě řece nabádá k
tomu, abys pomáhala bližním...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A kdo pomůže mně, hm?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Gil. Gilinko...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ne. Ani omylem. Já bych si nakopávání jeho prdele až <i>moc</i>
užívala.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„No, to je taky dobře, ne? Halur by měl jistotu, že se jeho
výcviku budeš věnovat s veškerým možným nadšením.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Co? Tak moment!“ polkl dotyčný.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A <i>já</i> jsem tady ta zlá, ano?“ pozvedla Gildra obočí.
„Další argumenty máš?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Seija se na okamžik zamyslela, načež se naklonila ke své
partnerce a chvíli jí cosi šeptala do ucha.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Soudě dle brunetčina výrazu nabyl Halur ošklivého dojmu, že se
večer zase bude pokoušet nacpat do uší kusy vlastní přikrývky.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Pokud se tedy večera vůbec dožije.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Protože když černovláska došeptala, Gildra se usmála a kývla.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Večera se dožil, ale skutečně si přál, aby tomu bylo jinak.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Ze svého výcviku si nepamatoval prakticky nic. Což je, přiznejme
si, u výcviku poněkud nežádoucí. Vybavoval si začátek, a pak
už jen mlhavé záblesky.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Ach, ano, a bolest. Příšernou, odpornou, neodbytnou <i>bolest</i>.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Začátek… No, ten spočíval v tom, že mu Gildra bez ceremonií
vrazila do ruky osekanou větev.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Moment, moment,“ ohradil se. „My nebudeme užívat meče?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Promiň, koloušku, ale vážně nehodlám riskovat, že někomu z
nás omylem usekneš nějakou potřebnou část těla. Přišívání
prstů mi nikdy nešlo.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Tobě nešlo v léčitelství víc věcí, Gil,“ konstatovala ze
svého pařezem tvořeného sedadla Seija.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Poznámka o prdeli stále platí, drahá.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ale jak můžeme nepoužívat meče? Nemůžeme je třeba omotat
hadry? Nebo použít cvičné dřevěné meče?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Můžeme. Máš ho v ruce.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ale...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Vyřezávat se ti s ním nebudu. Věř mi, než tohle skončí,
budeš rád, že máš v ruce jen klacek, a ne kus železa.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A-ale...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Halur polkl, když Gildra protočila svou vlastní větev a zaujala
postoj.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Lekce jedna,“ řekla. „Když bojuješ, bojuj a <i>nežvaň</i>.
Pokecat si pak můžeš s protivníkovou mrtvolou.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„No, o tom by se dalo pomelizovat, protože-“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„O tom by se dalo <i>co</i>?“ zamrkala Gildra.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Polemizovat, lásko, polemizovat.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Jo. To,“ kývl Halur. „<i>Mrtvola</i> ti přece… <i>Au</i>!“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Lekce dvě, dávej pozor. Neustále.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A-ano, madam,“ pípl Halur.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Dobře. Takže postoj. Za prvé...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
No, a pak to začalo jít hodně rychle z kopce.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Postoj!“ zaznělo asi třicetkrát. Vždy doprovázené ranou
klackem do nohou.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Zvedni to pořádně!“ slyšel podobně často, načež obvykle
dostal přes unavené ruce.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Neodkrývej se!“ bylo poněkud méně obvyklé slůvko, avšak
zásadně následované ranou do jakékoli části těla, kterou
právě nevědomky vystavil soupeřovu úderu. Do žeber, zad, v
jednom případě i přes zadek.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Řekl by, že měl tělo samou modřinu, ale to by lhal. Jeho tělo
<i>byla</i> jedna velká modřina. A i ta modřina začínala mít
modřiny.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Když po době, která se zdála jako věčnost (ač ve skutečnosti
to nebylo ani dvacet minut) padl do trávy, měl pocit, že i dýchání
je moc namáhavé. Všechny svaly v těle ho bolely, třásl se jako
osika a lapal po dechu, zatímco Gildra pokojně brala do ruky
skutečný meč a vyzývala Seiju, ať ji jde trochu unavit.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Jediné, co ho na jeho stavu blízkém bezvědomí těšilo, byl
fakt, že přikrývku si do uší cpát zcela zaručeně nebude. Ani
kdyby si to snad chtěly rozdat těsně vedle něj. Spánek k němu
totiž přijde rychle a ochotně.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Tedy, buď spánek, nebo smrt.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Ani jednomu se nijak zvlášť bránit nehodlal.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Připraven na další výcvik?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Halur rozlepil ztěžklá víčka a v přívalu jasného slunečního
světla nespokojeně zamrkal.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Je… ráno?“ zachraptěl.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Skoro poledne,“ konstatovala Gildra. „Ale nechaly jsme tě
spát. To jsme hodné, viď?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Moc,“ souhlasil Halur, neboť se obával, že když souhlasit
nebude, bude toho litovat. „Můžu pokračovat?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Můžeš. Ve výcviku,“ ušklíbla se brunetka.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Já… Já nemyslím, že to bude možné,“ konstatoval Halur,
když se pokusil zvednout ruku a promnout si oči. Bolest. Bolest.
<i>Bolest</i>. „Obávám se, že jsem poněkud… neschopen...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A něco nového mi řekneš?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Halur zakňučel.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Poslyš, Gil...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Seijo!“ křikla vyděšeně brunetka. „On umírá! Právě mi
řekl jménem!“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Tak bys ho možná měla nechat dokončit myšlenku, aby to vůbec
stihnul,“ ušklíbla se Seija a vzhlédla od pravidelné kontroly
šípů. „Halurku, copak máme poslouchat?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Já… Já si plně uvědomuji, že protivník se nebude ptát na
to, jestli mě bolí celé tělo,“ vypravil ze sebe Hal a s velkým
fyzickým i psychickým vypětím se přiměl aspoň posadit. „Ale
vy nejste protivníci. Troufám si dokonce říci, že jsme přátelé.
A ve jménu našeho přátelství a ve jménu Bohyně samotné vás
žádám, nemohl bych si dnes vzít den volna?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Gildra se zadívala na mladíkovo zubožené tělo. Očividně se jen
stěží držel ve vzpřímené pozici. Ve spánku se mu vyhrnul
rukáv až k předloktí a odhalil kůži hrající odstíny modré,
zelené a fialové. Byl to žalostný pohled. Vážně, skoro by jí
ho bylo líto.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Ale jen skoro.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ne. Nemohl,“ řekla.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Halurovi v klíně přistála větev.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Jeho fyzický stav ovšem musel mít na Gildru aspoň nepatrný vliv.
Buď to, nebo se sama rozhodla částečně upustit od svého sadismu
z předchozího dne.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Halur si tedy aspoň netroufal doufat, že by menší množství ran
snad schytával díky tomu, že se nějakým způsobem zlepšil.
Právě naopak. Cítil se ještě mnohem hloupější a pomalejší
než kdy dřív.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Proč mu tohle někdo neřekl dřív? Proč ho někdo nevaroval?</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Proč hrdinské eposy nikdy nemluví o tom, jak je ta zatracená
práce fyzicky náročná?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Seija odtrhla oči od blankytné oblohy, na kterou vleže zírala, a
zadívala se na dobitého mladíka.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Protože se čeká, že si to domyslíš. Chápeš, putování
světem, bitky s nepřáteli, udržovat svaly naolejované, aby se
správně leskly, dá taky práci...“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Prosím, nepodstrkuj mu nápady,“ vzdychla Gildra.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Halur se na ni odmítal podívat. Věděl, že právě stahuje z kůže
Seijou uloveného králíka k obědu.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ale v legendách všechno vypadá tak… snadno. I s tím pitomým
mečem umí všichni hned!“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ach, ano, kéž by život byl legenda,“ zasnila se Seija. „Pokud
tě to potěší, když jsem poprvý vzala do ruky meč, byla jsem
naprosto nepoužitelná. Málem jsem si usekla prsty. Pamatuju, jak
matka po otci házela vítězoslavný pohledy. Byl to jeho nápad, že
se mám naučit s mečem. Ona chtěla, abych trávila dny vyšíváním.
Ale víš, co jsem udělala?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„No, vyšívat jsem tě ještě nikdy neviděl.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Správně. Protože jsem zatnula zuby, zabrala a prostě se
smířila s tím, že zlepšování mě bude něco stát. A teď? No,
neříkám, že s tím těžkým krámem umím líp než třeba Gil,
ale když se na mě někdo vrhne, tak se v pohodě ubráním.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A s lukem a šípy jsi taky byla nepoužitelná?“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Pro klid tvojí duše řekněme, že ano,“ zaculila se.
„Každopádně… Víš, pokud je toho na tebe snad všechno moc,
můžeš se na to hrdinství vykašlat. S Gil tě zavedeme do tvojí
rodný vesnice-“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Navrhuješ, abych se vzdal?!“ vytřeštil Halur oči a i
navzdory silné bolesti svalů (i těch, o jejichž existenci dosud
neměl tušení) vyskočil na nohy. „Zapomněla jsi, že na této
výpravě jsem proto, abych pomstil smrt svých rodičů? Jejich duše
nedojdou pokoje, dokud jejich vrazi nezemřou mou vlastní rukou…
Ach, Bohyně!“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Poslední slova se nevztahovala ke zbytku jeho projevu, nýbrž k
pohledu na to, jak Gildra pečlivě kuchá králíka.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Jo,“ kývla Seija, když se mladý hrdina odpotácel vyzvracet
do křoví. „Tak doufejme, že se ti je povede zabít, aniž bys
prolil krev.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Jestli z tohohle kluka někdy bude hrdina,“ vzdychla Gildra,
„tak z tebe bude královna.“</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Nevyhrožuj,“ zasmála se Seija.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Poté se vrátila k pozorování oblohy a Gildra ke své práci.</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Halur se svalil do trávy opodál.</div>
<div class="western" style="break-before: page; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
</div>
<div class="western" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Novou družinu,“ zamumlal. „Vážně potřebuju novou
družinu.“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-52105229101188144002018-01-09T21:47:00.003+01:002018-01-09T21:47:37.653+01:00Neříkala jsem to? No říkala jsem to!A měla jsem pravdu. Přirozeně.<br />
<br />
Jo jo, jak jednou přestanu psát články na víc jak pár dní, je to všechno prostě a jednoduše v háji. Těžko se naskakuje do rozjíždějícího se vlaku, když po pár krocích zastavíte, co?<br />
<br />
Jo jo, došla jsem už až k mizerným metaforám. Jsem prostě dobrá.<br />
<br />
Na moji obhajobu, já chtěla blogovat. Vážně. Ale znáte to, reálný život, pracovní povinnosti, tohle, tamto... A najednou je pár měsíců pryč, já nevím, kam se poděly, jen vím, že jsem za tu dobu nenapsala prakticky ani čárku a že mě to strašně štve.<br />
<br />
A že to zase jednou chci změnit a pokusit se nějak vybalancovat pracovní povinnosti s psaním. Byť moje pracovní povinnosti toho "psaní" zahrnují mraky.<br />
<br />
Jo, já vám asi ještě neřekla, co že to teď vlastně dělám? No, tak možná někdy příště. Když to slíbím, možná budu mít i motivaci to dodržet. Možná. Abych pravdu řekla, podobný je i smysl tohohle nesmyslného hlášení. Když sem napíšu, že chci psát, nemůžu vás přece (ZASE) zklamat, že ne? No že ne?<br />
<br />
No dobře, můžu. Ale doufejme všichni, že to neudělám... :DArvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-13006311498760060362017-09-14T22:57:00.000+02:002017-09-14T22:57:08.088+02:00Korálková závislost snadno a rychle<div style="text-align: justify;">
Tenhle článek bude tak trochu osobní. A taky (snad) tak trochu zábavný. A tak trochu jiný, než jste tu zvyklí. Ačkoli... No, já toho vždycky nakecala hodně o sobě, co? Takže vlastně nic neobvyklého, když se to tak vezme.</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Víte, už odmalička jsem měla potíže udržet ruce v klidu. Pořád mám tendenci si s něčím hrát. Abych doma seděla a koukala na film, to neexistuje. I v kině mi to dělá potíže. A co je nejlepší udělat s takovýma neustále znuděnýma rukama? No přece zabavit je.</div>
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dá se říct, že tohle zabavování taky provozuji už odmalička. Už nějaký pátek před desátými narozeninami jsem holdovala ručním pracím, a to i takovým, z nichž by se úředníkům EU, podle nichž je i nafukování balonků činnost nebezpečná pro děti, orosilo čelo i jiné části těla. Pletení, háčkování, šití šateček pro panenky, náramky přátelství, korálková zvířátka... Musela jsem si zkusit všechno. A všechno mě to bavilo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tahle moje záliba se u mě přenesla i do dospělosti. Moje náramky přátelství jste už možná někdy někde zahlédli. A moje ketlování. A kroužkování. Ano, protože i jako velká holka jsem si prostě musela zkusit všechno, co mi pod ruce přišlo. A to radši nezmiňuji tu hromadu věcí, u nichž jsem se ovládla a <i>nezkusila </i>je. Ovšem nic z toho mě zase tolik nebavilo - až na ty náramky přátelství, ale těch se zase prakticky nedá zbavit, pokud to člověk neunosí sám. Nejsou prostě kdovíjak in. Zabavování rukou je jedna věc, ale když člověk něco dělá, byl by rád, aby se mu vrátily aspoň peníze za materiál. Víte, aby je mohl vrazit do <i>dalšího </i>materiálu. Znáte to.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi63nnxkCTk4nGQysFA0bgNLqi8IL_D95X_GkG8h9PvNR0_kzxin7zlE4TsJLWZGQtx4vjQ1B3JFym-cY3TQPLcFeqLs3YzmCCO86VJee8M0gk-R9HxZVRdXzwDXNHlwbDI9EENkO8_Rrp0/s1600/IMG_20170908_102138.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi63nnxkCTk4nGQysFA0bgNLqi8IL_D95X_GkG8h9PvNR0_kzxin7zlE4TsJLWZGQtx4vjQ1B3JFym-cY3TQPLcFeqLs3YzmCCO86VJee8M0gk-R9HxZVRdXzwDXNHlwbDI9EENkO8_Rrp0/s200/IMG_20170908_102138.jpg" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
No, pokud jste v posledních pár týdnech zahlédli facebookovou stránku, tak už víte, k čemu mířím. Tam jsem to už sdílela. Ale pokud ne...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Někdy loni v létě jsem se rozhodla pro celkem radikální krok. Přestat pořád slintat nad šitými korálkovými šperky a zkusit je vyrábět sama. Koneckonců, jako malá jsem z korálků dělala zvířátka, no ne? Pár náramků jsem taky zvládla. Tak kde by mohl být problém? Znova už si půlku korálkovací jehly do nohy snad nevrazím.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Začala jsem pěkně zlehka. Kdo by kupoval ty předražené japonské korálky nebo superpevné nitě. Stačí obyčejný český rokajl a vlasec. Tak jsem došla do galanterie.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, na první úskalí jsem narazila ještě tam. Věřili byste, že ty korálky, co se za mého dětství prodávaly za dvacku za balíček, teď stojí padesátku? No, já tomu věřit taky moc nechtěla. Ale nakonec jsem si dva balíčky odevzdaně nesla k pokladně. Spolu s tím vlascem, korálkovacími jehlami a dalšími pár proprietami.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Úskalí číslo dvě se objevilo pro změnu doma. Vlasec se neprovleče jehlou. A sakra. No nic, jakou nejtenčí jehlu doma máme? Jo, to bude stačit. Snad.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQB00s4LDBqqOISW9LCemaYowGqZ5EOqj-kq3hW9fI2YeDA04483UI1conLL20fu_5R3lJI4U5-T7l4v0o6dSpZqUxaCN9T_Ucp0VLJWfiTlTNn1hOxupqHb2JDBmTt1HVepG33Q4p1vSn/s1600/IMG_20170804_124140.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQB00s4LDBqqOISW9LCemaYowGqZ5EOqj-kq3hW9fI2YeDA04483UI1conLL20fu_5R3lJI4U5-T7l4v0o6dSpZqUxaCN9T_Ucp0VLJWfiTlTNn1hOxupqHb2JDBmTt1HVepG33Q4p1vSn/s200/IMG_20170804_124140.jpg" width="200" /></a>Úskalí číslo tři navázalo takřka vzápětí. Hergot fix, jak někdo může šít vlascem? Vždyť to vůbec nejde utahovat! A ty korálky určitě bývaly stejnoměrnější, tohle do sebe vůbec nezapadá! Nepomohlo ani to, že jsem si vzala do hlavy, že chci hned na začátek obšít kuličku, což je i za ideálních podmínek tak trochu vyšší dívčí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aby bylo jasno, za normálních okolností mám při ruční tvorbě takřka božskou trpělivost. Nevadí mi nad něčím sedět hodiny. Nevadí mi, když to přibývá nekonečně pomalu. Baví mě to. Ale první den, co jsem si zkoušela šité šperky, skončily veškeré pomůcky v koutě. Ještě, že jsem začínala zlehka, říkala jsem si. Aspoň jsem nevyhodila tolik peněz oknem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale jsem beran. A protože jsem se jednou rozhodla, že to zvládnu, zvládnout jsem to prostě musela. Tak jsem zkusila pár jednodušších věcí. A světe div se, ono to docela šlo. I s tím vlascem. Blbě, ale šlo to.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Provedla jsem proto zcela logickou úvahu. Pokud mi něco jde (a relativně mě to i baví) za ne zcela ideálních podmínek, co teprve kdybych ty ideální podmínky měla?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co vám mám říkat, moje platební karta plakala. Usedavě. A já spokojeně čekala na balíček s těmi předraženými korálky a superpevnými nitěmi, co jsem rozhodně nepotřebovala. To bylo ani ne dva týdny po tom nákupu v galanterii. No jo, jsem prostě slaboch.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZkbpIBi25W0CJ-2lH-hcno43IHMcJyYloCuTBTvZhUdBk0zsNScVmfLQBmUgqOIsvGJ482Y-HRJ7LGaBco9W5knJdEqOTlKSjkFVYwZQMhQmJ7fykDUj15kz20V55EmdPKy7vQFQx6-sR/s1600/IMG_20170814_155122.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1600" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZkbpIBi25W0CJ-2lH-hcno43IHMcJyYloCuTBTvZhUdBk0zsNScVmfLQBmUgqOIsvGJ482Y-HRJ7LGaBco9W5knJdEqOTlKSjkFVYwZQMhQmJ7fykDUj15kz20V55EmdPKy7vQFQx6-sR/s200/IMG_20170814_155122.jpg" width="200" /></a>A pak už to šlo tak nějak ráz naráz. Pár náušnic. Nějaký ten náramek. Obšívaná kulička (ha!). Další náušnice.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Další přehnaně velká objednávka korálků, kterou jsem si sama před sebou pokoušela obhájit. Neúspěšně. A další. A další.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Totální a naprostá závislost. Hodiny strávené nad korálky. Zamilovala jsem se. Zbožňuju kombinování barev, vymýšlení, co přesně vytvořím, i tvorbu samotnou. (Pravda, někdy, když to nejde tak, jak bych si představovala, letí rozdělaná práce do kouta. Moje trpělivost přece jen není nekonečná.) Baví mě vymýšlet nové a nové blbiny, i když se za ně pak třeba proklínám.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jistě, od těch prvních záchvatů tvoření jsem se už trochu uklidnila. To, že bych nad korálky strávila většinu dne, se už stane spíš výjimečně. Občas se mi i něco prodá. Takže dokonce ani ta moje peněženka už tolik nepláče.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Naprosto totiž popírám, že bych si kvůli tomu, abych měla všechny korálkovací potřeby kam ukládat, musela jsem si koupit nový stůl...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>(P.S. Jen tak mezi řečí, kdybyste se chtěli na ty moje výtvory podívat blíž, <a href="https://www.facebook.com/sperky.arvari/">TADY </a>najdete facebookovou fanpage. *tiše a nenápadně se vtírá*) :D</i></div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-8594408365621112322017-08-17T22:29:00.001+02:002017-08-17T22:29:56.536+02:00Seriálový tip #5 - Hit the Floor<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://images-na.ssl-images-amazon.com/images/M/MV5BMjE0MzU2NTQ3Nl5BMl5BanBnXkFtZTgwODQ3NTI2NzE@._V1_.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="480" height="320" src="https://images-na.ssl-images-amazon.com/images/M/MV5BMjE0MzU2NTQ3Nl5BMl5BanBnXkFtZTgwODQ3NTI2NzE@._V1_.jpg" width="212" /></a>Po dlouhé, dlooouhé době jsem tu zase jednou s jedním seriálovým tipem. Jak jsem už předesílala v článku o tom, že se vracím, tímto okamžikem opouštím původní podobu tipů, protože mě hrozně svazovala a nebavila. Takže k čertu s podnadpisy a pořád tím samým dokola, sem s názory vyjádřenými formou souvislého článku. Jupí!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Protože víte jak, sice je ještě léto, ale někdy je venku ošklivo, a jediné, na co má člověk v tu chvíli náladu, je zalézt si do postele a pustit si nějakou oddechovku. Koneckonců, když je vedro, tak je pro změnu nejlepší padnout, nehýbat se a pustit si nějakou oddechovku. (Člověk si umí báječně hledat výmluvy, proč čučet na seriály, že? Já u toho třeba šiju z korálků...)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každopádně, pokud tedy snad hledáte nějakou oddechovku, u níž zabíjet čas, seriál <a href="http://www.imdb.com/title/tt2368645/">Hit the Floor</a> se jeví jako takřka ideální. Můžete u něj hezky vypnout mozek (technicky vzato byste tedy dle tvůrců neměli, z důvodů, k nimž se ještě dostaneme, ale v praxi klidně můžete), nebo se třeba věnovat nějaké vlastní činnosti (jako já tomu šití).<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Touhle dobou vám už asi docvaklo, že v tomhle případě nejde o žádný velký seriálový skvost. Myslím, že z toho by tohle dílo nikdo nepodezíral už po první epizodě. Není to tedy ani extrémní propadák, ale zkrátka nic, co by ve vás zanechalo nesmazatelnou stopu. Oddechovka. Tečka.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celý příběh se točí kolem basketbalového týmu LA Devils a těch, kteří se na jeho chodu podílí. Manažerů, hráčů, trenérů... roztleskávaček. Tedy, tanečnic. Kolem těch především.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hlavní hrdinkou je mladá tanečnice Ahsha (ne, nepřepsala jsem se, to h navíc tam fakt patří). Ta žije se svou <strike>manipulativní </strike>milující matičkou Sloan a má <strike>otravného</strike> úžasného přítele Germana (ano, vážně se píše jako ten stát). A vzala si do hlavy, že se po maminčině vzoru chce stát členkou týmu <strike>roztleskávaček</strike> tanečnic LA Devil Girls. bez ohledu na to, že jí to maminka horem spodem vymlouvá, Ahsha si jde paličatě za svým a dosáhne svého snu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh8uu5raHt85DvgFkfKbPMZ2Hxu0ohm0U9_XWzOiyQCs0GOdzyuuJmLIJC3Kj6BuMJK_i9Md8bm_kVDJNGJwe8p2CYP2WssEbYlzikXOwhOQ21SU2BoDl48qvswLP87VPre-kleUQp94w8/s1600/hit-the-floor1.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="197" data-original-width="350" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh8uu5raHt85DvgFkfKbPMZ2Hxu0ohm0U9_XWzOiyQCs0GOdzyuuJmLIJC3Kj6BuMJK_i9Md8bm_kVDJNGJwe8p2CYP2WssEbYlzikXOwhOQ21SU2BoDl48qvswLP87VPre-kleUQp94w8/s320/hit-the-floor1.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale protože Ahsha je, samozřejmě, dušička nevinná, krutým sportovním světem neposkvrněná, brzy si poněkud natluče svá pohledná ústa. Zjistí totiž, že stadion je celý prolezlý intrikami, a že najít někoho, kdo nemá nějaké postranní úmysly nebo zásadní charakterové vady, je skoro zázrak. Největší problémy má s kapitánkou roztleskávaček Jelenou (ne, Jelena není ruského původu, je to černoška, a mě by fakt zajímalo, kde autoři ty jména pobrali, která proti ní od začátku něco má. Sice už jsem zapomněla co, ale určitě to bylo něco zcela zásadního. Krom toho chuděrka Ahsha musí čelit nadbíhání hvězdného hráče týmu Dereka. Odolá nevinné děvče veškerým svodům, nebo ji ten zákeřný svět, před nímž ji maminka stokrát varovala, nadobro zkazí?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ahshina dějová linka však není tak docela tou hlavní. Nejdůležitější roli totiž hrají právě všechny ty intriky, postranní úmysly a tajné plány, které mají snad všichni, až na hlavní hrdinku. Každý chce něčeho dosáhnout. Vyšších výdělků. Zničení někoho, koho nemá v lásce. Už jsem zmiňovala vyšší výdělky? No, prostě tak. A každý si jde tvrdě za svým. A samozřejmě, že jejich záměry nezřídka stojí proti sobě. Jak taky jinak.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuKdYI7LJ_6IVBWBDU2_na8gEIxAflwaZFYdFZCRe9LhpwcHgdITUfshfvjP2CsQfxwJtHlebHot8cYBDneB5sgwM0SL6wAQX6Op85JIKcSIgdmY8jWrGaOgZk5lkwAWguJYETv-Cw2g8k/s1600/hit-the-floor5.gif" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="197" data-original-width="350" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuKdYI7LJ_6IVBWBDU2_na8gEIxAflwaZFYdFZCRe9LhpwcHgdITUfshfvjP2CsQfxwJtHlebHot8cYBDneB5sgwM0SL6wAQX6Op85JIKcSIgdmY8jWrGaOgZk5lkwAWguJYETv-Cw2g8k/s320/hit-the-floor5.gif" width="320" /></a>První řada je v tomto ohledu ještě celkem divácky nenáročná. Celkem. Situace se zkomplikuje ve druhé řadě, kde se nám objeví hned několik postav označitelných za zákeřné zmetky, a jedna z těch původních je zavražděna. Rozjíždí se tak kolotoč vyšetřování a uvažování, kdo to jen mohl udělat. Ne, že by ona postava byla všeobecně zbožňována a nikdo jí nemohl chtít ublížit. Právě naopak, motiv k její vraždě má na stadionu snad i vrátný a uklízečka. Včetně postav, které jste v minulé řadě ani nepotkali. To aby byl divák správně zmaten a napjat. Tedy, to byl patrně záměr tvůrců. V praxi to nějak nefunguje, protože divákovi je identita vraha víceméně ukradená. Osobně jsem doufala jen v to, že to nebude jedna z přesně tří postav, které mám v tom seriálu ráda.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsme u těch oblíbených postav... Ano, většina mi jich vcelku lezla na nervy. Ahsha je rozmazlenec. Jelena zákeřná mrcha (a navíc mě vytáčí to, jak jí všichni říkají, jak je překrásná, když vypadá jako vyumělkovaná panenka). Sloan je přesvědčená, že jen ona má vždycky pravdu. German se chová majetnicky a příšerně fňuká. A tak dále. Krom dvojky, o níž bude řeč za chvíli, jsem měla ráda už vlastně jen Kyle - současnou Devil Girl a bývalou striptérku, která ráda využívá toho, že je hezká, a neustále se snaží nějak si finančně přilepšit. Ale na rozdíl od těch ostatních to dělá takovým... divácky milým způsobem. V pozdějších dílech jsem si oblíbila ještě bývalou Devil Girl Raquel, ale že bych ji zbožňovala, to se říct nedá.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfVI4Zp57Bu2X5pbFvoqXyRDUqtpnFRX3ATjQRmKB6TZ_y9SSDMAMkyjGuhNU7C4s9i_RknklxfSgZcHH-lxR3jwiuEI4lwUji2tiI7LicZZkqYKmGL-3EyPxRo0ReKqTnM5wexpHlb0wh/s1600/hit-the-floor2.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="197" data-original-width="350" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfVI4Zp57Bu2X5pbFvoqXyRDUqtpnFRX3ATjQRmKB6TZ_y9SSDMAMkyjGuhNU7C4s9i_RknklxfSgZcHH-lxR3jwiuEI4lwUji2tiI7LicZZkqYKmGL-3EyPxRo0ReKqTnM5wexpHlb0wh/s320/hit-the-floor2.gif" width="320" /></a>Tak jo, přiznejte se, kdo je vyděšený, že jsem ještě nezmínila, co je na tom seriálu teplého, a proč že se tu tudíž octnul v tipech? Nebojte, už jsem u toho. Ony postavy se totiž objeví právě až ve druhé řadě, kdy do týmu přichází hezoun Zero (to je ta blonďatá drama queen) v doprovodu svého manažera Judea (já vím, taky jsem myslela, že Jude je spíš ženské jméno, ale...). Ne, nepřichází tam jako pár. Ani zdaleka ne. Jejich vztah je někde na pomezí mezi ryze profesním a přátelským. A vlastně je ani moc nevídáte vedle sebe. Proto to ve chvíli, kdy se začnou MILOSTIVĚ dávat dohromady, působí tak trochu jako blesk z čistého nebe. Nebo možná jako zoufalý výkřik tvůrců: "Sakra, my tam nemáme gaye? Kdo zapomněl na gaye? Co budeme dělat, aby nás bojovníci za diverzitu nesežrali zaživa?!"</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHcjCJ7swPyWj98ivvf2rmHZ3pfLZFLaGpMCIAvq1gr0k7LQ6S13kJIiZpEbfcTAgWnjJ1f3R2-IeqAZbwJUqlXB-Olswt0SI5r5iQUEtPWzy9yRZAQys8-t9rfpHGxDXikIzLiHC7qkCU/s1600/hit-the-floor3.gif" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="197" data-original-width="350" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHcjCJ7swPyWj98ivvf2rmHZ3pfLZFLaGpMCIAvq1gr0k7LQ6S13kJIiZpEbfcTAgWnjJ1f3R2-IeqAZbwJUqlXB-Olswt0SI5r5iQUEtPWzy9yRZAQys8-t9rfpHGxDXikIzLiHC7qkCU/s320/hit-the-floor3.gif" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ano, vážně tam byli. DOSLOVA.</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
Nutno říci, že jim tohle vcelku rychle odpustíte. Protože Jude a Zero jsou ta jedna věc, co je na tomhle seriálu vážně dobrá. Ne, vážně skvělá. Vážně úžasná. Jejich příběh vás (na rozdíl od většiny těch ostatních) skutečně zaujme. Nebo že by to bylo jen mnou a mojí úchylkou? Ne, vážně. Sledovat, jak se zamilovávají, překonávají prvotní překážky (které, přiznejme si to, si do cesty naházeli sami, že, Zero?), jak se jejich charaktery a jejich vztah postupně vyvíjí... Ano, jsem zcela ochotná zapomenout na to, jak nemotorně ten jejich úplný začátek působil. Protože to, kam během několika málo dílů dospějí, zatímco všichni ostatní se víceméně plácají na místě a vrací se k vlastnostem, co měli v první řadě... Jo, to za to stojí. Prostě je to takový ten pár, u kterého si řeknete, že se hledali, až se našli. Že jsou přesně to, co ten druhý potřeboval. A zároveň to vůbec nepůsobí jako nějaká uslintaná romantika. A to mi věřte, na ty jsem poslední dobou vysazená.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, takže abych to nějak shrnula... Ano, tenhle seriál má mouchy. A nemá jich zrovna málo. Ano, je spousta důvodů, proč se na něj nekoukat. Ale Jude a Zero jsou jedno velké plus, které (aspoň v mých očích) ta negativa zcela převážilo. Takže vám říkám, zkuste to. Klidně se začněte koukat až na tu druhou řadu, kde se ti dva objeví. Ale zkuste to. Třeba vás to chytí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ach, ano, a abych nezapomněla jeden důležitý fakt... Zero není gay. Zero je bi. Zero na plnou hubu řekne, že byl s muži i se ženami. A na plnou hubu řekne, že je mu to úplně jedno. A bože, to je taková ÚLEVA, projednou se vyhnout klišé typu "celý život spal se ženami, ale ve skutečnosti je gay, jen si to neuvědomoval/nemohl to veřejně přiznat"... Ne. Zero je prostě bi. A já jsem za to vážně, vážně ráda...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjakJUiCVjJ8nbo2RaEtje379IUbPkcPKQVxwk6S2VukFC2sZ7WU_MwwBuP8fs_jT17hxNntGl08kFm5rHHGAeOCInCkWuUjOHLMRpCCrTWzWPAWTV6iM2WkCaHqNA41aLKnIM2IJpwEKLE/s1600/hit-the-floor4.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="197" data-original-width="350" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjakJUiCVjJ8nbo2RaEtje379IUbPkcPKQVxwk6S2VukFC2sZ7WU_MwwBuP8fs_jT17hxNntGl08kFm5rHHGAeOCInCkWuUjOHLMRpCCrTWzWPAWTV6iM2WkCaHqNA41aLKnIM2IJpwEKLE/s320/hit-the-floor4.gif" width="320" /></a></div>
</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-51933912538486509622017-08-14T22:27:00.002+02:002017-08-14T22:27:34.330+02:00Lubrikant je pro slečinky (aneb Co mě točí na gay fikci)Taky máte tak rádi nadávající články? Z pozice blogera je naprosto miluju. Nejen, že mi jejich psaní odjakživa šlo tak nějak líp (to bude ta sarkastická povaha po mamince), ale ještě se při nich člověku tak hezky uleví... A že si ulevit potřebuju.<div>
<br /></div>
<div>
Víte, pryč jsou časy, kdy jsem vzala zavděk jakoukoli gay knížkou či povídkou (ano, zcela nepokrytě se tu budu zaměřovat jen na homosexuálně orientované jedince mužského pohlaví, omlouvám se) a její případné chybky nehrotila. Postupem času se ze mě stala vcelku vybíravá mrcha. Která má výhrady. A má jich dost. Dost možná i k vlastním starším dílům, mimochodem. Některé jsou ryze objektivní námitky (většinou týkající se, ehm, základních funkcí lidského těla), některé spíše moje vlastní soukromé (ne)preference. Ale pokud chcete vědět, jaké jsou ty největší z nich...<a name='more'></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>1) Klišé, kam se podíváš</b></div>
<div>
Začneme zlehka a z větší části netělesně. První věcí, co mi spolehlivě otráví každou fikci, co čtu, jsou klišé. Ne, nemluvím o klasickém "typickém gayovi", co je zženštilý kamarád hlavní hrdinky, který jí vždy ochotně pomáhá s výběrem outfitu na rande, ty ještě nějak překousnu, byť mírně skřípu zuby. Co osobně nesnáším je promítání typických klišé z hetero romantiky do "teplých" děl. Znáte to.</div>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
<i>"Celou tu dobu jsem tě miloval, a ty jsi to neviděl!"</i></div>
<div>
<i>"Ano, ale teď, teď si uvědomuji, a možná až příliš pozdě, že já... tě také miluji! Koneckonců, pomohl jsi mi překonat můj alkoholismus!"</i></div>
<div>
<i>"Ach, drahý! A ty jsi mi dal naději, když můj život začínal ztrácet smysl!"</i></div>
<div>
<i>"Chci být navždy s tebou!"</i></div>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
No dobře, dobře, to je možná trochu extrémní, a je to hrůza bez ohledu na zúčastněná pohlaví, ale stejně si myslím, že si místo na žebříčku zaslouží. Protože to jde i jinak. Jde mít romantiku bez toho, aby se z díla stala absolutní slaďárna. Prostě jen proto, že jsou oba teplí, nemusí být pořád jen ťuťu ňuňu...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>2) Všichni jsou teplí, Dave</b></div>
<div>
Neříkám, že v každém díle musí být jen jeden jediný gay, maximálně gay pár, bože chraň. A taky netvrdím, že když to v kontextu díla dává smysl, tak je na závadu, když jsou všichni minimálně bisexuální. Nebo že nemůžete mít za hlavní hrdiny celou teplou partičku. Spíš jde o to, když se z kohokoli, koho váš teplý hrdina potká (v běžném životě, nikoli v gay baru) a kdo ho jen trochu přitahuje, vyklube taky gay. Kterého hlavní hrdina přitahuje. Jaká to náhodička. Už desátá v řadě. Zív.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>3) Lubrikant je pro slečinky</b></div>
<div>
A když už hlavní hrdina potká toho desátého gaye v řadě, je tu velká šance, že dojde i na sex, že? Ach, ano. Samozřejmě, že se tak stane na nějakém zcela nepříhodném místě, a ani jeden z účastníků u sebe nemá lubrikant. Ale to nevadí, ten přece vůbec není potřeba. Stejně jako nějaká příprava. Tse, kdo by se tím zdržoval, nejsme přece citlivky.</div>
<div>
Nejlepší je, když ještě před samotným aktem hrdina ve svém vnitřním monologu přemítá o tom, jak nemá rád to náhlé vniknutí. A člověk jen sedí a ve SVÉM vnitřním monologu přemítá o tom, jestli v osmnáctém století neměli aspoň ten zatracenej olej. Což mě přivádí k dalšímu bodu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>4) VŠECHNO je lubrikant</b></div>
<div>
Ani nevím, jestli je tohle horší nebo lepší než bod předchozí. Ano, náhražky za lubrikant nepochybně existují. Olej, vazelína, v případě krajní nouze sliny. Pár dalších, nad nimiž by se dalo přimhouřit oko. Ale bohužel, občas se objeví o dost šílenější nápady. Jako třeba nejrůznější dresingy. Motorový olej. Prostě věci, u nichž nijak netoužíte po tom, aby se dostaly do blízkosti vašich intimních partií.</div>
<div>
Pravda, tyhle extrémy většinou najdete ve fanfikcích. Díkybohu. Ještě aby to vycházelo tiskem.</div>
<div>
Ale mimochodem, kdybyste měli dost odvahy, <a href="https://www.youtube.com/watch?v=RAhiOamN37Y&t=145s">TADY </a>je video se seznamem věcí, co kdy někdo ve fanfikcích použil jako lubrikant. Vodka? Au, au, AU...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>5) Nekonečná výdrž</b></div>
<div>
Aneb když hrdina, kterému už není zrovna -náct, s klidem jede celou noc. Desetkrát za sebou. Bez odpočinku. Bez toho, aby byť jen na moment zvadnul (pravda, to by bylo nemožné i u toho, kterému by bylo -náct). Ani po orgasmu. Nikdy. A každé číslo s ním trvá minimálně hodinu. Takže vzato kolem a kolem je z toho taková milá desetihodinová šukačka.</div>
<div>
Ještě teď vzpomínám na tu fanfikci, v níž stálo "Stark byl naštěstí opilý, takže vydržel jen půl hodiny". Skoro se děsím ptát, kolik že to podle autorky vydrží ve střízlivém stavu...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>6) Jak jen toho ptáka kreativně nazvat...</b></div>
<div>
Čestný bod, za nějž vlastně vděčíte Dianě Gabaldon. I když jsou samozřejmě i jiní autoři a autorky (fakfikcí i originálních děl), kteří pro mužská přirození a jiné části těla vymýšlí nejrůznější nápaditá pojmenování, jen aby nemuseli bez obalu napsat, kdo kam komu co vrazil. A co hůř, vymýšlí i různé kreativní opisy pro onen akt samotný, takže čtenář vlastně pomalu ani neví, jestli vážně šukají, nebo se najednou šli projet na koních.</div>
<div>
Jak jsem říkala, za tento bod (no dobrá, a i za pár ostatních, ale neřeknu vám, které to jsou) vděčíte Dianě Gabaldon a její sérii o lordu Johnovi, kde se nacházel následující popis hrdinou spatřeného intimního aktu: <i>"...naked and facedown on the bed, being split like a buttered bun by a blond German officer."</i></div>
<div>
Sexy, není-liž pravda? Velice sexy...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Tak, a to by bylo to nejdůležitější z mého seznamu. Docela se mi i ulevilo, věříte?</div>
<div>
A co na teplých dílech točí vás?</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-839183145332056802017-08-11T16:58:00.000+02:002017-08-11T16:58:28.465+02:00Je libo comeback?<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Ehm, ťuk tuk? Tady
jedna polozapomenutá blogerka, která se hlásí zpět do služby.
Tedy, možná hlásí. Pokouší se hlásit?</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<br />
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Uznávám, že po
těch mnoha a mnoha měsících, kdy jsem na tenhle blog nenapsala
ani čárku (a vlastně většinu času zcela ignorovala fakt, že
vůbec nějakej mám, což je docela smutný, vzhledem k tomu, že
dřív jsem jím žila), si už na mě možná ani nevzpomínáte. To je v pohodě. Zasloužím si to. Přestala jsem s blogováním z vlastní blbosti (a strašný lenosti), holt si budu muset svoji fanouškovskou základnu vydobýt zase zpátky.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Což se asi tak docela nepovede, ale tak... co už.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Je to trochu blbej pocit, psát tenhle článek s tím, že ho dost možná ani nikdo neobjeví. Nebo skoro nikdo. Ale jak říkám, zasloužím si to. A asi bych si na ten pocit měla začít pomalu zvykat, co?</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No, dost sebelítosti. Jak jsem už napsala, hodlám učinit pokus o nějaký ten návrat. Ještě si nejsem jistá, jakou formou to bude. Nevím, jestli budu pokračovat ve všem, co jsem tu měla, nebo jestli některý rubriky začnu tiše ignorovat. Je pravděpodobný, že ty, co ignorovat nebudu, se jistým způsobem více či méně změní. Třeba už teď vím, že ačkoli chci pokračovat ve filmových/seriálových/knižních tipech, určitě budou vypadat jinak než dřív, jelikož jejich původní forma pro mě ve finále byla dost svazující a nezábavná. A i matně tuším, že asi nebudu publikovat zrovna moc jednorázových povídek, protože mě jednoduše nebaví.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Pokud se dokopu, může se stát i to, že se tu někdy na pokračování přistane něco z toho, co jsem kdysi sepsala, ale nikdy nedotáhla do konce vydání. Nebo že to tu přistane jako ebook. Nebo tak něco. Tedy, kdyby o to byl zájem, samozřejmě. A ono i kdyby nebyl. Byla bych ráda, kdyby si některý z těch věcí přečetl i někdo jinej než pár vybraných jedinců, kterým jsem to posílala na zdrbnutí.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No, a... To je tak nějak všechno, co jsem prozatím chtěla napsat. Takže vy, co sem ještě jednou měsíčně s nadějí v srdci zabrousíte, stay tuned. Pokud budeme mít všichni štěstí, tak tenhle blog brzy zase trochu ožije...</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-28377771507034738682016-12-11T01:05:00.001+01:002016-12-11T01:05:26.337+01:00Kapitola tři: Tajemství ukrytá v minulosti<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<i>Možná se vám tomu zase jednou nechce věřit, ale je to tak, jsem zase tu. A rovnou vám nesu třetí díl dobrodružství našeho hrdiny Halura, pokud jste na něj už všichni nestihli zapomenout (a pokud zbyl ještě někdo, kdo to tu čte). Nebudu vám tu vysvětlovat, proč jsem se tak dlouho neozývala, protože o tom, když bůh dá, v nejbližší době napíšu sólo článek. Teď si prostě hezky užijte tuhle novou kapitolu... :)</i></div>
<a name='more'></a><br />
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Během několika málo dní strávených na cestě začínal Halur
docházet k přesvědčení, že hrdinské příběhy mimo jiné lžou
i o družinách. Pravda, možná to bylo tím, že zbývající členy
té jeho tvořily dvě ženy. Protože upřímně, v příbězích
družiny obsahovaly obvykle ženu pouze jednu, zato však půvabnou,
dlouhovlasou, dobře stavěnou a vždy upravenou, lhostejno jak
dlouho byla mimo civilizaci.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
V té Halurově byly dvě, z toho jedna měla krátké vlasy a, jak
mladík po menším nenápadném zkoumání zjistil, skoro chlapeckou
postavu, ta druhá pak přemíru svalů a tendenci používat dýku
místo párátka. A co bylo nejhorší, jejich kožená zbroj
zakrývala všechny potenciálně zajímavé části jejich těla.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Ani jedna zdaleka neodpovídala Halurovým představám o půvabné,
osudové ženě, kterou na svých cestách tajně doufal potkat. Ne,
že by jim to nějak vadilo. Tedy, aspoň se nezdálo, že jim to
vadí.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Každopádně, v příbězích družiny obvykle docházely k
jednoznačné shodě. V tomto případě došly ke shodě vždy jen
Seija a Gildra, a Halur s nimi buď mohl souhlasit, nebo s nimi mohl
nesouhlasit. A pak mohl buď udělat to, co odhlasovaly, nebo se mohl
sebrat a jít dál na vlastní pěst. Jak mu ostatně bylo sděleno
až přehnaně mile se usmívající Gildrou.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur nebyl idiot. Nebo aspoň ne tak velký, jak se o něm všichni
domnívali. Bylo mu jasné, že sám by byl ztracený, a nejspíš by
v momentě, kdy by potkal další bandity (při jeho štěstí do
deseti minut od rozloučení s oběma děvčaty), skončil mrtvý
někde v křoví u cesty.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Takže prostě šel dál s družinou, která sice tak docela
nevyhovovala jeho ideálním představám o tom, jak by měla
vypadat, ale když neměl k dispozici nic lepšího...</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
No dobře, to byla ubohá lež.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<span lang="cs-CZ"><i>Pravda</i></span><span lang="cs-CZ">
byla, že si ty dvě vlastně celkem oblíbil. Seiju s její milou a
ochotnou povahou (i když, pravda, nepříliš vybraným
vyjadřováním) a Gildru s její... její... </span>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<span lang="cs-CZ">Dobře,
oblíbil si </span><span lang="cs-CZ"><i>Gildru</i></span><span lang="cs-CZ">,
ale hlavně po něm nikdo nechtějte vědět proč, protože
vysvětlit by to nedokázal, ani kdyby mu Seija mířila šípem
přímo do oka. (Což by neudělala. Halur měl podezření, že sama
nevěděla, proč má brunetku v lásce.)</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Takže, aby byl zcela upřímný, prostě šel dál se dvěma mladými
ženami, které mu byly sympatické, a modlil se za to, aby mu osud
přihrál do cesty někoho, kdo by síly v rámci družiny aspoň
vyrovnal. Během těch pár dní Bohyně jeho modlitby nevyslyšela,
ale Halur nebyl z těch, co se vzdávají.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Koneckonců, hrdiny nakonec vždy vyslyší, ne? Možná tohle byla
jen jeho zkouška...</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Paradoxně, Halur nebyl jediným členem družiny, který byl
přesvědčen o tom, že právě prochází velice těžkou zkouškou.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Myslím,
že bychom ho měly prostě zabít,“ konstatovala Gildra, když
jednoho odpoledne ze břehu pozorovaly, kterak Halur nadšeně plave
o kus dál v řece. „Ušetřit ho budoucího trápení, znáš to.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Gil.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Klidně
si to vezmu na starost. Jsem si zcela jistá, že Bohyně testuje mé
odhodlání.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Pokud
ho zabiješ, tak selžeš, ne?“ pozvedla Seija obočí.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Odhodlání
zbavit choré jejich utrpení, ať to stojí cokoli.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Gil,“
protočila Seija panenky. „On netrpí.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Ale
bude. Buď si brzo tvrdě rozbije hubu... Nebo mu ji rozbiju já, až
mi dojde trpělivost.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Nic
takovýho neuděláš, pěkná prdelko.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Ty
to nechápeš. On nemá ve světě šanci. Každému věří, na
všechno skočí, bojovat neumí...“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">A
proto jsme si ho vzaly pod křídla my, ne?“ naklonila Seija hlavu.
„Bojovat se naučí, trochu se otluče...“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Můžu
to udělat já, </span><span lang="cs-CZ"><i>prosím</i></span><span lang="cs-CZ">?“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Kuš.
Vycvičíme z něj chlapa. Tečka.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Kotě,
kdybych tohle tušila, tak tě nechám, aby sis někde v bordelu
nechala udělat dítě. To by aspoň šlo vychovat od kolébky, ne,
že budeš napravovat chyby jiných lidí.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Gil,
jeho rodiče jsou mrtví. Neměla bys-“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Blá,
blá, blá,“ protočila Gildra panenky. „Už i s tebou mě Bohyně
zkouší?“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Třeba
zkouší jen tvou trpělivost a odhodlání.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">No,
a že je zkouší důkladně,“ zavrčela Gildra.</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Horní polovina Halurova těla se vynořila z vody, pod níž byl
mladík ponořený tak dlouho, až Gildra začala doufat, že se
utopil. Neutopil. Naopak, byl až moc naživu a radostně na ně
mával.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Gildro!
Seijo! Nechcete se jít taky vykoupat? Voda je úžasná!“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Co
ty na to?“ zaculila se Seija. „Koupel?“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Víš,
že se ptá jen proto, aby viděl naše kozy?“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">No,
dokud se bude jen dívat... Na mejch toho koneckonců moc nevykouká,
a o tvoje se klidně podělím.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Víš,
jsem si jistá, že když půjdeme do nejbližšího kláštera,
najdeme tam nějaké nebohé opuštěné robátko. Nebo štěně.
Nestačilo by ti štěně? A neříkej, že jedno už máme.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">No,
ale... máme.“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Gildra pozvedla zrak k nebi. „Bohyně. Já vím, že bys na mě
nikdy nevložila úkol těžší, než jsi přesvědčena, že mohu
zvládnout, ale začínám docela pochybovat o tom, jestli jsi mě
tentokrát kapku nepřecenila...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Dalším poněkud přeceňovaným aspektem příběhů, které Halur
četl nebo slyšel, bylo večerní posezení u zapáleného ohně.
Ne, vážně. Za svůj krátký život nabyl dojmu, že družiny
tráví každý svůj večer na cestách vyprávěním historek u
plápolajícího táboráku. Historek o svých minulých
dobrodružstvích, převážně.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
V praxi to ale vypadalo, aspoň u děvčat, tak, že ačkoli oheň se
zapaloval, nikdy to nebyl ten pravý, hrdinský. A téměř nikdy se
u něj nějak nadmíru nemluvilo, vyjma běžných provozních
záležitostí týkajících se družiny. Zkrátka „podej mi ještě
kus chleba“, namísto „no, a tehdy, když jsem bojovala s
drakem...“.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Po těch několika dnech Halurovi došly dvě věci. První byla, že
o svých společnicích vlastně prakticky nic neví. Ani to, jestli
vlastně jsou nějaké slavné válečnice, nebo jen... dvě tulačky,
co náhodou umí bojovat.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Druhá věc byla trpělivost.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
A tak se Halur rozhodl vzít věci do svých rukou a realizovat aspoň
jeden svůj hrdinský sen. Když večer sbíral dřevo na oheň,
schválně ho do tábora přinesl o něco málo více, než bylo
nezbytně potřeba. Možná mnohem více. A pak zapálil oheň. Byl
zhruba dvakrát větší, než obvykle udržovala Seija.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Spálil se jenom třikrát. Což byl skutečně obdivuhodný výkon.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Jak mu ostatně bylo i řečeno.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Chmpf,“
odvětil skrz do úst vražený prst.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Nemáš
zač,“ přikývla Seija. „A teď vážně, jestli přiložíš,
nakopu ti prdel.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Tohle
není fér,“ zabručel Halur. „Jak máme být hrdinové-“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ"><i>Ty</i></span><span lang="cs-CZ">
jsi tady hrdina. Nebo to aspoň předstíráš,“ frkla Gildra.
„Tedy spíš tvrdíš, k předstírání ses ještě nějak
nedostal.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Mám
na vás několik otázek, kdyby vám to nevadilo,“ konstatoval
Halur, který si v duchu připomněl, že hrdina se musí chovat jako
hrdina, a ne jako ufňukané děcko. „A usoudil jsem, mé drahé
spolubojovnice, že se u nich bude nejlépe rozprávět u hořícího
ohně.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Bohyně,
už zase začíná s tou vznosnou mluvou!“ zakňučela Gildra.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Tak
povídej,“ usmála se na něj Seija a poplácala brunetku po
stehně. „Pokud budeme moct odpovědět, uděláme to. Že, drahá?“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Nic
takového, já-“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ"><i>Že,
drahá</i></span><span lang="cs-CZ">?“
zopakovala trpělivě Seija.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Jistě,“
rezignovala Gildra. „Jak říkáš.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Ehm...
Tohohle se týká první otázka,“ řekl rozvážně Halur. „Jen
se chci ujistit, že jsem tomu všemu dobře porozuměl. Vy dvě
spolu... Vy dvě spolu léháte?“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Co
prosím?“ zamrkala Gildra.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Jestli
spolu šukáme, zlato.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Já
vím, na co se ptá. Já jen nemůžu uvěřit tomu, že se ptá!“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Pšt.
Je sladký, jak je nevinnej.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">A
co si myslí, že se po nocích děje? Že se pravidelně dostáváme
do náboženské extáze? No, extáze to je, uznávám, ale poněkud
jiného charakteru.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Takže
jsem tomu porozuměl správně,“ kývl Halur. „Vy dvě...“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Rozhodně,
Hale, rozhodně. A hodně,“ řekla Seija.</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Hm,“ odtušil mladík.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Hm?“ pozvedla Gildra obočí. „Podívej, pískle, jestli s tím
máš problém, tak to můžeš říct. Ale nepřej si vědět, co ti
pak udělám.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Věř mi, nepřej si to vědět,“ řekla Halurovým směrem
rádoby spiklenecky Seija. „Dostaneš přednášku o tom, že
bohyně taky ráda líže, tak proč bysme nemohly my. Pravda,
nejdražší?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Nemohu uvěřit tomu, že jsi vyslovila slovo <i>líže</i> v
souvislosti s-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Moment, co myslíš tím, že bohyně ráda... ehm... tamto?“
zamumlal Halur, tváře zrudlé, a rozhodně to nebylo od ohně. „Náš
kněží nám nikdy-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<i>Kněží</i>,“ zavrčela Gildra. „<i>Mužský</i> kněží?
Ta zatracená banda-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A je to tady zas,“ povzdychla si Seija. „Tak ti fákt moc
díky, Hale.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Po zbytek večera nedostal Halur příležitost své další otázky
ani položit, natožpak na ně dostat odpověď. Na druhou stranu
ovšem dostal příležitost vyslechnout si velmi poučný monolog na
téma „bohyně a její milenky, které se nám mužští kněží
snaží zatajit“, následovaný ještě poučnějším monologem na
téma „samozřejmě, že nemůžou říct, že měla bohyně hlavu
mezi stehny své vyvolené kněžky, tak to hodí na duchovní
splynutí“.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Tu noc měl Halur o čem přemýšlet, zatímco se snažil
neposlouchat zcela jiné duchovní splynutí, které se odehrávalo
jen kousek od něj.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Například o tom, proč hrdinské historky nikdy nevypráví o tom,
jak se cítí ten člen družiny, který se na produkci toho
zkurveného vzdychání nijak nepodílí...</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Takže ty jsi bývala kněžka, ano?“ zeptal se následujícího
večera, když zase seděli u přehnaně velikého ohně.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Obě ženy si vyměnily rychlý pohled. Bylo jasné, které z nich
otázka patřila, ačkoli to Halur nijak nespecifikoval.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jak jen jsi to poznal?“ pozvedla Gildra obočí.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A byla jsi v klášteře? Když jsme se potkali, říkala jsi tomu
banditovi-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Míří tyhle otázky někam, pískle?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Samozřejmě. Chtěl bych vědět víc o vašich minulostech.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Proč?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ehm... Protože tak by to v družině mělo být?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Říká kdo?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ehm... Příběhy?“ kousl se Halur do rtu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Zajímavé.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Gil,“ ušklíbla se Seija. „No tak. Nebuď zlá.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Zlá? Jsem snad zlá?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<i>Zatím</i> ne.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur se podíval z jedné na druhou. Zdálo se, jako by mezi nimi
probíhala nějaká tichá komunikace, kterou sice nebyl schopen
rozluštit, ale měl neodbytný pocit, že Seija prohrává.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Což se potvrdilo v okamžiku, kdy se na něj Gildra otočila, v
očích téměř vražedný výraz.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Takže jen proto, že si někdo vymyslel, že členové družiny
se mají sobě navzájem svěřovat, ty teď očekáváš, že ti jen
tak vysypeme příběhy z našich minulostí, ano? Že ti odhalíme
nejtemnější temná tajemství ukrývající se hluboko v našich
srdcích? Tak by sis to představoval?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jsem samozřejmě ochoten vám na oplátku říct <i>svá</i>
tajemství!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Hale, přiznejme si to,“ usmála se povzbudivě Seija, „tvoje
nejtemnější tajemství je to, že když nás v noci posloucháš,
tak si honíš.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Cože?“ zamrkal mladík. „Nic takového nedělám. Nic
takového by mě ani nenapadlo! Chovám k vám úctu, něco takového
bych <i>nemohl</i>!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Proběhla další rychlá tichá komunikace. Tentokrát ale ty dvě
zjevně došly ke shodě. Halurův zmatek byl zcela upřímný.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Fajn. Tak jsi doma zapomněl podojit kozu?“ poupravila Seija
svou otázku.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No, to taky, ale...“ Halurův obličej opět nabýval rudé
barvy. „Poslyšte, prostě jen chci vědět, jestli třeba jedna z
vás není dědička trůnu na útěku před svou rodinou, nebo tak
něco!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Ty bezeslovné výměny názorů začínaly být trapné.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A na tohle jsi přišel zase <i>jak</i>?“ frkla Gildra.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No, já... Každá správná družina by měla mít někoho, kdo
před něčím utíká. Před povinností usednout na trůn, před
rodinou, před lidmi, kterým dluží peníze, před nájemnými
vrahy...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Počítá se ten sedlák, co jsme mu ukradly jablka a šukaly na
jeho seníku? Ale před tím jsme utíkaly jen pár minut, než ho to
přestalo bavit,“ konstatovala Seija.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„To ano, ale bez oblečení se neutíkalo nejlíp. Krom toho jsem
tam nechala vážně skvělou dýku.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Kterou jsem ti už tisíckrát vynahradila, ale stejně ji budeš
vytahovat, kdykoli se ti to hodí, viď?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ehm...“ odkašlal si stále sytěji červený Halur. „Takže
tvrdíte, že vám nikdo v patách není, ano?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No, přiznávám, že pár lidí jsme asi docela nasraly, ať už
společně, nebo každá zvlášť, takže by nebyli nadšený, kdyby
nás zase potkali. Ale že by nám někdo vyloženě šel po krku...
Ne. Nemyslím,“ zavrtěla Seija hlavou.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Takže ve vaší minulosti...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ach, ve jménu bohyně!“ zakňučela Gildra. „Ty toho prostě
nenecháš, dokud ti něco neřekneme, viď? Dobře, tak já ti povím
pravdu.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Povíš?“ vydechl Halur.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Pravdu?“ zamrkala Seija.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Seija je z bohaté rodiny. Sotva dospěla, vzala si do hlavy, že
chce jít do armády. Tam ale rychle zjistila, že to není život
pro ni, tak se zase tiše a nenápadně vypařila. Chvíli se toulala
světem a došla do kláštera, který jsem vedla. O pár dní
později jsme se z kláštera vypařily <i>obě</i>, a od té doby se
touláme společně. Tedy, toulaly jsme se, dokud ses nám nepřipletl
do cesty ty. Bylo to tak, drahá?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Samozřejmě. Jak jinak?“ pokrčila černovláska rameny.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Takže utíkáš před svou rodinou!“ zvolal vítězoslavně
Halur.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Uspokojí tě, když řeknu, že jo?“ naklonila Seija hlavu.
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No, vcelku asi i... ano?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Super. Tak jo, přiznávám. Utíkám před svou rodinou. Sice
pochybuju o tom, že mě někdo z nich hledá, ale... Jo. Utíkám
jako divá.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Výborně!“ zaculil se Halur. „Teď už potřebujeme jen
sehnat toho utajeného dědice trůnu a čaroděje! Chtělo by to i
elfa, ale nechci si dělat přehnané naděje.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Sehnat <i>na co</i>?!“ vytřeštila Gildra oči.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No do naší družiny, přirozeně! Nemůžeme přece cestovat jen
ve třech, ne?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Tentokrát to nebyla tichá komunikace, ale jen výměna zoufalých
pohledů.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Dobře, měla jsi pravdu, stačí?“ ušklíbla se Seija.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Pravdu v čem?“ dotázal se opatrně Halur.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Děkuji,“ kývla Gildra. „Bohužel, teď už je na to moc
pozdě.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Pozdě na co?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ale Gil. Snad ve svém srdci nenacházíš soucit?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Soucit? Proč soucit? Holky...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No jo, co můžu říct. Nějak jsem vyměkla. Ale až se pokusí
zkrotit vlka, nebo něco takového, tak<i> já</i> mu prdel
zachraňovat nebudu.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Promiňte, dámy, ale bavíte se <i>o mně</i>?!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jistě. A pokud se rozhodne vzít do družiny nějakýho zasranýho
elfího čaroděje a následníka trůnu v jedný osobě, osobně a
mileráda ti pomůžu najít místo, kam ho zakopat.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Tedy, musím přiznat, že se tu začínám cítit poněkud
ohroženě!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Vždycky se mi líbilo, jak si báječně rozumíme, lásko.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Víte, možná bych měl prostě skočit ze skály a ušetřit vás
trápení, co vy na to?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<i>Sedni si na prdel</i>, Halure, a <i>seď</i>!“ zavrčela
Seija.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ano, madam,“ pípl Halur. „Ale pokud se mnou nechcete
cestovat, jen to řekněte. Já si můžu najít jinou družinu,
víte?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Nebo se za nejbližší zatáčkou nechat zabít?“ pozvedla
Seija obočí. „<i>Ty</i>
zůstat můžeš. Ale jestli se pokusíš přibrat někoho dalšího,
budeme mít kurva problém, jasno, kocourku?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Víš, že z tebe jde někdy
trochu strach?“ kousl se Halur do rtu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ano. Vím,“ usmála se
sladce Seija. „Ale je důležité, že si rozumíme, no ne?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ovšem, madam. Samozřejmě,
madam.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Čímž skončilo Halurovo
vyzvídání ohledně tajemství ukrytých v minulosti jeho
společnic. Nesebral odvahu položit jim byť jen jedinou další
otázku.</div>
<br />
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Ne. Družiny rozhodně nebyly
takové, jaké si je vždycky představoval...</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-65380809150999765342016-10-26T20:19:00.001+02:002016-10-26T20:21:02.225+02:00Knižní tip #9 - série Scarlet and the White Wolf<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://images.gr-assets.com/books/1355864132l/3236813.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://images.gr-assets.com/books/1355864132l/3236813.jpg" width="136" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Často se mi nestává, že by mě nějaká knížka, potažmo série, vážně tolik chytila, že se od ní nebudu moct odtrhnout, vydržím nad ní vzhůru do čtyř do rána (s vědomím, že v osm potřebuju vstát a jít k zubařce) a zhltnu ji rychlostí blesku. Ne, já jsem většinou takovej ten poklidnější čtenář, co si jde číst třeba na hodinku, nebo čte cestou autobusem či vlakem. No, u série <b>Scarlet and the White Wolf</b> jsem poklidnější čtenář nebyla. To jsem byla regulérní závislák. Kdybych v době, kdy jsem se touhle knížkou propracovávala, jezdila autobusem, zcela nepochybně bych do ní zírala i cestou od autobusu domů a pravděpodobně by mě žvejklo auto, ač přecházím jedinou ulici, kterou projedou tak tři auta za hodinu. Což by mělo tu zjevnou nevýhodu, že bych vám o ní nemohla napsat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co jsem tím nekonečným úvodem chtěla říct je: "Hele, mám knižní tip, a tentokrát nedorazil po roce!"<br />
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Kdo?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Kirby Crow</b> dlouhá léta pracovala jako editorka a ghostwriter, než se rozhodla na to všechno vykašlat a začít se živit psaním vlastních věcí. (V Americe to asi může fungovat, chápu.) Momentálně tráví čas psaním, hraním her, čtením yaoi a pečením (mám blbej dojem, že si prostě sbalím kufr a nastěhuju se k ní, zní docela fajn, ehm). Vydala už pár knížek, které jsou tak nějak výhradně M/M charakteru. Víc se toho o ní a jejích dílech můžete dozvědět na jejích <a href="http://kirbycrow.com/">webových stránkách</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Co?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Hlavním hrdinou (no dobře, jedním z dvojice hlavních hrdinů) je mladíček Scarlet, který se živí jako podomní obchodník. Cestuje po okolních zemích, prodává a nakupuje tretky a cítí se svobodně. Ach, ano, a nosí jasně červený plášť z jemné kůže, takové znamení všech podomních obchodníků. Je to prostě taková malá Karkulka. Karkulka z rasy Hilurinů, kteří jsou bledí, tmavovlasí a mají silné morální zásady. Ano, a některým chybí malíček na levé ruce. Jako třeba našemu hrdinovi. Jednoho dne se Scarlet vrací do rodného města Lysia, jen aby zjistil, že horský průsmyk (který nutně potřebuje k tomu, aby se dostal do dalšího města, kam se chtěl vydat) poblíž města obsadila horda kočovných banditů, jejichž náčelníkem je Liall, který je pro své dokonale bílé vlasy a povahu známý jako Bílý vlk. Ne, že by znemožňovali průchod přes průsmyk, to ne. Oni ho jenom zpoplatnili.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://pre13.deviantart.net/49ca/th/pre/i/2014/238/1/8/liall_by_ayarne-d7wq7m1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" height="200" src="https://pre13.deviantart.net/49ca/th/pre/i/2014/238/1/8/liall_by_ayarne-d7wq7m1.jpg" width="181" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="http://ayarne.deviantart.com/art/Liall-478233865">Zdroj</a> </td></tr>
</tbody></table>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Scarletovi se ovšem myšlenka na to, že by měl platit za cestu, kterou roky používá zdarma, ani trochu nezamlouvá. Zejména když od něj 'mýto' vybírá Liall osobně. A ten má jeden specifický a velmi drzý požadavek. Chce od mladého Scarleta polibek. Karkulka to přirozeně odmítne (silné morální zásady, nezapomínejte), a tak se roztáčí kolotoč pokusů krále banditů přechytračit a dostat se přes průsmyk bez placení. Začne to obyčejným nočním plížením a skončí... No, to vám nebudu vykecávat, protože je to úplně perfektní moment a já bych vám to nerada zkazila. Nicméně s každým Scarletovým neúspěchem se Liallova cena zvyšuje. Pro něj je to hra, zatímco pro Scarleta otázka hrdosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i style="font-family: georgia, "times new roman", serif; font-size: small;"><br /></i>
<i style="font-family: georgia, "times new roman", serif; font-size: small;">“The price has changed, red-coat.”</i><br />
<i style="font-family: georgia, "times new roman", serif; font-size: small;">The pedlar gaped. “What?”</i><br />
<i style="font-family: georgia, "times new roman", serif; font-size: small;">“Today, it was a kiss. Tonight, since you have disturbed my sleep crashing about in the woods, it is one hour.”</i><br />
<i style="font-family: georgia, "times new roman", serif; font-size: small;">“An hour… what?”</i><br />
<i style="font-family: georgia, "times new roman", serif; font-size: small;">He would have to be more blunt.</i><br />
<i style="font-family: georgia, "times new roman", serif; font-size: small;"><b>-Scarlet and the White Wolf , Kapitola 3</b></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když má ale tohle jejich přetahování téměř tragické následky, Scarlet se radši vrátí k putování po jiných zemích. Aby bylo jasno, Scarlet je takový ten klasický typ chlapce, o němž celé široké okolí ví, že asi tak docela nepreferuje dámskou společnost, jen jemu samotnému to ještě nějak nedošlo. Scarlet po Liallovi netouží. Rozhodně ne. Ani omylem. Ne, otče, jak tě to jen mohlo napadnout?!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně, čas plyne, nenávist ostatních obyvatel k Hilurinům vrcholí, banditi se chystají odejít z průsmyku a Liall se musí vrátit do své rodné země daleko na severu. Ale jsou lidé, co nechtějí, aby se Liall vracel, a Scarlet si musí ujasnit, jestli toho sakra hezkého banditu přece jen nechce, a pak, samozřejmě, tak nějak chytit jeho loď...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A vzhledem k tomu, že tohle byl jen první díl, tak vám nemusím říkat, jak to rozhodování asi dopadne. V dílech dalších už se podíváme i do Liallovy rodné země Rshan na Ostre (o níž je Scarlet vytrvale přesvědčen, že patří jen do sféry bájí a pověstí), odhalíme pár jeho vcelku zásadních tajemství, a také některé události pradávné minulosti, které měly být radši zapomenuty...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Proč si to chcete přečíst?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Chcete mi říct, že to moje nadšené blábolení na začátku nepovažujete za dostatečný důvod? Eh. Tak teda jo, dobře, uznávám, asi by bylo lepší, kdybych to nějak rozvedla. Tak teda jdeme na to, co?<br />
<br />
Myslím, že u každé knížky (/série) záleží hlavně na tom, jestli vám sedne, jistě, a mně tahle neskutečně sedla. Líbí se mi styl, jakým je psaná. Nijak extrémně vzletný, není tu ani zásadní rozpitvávání detailů (i když jasně, občas se něco vyskytne, přece jen budujeme svět, že ano), prostě je to takové to normální, přirozené psaní. Čtivosti to prospívá, čtenáře to baví... znáte to.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJqAdtcq4MBE-0rbXtI5Mf2fhY93OHRMKLyr6I3Bb8TwZTSJkMvNRJNDQsHXOnXaujwFDrWlz5jIywCvT_Sb_yhbsuFR7mGsx7BwGP1WyMud9rPXyUvRz3MJms0vcbxIqz35Mw5E5giAdf/s1600/IMG_20160815_101716.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJqAdtcq4MBE-0rbXtI5Mf2fhY93OHRMKLyr6I3Bb8TwZTSJkMvNRJNDQsHXOnXaujwFDrWlz5jIywCvT_Sb_yhbsuFR7mGsx7BwGP1WyMud9rPXyUvRz3MJms0vcbxIqz35Mw5E5giAdf/s200/IMG_20160815_101716.jpg" width="200" /></a>Další bod někdo možná nebude tak docela vnímat jako výhodu, ale já ano. Ty knížky nejsou totiž tak docela nejdelší, žádné šestisetstránkové eposy. Mají jen něco kolem dvě stě a něco stran. Takže se čtou nejen hezky, ale i rychle. Menší nevýhodou je, že svět není zase TAK vykreslený jako v těch eposech (ale odfláknutý není) a vedlejší postavy čas od času dělají prostě jen křoví. Ale zase to nahrává menším experimentům. Jako tomu, že prakticky celá dvojka se odehrává jen na lodi, což by na pěti stovkách stránek prostě nešlo.<br />
<br />
A samozřejmě, že je tu i ta ústřední dvojka. Protože je nám všem jasné, že se z nich stane pár, že ano? Ono by to ani jinak nešlo, dopadne to tak vždycky. Každopádně, tihle dva mi svým způsobem připomínají Aleca a Seregila ze série Noční běžci. Nevinné pískle - máme. Světaznalý arogantní muž z daleké země - máme. Spousta tajemství světaznalého muže - máme. Přezdívka - máme. <i>T'aishka</i> sice není <i>talí</i> (sakra, proč se nad <i>talí</i> pořád rozplývám?), ale stejně je moc pěkný, když tak Liall Scarletovi říká. A je zábava sledovat, jak se s tím svým vztahem a s tím, co jim osud nachystá, vyrovnávají. Tedy, pokud je zrovna nechcete vzít něčím těžkým po hlavě, aby se přestali chovat jako idioti.<br />
<br />
No, a ještě na jeden bod bych zapomněla, ale uznávám, že ten platí jen tehdy, pokud jste ve fantasy ujetí stejným směrem jako já. Od třetího dílu se totiž v téhle sérii vyskytují politické intriky a pletichy. Tedy, kroky ve společném zájmu. A to já můžu. Jo jo, to já vážně můžu...<br />
<br />
<b>Malé osobní úchylky</b><br />
I když by někdo možná čekal, že řeknu, že jsou to oba členové ústřední dvojice, není tomu tak. Tedy, nic proti Liallovi. Liall je skvělej, to je bez diskuse. Ale moje srdce prostě stejně tak nějak silněji tluče pro Scarleta. Když vynecháme, že je to bledej, tmavovlasej hezounek, je tu i jeho povaha. Někdy je na zabití, pravda. Někdy je hodně na zabití. Někdy s ním má Liall svatou trpělivost. Víte, Scarlet je prostě paličák. Má svoji hrdost. A svoji hlavu. Nerad se někomu nebo něčemu přizpůsobuje. Taky nemá rád, když má před ním někdo tajemství, a dokáže to dát pořádně najevo. A když na to přijde, je to i docela magnet na průšvihy. Na druhou stranu má ovšem taky svoje zásady, z nichž nesleví, a nebude se rvát zdaleka jen za sebe, ale i za ty, co pro něj něco znamenají. A tohle všechno mu propůjčuje jisté kouzlo osobnosti, co způsobuje, že to uňafané štěně jen těžko můžete nemilovat...</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-63303070883721444092016-09-27T14:02:00.004+02:002016-09-27T14:02:50.170+02:00Kapitola dva: Nerovný souboj (a nečekané spojenectví)<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<i>Asi vás to překvapí (říkám to, protože mě samotnou to překvapuje taktéž), ale už je to tak - druhá kapitola tohohle fantastického příběhu o mocném hrdinovi Halurovi a jeho dobrodružstvích. Tentokrát náš hrdina zjistí, že ne všechny aspekty hrdinských příběhů musí nutně odpovídat realitě. A nebude to moc příjemné zjištění, to mi věřte...</i></div>
<a name='more'></a><br />
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<span style="text-indent: 1.24cm;">Jsou
věci, které vám bardi ve svých příbězích nikdy neřeknou.
Takové ty obyčejné, všednodenní věci, které by se v těch
historkách dvakrát dobře nevyjímaly a na které si dle všeho
každý hrdina musí přijít sám.</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur
na ně právě přicházel.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Tak
za prvé, žádný hrdina by se neměl vydat na cestu jen s mečem,
bez vaku s nějakými zásobami, ale především vodou, jakkoli se
žádný příběh nikdy nezmiňoval o tom, že by udatný rek táhl
na zádech cokoli jiného než ten meč. Halur momentálně (po třech
hodinách od chvíle, kdy vyšel ze své rodné vesnice) intenzivně
litoval svého unáhleného, ač dramatického odchodu. Den byl
teplý, možná až horký. Mladík se intenzivně potil a jazyk se
mu lepil na patro... A on neměl ani jedinou kapičku vody. Zato měl
pocit, že umírá.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Za
druhé, když se vám meč houpá u pasu, vypadá to sice efektně,
ale je to nejlepší cesta k tomu, abyste si pořídili zdaleka ne
tak efektní modřiny na stehně. I když, v tom možná hrál roli i
fakt, že Halur jaksi neměl řádný opasek ani pochvu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Za
třetí, pokud si na cestu nevezmete vážně dobré boty (a Halur
byl rád, že měl vůbec <i>nějaké</i>
boty, když vezmeme v úvahu okolnosti jeho posledního odchodu z
domova), velice rychle se dostaví silná bolest nohou, kvůli které
budete mít pocit, že neuděláte už ani krok, i kdyby na vás na
konci cesty čekal celý harém krásných panen. No, ve vší
upřímnosti, tenhle bod patrně souvisel také s faktem, že Halur
byl zvyklý, jak by řekl jeho otec, <i>věčně
jen sedět na prdeli a číst si nebo čumět do blba</i>,
takže pro jeho nohy byla tahle cesta velkým šokem.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Za
čtvrté, na cestách jsou bandité. A to nejen v případě, že je
na vás pošle váš úhlavní nepřítel, libovolný temný pán
nebo šlechtic, kterého jste zrovna vážně namíchli. Anebo v
případě, že je <i>vy</i>
chcete přepadnout a zlikvidovat za to, že terorizují nevinné
pocestné. Ne, prostě tam jsou. A přepadnou vás, ať jste, nebo
nejste (budoucí) hrdina.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
O
posledním bodu se Halur v praxi poučil v okamžiku, kdy mu cestu
vpřed zatarasil chlap, který byl dvakrát větší než Halur sám
(což, pravda, nebylo tak těžké) a podstatně víc páchl. A to
měl Halur za sebou několik hodin proleželých na zemi v lese, o
čase stráveném cestováním v tom zkurveném vedru ani nemluvě.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Když
mladík bleskově provedl čelem vzad (přičemž v jeho situaci se
jednalo o zcela logické řešení), obratem zjistil, že kousek za
něj už se stihl postavit další muž podobné postavy a tělesného
odéru jako ten první.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ehm...“
odkašlal si Halur. „Dobré odpoledne, dobří muži! Mohu vám
nějak pomoci?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Co
to ten debil mele?“ zamračil se jeden z těch chlapů.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Nemám
páru,“ frkl druhý, ten, který Halurovi původně zastoupil
cestu.. „Ale jo, chlapečku, víš co? Můžeš nám pomoct. Já a
tady můj kámoš sme už dva dny nejedli. Tak co kdybys nám dal
nějaký prachy, ať zaženeme hlad, he?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Obávám
se, že to bude problém,“ konstatoval Halur. „Víte, odešel
jsem z domova poněkud... nalehko. Takže bohužel s sebou jaksi
nemám peníze...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Kdybys
blbě nekecal, uděláš líp, hošíku,“ prohlásil bandita číslo
dvě, zjevně mozek celé operace. „Nesnaž se mi tvrdit, že
cestuješ bez prachů, páč to ti nežeru. Tak naval.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Mí
dobří muži, klidně mě třeba i prohledejte,“ zavrtěl Halur
hlavou. „Ale přísahám, že u sebe nemám ani prázdný měšec,
natož byť jen jedinou zlatou, stříbrnou, ba ani bronzovou minci.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Hm,
odtušil bandita číslo dvě. „Možná říkáš pravdu. Ale v tom
případě už vůbec nemáme důvod se s tebou srát. Ale tvoji
mrtvolu prohledáme, jen tak pro sichr.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Tak
moment,“ řekl bandita číslo jedna. „Přece bys ho nechtěl
fakticky-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Vůbec
nic se mu nestane, pokud bude hodnej kluk a dá nám všechny
prachy.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A
jestli fakt žádný nemá? Podívej se na něj, vždyť vypadá,
jako by zrovna vylezl z hrobu.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„To
není tak daleko od pravdy, jak byste možná mysleli,“ konstatoval
Halur.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Hubu
drž!“ zavrčel bandita číslo dvě. „Nebo se do toho hrobu
pěkně zase vrátíš.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
To
byla další věc, o které se v příbězích nikdo obvykle
neobtěžoval zmínit. Že lupiči svoje výhrůžky zpravidla myslí
vážně a neschovávají za ně svou vlastní zranitelnost a
nejistotu. A tudíž to, že náhle vytáhnete meč (a při té
příležitosti si zvládnete přeříznout vlastní opasek) a s
ječením o oktávu vyšším, než by bylo záhodno, se vrhnete na
mozek operace, je nepřiměje vzít nohy na ramena.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur
to zjistil v okamžiku, kdy se zachoval přesně výše uvedeným
způsobem.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
K
dobru mu je nutno přičíst fakt, že jeho rozhodnutí oba bandity
natolik šokovalo, že v prvním okamžiku zcela zkameněli. Kdyby
mladík uměl lépe zacházet s mečem, nepochybně by se mu banditu
číslo dvě podařilo bez potíží probodnout, neboť ten neměl
dostatek duchapřítomnosti, aby se byť jen pokusil o obranu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Bohužel,
Halurova práce s mečem byla ještě mnohem horší než jeho
jezdecké schopnosti. Ale aspoň zvládl nehybného lupiče škrábnout
do žeber. To se taky počítá, ne?</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
S
mečem lehoulince zbroceným krví udělal ještě několik kroků
dál i poté, co pomyslného vůdce dvoučlenné skupinky minul,
načež se prudce otočil a zaujal rádoby obranný postoj.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Nepříbližujte
se!“ vypískl. „Nebo budete litovat!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No
vida. Koloušek má zoubky,“ ušklíbl se mozek operace a opatrně
se dotkl svých žeber. Zranění bylo nepříjemné, ale zdaleka ne
život ohrožující. A patrně mu ani nebránilo v boji. „Tak tebe
si vychutnám, koloušku.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur
v duchu zaklel, když bandita číslo dvě pozvedl vlastní meč a
zaútočil.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
V
duchu klel mladík proto, že jeho ústa byla v tu chvíli příliš
zaneprázdněna vydáváním zděšeného výkřiku.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Patrně
nějakým zázrakem se novopečenému hrdinovi podařilo několik
prvních úderů neobratně, leč účinně vykrýt. Jenže pak se
bandita číslo dvě zachoval značně neférově (což se od banditů
očekává, pravda) a nakopl svého protivníka do břicha. Halur se
zapotácel směrem vzad a v první chvíli myslel, že zády vrazil
do stromu. Myslel si to přesně do chvíle, kdy jeho paže chytily
dvě obří ruce a mladíkovi došlo, že už dlouho neviděl banditu
číslo jedna.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Vyjekl,
když ho ty tlapy bez okolků zvedly několik centimetrů do vzduchu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Tak,“
řekl bandita číslo dvě, a bylo vážně nespravedlivé, že se
během toho krátkého souboje ani maličko nezapotil. „A teď si
znova popovídáme o těch penězích.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Mám
lepší nápad,“ řekl klidný, ženský hlas někde za Halurovými
zády, potažmo zády bandity číslo jedna. „Popovídáme si o
tom, že ho pustíte.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Záhy
mladíkovy nohy zavlály vzduchem, jak se bandita prudce otočil, a
Halurovi se naskytl pohled na dvě mladé ženy, jednu se světle
hnědými vlasy staženými do copu, druhou s krátkými černými,
obě oblečené v kůži. Brunetka poklepávala prsty o hlavici svého
meče, zatímco černovláska držela v ruce natažený luk. A obě
se přívětivě usmívaly.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Říká
kdo?“ frkl bandita číslo dvě.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Hádej,“
řekla brunetka. „Ale měla bych vás varovat. Tady má... dobrá
přítelkyně-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jo,
tak dobrá přítelkyně? To si ještě vyříkáme, drahá,“ frkla
černovláska.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Má
dobrá přítelkyně,“ zopakovala brunetka, „sice umí báječně
mířit, ale je známá tím, že je poněkud... netrpělivá, když
jde o vypouštění šípu z tětivy. Občas to vede k jistým
nepříjemným událostem. Povětšinou nepříjemných pro ty, kdo
stojí v cestě jejího šípu.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ach,
ano, a tady moje drahá přítelkyně, chci říct, dobrá
přítelkyně... No, prostě tahle pěkná prdelka nemá ten meč jen
na ozdobu,“ dodala černovláska. „Takže bych vám radila vzdát
se.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ehm,
jestli můžu...“ pípl Halur. „Myslím, že to, co tady dámy
říkají, má něco do sebe.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Malá
rada, pískle, ještě jednou mě označíš za <i>dámu</i>
a jakmile tě zachráním, zabiju tě sama,“ zašklebila se
brunetka.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Vážně?“
zasmál se bandita číslo dvě. „Myslíte, že se leknu nějakejch
dvou kurev, co-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Stihl
udělat sotva dva kroky vpřed, než se mu do ramene zabodl šíp.
Muž zaskučel a padl na kolena.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jejda,“
povzdychla si černovláska. „Já to říkala... Co ty? Mám
zkusit, jak dlouho udržím ten další?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Bandita
číslo jedna, na kterého se lučištnice obracela, odhodil Halura,
zařval a vrhl se vpřed. Moudře se však zastavil, když se jeho
krk nečekaně ocitl nebezpečně blízko ostří brunetčina meče.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Tak
si to řekneme jinak,“ pronesla medovým hlasem držitelka meče,
zatímco Halur, který teď měl ještě o pár odřenin víc než
předtím, se zvolna sbíral ze země. „Ty si teď vezmeš tady
kámoše, odneseš ho nebo odtáhneš pryč, a ani jeden z vás nás
ani tohohle kluka už nebude otravovat. Na oplátku budeš žít.
Jestli souhlasíš, nekývej, mohlo by to pro tebe skončit
nepříjemně. Zabručení stačí.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Bandita
se krátce zamyslel, ale nakonec rezignovaně zabručel.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Výborně,“
usmála se brunetka. „Šťastnou cestu. Mimochodem, tvůj přítel
to přežije, a při troše štěstí mu zůstane i plná hybnost v
ruce. Ale na jeho místě bych si dala záležet na tom, abych ránu
řádně vyčistila a ošetřila. Sepse je moc ošklivá věc a
nekončívá dobře, věř mi, v klášteře jsem to viděla mockrát.
Tak na co čekáš? Šup šup, odchod!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A-ano,
madam,“ vypravil ze sebe bandita číslo jedna. O krátký okamžik
později už ze země sbíral svého polopadlého kolegu. Následně
se oba začali vzdalovat nejvyšší rychlostí, jaké byli v danou
chvíli schopni. Ta byla až překvapivě vysoká.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No,“
kývla brunetka, když byli bezpečně z doslechu. „A teď k tobě.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Prosím,
neříkejte, že jste mě zachránily jen proto, že mě chcete taky
okrást,“ zamumlal Halur. „Protože já přísahám, že nemám
ani <i>jedinou</i>
cennou minci. Ani tu bezcennou. Nemám <i>nic</i>,
jen ten meč a... Meč!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Klid.
Leží přesně tady, kde jsi ho pustil,“ zasmála se černovláska
a sehnula se pro Halurovu zbraň. „Myslím, že má drahá se spíš
chtěla zeptat, co jsi zač.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Já
jsem... Halur,“ zamumlal a cítil, jak se mu do tváří hrne krev,
jak mu dívka (a byla to dívka, nemohlo jí být snad ani
devatenáct). „Hrdina. Na výpravě. Tedy, hrdina začátečník.
Tak trochu. Vlastně jsem se na výpravu vydal dneska ráno,
takže...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Černovláska
prudce šťouchla hihňající se brunetku loktem do žeber.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Těší
nás, Halure,“ konstatovala. „Já se jmenuji Seija. A tahle husa,
co se neumí chovat, je Gildra.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Já...
Taky mě těší,“ kývl Halur. „Promiňte, že jste mě...
Musely zachraňovat.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A
měly jsme je nechat, aby tě zabili?“ naklonila Seija hlavu. „Gil,
přísahám, jestli toho hned nenecháš, tak tě nakopnu do prdele
tak, že přistaneš až v tom svým zasraným klášteře!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Omlouvám
se,“ odkašlala si Gildra, čímž se relativně úspěšně
pokusila ukončit svůj záchvat smíchu. Ale ještě pořád jí
cukaly koutky rtů. „Já jen, že jsem ještě nikdy nepotkala...
hrdinu.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ehm,
tak já tedy...“ Halurův obličej získával čím dál červenější
barvu. „Půjdu... svou cestou. Nebudu vás dále zdržovat.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Počkej.
Jen chvíli počkej,“ řekla Gildra dřív, než stihl udělat
jediný krok. „Vydal ses na výpravu <i>takhle</i>?
Otrhaný, bez zásob, bez pořádných bot, bez peněz?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Nějak
jsem neměl na výběr,“ zamumlal Halur. Což nebyla tak <i>docela</i>
pravda, ale bylo to lepší než přiznat, že je idiot.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Ženy
si vyměnily krátký pohled. Jak se zdálo, tak se během něj beze
slov dohodly na jednotném postupu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Tak
pojď,“ řekla Seija. „Kousek cesty zpátky jsme minuly vesnici.
Při troše štěstí tam budou mít hospodu, nebo nás aspoň
nechají přespat někde na farmě. Potřebuješ trochu zásob. A
koupel. A dost možná ošetřit rány, jak tak na tebe koukám.
Spadl jsi do propasti, nebo co?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ne.
Jen ze stráně.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Hm,“
odtušila Gildra. „Mám pocit, že potřebuješ taky jídlo a
trochu piva, co ty na to? A zatímco budeš jíst, pěkně nám
povíš, co se stalo.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„To
nemůžu přijmout. Podívejte, dá... Ehm, udatné válečnice,
nemusíte se o mě starat, já se prostě seberu a-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„To
nebyla otázka,“ prohlásila Gildra a položila mu na ramena svou
až překvapivě svalnatou paži. „Jen buď hodný kluk a pojď.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A-ano,
madam,“ kývl Halur.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Tak
se mi to líbí...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
O necelou hodinu později se Halur už v hospodě cpal pečeným
masem a obě mladé ženy poslouchaly jeho žvýkáním a polykáním
přerušované vyprávění.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Když skončil, Seija si povzdychla.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Je mi moc líto tvojí ztráty,“ řekla. „Je to vlastně
smůla, protože dreyri nikdy cíleně nezabíjí, vždycky se jen
snaží vyvolat paniku a ukrást, co můžou...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Dreyri?“ zamračil se Halur. „Kdo jsou dreyri?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ti lupiči, přirozeně. Potažmo jejich zvířata. Říkají si
podle nich,“ řekla Gildra. „Nikdy jsi o nich neslyšel?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Zavrtěl hlavou.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ani se nedivím,“ konstatovala Seija. „Tak daleko na severu? V
horách? To není jejich obvyklé loviště.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A oni jsou nějací služebníci temného pána, černokněžníka,
tak něco?“ dotázal se Halur.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Dva upřené pohledy ho přiměly jeho otázky zalitovat.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„O čem to ten kluk kurva blábolí?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Gil! Kontroluj svůj slovník. Jsou tu děti.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Dobře, dobře. Ne, nejsou to ničí služebníci. Je to prostě...
Několik kmenů lidí, co si ochočili dreyri, což jsou... no,
patrně příbuzní draků. A jezdí na nich jako na koních,
přepadají spící vesnice... No, a upřímně, pokud se jim chceš
pomstít, tak hodně štěstí, protože dreyri bez odpočinku uletí
s přehledem několik desítek kilometrů, takže teď jsou už
hodně, hodně daleko. Pravděpodobně. A nemáš skoro šanci
zjistit, co za kmen napadlo právě tvoji vesnici.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A-ale...“ zamrkal Halur. „Musí být způsob! Určitě si
vybavím nějaký detail, něco, co mi pomůže!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No, jak říkám. Hodně štěstí,“ řekla Gildra. „Promiň,
hochu. To jsou fakta. Ale zkusit to můžeš, samozřejmě.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ale já se na celou tuhle cestu vydal jen proto, abych...!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ještě máš šanci se vrátit,“ řekla Seija mírně. „Nejsi
tak daleko od domova. Někdo ve vesnici ti určitě pomůže. Nebo...
Říkal jsi, že máš sourozence někde ve městě? Tak co-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ne!“ rozhodl Halur a aby dodal svému slovu váhu, praštil o
stůl svým korbelem piva. „Vydal jsem se na cestu za pomstou, a
pomsty i dosáhnu!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Člověk musí obdivovat to odhodlání,“ pokývala uznale
Gildra. „Ale než zase vyrazíš, ó mocný hrdino, dej si tu
koupel, ano? Já ti zatím seženu něco pořádného na sebe. A
pochvu na ten tvůj meč. Co říkáš?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Že to zase nebyla otázka?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Chytrý kluk. Učí se rychle.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Když nechaly Halura v lázni a samy vyšly z hostince, aby nakoupily
zásoby pro sebe i pro něj, obě se usilovně snažily nepromluvit
první.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Což, samozřejmě, vedlo k tomu, že pak promluvily obě zároveň.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Nemůžeme ho jen tak nechat-“ začala Seija.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Prosím, řekni, že nemyslíš na-“ začala Gildra.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Samozřejmě, že myslím!“ pokračovala Seija.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Samozřejmě, že ho můžeme jen tak nechat napospas!“
oponovala ve stejnou chvíli Gildra.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Následně se pro větší přehlednost rozhodly mluvit raději pěkně
jedna po druhé, Seijou počínaje.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Když ho jen tak necháme jít, za chvíli se nechá zabít.
Viděla jsi ho dneska s těma lupičema!“ prohlásila černovláska.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Možná to pro něj bude lepší. Možná bych ho měla zabít
sama. Zbavit ho utrpení.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Gil. Tohle je hnusný.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A řekni, že ne. Temný pán! Černokněžník! Ten kluk je
očividně blázen!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Výborně. Jako kněžka ses s nima potkávala pořád.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ano, a minimálně polovina byla v našich řadách, ale to je jen
další důvod-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Gil. Já ho nenechám jen tak někde umřít jen proto, že je moc
blbej a hrdej na to, aby věděl, kdy se vypařit.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Řekni mi, drahá, dožiju se dne, kdy se nebudeš snažit
zachránit svět?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jen pokud mě přežiješ.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Toho jsem se přesně obávala...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Gratuluju,“ řekla Gildra Halurovi, když se obě ženy vrátily
do hostince. „Zdá se, že je z tebe teď člen družiny. Naší
družiny, abych byla přesnější. Nepokoušej se protestovat. Seija
rozhodla a jejími ústy jako by mluvila bohyně.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Mladíkovy oči se rozšířily a čelist mu poklesla.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Družina,“ vydechl. „Jako pravý hrdina!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Seija se nenápadně usmála, když na ni Gildra upřela vražedný
pohled.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Za rozbřesku následujícího dne se družina vydala na svou dlouhou
cestu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
No, vlastně bylo už dávno po snídani a slunce stálo vysoko na
obloze (a Gildra stejně nadávala, že je zbytečně brzy), ale to
podle Halura tak nějak nevyznívalo dostatečně... poeticky.</div>
<br />
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Takže v jeho hlavě vyšli za rozbřesku.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-75393305061328630872016-09-25T21:31:00.000+02:002016-09-25T21:31:02.631+02:00Seriálový tip #4 - Kings<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://images-na.ssl-images-amazon.com/images/M/MV5BOTcwNDQ4MDA1OF5BMl5BanBnXkFtZTcwMjYwOTQ3Mw@@._V1_UY268_CR4,0,182,268_AL_.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="200" src="https://images-na.ssl-images-amazon.com/images/M/MV5BOTcwNDQ4MDA1OF5BMl5BanBnXkFtZTcwMjYwOTQ3Mw@@._V1_UY268_CR4,0,182,268_AL_.jpg" width="135" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Je to už nějaký ten pátek, co se tu objevil poslední seriálový tip. Což je na jednu stranu celkem smutné, vzhledem k tomu, že zrovna tenhle seriál jsem dokoukala už někdy v červnu, možná na začátku července. Jen mi pekelně trvalo, než jsem se dokopala k sepsání článku. A hlavně k výrobě aspoň pár gifů na jeho doplnění. No, těch gifů je nakonec víc než pár, ale... No, to vám asi vadit zas tak nebude.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A aby toho nebylo málo, jako na potvoru je <a href="http://www.csfd.cz/film/247426-kings/prehled/">Kings </a>seriál, v kterém se ta homosexuální tématika, kvůli které ty tipy tak nějak píšu, zase jednou řeší tak nějak zcela minimálně, jednou za pár dílů, a ta zatracená buzna není ani hlavní postava. Ale pravda, je to jedna z hlavních postav, a pokud jde o mě, tak i jedna z nejzajímavějších. Ehm. Čím to asi bude. Ale abychom začali tak nějak od začátku...</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/u5c1Vr1fcZI/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/u5c1Vr1fcZI?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Kdo?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Režie:</b> <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/12228-francis-lawrence/">Francis Lawrence</a>, <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/55664-akiva-goldsman/zajimavosti/">Akiva Goldsman</a>, <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/6595-ed-bianchi/">Ed Bianchi</a></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Scénář:</b> <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/84306-michael-green/">Michael Green</a>, <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/246243-kamran-pasha/">Kamran Pasha</a>, <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/258500-julie-martin/">Julie Martin</a></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Hrají:</b> <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/7419-ian-mcshane/">Ian McShane</a> (král Silas Benjamin), <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/51053-christopher-egan/">Christopher Egan</a> (David Shepherd), <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/56408-sebastian-stan/">Sebastian Stan</a> (Jack Benjamin), <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/56076-allison-miller/">Allison Miller</a> (Michelle Benjamin), <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/9623-susanna-thompson/">Susanna Thompson</a> (královna Rose Benjamin), <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/17651-eamonn-walker/">Eamonn Walker</a> (reverend Ephram Samuels)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Co?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Celý příběh se odehrává v alternativním světě, v němž se nachází několik zemí, které obvykle tráví volný čas tím, že mezi sebou válčí. A v jedné z těch zemí žije mladík jménem David Shepherd, toho času v armádě (a na frontě, neb, jak jsem už řekla, ty země vážně RÁDY válčí). Když se jednoho krásného dne David doslechne, že za nepřátelskou linií byla zajata jedna jejich jednotka a její členové jsou toho času drženi v táboře, co není zase tak daleko od nich, nenapadne ho nic lepšího, než jít onu jednotku na vlastní pěst zachránit. Což se mu navzdory vší pravděpodobnosti i podaří. A vzhledem k tomu, že velitelem oné jednotky je Jack, syn krále Silase (a tudíž princ, že ano), tak nějak mimochodem David zachrání i jeho. To (a fakt, že bazukou odstřelil nepřátelský tank) z něj přes noc udělá hrdinu a miláčka národa. A jako naschvál se navíc začnou objevovat jistá znamení naznačující, že Bůh (tahle země je totiž zatraceně nábožensky založená) by rád viděl na místě nového krále právě Davida...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgT8evhnRTTfGIXXL_KOwUN5jnOP8WW9v-qqYiuEtFdsj0vEEZt_mu2wFK_Upb0PfMFrn3IcqzWSAKEBCWk1RDrmofSeMUvUgL4iyStjzsEiXp4esOPYgDDq23iW43Dc_1LKJ-oeEiQWMA4/s1600/Kings5.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgT8evhnRTTfGIXXL_KOwUN5jnOP8WW9v-qqYiuEtFdsj0vEEZt_mu2wFK_Upb0PfMFrn3IcqzWSAKEBCWk1RDrmofSeMUvUgL4iyStjzsEiXp4esOPYgDDq23iW43Dc_1LKJ-oeEiQWMA4/s1600/Kings5.gif" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, takže David je miláčkem celé země, a navíc zjevně miláčkem Boha. O tom druhém ví naštěstí jen král Silas, o tom prvním všichni. To druhé vytáčí (přirozeně) krále Silase, to první zase jeho syna Jacka. Toho přivádí k nepříčetnosti třeba i fakt, že zatímco David od Silase dostal hodnost kapitána, Jack má za prdelí vyšetřovací komisi, která má posoudit, jestli za celý ten únos té své jednotky vlastně nemohl on, a Silas s tím odmítá cokoli dělat. Ale David není zdaleka jediným Jackovým problémem. Jack prostě chce být králem. A nechce se mu čekat, až trůn zdědí, chce být králem co možná nejdřív. Jenže od krále se očekává jisté chování, a Jack má jednu takovou charakterovou vadu, která, kdyby se dostala na veřejnost, by ho ze hry o trůn elegantně vyřadila. Nemluvě o tom, že se nezamlouvá ani jednomu z jeho rodičů. Jack totiž tak docela neholduje děvčatům, nýbrž dává přednost chlapcům...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjgtxlgDyzhkBP-JvmeTP0qF_Mj3dJywK6-4oSzX8nrlHYl7zxgu6NqKcfZNyZEyKdzMupzovKy5OJ4-wi7t-yze_5fsii0QThuKFnBa5s9AoOBKDozpxmFNcypATJBJrVLW86Krq2B8mp/s1600/Kings2.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjgtxlgDyzhkBP-JvmeTP0qF_Mj3dJywK6-4oSzX8nrlHYl7zxgu6NqKcfZNyZEyKdzMupzovKy5OJ4-wi7t-yze_5fsii0QThuKFnBa5s9AoOBKDozpxmFNcypATJBJrVLW86Krq2B8mp/s1600/Kings2.gif" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrg-O58RwSx2vo6RnmgRqw-R01XkXKPSwNnQBuNE-CGgLhKA8BWjEGgv3FkZy97v-WTZqqQYu7G57U8pt5xh2uaQhyphenhyphenHg1SsMCZNpOxvQ5Sj448A7WJAnKgNxXPyDNPQnowEKrzaEbk5ZNs/s1600/Kings3.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrg-O58RwSx2vo6RnmgRqw-R01XkXKPSwNnQBuNE-CGgLhKA8BWjEGgv3FkZy97v-WTZqqQYu7G57U8pt5xh2uaQhyphenhyphenHg1SsMCZNpOxvQ5Sj448A7WJAnKgNxXPyDNPQnowEKrzaEbk5ZNs/s1600/Kings3.gif" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže tu máme jedno teplé princátko, které se bojí o trůn, co má dostat, a jednoho dramatického krále, který se bojí o trůn, na kterém momentálně sedí. A pak tu máme novopečeného kapitána Shepherda, nyní královského tiskového mluvčího, od kterého se očekává, že bude svou popularitou žehlit všechny průšvihy v království. Když si David ještě začne tajný (ne, že by v tom stavu dlouho vydržel) románek s princeznou Michelle, princ i král nemají daleko k tomu, aby vyletěli z kůže. Co je ale nejhorší, z Davidovy strany se vlastně není čeho bát. David je totiž poslušný křesťan neskonale věrný svému panovníkovi. Byl by lepší Kapitán Amerika než Kapitán Amerika osobně. Je to prostě tak trochu debil...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhemMK0LYgbMPMTbXYWHHBICYGB50BqjQ7FRRDKRWeOSZLwAUYbI6aD5npJoL9gbiAHIKVxBfGSPYN75mIaQrxcwEEn_z7uPi91h1aiwyjmkoDS-QAWRO_JCtNUwsgpzbc_lGhHr_XmIrUU/s1600/Kings6.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhemMK0LYgbMPMTbXYWHHBICYGB50BqjQ7FRRDKRWeOSZLwAUYbI6aD5npJoL9gbiAHIKVxBfGSPYN75mIaQrxcwEEn_z7uPi91h1aiwyjmkoDS-QAWRO_JCtNUwsgpzbc_lGhHr_XmIrUU/s1600/Kings6.gif" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale stejně se dostane do potíží. Velkých, velkých potíží. Své nejvyšší nadřízené byste totiž vážně neměli štvát pouhou svou existencí, víte?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Proč to chcete vidět?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
No, pokud jste magor jako já, tak jedním z hlavních důvodů je ten náboženský fanatismus, který seriál prostupuje. Ono je to vlastně celé založené na biblickém příběhu krále Davida. Víte, toho, co porazil Goliáše. V tomto případě... tank. A já jsem trochu ujetá na všechny ty nábožensky fanatické příběhy. Přijde mi to svým způsobem neskutečně fascinující.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Potom je tu fakt, že je to vlastně docela zajímavě napsané. Řeší se tu osudy hned několika hlavnějších postav, které se od sebe dost výrazně liší. To jako postavy. I když osudy taky. A navíc postavy prochází poměrně radikálním vývojem. Krom Davida. David je pořád debil. Ale třeba takový Jackův příběh sám o sobě za podívání stojí, ehm...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUFat-pUpXGe2FJGCs7Af6axy722aVqnI2IbfrQQQ-ZotsA9lLhAVd7MqbFevTrTqaCQUpfUqX3cUW5RCYcg-wym-h5NfPDglkDSBhBMPq1wvwNaGt7GB0vNLCnDGRYFP6IZip1swrpe1h/s1600/Kings4.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUFat-pUpXGe2FJGCs7Af6axy722aVqnI2IbfrQQQ-ZotsA9lLhAVd7MqbFevTrTqaCQUpfUqX3cUW5RCYcg-wym-h5NfPDglkDSBhBMPq1wvwNaGt7GB0vNLCnDGRYFP6IZip1swrpe1h/s1600/Kings4.gif" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A nesmím zapomenout na herecké výkony vybraných jedinců. I když ústřední milenecká dvojice v tomto ohledu nestojí za nic, jsou tu dva exempláře, které seriálu, ehm... kralují? K jednomu se dostaneme za malý moment v mých úchylkách, druhým je Ian McShane v roli krále Silase. Protože jestli hledáte někoho pro roli mocí posedlého fanatika, který se nezastaví před ničím, aby si tu moc udržel, nemůžete si vybrat líp. (Proto se ho taky tak nemůžu dočkatv roli pana Wednesdayho v American Gods, protože to bude kurva něco...)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVj24XpTVpoDGpThCYCl6SkA-y1Bp4Qm4wURXAmSk3j1JDjvYiVq5m1klrwJ7tHIfrwGrv9FOvxy-myvP6DIoGJiYEbEZdHVIih48qxApuSKgcgJSdmO9wzDXfn-h6g01tdOyIy_4tc-qE/s1600/Kings1.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVj24XpTVpoDGpThCYCl6SkA-y1Bp4Qm4wURXAmSk3j1JDjvYiVq5m1klrwJ7tHIfrwGrv9FOvxy-myvP6DIoGJiYEbEZdHVIih48qxApuSKgcgJSdmO9wzDXfn-h6g01tdOyIy_4tc-qE/s1600/Kings1.gif" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, ale abych pravdu řekla, je tu jeden důvod, proč se na ten seriál nekoukat. Má totiž jen jednu řadu, a ačkoli se nedá říct, že by její konec byl vyloženě otevřený (nejdůležitější dějové linky tu jsou vyřešené a tak), zůstávají tu rozhodně pootevřená aspoň malá vrátka pro další pokračování. Jenže toho se už bohužel asi nedočkáme...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Malé osobní úchylky</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Ti, kdo si přečetli obsazení a trochu mě znají, asi tuší, o kom teď bude řeč. Ano, bingo, je to Jack Benjamin v podání Sebastiana Stana. A ano, to je ten druhý herecký výkon, kvůli kterému stojí za to se na ten seriál koukat. Protože Seb není jen hezký ksichtík (zatraceně hezký ksichtík, slint) s tendencí tvářit se jako ztracené nakopnuté štěňátko. On taky umí hrát. Co víc, on to umí i beze slov, obličejem, očima... (Podotýkám, že tahle úchylka je vina jisté nejmenované Tarinky, takže si stěžujte u ní, kdyby něco.) No, a postava Jacka je mimo jiné taky jedna z nejzajímavějších v seriálu. Ano, nepokrytě přiznávám, že jsem se na ten seriál začala dívat jen kvůli němu, a že občas jsem se dívala stylem "hezký, hezký, hezký, KDE JE SAKRA JACK?". No jo, jsem prostě ztracenej případ, když přijde na Seba... :D</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9WRJi1iW_e8vRNToibmuPREAmOEEixR8kkRJJWWadii-q-AXxb97WoCaOCoVl8c-9IB9vdLMQQWllcIzXNOIl70thQ3rXgXSv7Z5ABjKHoJ4T7CgFICnb7CF7osZviCY7QqqCmqh6Creq/s1600/Kings7.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9WRJi1iW_e8vRNToibmuPREAmOEEixR8kkRJJWWadii-q-AXxb97WoCaOCoVl8c-9IB9vdLMQQWllcIzXNOIl70thQ3rXgXSv7Z5ABjKHoJ4T7CgFICnb7CF7osZviCY7QqqCmqh6Creq/s1600/Kings7.gif" /></a></div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-53093001803324787862016-09-18T23:49:00.002+02:002016-09-18T23:49:59.936+02:00Kapitola jedna: Ztráta domova<div style="text-align: justify;">
<i>Jak jsem slíbila, první kapitola (a zatím jediná napsaná) Halurova slavného příběhu je tu. V dnešním díle se nám náš hrdina představí, ale také zde bude muset podstoupit první těžkou životní zkoušku... No, prostě je to taková úvodní kapitola, časem se to rozjede, přísahám. :D</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Myslím, že každému dojde, které tradiční fantasy klišé tu hraje hlavní roli. No, koneckonců, však ho máte už v názvu...</i></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Na poklidnou vesnici pod horami se zvolna snášel soumrak a barvil
vše příjemnou žlutooranžovou paletou. V šestadvaceti domech,
které tvořily takřka veškerou místní zástavbu a poskytovaly
příbytek oné hrstce obyvatel, která ještě neutekla do většího
města, probíhaly tradiční práce spojené s koncem dne. Ženy
vařily večeři, muži a děti se starali o zvířata...</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
A vychrtlý blonďatý mladík jménem Halur se usilovně snažil být
ve svém úkrytu na půdě co možná nejnenápadnější, protože
si vážně chtěl dočíst kapitolu knížky, a kdyby ho někdo
objevil, tak se mu to už zaručeně nepovede.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Nutno říci, že Halur i přes svou lásku ke čtení nepatřil ke
zcela nejbystřejším osobám, protože kdyby ano, došlo by mu, že
fakt, že se na půdě schovává takřka denně, nutně znamená, že
v momentě, kdy nebude jinde k nalezení, bude hledán právě tam.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Nedošlo mu to. Proto byl tak překvapený, když se ozvalo prudké
zabušení na dveře.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Kurva,
Hale, říkám ti to naposled!“ sdělil mu hromovým hlasem jeho
otec. „Jestli nezačneš doma něco dělat, nakopu tě do tý tvojí
vychrtlý prdele a pak ji vyhodím ven na mráz!“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Druhá část výhrůžky byla poněkud planá, přirozeně, vzhledem
k tomu, že venku léto sotva začalo zvolna přecházet v podzim,
ale Halur přesto vzdychl a zaklapl svou knihu.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Už
jdu, otče!“ oznámil přes dveře, přičemž kladl velký důraz
na svou výslovnost. Možná nebyl nejbystřejší, ale rozhodně to
nehodlal dát najevo.</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Takže se napřímil, zhluboka se nadechl a otevřel dveře.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">S
čím vám mohu pomoci?“ zeptal se klidně.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Napochoduj
do kuchyně, buď tak laskav, </span><span lang="cs-CZ"><i>výsosti</i></span><span lang="cs-CZ">,“
ušklíbl se urostlý muž, jehož oděv, postava i mohutný vous
jasně poukazovaly na jeho statut vesnického kováře. „Máma pro
tebe má práci. Jo, a někdo musí obstarat kozy. Hádej, kdo to
bude?“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Samozřejmě,
otče. Udělám, co je mou povinností,“ kývl Halur.</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Kovář zavrtěl hlavou a upřel oči k nebi, potažmo ke stropu,
zatímco jeho syn zvolna sestupoval po schodech.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Paní,
dej mi sílu,“ řekl tiše. „Dej mi sílu, abych to z něj
nevymlátil...“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<span lang="cs-CZ">I
přes své zjevné nedostatky (fyzickou slabostí počínaje a
nadměrnou zálibou v hrdinských příbězích konče) Halur nebyl
tím, co by člověk označil za </span><span lang="cs-CZ"><i>špatného
kluka</i></span><span lang="cs-CZ">.
Ctil své rodiče, což je takřka vždy vnímáno jako kladná
vlastnost. Pomáhal, s čím bylo třeba, pokud mu to tedy
nenarušovalo jeho vlastní plány. Vždy se ke všem choval slušně,
dokonce i k žebrákům a poutníkům, kteří do vesnice náhodou
zabloudili na svých cestách. (Žebráků a poutníků bylo v době
mezi Halurovými pátými a sedmnáctými narozeninami dohromady tak
pět, ale stejně cítil potřebu zařadit si slušné chování k
nim do svého pomyslného životopisu, jen tak pro jistotu.) A,
samozřejmě, vždy tu byl fakt, že ve svém srdci byl udatným
rekem, který by se bez bázně postavil jakémukoli nebezpečenství.</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Co na tom, že ten večer spočívalo v kydání kozího chlívku.
Kdo si to aspoň jednou nezkusil, netuší, jaká rizika to obnáší.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur byl nejmladším ze tří dětí, přičemž oba jeho
sourozenci už dávno opustili rodné hnízdo. Jeho pohledná sestra
si našla muže ve městě, armádního důstojníka, a provdala se
za něj. Halurův urostlý bratr ji následoval během několika málo
měsíců, poté, co vychytralá sestřička zatahala za nitky
(manželovy) a zařídila mu místo armádního zbrojíře.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Sedmnáctiletý mladík se tak vlastně stal dědicem rodného domu,
ale jeho srdce ho táhlo jinam, za dobrodružstvími, o nichž četl
v knihách a slyšel od pocestných a bardů, kteří se zastavovali
v hostinci ve vedlejší vesnici. Toužil být jedním z těch
hrdinů, kteří přemohou draka, zachrání krásnou pannu či zlomí
dávné prokletí. Ideálně všechno najednou. Toužil...</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Ale nesměl.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Bylo jeho zodpovědností zůstat doma a jednou, až přijde jeho
čas, převzít otcovo řemeslo. Tak, jak to bylo správné.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Ach, ano, tak, jak to bylo správné...</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Hale!“
uslyšel za sebou a nadskočil. „Přestaň myslet na blbosti, než
tě na ty vidle, o který se opíráš, nabodnu!“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur prudce zamrkal a přiměl svůj mozek vrátit se zpět do
reality.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Jistě,
otče,“ řekl rychle. „Velice se omlouvám, jen jsem-“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Neomlouvej
se. </span><span lang="cs-CZ"><i>Pracuj</i></span><span lang="cs-CZ">,“
frkl jeho otec. „Na snění máš celou noc!“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Jak se později ukázalo, tak i když měl obvykle kovář pravdu v
mnoha věcech, tentokrát se zcela výjimečně dokonale seknul.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Začalo to asi dvě hodiny před svítáním. Nikdo netušil, odkud
přišli, prostě se objevili, snesli se na spící vesnici, stíny o
něco temnější než noc kolem nich... Aspoň dokud nevzplály
první ohně. Pak se ukázali v celé své hrůznosti.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Byly to zrůdy, zakrslé dračí příšery se širokými tlamami
plnými jako břitva ostrých zubů a kožnatými křídly s ostny na
kloubech.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<span lang="cs-CZ">Nemohli
to být </span><span lang="cs-CZ"><i>opravdoví
draci</i></span><span lang="cs-CZ">,
tak se rozhodl Halur, když zíral z okna malinké místnosti, která
tvořila jeho pokoj, na to, jak jedna ze stodol na kraji vesnice
vzplála. Na opravdové draky byli moc malí. Pravda, pořád dost
velcí na to, aby na zádech unesli jezdce (a na zádech většiny z
nich bylo skutečně možno spatřit bojovníky, kteří ta monstra
řídili), ale... tělo draka by mělo být velké jako dům,
minimálně, silné, svalnaté a kovově lesklé. Ne šlachovité a s
nenápadnou černou kůží, tak vhodnou pro pohyb v temnotě.</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Mladík vyjekl a uskočil, když se jeden z asi desítky draků, ten
nejbližší, náhle otočil a vychrlil plameny přímo ke kovárně.
Teplota v místnosti nevyhnutelně vzrostla.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Za přispění svého jedinečného smyslu pro strategii Halur
usoudil, že nastal nejvyšší čas opustit loď. Tedy pokoj.
Potažmo dům. Za moment už otvíral dveře vedoucí do hlavní
obytné místnosti, a jen tak tak, že se v nich nesrazil s matkou.
Byla to kdysi půvabná žena, jejíž tvář teď však byla
protkána vráskami a vlasy šedinami.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Mami,“
vydechl mladík, a pro tu chvíli zapomněl i na svou vznešenou řeč.
„Ty potvory-“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Ven.
</span><span lang="cs-CZ"><i>Ven</i></span><span lang="cs-CZ">,“
zavelela mu s rázností armádního generála. „Zadníma dveřma.
Táta čeká. Vezmeš si koně.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Ale-“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">A
nebudeš se hádat!“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Nebránil se, když ho objala a políbila na čelo, i když za
normálních okolností by rozhodně protestoval proti takovému
narušování své důstojnosti.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Začínalo mu zvolna docházet, že tohle není hra ani příběh, že
vyděšené výkřiky doléhající k němu zvenčí jsou zcela
autentické, že zápach kouře značí, že s domem blízce
sousedící kovárna je skutečně v plamenech.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Mami,“
pípl.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ"><i>Jdi</i></span><span lang="cs-CZ">!“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Otočil se a vyběhl na dvůr za domem, kde už na něj skutečně
čekal otec i s jejich starým hnědým valachem, který se nevzpínal
jen díky tomu, jak pevně starý kovář svíral uzdu.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Honem.
Nasedni,“ řekl muž. „Pojedeš nahoru do hor. Nezastavíš,
dokud nebudeš v bezpečí. Pokud tu bude klid, ráno se vrátíš a
sejdeme se tu. Tak </span><span lang="cs-CZ"><i>nasedej</i></span><span lang="cs-CZ">,
Hale, kurva!“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur se cítil jako omámený, když se škrábal do sedla. I jemu
samotnému bylo jasné, že mu to trvá až moc dlouho.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Ale
jak-“ začal, když se konečně usadil.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Nestarej
se. Prostě ujížděj,“ řekl jeho otec. Letmo sevřel synovu
ruku, než dlaní plácl koně přes zadek.</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Zvíře vyrazilo vpřed tak prudce, až se na něm Halur málem
neudržel. K jeho štěstí pádilo pryč od hluku, pryč od těch
monster, pryč z vesnice, po cestě vedoucí do lesa. Halur tak jen
pevně svíral otěže, snažil se nespadnout a usilovně se modlil.
Usilovně... a marně.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur byl i za normálních okolností mizerný jezdec. Jeho otec
stokrát prohlásil, že kdyby na koně posadil batole, byl by na to
divadlo méně žalostný pohled. Ve tmě, v lese a s oheň chrlícími
bestiemi jen kousek za sebou... Neměl ani tu nejmenší šanci.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Když za sebou uslyšel skřek, kůň ještě přidal, ale zároveň
začal prudce vyhazovat ve snaze shodit přebytečnou zátěž. A
zátěž mu to dvakrát neztížila, protože už při druhém
výskoku se s výkřikem poroučela k zemi a skutálela se z malého
svahu po levé straně cesty.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Vychrtlý blonďák zůstal nehybně ležet na zemi a z koutku úst
mu vytékal pramínek krve.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<span lang="cs-CZ">Halurovo
vědomí se svému majiteli vracelo jen velmi pomalu. Nejdřív začal
vnímat světlo na pozadí očních víček. Pak opatrné cvrlikání
ptáků. Pálení nějakou větvičkou rozseknuté tváře. Měděnou
chuť v ústech. Pach spáleniny vznášející se ve vzduchu.</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
A nakonec příšernou bolest hlavy.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur zaskučel, převalil se na bok a opatrně se zvedl na všechny
čtyři. Vyplivl z úst chuchvalec sražené krve a zaklel, užívaje
při tom výrazy, které by slušný mladík v jeho věku vůbec
neměl znát.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Rozhlédl se kolem sebe a snažil se poznat, jak dlouho byl mimo.
Neúspěšně. Jediné, co poznal, byl fakt, že je den. A ačkoli si
pomyslel, že by mohl zjistit víc, kdyby jen viděl slunce, v duchu
uznával, že i kdyby slunce nakrásně viděl, poznal by maximálně
tak pravé poledne.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Vyškrábal se na nohy, při čemž se mu z úst linuly další
libozvučné nadávky, které naprosto nekorespondovaly s jeho jinak
vznešeným jazykovým projevem. Celé tělo ho bolelo. Hlava mu
třeštila a jeho modřiny nejspíš měly vlastní modřiny. I když
svah, ze kterého se v noci skutálel, nebyl nijak zvlášť vysoký,
Halur, který se patrně narodil pod šťastnou hvězdou (a jak je
obecně známo, pod svícnem bývá největší tma), při svém pádu
trefil prakticky každý strom a kořen, který cestou dolů potkal.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Vzdychl a odhodlaně zahájil výstup zpět na cestu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Musel se dostat zpět do rodné vesnice.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Tedy... Do toho, co z ní zbylo.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<span lang="cs-CZ">Spáleniště.
Jinak se to nazvat nedalo. Ačkoli několik budov bylo jen mírně
ožehnutých, většina jednoduše lehla popelem. Ohořelé kusy
trámů trčely vstříc rannímu nebi (buď to bylo ještě ráno,
nebo už pozdní odpoledne, ale Halur si byl </span><span lang="cs-CZ"><i>skoro</i></span><span lang="cs-CZ">
jistý tím, že ráno) a to, co neshořelo, pokrývala tenká
vrstvička popela. Pach spáleniny, který Halur cítil už při svém
probuzení v lese, tu byl náhle mnohem silnější. Mladíkovi se z
něj až zvedal žaludek.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<span lang="cs-CZ">Ale
zdaleka ne tolik, jako když si uvědomil, že jedním z oněch
dokonale se zemí srovnaných domů byl i ten jeho rodný.
Samozřejmě, že někde hluboko uvnitř dobře věděl, že kovárna
vzplála jen chvíli před jeho spěšným odjezdem, a že zcela
logicky během toho náletu neměl nikdo čas hasit, ale hluboko
uvnitř </span><span lang="cs-CZ"><i>vědět</i></span><span lang="cs-CZ">
a na vlastní oči </span><span lang="cs-CZ"><i>vidět</i></span><span lang="cs-CZ">...
To byl velký rozdíl.</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Doklopýtal k domu právě ve chvíli, kdy se k němu začalo scházet
i několik dalších přeživších vesničanů, z nichž někteří
nesli přes ramena sekery a lopaty.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Někteří, jako stařena, která dost možná pamatovala ještě
narození Halurova dědečka a obvykle fungovala jako zdroj informací
o komkoli v této i sousední vsi, očividně přišli jen okounět a
sbírat klepy.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Byl to pekař, kdo si uvědomil, že ten otrhaný a špinavý mladík,
co postává u trosek domu, je Halur.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Chlapče!“
vyhrkl. „Kde jsi byl? Mysleli, jsme, že...“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Jeho oči na moment bezděčně zabloudily ke spáleništi, a Halur,
ač obvykle poněkud méně bystrý, až moc dobře pochopil.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Má
rodina,“ zachraptěl hlasem nepoužívaným od té lesní smršti
nadávek. „Mí... mí rodiče... Mí nebozí rodiče...“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">No,
vlastně právě jdeme...“ začal pekař, ale Halurův dramatický
výraz ho přiměl zaváhat.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Sirotek,“
zašeptal mladík, jako by si to slovo zkoušel na jazyku. „Sirotek
bez rodiny.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">No,
ne tak-“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Běda
mi. Běda,“ popotáhl Halur a až pozdě si uvědomil, že
popotahování není zrovna znakem hrdinskosti.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Poslyš,
Hale, já-“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Jsem
v pořádku. Nemusíte mě uklidňovat. Je... Je to údělem velkých
hrdinů, přijít o všechno, co milovali.“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
V tu chvíli koutkem oka zachytil jakýsi odlesk v troskách kovárny.
Pohybem ruky umlčel kováře, který se už už zase nadechoval, a
udělal několik kroků vpřed. Sklonil se a ze suti vytáhl
jednoruční meč. Byl zaprášený, ale jinak v pořádku, a
nepochybně dokončený, ač prostý a nezdobený.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Nejspíš jeden z posledních, které jeho otec kdy stihl vyrobit.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Halur mečem zkusmo máchl. Ostří zasvištělo vzduchem a
přihlížející spěšně o krok ustoupili.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Chlapče...
Co přesně s tím chceš dělat?“ zeptal se opatrně pekař.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Já...“
Halur srazil obočí a zamyslel se. „Musím se vydat na cestu.
Musím nalézt ty, kdož mi způsobili tuto bolest, a musím... Musím
se pomstít.“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
O jeden neobratný výpad a další dva kroky zpět později pekař
přikývl.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Jo.
To zní jako docela fajn nápad, jo. Do toho, chlapče. Jen jdi.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Ano.
Musím se vydat na svou... cestu za pomstou,“ řekl Halur. „Buďte
sbohem, dobří lidé. Možná... Možná se jednoho dne vrátím. A
pokud ne... Chovejte mě ve svých srdcích.“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
S tím se otočil, prošel davem a bez dalšího slova se začal
vzdalovat.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Skupinka lidí trpělivě vyčkávala, dokud jim mladík nezmizel z
dohledu. Pak se ozvala stařena, která zastávala roli místní
informační služby.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Jeho
rodiče nejsou mrtví,“ konstatovala. „Jeho táta má zlomenou
nohu, leží v </span><span lang="cs-CZ"><i>mojí</i></span><span lang="cs-CZ">
posteli a jeho jeho se o muže stará.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Já
se mu to </span><span lang="cs-CZ"><i>snažil</i></span><span lang="cs-CZ">
říct,“ pokrčil pekař rameny. „Můžu za to, že neposlouchá?“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">No,
JÁ to jeho tátovi nevysvětluju,“ prohlásila stařena.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Ále,“
mávl pekař rukou. „Ten kluk byl vždycky trochu divnej. Třeba mu
prospěje podívat se do světa.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">Nebo
ho někdo do tejdne okrade a zabije,“ odtušil chladně místní
zemědělec.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„<span lang="cs-CZ">To
už je holt riziko, když se někdo vydá do světa,“ pokýval
pekař. „I když, dost možná se za chvíli nabodne na vlastní
meč.“</span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Ozvalo se všeobecné souhlasné mumlání.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
O několik stovek metrů dál stál Halur a právě zvažoval, kam si
má nacpat meč, když si na něj ani nevzal pochvu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<span style="text-indent: 1.24cm;">O minutu později znovu vykročil a ostří se mu hrdě houpalo
zastrčené za opaskem.</span></div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-25157329444025154442016-09-18T23:39:00.000+02:002016-09-18T23:39:07.778+02:00Halurova výprava za slávou<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtPHmG2xuwLDltcM0zXT8v_-WYFPYeZ-BxAN5fKWcWBhEVVqI6ggBVlyy7bsIu4qbW2Pgx924SMiz29L7cNYz-IsHkWo3Rd4yzBQ4vhWGnwqdYByPBTs1k7RLPkkIrovn2cyp5246-eeW_/s1600/Halurova+v%25C3%25BDprava.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtPHmG2xuwLDltcM0zXT8v_-WYFPYeZ-BxAN5fKWcWBhEVVqI6ggBVlyy7bsIu4qbW2Pgx924SMiz29L7cNYz-IsHkWo3Rd4yzBQ4vhWGnwqdYByPBTs1k7RLPkkIrovn2cyp5246-eeW_/s320/Halurova+v%25C3%25BDprava.jpg" width="203" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zdroj původního obrázku <a href="https://www.flickr.com/photos/8765199@N07/2636920726">ZDE</a>.</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<i>Halur je sedmnáctiletý vychrtlý mladíček, který holduje knihám a hrdinským příběhům a touží po jediném - vydat se do světa, zažít vlastní dobrodružství a vrátit se jako udatný rek. Poté, co je jeho rodná vesnice napadena oheň chrlícími bestiemi a jeho rodiče tragicky zahynou (jak je Halur aspoň přesvědčen), mladík, ozbrojený jedním z posledních mečů, co jeho otec vyrobil) se vydává na svou vlastní výpravu za pomstou. Ale brzy zjistí, že skutečný život není jako hrdinské příběhy. A cíle výprav se můžou poměrně snadno měnit...</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Jinými slovy, tak jsem se zase jednou rozhodla začít na blog házet něco na pokračování (doufám totiž, že když to budu házet sem, přiměje mě to to pokračování NAPSAT), něco tak trochu vtipného (tedy snad)... A vzhledem k tomu, že poslední dobou mě čím dál tím víc začíná lákat psaní fantasy, ale můj mozek jaksi nezvládá přijít s ničím novým a neotřelým (aspoň zatím), rozhodla jsem se tak trochu využít všech možných otřepaných fantasy klišé a vytvořit příběh z nich. No, když je nemůžeš porazit, přidej se k nim... nebo tak nějak.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A aby se neřeklo, vytvořila jsem pro tuhle "knížku" dokonce i jakousi provizorní, poměrně příšernou obálku. Víte, to místo toho, abych to vážně psala. <i>Procrastination at its finest</i>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle je jen takový malý článek, v němž vám oznamuji, na co se tu můžete těšit. První kapitola dorazí, no... Patrně za chvíli.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-24379857909780538422016-09-15T22:31:00.001+02:002016-09-15T22:31:13.241+02:00Fanoušci nevědí, co chtějí (ale nedají pokoj, dokud to nedostanou)<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Ať
žijí dlouhé názvy článků, nemám pravdu? Jen aby bylo jasno, v
nadpisu rozhodně nemluvím o svých fanoušcích, to ani omylem.
Jednak mi jich po těch nekonečných odmlkách asi moc nezbylo
(vlastně se občas divím, že to tu ještě vůbec NĚKDO čte),
druhak jsou moji fanoušci v tomto ohledu zatím milí a velmi
přizpůsobiví a vybíravost je jim cizí, za což jsem skutečně
ráda.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Ne,
teď mluvím o takových těch fanoušcích, kteří patrně
přicházejí s tím, že máte už tak trochu velké jméno a určitý
vlastní styl, který se nutně musí podepsat na vašich dílech, ať
už jsou hudební, filmová nebo knižní.</div>
<a name='more'></a><br />
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Mluvím
o těch fanoušcích, kteří nevědí, co vlastně od těch svých
údajně oblíbených autorů (režisérů, hudebních skupin...)
chtějí. Je to klasika toho autora, jeho dá se říci typické
dílo, jen s určitými obměnami? Nebo je to něco naprosto nového
a neokoukaného, tedy aspoň co se toho daného jedince týče?</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Jestli
nevíte, o čem to tu zase melu, mileráda vám poskytnu příklad.
No, vlastně vám poskytnu hned dva.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
K
napsání tohoto článku mě vlastně vyprovokovalo nové album
Sabaton, což, jak ti věrnější z vás vědí, je jedna z mých
oblíbených skupin. Album vydávali teď v srpnu, ale už zhruba dva
měsíce předem postupně představovali pár vybraných songů, aby
fanoušky nalákali.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Song
č. 1 – <a href="https://www.youtube.com/watch?v=7jTgkTEDDog">The
Lost Battalion</a>. Reakce fanoušků byly přinejlepším smíšené,
ale většina se shodovala na jednom – je to taková klasika
Sabatonů (což někdo vnímá pozitivně, někdo negativně), nijak
nepřekvapuje, prostě standardní výkon. Objevovaly se hlasy, že
vykrádají sami sebe, že to zní jako song, co se nevešel na
předchozí album. No jo, ale pak se objevil...</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Song
č. 2 – <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Oi7xBe5-M8k">Blood
of Bannockburn</a>. Reakce opět smíšené, ale tentokrát poněkud
blíže negativní straně pomyslné škály. Myslíte, že to bylo
zase proto, že se Sabaton sami vykrádají? Chyba lávky. „Tohle
přece vůbec nezní jako Sabaton!“ „Je to strašně měkký!“
„Tohle je sračka, co tam dělají nějaký dudy?“ (Já vám
nevím, co asi dělají dudy v písni O SKOTSKU?) Faktem je, že
Bannockburn si jen tak s jiným songem téhle kapely nespletete. Z
jejich tvorby se vymyká dost, ale... Ehm, nebylo to přesně to, co
si fanoušci o dva týdny dřív přáli? No, asi ne. Jenže pak
přišel...</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Song
č. 3 – <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Ylyqoxh-cXk">Shiroyama</a>.
Kdo uhodne, co se stalo, když se ukázalo, že Shiroyama je přesně
v klasickém stylu Sabatonů? Bingo, řeči o vykrádání vlastní
tvorby a o tom, jak Sabaton nikdy nepřijdou s ničím novým, se
zase poslušně vrátily. Kdo by to jen čekal.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Pokud
jde o album jako celek, i na něj jsou reakce smíšené, a to
podobně zajímavým způsobem. Nebudu řešit, nakolik se podle mě
osobně liší od zbytku Sabatoní tvorby (jen řeknu, že podle mě
ano, má kapku jiný zvuk, než je u téhle kapely běžné, ale
pořád má sakra sílu), ale přijde mi vtipné, jak část fanoušků
album šmahem odsoudí jako vykrádačku, zatímco další část ho
šmahem odsoudí, protože podle nich se liší od alb vzniklých
před nějakými osmi a více lety. Je to vlastně takový zajímavý
paradox.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Příklad
číslo dvě vám bude asi přece jen o něco bližší. Hádám, že
většina z vás v životě viděla aspoň pár filmů od Tima
Burtona, že? No, tak to je úplně ten samý případ jako výše
uvedení Sabaton.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Přiznávám
tedy, že reakce na Burtonovy filmy v současnosti už extra
nesleduji, a i dřív jsem to dělala spíš letmo. Ale tohle mi
nějak utkvělo. To, že pokud Burton natočí něco přesně ve svém
typickém stylu (vybavuje se mi, že se v téhle souvislosti mluvilo
třeba o Alence), budou si fanoušci stěžovat na to, že se jen
opakuje a nikdy ničím nepřekvapí. Když natočí něco nového,
něco v úplně jiném stylu, fanoušci si budou stěžovat na to, že
to přece vůbec nevypadá jako film od Burtona.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Zkrátka,
jak se hezky anglicky říká, <i>damned if I don't, damned if I do.</i></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Jasně,
neříkám, že někomu, kdo má jistý svůj styl a preferovaná
témata, se nemůže stát, že začne sám sebe kopírovat, aniž by
si to uvědomil. Mně samotné někdy nedojde, jak moc je nějaký
můj nápad (mluvím o nápadech na kratší pseudopovídky, aby bylo
jasno, ne o těch na knížky, aby bylo jasno) podobný něčemu, co
už jsem kdysi napsala. O tom, že člověk často využívá určitá
schémata, aniž by se nutně kopíroval, ani nemluvě. Příkladem
budiž Burtonovo animáknové schéma „kluk, jeho mrtvý pes a
divná holka“. Použil to v Nightmare Before Christmas, v Mrtvé
nevěstě i ve Frankenweeniem. (A v tom posledním případě to už
vážně začalo být docela nápadné, třeba i tím, že hlavní
hrdina dost připomínal Victora z Nevěsty.)</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Bylo
by pochopitelně možné polemizovat o tom, kde je ta hranice mezi
užíváním stále stejných schémat a vykrádáním se, ale to je
už asi na individuálním posouzení každého.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Mě
by zajímala jen jedna věc – co vlastně ti fanoušci chtějí?
Chci říct, vezměte si sebe. Když najdete někoho, ať už je to
hudebník, spisovatel nebo filmař, jehož dílo vám nějakým
způsobem sedne, chcete, aby dál tvořil ve zhruba stejném stylu
(což mně osobně přijde o něco logičtější, protože když mi
něco sedne, tak to asi má nějaký důvod, a já nechci, aby ten
důvod zmizel, ne?), nebo aby pořád zkoušel něco nového a
neotřelého? Nebo chcete, aby zůstal „svůj“ (tzn. takový,
jaký se vám zalíbil), ale sem tam vezmete i nějaký ten nezvyklý
experiment?</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Protože
já za sebe můžu říct, že třeba v hudbě jsem už o pěknou
řádku kapel ztratila zájem ve chvíli, kdy se jejich styl začal
radikálním způsobem měnit a prostě už to nebyla ta kapela, co
jsem znala a měla ráda (ach, ti Korpiklaani, letos jsem se na ně
na MoRu ani neobtěžovala zůstat...), kdežto ti, co se od toho,
jací byli původně, odklání mírněji (respektive u nich probíhá
takový postupný, nenápadný vývoj), se mě drží už slušnou
řádku let. Tím myslím v některých případech i deset let.
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Víte
jak, třeba jsem jen divná. Ale já jsem vlastně svým způsobem
ráda, když vím, co můžu od umělce očekávat. Aspoň rámcově.
Ne, že bych to nezbytně vyžadovala, ale... No, prostě ráda vím,
do čeho jdu. A třeba u knížek je pro mě autor docela klíčovou
položkou, když se rozhoduju o nákupu. Takže kdybych si
automaticky koupila Gaimana, jen aby se ukázalo, že naprosto změnil
styl... No, nebyla bych ráda. Tedy, pravděpodobně.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<br />
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
A
teď vážně, jak jste na tom v tomhle ohledu vy?</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-92023759111283563472016-08-24T16:24:00.003+02:002016-08-24T16:24:38.146+02:00Hlavně pravidelně dýchat<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4yARVVW3m8OeI_yZI2B07k4ImoQY_M5xgejJsZ1CQFfuHhn8QnkfRIezdKZPAgc3KfTR4fN5O-LMYG_5Ko-IVaypP6Johwmu0Pk3GKJQrNBfssmKaW0JRRYvK9pHl_XjjZb446M5z5pBk/s1600/pl.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4yARVVW3m8OeI_yZI2B07k4ImoQY_M5xgejJsZ1CQFfuHhn8QnkfRIezdKZPAgc3KfTR4fN5O-LMYG_5Ko-IVaypP6Johwmu0Pk3GKJQrNBfssmKaW0JRRYvK9pHl_XjjZb446M5z5pBk/s1600/pl.png" /></a><i>O Patrikovi a Lukášovi jste už neslyšeli tak dlouho, že někteří z vás možná zapomněli na jejich existenci. No, dovolte, abych vám ji připomněla. Mám tu pro vás totiž jednu takovou velice krátkou povídku inspirovanou jedním dnes vedeným rozhovorem (zdravíčko, Tariňátko), a taky jednou bitvou, kterou marně vybojovávám už dva dny. No, asi to částečně pochopíte, až si to přečtete... :D</i><br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
“Ale no tak, lásko...
Nádech... Výdech... Nádech... Výdech...”</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
“Patriku...”</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
“Hlavně pravidelně
dýchat. Nádech...”</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
“Patriku, radím ti
dobře...”</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
“Taky počítat do
deseti by možná nebylo od věci.”</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
“Ty nemáš vůbec
žádnej pud sebezáchovy, viď?”</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
“Samozřejmě, že mám,
proto ti doporučuju pravidelně dýchat a počítat do deseti.”</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
“Počítat DO STA by mi
nepomohlo!”</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
“A do sto deseti?”</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„PATRIKU!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Na moji obhajobu, měl
ses vrátit až ZÍTRA.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Jo, to jsem měl, ale
řekl jsem si, že tě překvapím!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Pokud tě to potěší,
překvapil jsi mě rozhodně.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„To ty mě taky, věříš?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„No... Věřím.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Patriku, já tě asi
vlastnoručně UŠKRTÍM!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Jsem si jistej, že
tohle už jsme kdysi řešili. Správný termín je ZARDOUSÍM, pokud
to chceš provozovat rukama.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Jedna... dvě... tři...
čtyři...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ehm, Luky, co kdybychom
to udělali takhle. Ty se tu teď hezky posadíš-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Posadím? KAM?!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Prostě shoď kočku.
Posadíš se, já ti uvařím kafe-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Do čeho? Všechny
hrnky, co máme, jsou na konferenčním stolku!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ale prosím tě. Jsem
si jistej, že ještě jeden tam... Ne, počkat, tamhle je. No dobře,
umyju hrnek-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Kde? Ve dřezu je hora
nádobí!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Pst. Já si poradím.
Můžu jít třeba do koupelny.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„No, to ti závidím
tvoji odvahu, protože já ji ještě nesebral!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Dobře děláš. Ale
přísahám, že kočičí záchod je čistej!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Jo? A nemusel si ho
kocour náhodou uklidit sám?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ty mě hrozně
podceňuješ, Luky.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Podceňuju. Rozhlídnul
ses tu poslední dobou?!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ne, a ty bys to taky
neměl dělat.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Řekni mi, máme aspoň
nějakou čistou SKLENIČKU? Potřeboval bych se napít.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„A tím myslíš vody
nebo...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ano, vody. Vody s
jedním písmenkem navíc. Víš co, zapomeň na skleničku. Přines
mi celou lahev.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„A pak se posadíš a
budeš tiše čekat, než tu uklidím?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Myslím, že než tohle
uklidíš, začne na mě růst mech. Mimochodem, to je tvoje špinavý
tričko, co na něm ta kočka spí?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Moje špinavý tričko,
na němž spí kočka, je ten nejmenší problém, co v týhle
domácnosti momentálně je.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„No, aspoň jsi trochu
sebekritickej.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Pokud tě to potěší
a uklidní, nikde tu nenajdeš jedinej použitej kondom.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ano, to mě velice
uklidňuje.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Na druhou stranu, někde
se tu patrně bude válet skoro prázdná lahvička lubrikantu.
Patrně. Byl jsem trochu netrpělivej, nevím přesně, kam letěla.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Jóga. Potřebuju začít
s jógou. Nutně. Potřebuju si uklidnit mysl.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„V tom máš mou plnou
podporu, Lukášku.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Tejden. Byl jsem pryč
tejden.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ne, byl jsi pryč šest
dní. V tom je ten problém. Kdybys byl pryč tejden, bylo by to tu
tak čistý, že by se z podlahy dalo jíst.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Myslíš místo toho,
abych se bál, že se něco na podlaze pokusí sežrat MĚ?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ty to hrozně přeháníš,
Luky. Je to tu... útulný.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Útulný? ÚTULNÝ?!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Dobře, tohle jsem asi
neměl říkat.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Patriku, víš, co ti
udělám?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ehm... Ne?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Nic. Neudělám ti
vůbec nic. Neudělám ti absolutně naprosto NIC, dokud tenhle
chlívek nebude aspoň VZDÁLENĚ zase připomínat byt!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„!!!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„No nekoukej tak. Jak
jsem řekl. Neudělám ti NIC.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ale... Ale tím
potrestáš i sám sebe!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ano, já vím. A jsem
ochoten se obětovat pro vyšší dobro.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ale... Ale... Ale...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Bejt tebou, pustím se
do úklidu, zrzounku.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Víš, že tím zabíjíš
mou křehkou uměleckou dušičku?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Jsem já to ale
bastard.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ale až uklidím,
tak... Tak mi něco uděláš, viď?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Přijde na to, jestli
najdeš nějakej lubrikant. Pokud ne...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ehm, výborně. Fajn.
Takže se laskavě posaď a chvíli se mi nemotej pod nohama.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Jistě. A... Patri?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Co ještě?!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Víš, jak jsem ve
dveřích samým zděšením upustil tu cestovní tašku?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Jo tak to bylo to
žuchnutí. Já v první chvíli myslel, že to s tebou seklo.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Takže víš. Pokud bys
NÁHODOU zapínal pračku, mám taky pár věcí, co by do ní
potřebovaly hodit. Přeji příjemné vybalování.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ale...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„No dobře, dobře,
pračku zapnu já, tobě se v tomhle ohledu nedá věřit.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Uf. DÍKY!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Mimochodem, říkal jsi
něco o tom, že bys mi uvařil kafe?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ano, lásko. Jistě,
lásko.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„A klidně ho trochu
vydezinfikuj vodkou. To víš. Jen tak pro jistotu...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Pro jistotu, že se
neotrávíš, nebo že mě přece jen nezabiješ?“</div>
<br />
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Pro obě jistoty,
zrzounku. Pro obě jistoty...“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-56815766093394227632016-08-11T00:24:00.002+02:002016-08-11T00:24:49.007+02:00Knižní tip #8 - Blood Red<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://d.gr-assets.com/books/1375580485l/17621376.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="149" src="https://d.gr-assets.com/books/1375580485l/17621376.jpg" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Možná se vám tomu ani nebude chtít věřit, ale je to tak. Po nehorázně dlouhé době (ano, je to víc než rok, co jsem do téhle rubriky něčím pořádně přispěla, já vím) tu pro vás mám zase jeden knižní tip. Čím to? No, především tím, že jsem se po roce pořádně dostala ke knížkám, co jsou LGBT, ale nejsou četba k bakalářce (ano, Isherwoode, tím myslím tebe). No, dobře, tak jinak, měla jsem prostě neodbytnou chuť přečíst si nějakou tu M/M fantasy, protože to je žánr, na nějž jsem poněkud ujetá, a navíc mě pro uspokojení mých choutek přestalo bavit číst FrostIron fanfikce. A v tu chvíli jsem ve čtečce vyhrabala <b><a href="https://www.goodreads.com/book/show/17621376-blood-red">Blood Red</a></b>...</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Kdo?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Cordelia Kingsbridge</b> je autorka, o níž se nedá prakticky nic zjistit. Zjevně je to Američanka a věnuje se především gay erotickým dílům. Její knihy prozatím vycházely jen volně na internetu, na nejrůznějších webových stránkách, odkud je ovšem autorka nedávno začala stahovat, což nám tenhle tip docela kazí. Pokud by někdo měl zájem, můžete navštívit její <a href="http://ckingsbridge.tumblr.com/">Tumblr</a>. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Co?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Hlavním hrdinou příběhu je mladík jménem Aedan, který se vyznačuje svými dlouhými, krvavě rudými vlasy a faktem, že je otrok, který slouží jako, ehm, erotická hračka odměňující gladiátory v aréně. Jednoho krásného dne se v rámci... výkonu svého povolání setká s Demitriem, který, jak Aedan záhy zjistí, pochází z národu lidí schopných proměňovat se ve zvířata. Demitrios se stane novým šampionem arény, k velké spokojenosti jejího majitele, a Aedan zase jeho obvyklou trofejí, k velké spokojenosti... no, své vlastní.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aedan má ovšem jedno jisté pečlivě chráněné tajemství, a to sice své magické schopnosti, které se obvykle vyznačují právě rudými vlasy. Dá se říct, že Aedan má zatracené štěstí, že lidé považují čaroděje spíš za pohádku než co jiného, jinak by nejspíš byl už dávno po smrti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Několik týdnů po Demitriově příchodu se ovšem Aedanův život obrátí naruby. Během jediného večera se jeho magie, která se doposud projevovala pouze schopností léčit, probudí naplno, a Demitria přijdou zachránit další příslušníci jeho kmene. A koho s sebou Demitrios zcela automaticky vezme? Správně. Aedana.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže rudovlásek se náhle musí vypořádat s tím, že je svobodný člověk (což se mu dvakrát nelíbí), tím, že je v úplně cizím prostředí (což se mu líbí podstatně víc), a navíc ještě se svými magickými schopnostmi (s čímž mu naštěstí pomáhá čarodějka kmene). Ale když se do celé situace připletou ještě jeho spory s Demitriem a ten nenápadný fakt, že Aedanovi jde po krku jiný čaroděj, který si ho vyhlédl jako možný zdroj větší moci... No, je vám jasné, že to chudák bývalý otrok nebude mít jednoduché...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Proč si to chcete přečíst?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
No, třeba už jen proto, že stejně jako já máte v oblibě fantasy a gay hlavní postavy a zrovna v tuhle chvíli máte třeba taky náladu na nějakou tu knížku, která v sobě tohle spojuje. Pakliže ano, věřte mi, že tohle dílo vaši touhu uspokojí. Nebojte, není to jen o vztahu hlavních hrdinů, je v tom i příběh... Ale ta M/M složka to prostě značně vylepšuje.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Navíc, tenhle příběh není zase tak typický pro gay fantasy. Chápejte, velká spousta zápletek spočívá v tom, že jeden z páru je princ/bohatý obchodník/válečník/whatever a ten druhý se k němu dostane jako otrok, kterým zůstane po většinu knihy. Tady se Aedan namísto do otroctví dostane Z otroctví a musí se naučit žít jako svobodný. Demitriův kmen je taky docela zajímavá záležitost. Neříkám, že je to celé super originální... Ale trochu netradiční to je.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A pak je tu ta erotická část. Tedy, ty erotické části, abych byla přesnější. Zejména na začátku jsem si říkala, že jsem četla pwp (pro neznalé je to zkratka pro "porn without plot", neboli "porno bez zápletky"), která obsahovala méně porna a více zápletky. Ne, že by mi to nějak extrémně vadilo, ehm. S tím, jak stránky ubíhaly, porna ubývalo a děje přibývalo, nebojte, ale ten začátek je... vážně dost hardcore. Takže pokud to není váš šálek kávy, tohle je spíš důvod, proč to nečíst, ale pokud je... No, je to slušná motivace, ne? :D</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Malé osobní úchylky</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Jako už skoro tradičně je jen jedna. Kdo mě aspoň trochu zná a ví o mojí úchylce na červenou barvu vlasů, musí mu být jasné, že tou úchylkou je Aedan. Prostě si nemůžu pomoct. Ale aby bylo jasno, nejde jen o tu barvu vlasů, Aedan je celkově skvělá postava, ač někdy mírně zavání Mary Sue, zejména když se některé části magie učí rychle a instinktivně a sám. Ale je hezký, cílevědomý (ačkoli ty jeho cíle jsou občas trochu pochybné), a ve finále má i velkou vnitřní sílu, i když si to o sobě nemyslí. A co je nejlepší, jako čtenáři můžete sledovat celý jeho vývoj jakožto postavy, radovat se z jeho pokroků a prostě mu celkově přát, aby se ze všech těch problémů dostal.</div>
<div style="text-align: justify;">
A pokud byste snad chtěli vědět, kdo mi při jeho popisu okamžitě vplul do hlavy, tak to byl finský zpěvák jménem Juha Kylmänen, který se před pěknou řádkou let vyznačoval právě dlouhou rudou hřívou...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/gOC2l4XL1-Q/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/gOC2l4XL1-Q?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>P.S. Když jsem se do tohohle tipu pouštěla, byla jsem přesvědčená, že tahle knížka je pořád volně dostupná na netu. Když jsem zjistila, že autorka ji docela nedávno stáhla, stejně jako většinu svých věcí, protože CO KDYBY JE NÁHODOU CHTĚLA VYDAT OFICIÁLNĚ. Než se zeptáte, tak ne, co jsem vysledovala, tahle knížka se na vydání ještě nechystá, takže pokud si ji chcete přečíst... No, buď si ji zkusíte na netu najít sami, nebo, pokud se vám to nepříčí, mi napište buď na facebook, nebo na mail missarvari@gmail.com a já vám tak jako tiše a nenápadně pošlu epub. Věřte, že kdyby měla v brzké době vyjít oficiálně, tak to nedělám, ale když ještě nějaké dva měsíce zpátky byla naprosto legálně volně na internetu... Řekněme, že moje svědomí to ustojí...</i></div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-46097837369829301252016-07-29T00:01:00.001+02:002016-07-29T00:02:24.341+02:00Chytrá, šikovná, nejlepší<i>Jo, je to vážně pravda. Ještě pořád žiju, dýchám... I když tady se to nějak neprojevuje. Za což se vám všem hluboce omlouvám. Ale prostě mám momentálně co se týče psaní brutální krizi, nemůžu se k tomu donutit, a když už se donutím, tak to za nic nestojí. Možná se to časem zlepší. Možná taky ne. Jako malou (kurva malou) jiskřičku naděje tu máte jednu hodně krátkou povídku, k jejímuž napsání jsem se snažila přimět "jen" asi dva dny. Slušnej výkon na to, jak krátká je. Ale snad se vám bude aspoň trochu zamlouvat...</i><br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Poslouchala to od dětství.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Od všech, dokola a dokola
a dokola.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
„Vždyť ty jsi taková
chytrá holka...“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Ze všech stran, při
každé příležitosti.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Taková chytrá holka</i>.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Zvykla
si na tu větu, zvykla si na tu myšlenku, přijala ji za svoji.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Byla
chytrá holka.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
A
šikovná. To jí taky pořád připomínali.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
A
<i>nejlepší</i>.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Chytrá, šikovná,
nejlepší</i>.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
První
trojku, co dostala z písemky, obrečela.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
První
dvojku na vysvědčení nejspíš taky. Co na tom, že to bylo až
někdy na druhém stupni.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Protože
chytré, šikovné, nejlepší holky dvojky nedostávají, ne?</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Nevěděla,
kdy to v ní všechno vyhořelo. Kdy se přestala snažit. Kdy jí to
začalo být zase jedno.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Kdy
se jí z toho všeho začalo dělat zle.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Neměla
sílu jít dál.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Chytrá,
chytrá, chytrá...</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Necítila
se tak.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Chtěla.
Nešlo to.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
A
pak se to najednou vrátilo.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Jen
ta nevolnost nezmizela.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Musela
být <i>chytrá, šikovná, nejlepší</i>.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Musela
splnit to, co od ní všichni vždycky čekali.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Musela,
musela, musela...</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Skláněla
se nad papíry a slzy měla na krajíčku.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Písmenka
se jí rozutíkala po stránce, myšlenky v hlavě.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Už
ani jednu zatracenou definici.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Už
ani jednu zatracenou minutu.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Snažila
se zhluboka dýchat. Uklidnit se.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Zavřela
oči.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Nebála
se toho, že úplně selže.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
Děsila
ji představa, že nebude nejlepší.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Chytrá, šikovná,
nejlepší.</i></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Chytrá, šikovná,
nejlepší.</i></div>
<i>Chytrá, šikovná,
nejlepší...</i>Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-46318764168656783272016-06-20T20:43:00.003+02:002016-06-20T20:43:52.226+02:00Malá reorganizace<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSqpF5CTW_0epl9Qw02vMOxsx9WoAKM1ghxPpAR43HuuWGHHnB288Z0ihW8DJRUmnirah3noVeyecskYv3iKtm15_HShqEzKfy4HDMHGf-bOpcNlZjTYkMCiv6tRAoSfdOSvlll3XxZERv/s1600/lesbi.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSqpF5CTW_0epl9Qw02vMOxsx9WoAKM1ghxPpAR43HuuWGHHnB288Z0ihW8DJRUmnirah3noVeyecskYv3iKtm15_HShqEzKfy4HDMHGf-bOpcNlZjTYkMCiv6tRAoSfdOSvlll3XxZERv/s1600/lesbi.png" /></a><i>Heh. Tuhle úplně bezpředmětnou minipovídku sem házím už asi dva dny. Den mi trvalo, než jsem se vůbec obtěžovala ji zkopírovat z editoru, a další, než jsem se obtěžovala napsat k ní úvod. Tomu se říká pracovní morálka. No, ono taky není moc o co stát, když se na to podíváte, ale... Lepší než to nekonečný mlčení, ne? :D</i></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Ehm.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Ani slovo!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Zrzka přelétla pohledem
kupičky knížek, které pokrývaly většinu vodorovných ploch v
obývacím pokoji (tedy kromě polic v knihovně, což bylo to jediné
místo, kde by <i>logicky</i> být
měly, no ne?), a nakonec její oči zakotvily na její krátkovlasé
přítelkyni, která klečela uprostřed toho božího dopuštění a
mračila se na dotyčné prázdné police.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Ehm,“
zopakovala.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Říkám
ani slovo!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Slovo.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Přísahám,
někdy mě neskutečně štveš.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Promiň,
ale nám tady... vybuchla bomba, nebo tak něco?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Kdyby
vybuchla bomba, byly by ty knížky tak úhledně uspořádaný?“
dotázala se krátkovláska.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Úhledně?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Jen
malá reorganizace knihovny, stačí?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Malá.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„No,
možná trochu větší.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„V
tý knihovně nezůstala <i>jediná</i>
knížka!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Trochu
mnohem větší?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Nech
mě hádat. Přišlo ti dalších pět knížek a ty jsi je neměla
kam dát?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Teda,
lásko... Jak jsi tohle uhodla? Mohla bys mi prosím podat kus papíru
a tužku?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Kus
papíru a... Na co, proboha?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Na
co asi? Potřebuju si udělat nákres!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Nákres?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Jo,
a taky budu potřebovat novou knihovnu.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Vždyť
jsme novou kupovali před čtvrt rokem!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Na
moji obhajobu, ty sis taky koupila minimálně deset novejch knížek.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Koupila
jsem si čtyři. Ne, počkej... Pět.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„No
vidíš to! A ta poslední police byla docela malá.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Zrzka
zvedla oči v sloup a podala své milované sešit a propisku.</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Bude
tohle veličenstvu stačit?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Absolutně.
Děkuji.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Nech
mě hádat,“ naklonila zrzka hlavu. „Teď se mám vypařit a
rozhodně tě nemám rušit během reorganizace, pravda?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Ty
jsi tak geniální, drahá.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„No
fajn. Kdybys mě hledala, budu si v ložnici číst. Sice nevím co,
ale... Hele, tuhle knížku jsem ještě neviděla. To vypadá-“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Ani na to nemysli</i>.
Za prvý mi v tom uděláš bordel a za druhý jsem to ještě ani
sama nečetla. Takže to <i>nech ležet</i>,
nebo dostaneš na prdel.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„A-ano,
madam. Samozřejmě, madam.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Hodná
holčička. A teď plav a nenarušuj mi soustředění.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Ts.
Ty jsi na mě normálně jako na cizí.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Hele,
čím dýl tu budeš oxidovat, tím dýl tu bude tenhle bordel.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Ha!
Takže uznáváš, že je to bordel!“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Možná.
Ale mně nebude vadit, když tady bude do zítřka. Nebo třeba do
příštího tejdne.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„No
jo, no jo, vždyť už jdu. Není potřeba hned přistupovat k tak
radikálním výhrůžkám.“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Ehm,
a... Lásko?“</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Ano,
než půjdu, uvařím ti ještě kafe.“</div>
<br />
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Já
to říkám pořád, že ty jsi prostě nejlepší...“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-45216720390922889692016-06-10T22:56:00.002+02:002016-06-10T22:56:30.933+02:00Jak se mám?<div style="text-align: justify;">
Ano, uvědomuju si, že je to už zase doba, co jsem se naposledy ozvala, ale jak jsem možná zmiňovala, blížily se mi státnice a já prostě nemohla psát články na blog, psát povídky... Nic. Ne že bych na to snad neměla ČAS, ten by se i našel. Ale vůle? Ani nápad.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední měsíce jsem na tohle celkem trpěla, já vím. Prakticky kdykoli mě dohnaly školní povinnosti, přestala jsem psát, ne z nedostatku touhy nebo času, ale prostě proto, že když jsem seděla před počítačem, měla jsem pocit, jako by se mi v hlavě otevřela miniaturní černá díra a vycucla všechny potenciální nápady a všechnu chuť do psaní. Prostě jsem si ani nedokázala představit, že bych dokázala něco vyplodit, a nechtěla jsem to ani zkoušet, protože jsem měla pocit, že bych psát neměla, že bych měla makat na něčem jiným, na čem makat musím... No, a teď to bylo totéž, ale v ještě silnějším provedení a s permanentním pocitem, že se mám učit a ne něco psát.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
(Ale ne, že bych se místo toho psaní někdy učit začala, heh...)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, nicméně, v pondělí se státnice konečně přiblížily až na úroveň neodvratné srážky, takže dovolte, abych vám oznámila (tedy těm, co mě na Facebooku nemají v přátelích a nepřečetli si to tam), že od pondělka jsem oficiálně Bc. (což je dle mé maminky zkratka pro 'blbka'), ale kdo se pokusí to na mě vytáhnout, toho vezmu po hlavě Isherwoodovými deníky. :D </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ovšem od pondělka tak nějak pořád čekám na to, až ze mě opadne ten stres a napětí. Ještě pořád mi občas hlavou probleskne, že bych se měla učit, s psaním jsem taky zatím nepohnula a čtecí záchvat, který jsem očekávala, se taky ještě tak nějak neobjevil. Prostě jsem pořád ještě ve 'školním' módu a nemůžu se uvolnit a uklidnit a přejít do módu 'volno'. Tedy, dočasné volno.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale ono to přejde. Nakonec.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co se týče psaní, momentálně jsem se konečně odhodlala fakt zkusit fantasy. Zároveň jsem se rozhodla využívat svoje superdrahý pero, takže po pár letech zase jednou píšu ručně do sešitu, odkud pak ten příběh budu pěkně poslušně přepisovat. Což je vlastně vcelku fajn, protože to umožní první vlnu úprav. Uvidíme, jak dlouho mě to bude bavit. Ohledně toho zbytku typu povídky... No, momentálně čekám na inspiraci, která nejspíš přijde, až poleví ten stres. A pokud jde o další články, no... Hádám, že až se dostanu k tomu, abych se podívala na nějakej film, dokoukala seriál nebo právě přečetla vhodnou knížku, tak se zase dočkáte nějakého tipu. Ale kdy a na co to bude... To netuším.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Plus si teď teda samozřejmě zase jednou musím hledat práci. Nerada bych to zakřikla, ale možná, možná už se i něco rýsuje. Tak mi držte palce, ať to dopadne, protože kdyby to vyšlo, tak je to vcelku i splněnej sen... :)</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-24549665867904942902016-05-16T23:07:00.002+02:002016-05-16T23:08:05.860+02:00Hodný kluk<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_Y-kkTvWJgDjuOWkpiFbV1QsE-L3tDxRg8_PNph07X5p0QKtqq9jLj2xQNiaB8ocCnEF-5uIORYyDEuyEAFOLF2rpZgkgb_9RyvSl5yX886KszVhVoT_qvpuIb1gLYFafqmly_2RFYqCW/s1600/gay.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_Y-kkTvWJgDjuOWkpiFbV1QsE-L3tDxRg8_PNph07X5p0QKtqq9jLj2xQNiaB8ocCnEF-5uIORYyDEuyEAFOLF2rpZgkgb_9RyvSl5yX886KszVhVoT_qvpuIb1gLYFafqmly_2RFYqCW/s1600/gay.png" /></a><i>Ještě pořád na ty zázraky věříte? Tak v tom pokračujte. Momentálně je toho na mě sice ještě pořád trochu moc, nemluvě o tom, že když už přece jen píšu, věnuju se i jiným věcem (článek o tom, co momentálně chystám, na čem pracuju a jak se obecně mám, by měl dorazit v nejbližší budoucnosti), ale dneska večer mě zase jednou osvítilo (respektive mi Múza přihrál nápad, líbat mě údajně nehodlá), a tak jsem během asi dvou hodin dala dohromady tuhle kratičkou povídku. Pravda, nevěnovala jsem jí zrovna hodně času, to uznávám. Ale na druhou stranu se mi líbí, že z toho zase po delší době vyšlo něco relativně krátkýho a... syrovýho? Dá se to tak říct?</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Tak přeju hezký počtení a doufám, že se vám to bude líbit... :)</i></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„No vidíš, jak to jde. A ty jsi
říkal, že to nezvládneš.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Ušklíbl jsem se a přitáhl si svetr
blíž k tělu. Samozřejmě. Jak to hezky jde.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Každý den se rvát sám se sebou,
svojí hlavou, podvědomím, pocity. Každý den si vyčítat
nevhodné myšlenky, každý den se nutit přežívat, jít dál a
pokud možno se snažit nic necítit, protože je to prostě...
jednodušší.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Ale ona to neví. Pro ni to prostě
<i>jde</i>.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Hm,“
konstatoval jsem, když mi došlo, že se ode mě očekává i nějaká
jiná než nonverbální reakce. „Tak říkal.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Jsem
na tebe hrdá,“ pokračovala s nadšením, jaké při řešení
této ošemetné otázky projevovala běžně. Nebylo velké. Byla
přesvědčivá asi jako první oběť v céčkovém hororu.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„No,
to jsem rád,“ odvětil jsem s podobnou upřímností.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Co
bys řekl na pizzu k večeři, hm?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Porušování
veškerých běžných dietetických zásad? To mohlo znamenat jedině
výčitky svědomí. Jistou malou, krutou částečku mé mysli to
potěšilo.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Hm.
Třeba,“ prohlásil jsem s entusiasmem odsouzence na smrt.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Výborně.
Mám objednat tvoji oblíbenou? Havajskou?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Neřekl
jsem, že tuhle pizzu jsem měl rád, když mi bylo osm. Prostě jsem
to odkýval. Nemělo smysl snažit se něco vysvětlovat.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Koneckonců,
koho tu zajímá, co mám a nemám rád?</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Šlo
to. Vážně to <i>šlo</i>.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Sice
mě to stálo veškeré psychické úsilí, ale... držel jsem se.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Protože
jsem hodný kluk a umím se ovládat.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Hodný
kluk, ne slaboch, hodný kluk, ne slaboch, hodný kluk, ne...</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Obracel
jsem v prstech ostrou žiletku a opakoval si tu mantru pořád
dokola.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<i>Hodný kluk, ne slaboch</i>...</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Rozhodně
jsem se necítil jako hodný kluk. Všechno, jen ne hodný kluk.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nevšímali
si toho. Nikdy by si toho nevšimli.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Dokud
bych neříznul moc hluboko.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Nikdy
si ničeho nevšimnou, pokud to nepřekročí mez. Nebo pokud nemám
zkurvenou smůlu.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Problémů
ve škole si taky nevšimli, dokud...</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Vrátil
jsem žiletku do balíčku a balíček hodil do nočního stolku.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Hodný
kluk.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Tak
určitě.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Bylo
to snazší, když bylo léto. Bylo to snazší, když jsem nikam
nemusel. Když na mě neútočil stres. Když na mě neútočil...</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Ahoj.
Dlouho jsme se neviděli,“ řekl tiše.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Když
na mě neútočily ty oči.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Jo.
Neviděli,“ zamumlal jsem.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Velkej
průser?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„To
si neumíš představit.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Tak
proč nejsi na jiný škole?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Pokrčil
jsem rameny.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„Protože
nevědí jeden detail. <i>Kdo</i>.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Bylo
to snazší, když na mě neútočil ten úsměv. Který byl teď
sakra zářivý.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Možná
to přece jen nešlo.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<i>Hodný kluk, ne slaboch, hodný
kluk, ne slaboch, hodný kluk...</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
A pak
ten jeden hloupý dotek prstů.</div>
<i style="text-align: justify;">Slaboch, slaboch, slaboch,
slaboch</i><span style="text-align: justify;">...</span>Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-79470071209900294172016-05-07T21:33:00.000+02:002016-05-07T21:34:16.362+02:00Pohnuté minulosti<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<i>Že nevěříte na zázraky? Tak pozor, vážení, měli byste začít, protože vidíte správně. Já jsem zase tady, po víc jak měsíční pauze, a ano, nesu po té době jednu povídku. Vzhledem k tomu, že můj nemožný pokus o fantasy se vám minule docela zamlouval, nesu vám tentokrát jeho volné (jakože velmi volné) pokračování. Nebudu se snažit vysvětlit, proč jsem se takovou dobu neozvala. Ano, souviselo to s bakalářkou. Tu mám sice už víc jak týden odevzdanou, ale dostat se zpátky do psaní mi nějak trvalo, takže... Prostě povídku nesu až teď, no. :D A nevím, jak to bude s další aktivitou, jelikož se akutně musím začít učit na státnice, ale... No, při troše štěstí se tu zas něco objeví. A při troše štěstí vás nebudu zase otravovat touhle dvojicí... :D</i></div>
<a name='more'></a><br />
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Seděli zrovna na mýtině uprostřed lesa, když mu přednesla svůj
návrh.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Doran vytřeštil své tmavé oči a zadíval se na blonďatou
půlelfku, jako by ji snad viděl poprvé v životě. Což rozhodně
nebyla pravda. Cestovali spolu už zhruba měsíc. Měl pocit, že ji
poměrně dobře zná. Ale teď...</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ty
jsi šílená,“ vydechl. „To nemůžeš myslet vážně!“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Promiň?
Co přesně nemůžu myslet vážně?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„To,
co jsi teď řekla. To, co jsi teď navrhla! Že já... Že ty...
Samozřejmě, chápu, že ty, ale že <i>já</i>
a ty... Mer!“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„U
všech bohů, Dorane,“ zamračila se blondýnka. „Mluvíš, jako
bych ti snad nabízela sex.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Mezi
námi, té možnosti bych byl otevřenější.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Vážně?
Já ne.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Elf si povzdychl a zvedl pohled k nebi.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Mernio...“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ale
no tak, Dore. Chceš mi říct, že jsi nikdy nebyl ve městě?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Jeho prsty si nervózně pohrávaly s jílcem meče, jeho oči byly
upřené na obzvlášť nevýrazný bílý obláček na obloze.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Samozřejmě,
že jsem byl ve městě.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„No
vidíš. A?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A
nelíbilo se mi to, Mernio.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„No
ták,“ zakňučela. „Jsi hroznej, víš to? Já už měsíc
dělám, co chceš ty, potloukám se s tebou po zkurvenejch lesích,
spím pod hvězdama, nebo hůř, <i>na
stromech</i>,
živím se králíkama a bobulema-“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A
já tě k tomu snad nutím?“ frkl. „To ty se mě držíš jako
klíště.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Podstata
je, že já dělám, o co ty mě prosíš. Místo s největším
počtem obyvatel, kde jsem za poslední měsíc byla, byla ta mrňavá
vesnice, která sotva měla vlastní hospodu, a ani tam jsi nemohl
vydržet. Já chci <i>do
města</i>,
chápeš to?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Chápu.
A nebráním ti v tom, abys tam šla. Prosím. Je to sotva půl dne
cesty odsud. Jdi. Já tu na tebe počkám.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ale
já chci-“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Přiznej
se, proč tam tak toužíš jít? Chybí ti lidi? Nebo je to tím, že
veverkám neudáš svoje kradené cetky?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Oboje,
když už to musíš vědět.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Výborně.
Ale já nemám ani jeden z tvých důvodů. Takže běž sama.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Máš
důvod. Mě. To, že chci, abys šel taky. Chci ti ukázat, co se mi
na tom tak líbí, jak osvobozující to je-“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Osvobozující?
Mer, ty jsi vážně blázen.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Navíc
to, co je tu, ani není město. Kdybys viděl Äreldäs... Kurva,
Dorane, to jsi odešel od klanu jen proto, aby ses toulal po lesích
a povídal si s veverkama? To jsi mohl sedět doma na prdeli!“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„To
máš svatou pravdu,“ řekl, zvedl se na nohy a vydal se k lesu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Co?“
zamrkala Mernia. „Počkej. Dore, počkej, tak jsem to nemyslela,
já-“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Mně
je u prdele, jak jsi to myslela,“ zavrčel a jakmile se dostal k
prvním stromům, obratně se vyšvihl do větví.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Dore...“
vzdychla Mernia, ale nesnažila se ho mezi listy nalézt. Po tom
měsíci už věděla, jak dokonale dokáže elf zmizet, když chce.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Čekám
tu do zítřejšího soumraku,“ oznámila koruna stromu. „Kdyby
ses rozhodla, že chceš cestovat se mnou. Jestli se rozhodneš, že
se ti víc líbí ve městě, pochopím to a zmizím. A už tě nikdy
nebudu obtěžovat.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Fajn,“
kývla Mernia a vstala ze země. „Jak chceš. Měj se hezky. Užij
si zbytek života.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Odpovědi se dívka nedočkala.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Město.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
No dobře, koneckonců už Doranovi řekla, že tohle město ani
není, ale to netušila, jak moc zlé to bude.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<i>Město?</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Maximálně tak městečko.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Možná už na hranici s větší vesnicí.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Jeden zavšivený hostinec, v němž točili možná to vůbec
nejhorší zkurvené pivo, co kdy měla tu smůlu ochutnat. A to už
bylo co říct.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Nikde žádný slušný obchod s oblečením. Ne, že by si ho měla
za co koupit. A kam ho dát.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
A co bylo nejhorší, nikde ani stopa po jediném elfovi nebo
půlelfovi, případně aspoň po člověkovi, který by se zdál
její rase nakloněn.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Mernia si chtě nechtě musela přiznat, že to, co jí na městě
nejvíc lákalo, byla možnost setkat se s někým, kdo není Doran a
zároveň se na ni nebude dívat skrz prsty, jako to dělala většina
lidí, co poslední dobou viděla. Jenže tady jako by byla vzduch.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Nebo možná spíš místní děvka. Tomu by tak pohledy osazenstva
toho odpudivého hostince odpovídaly.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Snažila se je ignorovat, ale šlo to těžko.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Kurva, co mě to zase napadlo?“ zamumlala si pro sebe těsně
předtím, než se přiměla znovu napít.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Zatímco polykala pivo, ucítila ruku na spodní části svých zad.
Jen tak tak nevyprskla.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Drahoušku,“ řekl jí tichý hlas, „pokud nechceš pít ty
chcanky, objednám ti něco lepšího. Něco, co by ti ten zmetek sám
od sebe nenalil.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Položila korbel a otočila se. Stál před ní poměrně sympatický
krátkovlasý blonďák, kterého si předtím v místnosti nevšimla.
Díval se na ni jako na kus masa. Na druhou stranu, po všem tom
odporu v očích všech byla tohle docela úleva. Na takové pohledy
byla zvyklá.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Když zvedl svůj měšec, pokrčila rameny.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Jak je libo, drahoušku.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Koneckonců... Proč by se na chvíli nemohla stát tou obecní
kurvou?</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
A tak udělala to, co byla za poslední měsíce dělat zvyklá.
Prostě roztáhla nohy a nechala si za to zaplatit pár stříbrnými
a nějakým tím pitím. Kromě drobných krádeží byla tohle
jediná její možnost obživy. Pravda, čas od času tyhle dvě věci
spojila, počkala na chvíli, kdy její zákazník usne, a
přivlastnila si i zbytek jeho měšce, ale něco jí říkalo, že v
tomto případě by to nebyl nejlepší nápad.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Už tak se cítila dost nenáviděná, nechat se obvinit z krádeže
by tomu zrovna dvakrát nepomohlo. A nedělala si iluze o tom, že
tenhle muž by o tom snad mlčel, kdyby si nevratně vypůjčila jeho
peníze. Ani nápad. Chtěl ji jen pro její napůl elfí exotičnost.
Mernia tohle znala, tak dobře tohle znala...</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
A nesnášela.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Ale pro nocleh zdarma a pár stříbrných k tomu byla vždycky
svolná k jistým kompromisům. Aspoň od té doby, co...</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Zírala do stropu, poslouchala chrápání toho muže vedle sebe a
usilovně se snažila nemyslet na svoji minulost. Což se jí,
samozřejmě, nedařilo. Protože čím víc se snažíte od něčeho
své myšlenky odvést, tím víc se vám k tomu samy stáčejí.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Možná měla vypít mnohem víc alkoholu...</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Podle slunce nebylo ještě ani poledne, když se na lesní mýtině
ozvalo zašustění trávy, které by možná necvičené lidské
ucho přeslechlo, ale na tak ucho elfa, který vyrůstal v lese a už
od dětství se učil být lovcem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Vyskočil ze země, vytrhl z nedalekého toulce šíp a popadl svůj
luk. Setinu vteřiny poté, co se narovnal, už mířil příslušným
směrem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
K Merniině cti sloužil fakt, že se skutečně snažila jít
potichu, a vcelku se jí to i dařilo. Nebyla to její vina, že
proti Doranově sluchu neměla šanci.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Elf se zamračil.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Mer?“ řekl a dívka, strnulá v polovině kroku, se nervózně
usmála.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Dore. Ahoj. Jak se vede? Doufám, že jsi tu nečekal jen proto,
abys mě zastřelil, až se vrátím. A jestli sis mě spletl s laní,
tak oceňuji tu poklonu, ale mohl bys...“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Co tu děláš tak brzy?“ zeptal se a zvolna spustil ruku s
lukem. „Myslel jsem, že si užíváš ruchu velkoměsta.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Myslíš ruchu velkovesnice?“ vzdychla půlelfka a udělala těch
posledních pár kroků, co jí k němu zbývalo. „Bylo to horší,
než jsem myslela.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Hm, vidíš. A já myslel, že tě ten život zláká tak, že už
tě nikdy neuvidím.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ale prosím tě. Aby ses zbavil starostí, co se mnou máš, a
zase se konečně mohl cítit volný a svobodný? Nasrat, Dorane,
nasrat.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Chápu to tak, že výlet se zrovna nevydařil.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Slabý slovo,“ řekla poté, co se tiše sesula do sedu a záda
si opřela o kmen stromu. Prostě to nebylo, jak jsem si
představovala. Což jsem věděla, že nebude, ale... Prostě jsem
se asi nechala unést představou, že to tam bude jako <i>moje</i>
město, že si zase budu moct připadat jako <i>doma</i>.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Víš,“ vzdychl elf, „ jestli tak toužíš po domově, možná
by ses měla prostě sebrat a...“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ach, Dore...“ zamumlala. „Nikdy jsem ti nevyprávěla o tom,
jak jsem se dostala tehdy do toho zasranýho lesa, co?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Nikdy,“ zavrtěl hlavou a posadil se proti ní. „A něco mi
říká, že to není zrovna hezký příběh.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Trefa. Chceš ho slyšet?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Do toho.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Mernia si přitáhla kolena k tělu a objala je rukama.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Moje matka je elfka. Odešla od klanu, protože chtěla vidět
svět. Chvíli cestovala, pak ji chytili otrokáři. Víš, jak to
chodí. Když jsi elf a nevypadáš, že jsi při penězích a
nezvládneš se bránit... Láká je to. A víš, že se vždycky
najde někdo, kdo touží po elfí otrokyni. Zvlášť ve větších
městech. Jako můj dědeček, co si moji matku koupil. Pak ji zdědil
můj otec. Netvař se na mě tak, <i>já</i> za to nemůžu. Prostě,
narodila jsem se já. Otec dal matce svobodu a ona utekla, když mi
byly asi tři. Otec si mě nechal. Byla jsem roztomilá malá
holčička. Navíc si spousta lidí tý mojí elfí polovičky na
první pohled nevšimne.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Snad jen s výjimkou té včerejší hospody, dodal její mozek.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Pár měsíců před tím, než jsem tě potkala,“ pokračovala
půlelfka, „mě otec přistihl ve stáji, s hlavou pod sukní
služebný.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ach,“ kývl Doran. „A hádám, že to byl konec tvého života
rozmazlené holčičky.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Proč myslíš, že jsem byla-“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ale prosím tě,“ ušklíbl se. „Jistě, že jsi byla
rozmazlená. Pořád jsi.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„No, tak to ti pěkně děkuju.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Nemáš zač, miláčku,“ usmál se. „Takže ses začala
protloukat světem na vlastní pěst. Hm. Pokud tě to potěší,
nejsi jediná.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Mernia si důkladně prohlédla jeho tvář. I přes ten jeho úsměv
se jí na ní něco nelíbilo, ale trvalo pár vteřin, než jí to
došlo. Jeho oči byly naprosto bez výrazu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A kdo vyhnal z domova tebe?“ zeptala se.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Mě? Nikdo,“ zavrtěl hlavou. „Částečně jsem případ jako
tvoje matka. Chtěl jsem vidět svět. Myslel jsem, že je lepší
než náš les. Já... Nevím, kolik toho víš o elfech, když tě
matka nic neučila, ale... Žijeme hodně v ústraní, to ví každý.
Co tolik lidí neví, je... Že když jednou dobrovolně odejdeš,
klan už tě nikdy, nikdy nepřijme zpátky. Myslí si, že jsi je
zradil. Jsou o tom bytostně přesvědčení. Ať uděláš cokoliv,
prostě ti nedovolí vrátit se. Radši by tě zabili.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Takže ty jsi odešel, zjistil jsi, že svět není tak super, jak
sis představoval, a teď nemůžeš zpátky. A proto... Proto žiješ
v lese. Dává ti to pocit, že jsi doma.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A proto ty tak toužíš aspoň občas se vrátit do města,“
přikývl Doran.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Bohové. My jsme ale dva zoufalci, co?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„To jsme,“ zasmál se. „Ale přemýšlel jsem, když jsi byla
pryč. A pokud na tom trváš... Můžeme se občas, <i>občas</i> a
jen na pár dní... podívat někam do města, kdybys chtěla.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Myslíš... Do města. Ne do tý díry, kde jsem byla včera, že
ne?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Myslím do města. Neboj se.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A... Určitě to přežiješ?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Budu muset. Koneckonců, budu mít průvodkyni, ne? Pokud tedy
nebude moc zaneprázdněná pod sukní nějaké služtičky.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Abys věděl, včera jsem si vydělala pár stříbrných, a
nebylo to se služtičkou.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Tedy. Naznačuješ mi, že ses prodávala?“ vytřeštil oči.
„Mernio. Jsem <i>zděšen a znechucen</i>. Kolik sis vydělala?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Dost na to, abysme zase sehnali k jídlu něco, co o hodinu dřív
ještě neběhalo po vlastních nohách, nebo to v sobě aspoň nemá
díru po šípu.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„A pak že nejsi rozmazlená. Rozmazlená a vybíravá městská
holčička.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Ale pokud chceš, klidně tu zůstaň a jdi si ulovit zajíce. Já
si zajdu někam do hostince na něco, co za života minimálně
chrochtalo.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Blázníš? Jdu s tebou. To je jedna věc, co mi na životě mimo
klan nevadí. Dá se tu sehnat jídlo, které se před tebou nestačí
utéct. Aspoň většinou.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Už zase narážíš na tu hospodu dva týdny zpátky?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
Doran se smíchem vstal ze země a podal dívce ruku.</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„Pojď, ty moje městská holčičko. Jdeme utratit tvé těžce
vydřené peníze. I když, lehnout si na záda a roztáhnout nohy
není zrovna-“</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 0.35cm; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
„<i>Dore</i>!“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-48931502953558128752016-03-26T00:24:00.000+01:002016-03-26T00:24:14.828+01:00Neposlouchají<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjz6FNJFMUTqrk0QkXw0ouEozB2Mmlw_BLMc_HtTxLA7yIt2ivhW8apIfNskAIVuCw_bh0RNZ56hGqQYvc4Gs-whIWJOTfsMtR0B8GD6UgYtzmPCe5YbEK7TmSsN8GC7u_fgj5_RxpLd6TM/s1600/lesbi.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjz6FNJFMUTqrk0QkXw0ouEozB2Mmlw_BLMc_HtTxLA7yIt2ivhW8apIfNskAIVuCw_bh0RNZ56hGqQYvc4Gs-whIWJOTfsMtR0B8GD6UgYtzmPCe5YbEK7TmSsN8GC7u_fgj5_RxpLd6TM/s1600/lesbi.png" /></a>Protože mi očividně tak nějak přeskakuje. Protože nějak nemám náladu psát věci, co jsem dřív psávala. Protože jsem měla nějakou depresivní náladu a tohle mě prostě, no, napadlo. Protože jsem chtěla zase po dlouhé době něco napsat, i když nečekám, že to zlomí moji tvůrčí krizi. Prostě jsem chtěla zase jednou zkusit něco trochu jiného. A už jsem se zmínila, že mi tak nějak přeskakuje?</div>
<div style="text-align: justify;">
Upozornění: Tohle není zrovna hezká povídka...</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Její dlouhé vlasy byly
rozložené po polštáři jako temná svatozář.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Sledovala jsem její tvář, překrásnou
ve svitu úplňku, který ji ozařoval skrze otevřené okno.
Vzpomínala jsem, jak jsem ji viděla poprvé.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<i>Bylo to jednoho deštivého
podvečera. Utíkala proti mně ulicí, na nohou semišové lodičky,
jejichž život nepochybně právě končil. Vypadala, jako by se
snažila vyhýbat kapkám. Neúspěšně. Mokré vlasy se jí lepily
na tvář.</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<i>Když mě míjela, neovládla jsem
se.</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Hej,“ řekla jsem, zpod bezpečí
svého deštníku. „Nebylo by lepší jít si někam sednout na
čaj?“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<i>Otočila se a ušklíbla.</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>To možná bylo,“ odpověděla.
„Jen kdybych si doma nezapomněla peněženku.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<i>Pokrčila jsem rameny.</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>V tom případě by tě asi měl
někdo pozvat.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Sklonila jsem se a políbila ji na
čelo.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Vždycky říkala, že naše seznámení
bylo jako z červené knihovny.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Já vždycky podotýkala, že v červené
knihovně obvykle nevystupují dvě ženy.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Na to odpovídala, že si prostě
píšeme vlastní červenou knihovnu.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Duhovou knihovnu?</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Pitomá, to jsi. Pitomá,“
zasmála se, když jsem to řekla poprvé.</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Ach, děkuji. Takové uznání
potěší.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>A vůbec nic si z toho neděláš!“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Z čeho, že jsem pitomá?“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Že si myslím, že jsi pitomá!“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Promiň, a to mám? V tom případě
se cítím velice dotčeně. Lepší?“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Lepší,“ zaculila se a
políbila mě.</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Ale myslím, že v tom
případě...“ zamumlala jsem. „V tom případě bys měla večer
strávit tím, že se budeš snažit to nějak odčinit.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Vážně? No, naštěstí pro
tebe s tím naprosto nemám problém...“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Ale měla pravdu.
Všechno to bylo jako z červené knihovny. Celý náš vztah.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Dokonalost sama, i
přes pár malých mráčků.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Usmála jsem se.
Vydržela bych se na její tvář dívat věčně.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<i>Jednou přišla ze schůzky s
kamarádkou celá rozmrzelá.</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Nic,“ řekla, když jsem se
zeptala, co se stalo. „Všechno je v pořádku.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<i>Nevěřila jsem jí.</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<i>Povzdychla si.</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Fajn. Fajn... Nelíbíš se jí.
Prej se jí ani za mák nelíbíš.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Nelíbím?“ zamrkala jsem. „A
můžu se zeptat proč?“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>No, podle všeho jsi lesbickej
ekvivalent dokonalýho gentlemana, co má sklep plnej mrtvol
bejvalejch manželek.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Nemám ani ten sklep. Natož
mrtvé manželky v něm.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Myslím, že to byla metafora,
drahoušku. Nebo tak něco.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Chápu,“ přikývla. „No, co
ty víš. Třeba má pravdu. Třeba jsem ve skutečnosti psychopat,
co se jen tváří jako dokonalá žena. Třeba se ve mně skrývá
pan Hyde...“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>To víš, že jsi psychopat,“
zasmála se a posadila se mi na klín. „Rozhodně.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Hm... Takže to její varování
neposlechneš?“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Blázníš? Samozřejmě, že ne.
Teda, já vím, že pořád říkám, že žijeme v červený
knihovně... Ale ona si zjevně myslí, že jsme ve filmu. V nějakým
americkým thrilleru. A to nejsme.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
„<i>Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „To
samozřejmě nejsme.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Dívala jsem se na
její dokořán otevřené vyděšené oči. Jen tupě zíraly do
stropu.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Usmála jsem se a
sklonila se, abych políbila její pootevřené rty. Neucítila jsem
ani jediný záchvěv dechu.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Neposlouchají.</div>
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Proč jen nikdy
neposlouchají...</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-30838630877119218502016-03-22T00:05:00.000+01:002016-03-22T00:05:07.509+01:00Náhodné setkání<div style="text-align: justify;">
Jen abyste věděli, hodit sem tuhle věc mě stálo hodně přemáhání. Víte, jak jsem nedávno psala o tom, že jsem sesmolila něco-jako-fantasy povídku, i když jsem vždycky byla přesvědčená, že fantasy psát neumím, neumím vymýšlet jména, světy... A tak? A upřímně, tohle asi není nic, co by stálo za přečtení. I pro mě je to spíš úvod a seznámení se s postavami než co jiného. Ale časem se snad dohrabu k tomu, abych vytvořila něco, co za to stojí. Chci říct, V HLAVĚ už pár námětů na povídky s těmihle hrdiny mám. Jen se musím donutit to sesmolit, což, no, by mohlo nějakou chvíli trvat. Prozatím můžete zkusit aspoň tohle. A dejte mi vědět, jak se vám to líbí. Tentokrát budu za vae komentáře extra vděčná, protože jinak si tu asi ohlodám všechny nehty. A to by byla škoda, mám je teď docela pěkně nalakovaný... :D</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Běžela lesem.
Pod do kožených bot navlečenýma nohama jí praskaly větve a
šustilo listí, v uších zněl tlukot jejího vlastního zběsile
bušícího srdce a hlasitý dech.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Neslyšela, jestli
ji ještě pronásledují. Přes všechen ten hluk, který sama
dělala, neměla šanci. Bylo jí jasné, že pokud jí jsou v
patách, hlasitost jejího běhu bude přesně to, co je k ní
dovede, ale ani to ji nepřimělo zastavit. Naopak, rychlost jejího
úprku se ještě zvýšila. Možná když bude utíkat dost rychle,
bude jedno, jak moc jim to pronásledování usnadňuje.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Umíš utíkat rychle. Umíš utíkat kurevsky rychle, říkal její
mozek.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
S výdrží je to ale horší, dodávaly svaly.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Nohy se jí začaly rychle podlamovat, plicím se nedostávalo
vzduchu. Dívka lapala po dechu v marné snaze uběhnout ještě kus,
jen na druhý kraj lesa, který byl kdovíkde, jen někam do bezpečí,
jen někam... někam...</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Do cesty se jí připletl vystouplý kořen. Zakopla a s překvapeným
vyjeknutím se, po krátkém a nepříjemném letu vzduchem, ocitla
na břiše na zemi, nos zabořený do mechu.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Několik dalších sekund přerušovaly ticho jen její pokusy
popadnout dech. Žádné zvuky pronásledování, psi, dusot nohou...
vůbec nic.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Kdyby toho v ten moment byla fyzicky schopná, oddechla by si.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
A pak se to ozvalo. Přímo nad ní.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Nejdřív sotva slyšitelné zahihňání, které ovšem záhy
přerostlo v hlasitý řehot, zcela nepochybně na její účet.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
O moment později následovalo slovo v jí neznámém jazyce, které
ale nepochybně bylo kletbou, a do křoví vedle ní kdosi s hlasitým
žuchnutím dopadl, jen aby se vzápětí zase rozesmál.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Zaskučela a zvolna se zvedla na rukou.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Co
to kurva...“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Když pohlédla příslušným směrem, křoví se mírně otřásalo.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Hej,“
řekla, zatímco si z krátkých vlasů vyklepávala prach a
nepořádek. „Jsem ráda, že se bavíš, ať jsi kdokoliv.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Křoví se přestalo třást. Dokonce jako by se snad i mírně
zastydělo.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Větvičky se rozhrnuly a ven vykoukla hlava s dlouhými tmavými (a
momentálně značně rozcuchanými) vlasy a špičatýma ušima. Na
blondýnku se upřely dvě temně hnědé oči zasazené do opálené
tváře.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No,
popravdě jsem se bavil víc, dokud jsem byl nahoře na stromě,“
konstatovala hlava.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Elf?“
zamrkala dívka.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Půlelfka?“
ušklíbl se elf.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Gratuluju.
Většina lidí ty uši snadno přehlídne.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„To
bude ten problém. Lidí. Ach, ksakru, asi jsem si narazil pozadí...“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Nestalo
by se ti to, kdyby ses nesmál cizímu neštěstí,“ neodpustila si
dívka.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jasně,
jasně,“ kývl, zatímco se škrábal ven ze křoví a na nohy.
„Doran, mimochodem.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Zdravíčko,“
řekla. „Nepředpokládám, že by v tomhle lesíku sídlil klan,
pravda?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Zvažoval
jsem, že ti pomůžu vstát, ale myslím, že jsem si to právě
rozmyslel.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Díky,
ale zvládnu to sama.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No,
po tom úprku bych se i divil,“ konstatoval a naklonil hlavu mírně
na stranu. „Ale jak myslíš. Já si na to ovšem počkám.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Čekáš,
že se zase pobavíš?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Promiň,“
pokrčil rameny. „Ale bylo to k popukání, sledovat, jak se řítíš
lesem jako přerostlá zdivočelá veverka. Mimochodem, víš, že to
pronásledování vzdali už mezi prvními stromy, viď? Asi mysleli,
že půlelfka se v lesích vyzná a ví, co dělá. Kdyby jen
tušili...“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jsem
<i>městská</i> půlelfka.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Samozřejmě.
Na polovičního elfa jsem v lese ještě nenarazil. Pořád mi
nechceš říct, co jsi zač?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Mernia,“
vzdychla. „Jmenuju se Mernia.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Výborně.
Vidíš, jak to jde,“ usmál se a natáhl ruku směrem k ní. „Těší
mě. Pojď nahoru.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Chytila se ho a nechala se vytáhnout na nohy. Až když víceméně
bezpečně stála, důkladněji si ho prohlédla. Byl jen o něco
málo vyšší než ona, a ona byla v lidské společnosti považována
za velice malou. Štíhlý, ale se širokými rameny, oblečený do
kožených kalhot, tmavé plátěné tuniky a kožené vesty. Čistě
praktické šaty běžného lesního elfa.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Připadala si vedle něj až nepatřičně, ve svých jasně
barevných městských šatech, včetně té krátké sukýnky,
kterou mladé lidské dívky s takovou oblibou nosily přes své
silné punčochy. Ale nezdálo se, že on by to vnímal.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Takže,“
řekl. „Mám se ptát, co jsi provedla, nebo se mám rovnou
spokojit s tím, že jsi toho statkáře prostě jen naštvala?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Aniž by to stihly konzultovat s rozumem, její rty se zjevně samy
od sebe rozhodly elfovi důvěřovat.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Řekněme,
že mu zmizel měšec s pěknými pár zlaťáky. A řekněme, že
jsem doufala, že na to přijde o několik hodin později, než
skutečně přišel.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ach,“
zamračil se. „V tom případě bychom měli urychleně vyklidit
pole, než se rozhodne, že přece jen půjde prohledat les. Omluv mě
na okamžik.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Ladně vyskočil do vzduchu, chytil se nejnižší větve stromu, z
něhož před chvílí spadl, a vytáhl se na ni. Mernia ho jen
nevěřícně sledovala. Taková obratnost byla vždy nad její
chápání.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A
já snad řekla, že chci nebo potřebuju tvoji pomoc?“ dotázala
se ho.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„No...
Ne. Pro mě za mě se mnou chodit nemusíš. Já mizím částečně
i kvůli tobě, protože ten tvůj sedlák by mi asi jen těžko
uvěřil, že s tou krádeží jsem neměl nic společného, že? Ty
si můžeš jít, kam jen tě srdce táhne. A jen pro upřesnění, z
toho směru, kterým jsi právě natočená, jsi přiběhla, takže
TAM bych rozhodně nehodil.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jak
víš, kterým směrem jsem natočená?!“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Protože
i když ty mě možná nevidíš, já tebe vidím naprosto
perfektně,“ konstatoval a když seskočil ze stromu (tentokrát
dopadl zcela bezpečně na obě nohy), měl na zádech luk a toulec s
šípy a u pasu lehký jednoruční meč.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Co
jsi tam nahoře vlastně do prdele dělal?“ zamračila se Mernia.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Odpočíval?“
pokrčil rameny. „Tak co, rozhodla ses? Půjdeš se mnou, nebo na
vlastní pěst?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Dívka se ušklíbla a napřímila se.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Zvládám
to na vlastní pěst už pár měsíců,“ řekla a usilovně se
snažila znít hrdě. „Myslím, že to zvládnu i dál.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Dobře.
Jak je libo,“ kývl a otočil se k odchodu. „V tom případě
přeju hodně štěstí, a třeba se ještě někdy potkáme.
Sbohem.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Zamrkala. Nečekala, že to bude tak snadné. Obvykle, když někoho
při svých cestách potkala, vedla s ním několikaminutovou diskusi
na téma „proč budu radši cestovat sama než s tebou, ty
páchnoucí idiote“. Tenhle elf zjevně nebyl výjimkou pouze v
tom, že ho nebylo cítit na kilometr daleko.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Ale co, vždyť ho nepotřebuješ, pomyslela si a vyrazila přesně
opačným směrem. Stihla udělat sotva pár kroků, když se kdesi
po její pravé straně, na okraji lesa, začal ozývat štěkot psů.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Prudce se obrátila a poklusem vyrazila za odcházejícím elfem.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Když
o tom tak přemýšlím, možná bych pro dnešek společnost přece
jen celkem ocenila,“ řekla, když ho dostihla.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Přirozeně,“
odvětil a Mernia se snažila ignorovat jeho špatně potlačovaný
smích. „Jen mi řekni, měšťačko, už jsi někdy spala v koruně
stromu?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Už
jsem někde spala KDE?!“ vyjekla.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Budu
to brát jako ne. No, nevadí. Všechno je jednou poprvé.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Poslyš,
ne, že bych na tebe chtěla nějak tlačit, ale pokud si to
neuvědomuješ, ti zkurvení psi jsou nám v patách!“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Bez
obav. Mám situaci dokonale pod kontrolou.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Vážně?
Protože já si začínám říkat, že bych možná měla víc
štěstí sama!“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„To
těžko. Tím směrem, kterým ses vydala, bys brzo došla k
prakticky neprostupnýmu křoví, kde by tě snadno dostali. Já, na
druhou stranu, vím, že <i>tudy</i>
se brzo dostaneme k menší říčce, která, naštěstí pro nás,
teče směrem od vesnice, a navíc je dost velká na to, aby v ní
šlo plavat. Umíš plavat, viď?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Co
jestli kurva umím?!“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ach.
No, v tom případě doufám, že se zatraceně rychle učíš.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ty
jsi zešílel. Ty jsi naprosto ZEŠÍLEL!“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Merniino srdce znovu začínalo prudce bušit. Štěkot psů se
podezřele přibližoval.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Možná
by to chtělo trochu zvýšit tempo přesunu k řece,“ řekl Doran
a přidal do kroku.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ne.
Ne, ani omylem. Nic takovýho. Já se nehodlám utopit!“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ty
jsi hrozně hádavá holka, co?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Přes štěkot psů už bezpečně slyšeli hučení vody. Ani jeden
netušil, jak se to stalo, ale už skoro běželi.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Netrvalo dlouho, než se octli na břehu zběsile uhánějící lesní
řeky.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ty
blázne,“ vydechla Mernia, když spatřila sílu proudu. „Ty
zkurvený-“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Podívej,
máš přesně dvě možnosti. Buď teď hned skočíš do vody, nebo
zkusíš štěstí proti těm psům a těm, co jdou za nimi.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Výborně.
Tak já zkusím štěstí!“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jak
jen si přeješ,“ kývl Doran. „V tom případě...“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Než si uvědomila, co se děje, strčil ji do vody a sám vzápětí
skočil za ní. Mernia se usilovně snažila udržet nad hladinou,
ale nedařilo se jí to. Ne dokud kolem svého pasu neucítila pevnou
paži.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Ty
parchante,“ zakuckala se. „Ty zkurvysynu, ty-“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jestli
si chceš zvýšit šance na přežití,“ zavrčel, „doporučoval
bych ti, abys držela hubu.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Neměla v plánu poslechnout. Naopak, už se nadechovala k drzé
odpovědi. Ale než stačila cokoli říct, do úst se jí dostala
voda a umlčela ji.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Doran v mysli poděkoval všem duchům za ten dar.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Měla pocit, jako by v té vodě strávili hodiny, než tok zpomalil
a Doran je zvolna navedl ke břehu. Tou dobou už byli pryč z lesa,
kde se setkali. Zpět na suchou zem se vyškrábali na okraji louky
plné vysoké trávy. Mernia byla zmatená. Přísahala by, že
místní krajinu celkem zná, ale už zase se projevila její městská
přirozenost. Ve venkovském prostředí byla půlelfka naprosto
ztracená. Zvedající se chladný vítr, který v ní vyvolával
zimomřivý třas, její schopnosti myslet také nepomáhal.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Naštěstí Doran jako by měl v hlavě mapu. Pokynem ruky jí
naznačil, aby ho následovala. Po krátkém pochodu došli na okraj
malého lesíku, kde stála stará, neuměle postavená dřevěná
bouda, bez oken a s těžkou kůží místo vchodu.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Mernia si něstěžovala. Ne když byla uvnitř, kam se nedostal
vítr, ale jen lehký vánek, ne když Doran přinesl dřevo a v jámě
vyhloubené v podlaze rozdělal malý oheň, ne když vedle ní hodil
vlněnou přikrývku.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Svleč
se,“ řekl.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Myslím,
že ne, díky,“ zamumlala a natáhla se po přikrývce, jen aby
zjistila, že Doran ji nohou přišlápl k podlaze.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„To
nebyla otázka,“ řekl. „Buď bez obav, nehodlám se na tebe
vrhnout a znásilnit tě. Věř mi, na to je mi v tuhle chvíli moc
velká zima. Taková, že si ani nejsem jistý, jestli bych tě měl
vůbec <i>čím </i>znásilnit.
Takže se svleč a laskavě si dej usušit šaty, ano?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A-ano,“
zakoktala se a vstala. Svlékala se ovšem jen proto, že sama
věděla, že to tak bude lepší. Rozhodně ne proto, že jí to on
poručil.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Neptala se, čí je to chatrč a jak o ní věděl. Znala tyhle
přístřešky pro potulné dobrodruhy, občas v nějaké i sama
přespávala, když po ruce nebyl hostinec. Našly se v ní přikrývky
(a když měl jeden štěstí, nebyly ani plné blech a vší), voda,
občas něco k jídlu. I když v tuhle chvíli byla ráda i jen za
střechu nad hlavou. Zejména když na střechu začaly dopadat
dešťové kapky.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Když byly její šaty rozložené po podlaze, Mernia se zamotala do
deky, tak blízko k ohni, jak jen to bylo možné, a lehla si na bok.
Opatrně se usmála na Dorana, který měl kolem sebe přikrývku
podobně důkladně obtočenou, ale prozatím zaujímal polohu vsedě.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Co
se culíš?“ zamračil se na ni.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Jen
chci říct... Děkuju,“ zamumlala. „Nejspíš jsi mi dneska
zachránil život.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Nechci
se vychloubat, ale určitě jsem ti ho zachránil. Ale není zač,“
mrkl. „Klidně spi, jestli chceš. Očividně jsi vyčerpaná. Nebo
v šoku. Od chvíle, co jsi vylezla z tý vody, skoro ani
neodmlouváš.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„A
najdu tě tady, až se probudím?“ zeptala se. „Nebo dávno
půjdeš vlastní cestou?“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
„Uvidíme.
Ještě si to promyslím. Dobrou noc, Mern.“</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Neprotestovala dokonce ani proti tomu hloupému zkrácení svého
jména. Jejím tělem se začalo linout příjemné teplo a oči se
jí rychle klížily.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Během chvíle zněl chatrčí její klidný, pomalý dech.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Doran si povzdychl.</div>
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.24cm;">
Promýšlet? Co by si měl promýšlet? Bylo mu jasné, že tohle
mladé tele vlastnímu osudu nechat nemůže.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-5245134169433155132016-03-08T22:04:00.001+01:002016-03-08T22:04:16.367+01:00Krize... Krize... Krize!<div style="text-align: justify;">
Asi vás to zrovna dvakrát nenadchne, ale ano, tohle je zase jeden z těch článků, kdy si budu stěžovat prakticky na všechno, a mezi stížnostmi se budu marně snažit ospravedlnit fakt, že na tenhle blog už tak dlouho tak příšerně kašlu. Protože já VÍM, že na něj kašlu. A to vědomí je na tom asi nejhorší. Tedy hned vedle vědomí, že byly časy, kdy jsem si říkala, že přesně tohle se mi nikdy, prostě nikdy, nemůže stát.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Faktem je, že ono se to kašlání vlastně netýká zdaleka jen blogu. Dobře, to je možná ještě horší. Ono se totiž týká psaní celkově. Kde je ta doba, kdy jsem vysekla pět normostránek za den, a někdy i to mi přišlo jako žalostně málo! Ta doba, kdy jsem večer prostě začala psát a psala. A měla nápady. A druhej den jsem byla schopná psát dál a pokračovat v příběhu.</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Teď jsem prostě absolutně zaseklá. Možná je to tím stresem kolem školy a bakalářky (na kterou jsem, mimochodem, taky nehrábla už hodnou chvíli). Možná to mě blokuje. Vědomí, že bych místo nějaký blbý povídky měla psát radši tu, který mě pronásleduje v okamžiku, kdy se jednou za čas přece jen k něčemu vybičuju. Dokonce už ani těma fanfikcema nezabíjím čas, což je hodně, hodně zlý. Dokonce už je ani nečtu, což je snad ještě horší. Prostě sedím před počítačem a blbě čumím. A to je všechno.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední dobou se tím vážně dokonale vytáčím. Hlavně když mi pak dojde, co všechno jsem mohla za tu dobu, kterou jsem u počítače strávila bezcílným klikáním, udělat. Želbohu metoda 'vůbec ten krám nezapínej' by mi těžko pomohla, vzhledem k tomu, že psaní jak bakalářky, tak povídek se odehrává přesně na tom krámu. Metoda 'vypni internet' už vůbec, protože zapnout ho je otázka stisknutí dvou tlačítek. A programy, co mají povzbudit soustředění třeba tím, že se roztáhnou přes celou obrazovku a zamknou všechno ostatní do doby, než napíšete požadovaný počet slov/znaků? Jo, ty jsou rozkošný, ale želbohu jaksi neumí český uvozovky, což je u tvůrčího psaní zcela zásadní problém...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Průšvih je, že i když se tím vytáčím, prostě s tím nedokážu vůbec nic udělat. Pokusila jsem se rozepsat hned několik delších věcí, potenciálních novel/románů, a většinu z toho nejspíš zase budu muset smazat, protože jsem s tím sekla před takovou dobou, že nejen, že to už nemám zájem psát, ale především bych si ty začátky musela zase pěkně přečíst, protože vůbec nemám tušení, o čem to bylo, nedejbože jakým stylem jsem to vlastně psala. Ale co, žádná škoda. Prostě ty nápady přehodnotím a rozpracuju znova. Časem. Možná.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vlastně se dá říct, že můj nejodvážnější pocit za poslední dobu byla docela krátká povídka, v níž jsem se pokusila nenápadně naťuknout žánr, co sice miluju, ale vlastně jsem ho nikdy nepsala, a to fantasy. Je to už nějaká doba, co jsem to zkusila. Je to vlastně povídka vcelku o ničem, plán byl napsat jich několik vzájemně mírně propojených, se stejnými hlavními hrdiny. Nějak jsem se k tomu nedostala. Ale třeba ještě dostanu, protože ty náměty se mi vcelku líbily. Potíž je v tom, že na ní od tý doby sedím jak drak na pokladu. Ne snad proto, že by mi byla tak cenná a já se o ni nechtěla dělit, jako spíš proto, že se za ni poněkud stydím a děsím se toho, že by měla spatřit světlo světa. Tím, jak jsem fantasy nikdy nepsala, mám pocit, že vůbec nemám tušení, co dělám, a proto dělám všechno naprosto blbě. Vůbec se mi ji sem nechce házet, i když by konečně po nějaké době prolomila mlčení něčím dejme tomu pořádným. No, nebo byste se aspoň hezky zasmáli, že.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celkově mám pocit, že bych si měla konečně vybrat žánr a toho se držet. Nemůžu lítat sem a tam a psát každou blbinu, co mě zrovna napadne. Nebo můžu?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tedy, až budu zase schopná začít psát, přirozeně. Což teď nejsem. Vždyť i k tomuhle článku jsem se dokopávala snad tři dny...</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-61762075163995999522016-02-27T21:39:00.001+01:002016-02-27T21:39:12.730+01:00Filmový tip #17 - Wonder Boys<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://83e2u32cf1b4dlzbl29etyxt.wpengine.netdna-cdn.com/wp-content/uploads/2012/10/Wonder-Boys.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://83e2u32cf1b4dlzbl29etyxt.wpengine.netdna-cdn.com/wp-content/uploads/2012/10/Wonder-Boys.jpg" height="200" width="140" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Zdravíčko. Dnešní článek je pro vás dalším důkazem toho, že ano, zázraky se dějí, a ne, ještě není čas tenhle blog úplně odepsat a vymazat z oblíbených, protože se tu přece jen může objevit něco, co vás třeba bude zajímat. Popravdě, když jsem koukala na film k dnešnímu tipu, nějak mi nedošlo, že má jeden zásadní spojující článek s tipem předchozím, ale to je proto, že ten předchozí tip vyšel už tak zatraceně dávno, že jsem prostě zapomněla a zjistila to až v okamžiku, kdy jsem hledala, jaké že má tenhle tip mít číslo. No nic. Však vy ten spojující článek přežijete. Aspoň v to doufám. Minimálně vás to nijak extra nepřekvapí...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže, dneska se mrkneme na zoubek filmu <a href="http://www.csfd.cz/film/4128-skveli-chlapi/prehled/">Wonder Boys</a>, který byl do češtiny kapku idiotsky přeložen jako Skvělí chlapi. Ne, že by mě to ještě nějak překvapovalo, znáte překladatele...</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/sveK_fhIqhs/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/sveK_fhIqhs?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Kdo?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Režie: </b><a href="http://www.csfd.cz/tvurce/2925-curtis-hanson/">Curtis Hanson</a></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Scénář: </b><a href="http://www.csfd.cz/tvurce/72386-steve-kloves/zajimavosti/">Steve Kloves</a></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Hrají: </b><a href="http://www.csfd.cz/tvurce/267-michael-douglas/">Michael Douglas</a> (Grady Tripp), <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/1820-tobey-maguire/">Tobey Maguire</a><b> </b>(James Leer), <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/148-frances-mcdormand/">Frances McDormand</a> (Sara Gaskell), <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/145-robert-downey-jr/">Robert Downey Jr.</a> (Terry Crabtree), <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/2090-katie-holmes/">Katie Holmes</a> (Hannah Green)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Co?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Grady Tripp je spisovatel, a zároveň učí tvůrčí psaní na univerzitě. Jeho život není zrovna nejlepší. Žena ho právě opustila, má poměr se svou nadřízenou a od vydání jeho první a poslední knihy uplynulo už dobrých sedm let, a on ještě pořád nedokončil tu druhou. Na což ho poměrně důrazně (a otravně) upozorňuje jeho agent Terry, který se svou momentální, ehm, přítelkyní jménem Antonia dorazil na návštěvu kvůli festivalu věnovanému tvůrčímu psaní, který právě probíhá na univerzitě. Grady slibuje, že knihu brzy dokončí, jen aby nemusel přiznat, že se poněkud vymkla jeho kontrole...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS9JL8OvZQQyk9CxpsR7VKM9vnWrWjqhGoU2L7yrQLm12H1PsDVg6Slw_ZZRwmqEyRj1uFpRRCSl1gBrZeBlQRYQp4drogVv8KxkOksW1Kq6a6HtDFJF4_gTW0aVJGkxBVVPHV4Cal86v4/s1600/WonderBoys3.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="176" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS9JL8OvZQQyk9CxpsR7VKM9vnWrWjqhGoU2L7yrQLm12H1PsDVg6Slw_ZZRwmqEyRj1uFpRRCSl1gBrZeBlQRYQp4drogVv8KxkOksW1Kq6a6HtDFJF4_gTW0aVJGkxBVVPHV4Cal86v4/s320/WonderBoys3.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celá situace se poněkud zkomplikuje na večírku pořádaném právě Gradyho milenkou Sarou. Na tom se totiž, mimo jiných studentů, objeví talentovaný mladý spisovatel James, kterého většina jeho třídy nemá příliš v lásce. Po skončení večírku ovšem problémy teprve začínají. Nejdřív James zastřelí Sařina psa (respektive psa jejího manžela), Antonia, jinak též Tony, se pohádá s Terrym a odjíždí, ale otravný agent zůstává. A jak on, tak James jako by si z Gradyho domu snad chtěli udělat hotel. Přidejme k tomu, že během večírku se ztratila drahocenná bunda, která patřívala Marilyn Monroe, James má poněkud bujnou fantazii a Terry by vážně, vážně potřeboval další úspěšnou knihu (a nového přítele), a je naprosto jasné, že Gradyho v žádném případě nečekají klidné dny...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBm2txsDwBneUidmv_tpOq9-jcG9HMpiDSBYaf0ODliNw3wISyDp76KUqXgxFZ2rK3SxC5H349XdZjKMkHxHvxnmkXLIdtw9bYbhHixsC8Gqasj-LV2lTPY5aK_Ot-V5OclVlVzj43DQ0q/s1600/WonderBoys2.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="176" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBm2txsDwBneUidmv_tpOq9-jcG9HMpiDSBYaf0ODliNw3wISyDp76KUqXgxFZ2rK3SxC5H349XdZjKMkHxHvxnmkXLIdtw9bYbhHixsC8Gqasj-LV2lTPY5aK_Ot-V5OclVlVzj43DQ0q/s320/WonderBoys2.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Proč to chcete vidět?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Bez mučení přiznávám, že tohle je další z těch filmů, v nichž gay tematika není nijak podstatná a vlastně je v příběhu jen tak mimochodem. Prostě se to tu nijak výrazně neřeší a ten film o tom není. Ale stejně je určitě hned několik důvodů, proč se na něj podívat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4YtndBFwyJ5_pQJHjj8PAEl2HFGE1B-xDjE7Dc17dgT-KDW8NkNGnRePyLelTdCHaF2gzKztzpzX_uBoVJEJEJ5235CIElMt-49GqdcSxBHBI3VO-IsJvhfAkiGmHLSgfKVwD8txmBVc1/s1600/WonderBoys5.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="176" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4YtndBFwyJ5_pQJHjj8PAEl2HFGE1B-xDjE7Dc17dgT-KDW8NkNGnRePyLelTdCHaF2gzKztzpzX_uBoVJEJEJ5235CIElMt-49GqdcSxBHBI3VO-IsJvhfAkiGmHLSgfKVwD8txmBVc1/s320/WonderBoys5.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak za prvé, a přiznávám, že to je možná hlavní důvod spíš pro mě, je to příběh o psaní. O tom, jak se s ním potýká stárnoucí spisovatel, o tvůrčím bloku, co blok vlastně není, spíš naopak. Já mám takové příběhy ráda. Většinou mě aspoň na chvíli nakopnou k tomu, abych sama začala pořádně psát. Nebo ve mně aspoň probudí výčitky svědomí, že nepíšu, a to se taky počítá.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za druhé, mně osobně se poměrně zamlouvá styl humoru. Samotná atmosféra filmu není zrovna dvakrát optimistická, jak ostatně můžete vidět z gifů samotných. Je to všechno takové tmavé a ponuré. Ale občas se tam vynoří nějaká ta trocha sarkastického humoru, co vás možná nepřiměje smát se nahlas, ale nějaké to ušklíbnutí a zachechtání by se našlo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVWaA14VTSKFIRHSHKcnbXYaYSOZo0KA8zp7l7wpyE9lOFdO8ry3KWciAOYFf6zsndJrSiYW_qqkWLX65a2d7ZmJk-E0eG28Pp_018ZIJ6kZUxHgXqCNBeljKiUgOAbcSc9VD4pQLdfNZY/s1600/WonderBoys4.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="176" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVWaA14VTSKFIRHSHKcnbXYaYSOZo0KA8zp7l7wpyE9lOFdO8ry3KWciAOYFf6zsndJrSiYW_qqkWLX65a2d7ZmJk-E0eG28Pp_018ZIJ6kZUxHgXqCNBeljKiUgOAbcSc9VD4pQLdfNZY/s320/WonderBoys4.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za třetí, je to mimo jiné i docela zajímavý film o mezilidských vztazích. O Gradyho vztahu s manželkou, vztahu s milenkou, vztahu ke studentovi, vztahu k agentovi... A vztahu ke psaní, samozřejmě. Nevím proč, ale tahle složka se mi poměrně zamlouvala.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, a za čtvrté nesmíme zapomenout na herecké výkony. Zejména v případě Gradyho a, překvapivě, Terryho. Ale i absolutní mimoň James je zahraný přímo skvěle, vážně...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Moje <strike>malá</strike> VELKÁ osobní úchylka</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak jo, vážení, připravte se, protože teď zažijete šok svého života. Protože moje osobní úchylka v tomto filmu, a zároveň prakticky jediný důvod, proč jsem si ho vlastně pustila, je, pozor... Terry Crabtree, neboli Robert Downey Jr.! (A kdyby něco, to je taky ten spojující prvek mezi tímhle tipem a tím předchozím - v tom totiž hrál taky, a taky gaye, No jo, stává se.) No dobře, dobře, já vím, jsem průhledná jak čerstvě vyčištěný brejle. Ale copak za to můžu? Jak už je jeho bohulibým zvykem, RDJ je i tady naprosto k sežrání, a jako bonus tu vyloženě exceluje. Jak je, ostatně, taky jeho bohulibým zvykem. Navíc jeho postava je tradičně otravná a poněkud svéhlavá a zkrátka si ji nejspíš zamilujete, i kdybyste snad nechtěli. Ne, že bych nechtěla. Místy je vážně až nehorázně roztomilý...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJnD3Suum2XHJDJ92UODvHICgwig29JCuyfDAqAA17HnYFmWFYiHyPvvwzAcxmIbMTKG-BqbAHKb3n-1ADLeenLCO4afP0vtZgX0iRgaj_c-n5fSoxajLItCVOZUEtPbAVnM6U10kD0EEt/s1600/WonderBoys1.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="176" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJnD3Suum2XHJDJ92UODvHICgwig29JCuyfDAqAA17HnYFmWFYiHyPvvwzAcxmIbMTKG-BqbAHKb3n-1ADLeenLCO4afP0vtZgX0iRgaj_c-n5fSoxajLItCVOZUEtPbAVnM6U10kD0EEt/s320/WonderBoys1.gif" width="320" /></a></div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7835662105132904688.post-63347928256794207292016-02-20T23:59:00.003+01:002016-02-20T23:59:44.041+01:00Ale to je klučičí!<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSvJW7QLQT3TUAeHYEs8PldPMCXKnpkSQv-TvI-JjgwAKf580JQwfc3n8YejxBnHXd43Fx572tkqwMzSWMNcgYRl1KiYqomPESXdvGidpr-vAQd5PyFjCX4hSi9gYw5WhxlfAJR3nyy7ZH/s1600/zamy%25C5%25A1len%25C3%25AD.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSvJW7QLQT3TUAeHYEs8PldPMCXKnpkSQv-TvI-JjgwAKf580JQwfc3n8YejxBnHXd43Fx572tkqwMzSWMNcgYRl1KiYqomPESXdvGidpr-vAQd5PyFjCX4hSi9gYw5WhxlfAJR3nyy7ZH/s1600/zamy%25C5%25A1len%25C3%25AD.png" /></a>Aby bylo jasno,
jsem si plně vědoma faktu, že název článku zní jako dětský
výkřik. To proto, že technicky vzato to dětský výkřik taky je.
Konkrétně argument mojí osmileté sestřenky, který použila v
okamžiku, kdy jsem jí dnes, když byla na návštěvě, nabízela
pustit kreslenou verzi Avengers. A zarputilost, s jakou odmítala i
další návrhy (mezi nimi i Harryho Pottera, kterého já osobně
sice skoro nemůžu vystát, ale i přesto považuji za poměrně
šokující, že ho osmileté děcko nikdy nevidělo), mě přiměla
se nad tím tématem 'holčičích' a 'klučičích' věcí trochu
zamyslet.</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Technicky vzato,
já tomu genderovému dělení hraček, filmů, seriálů a dalších
hovadinek poměrně i rozumím. Je to přece jen něco, co je v naší
společnosti hluboko zakořeněné a 'normální'. Je to něco, co
nám maminky a tatínkové odmalička vštěpovali. Holčičky si
hrají s panenkami a koukají na pohádky s princeznami, kluci si
hrají s autíčky a koukají na pohádky s roboty a superhrdiny.
Když se v Tescu podíváte do dětského oblečení, uvidíte to
jasně. Holčičí věci na sobě mají růžovou a Hello Kitty,
kluci mají ty cool motivy jako Avengers a Star Wars. Přesně, jak
se očekává. Protože jinak to co? Nejde.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
No, ono to
technicky vzato jde, že ano. Rodičům nic nebrání v tom, aby
holčičce koupili tričko s Iron Manem, když po něm prahne. Pokud
chlapeček prahne po Hello Kitty, je to už trochu větší problém,
ale za to může především fakt, že děvče, které se vymyká
své typické genderově přisouzené roli, to má přece jen o něco
lehčí, než podobně se vymykající kluk. Ale o tom jsem ani tak
mluvit nechtěla.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Víte, možná má
pravdu moje maminka a já byla vždycky prostě divná. Už jako malá
jsem měla vážně v oblibě autíčka. Měla jsem vážně velkou
sbírku angličáků. Mezi moje oblíbené animované pohádky patřil
Spiderman a Batman a koukala jsem na seriálového Supermana. Ne, že
bych si nikdy nehrála s panenkami, těch jsem taky měla relativně
dost. A měla jsem ráda i pohádky s princeznami. Prostě jsem nějak
nedělala rozdíl mezi 'holčičím' a 'klučičím'. Bylo mi to
jedno. A víte co? Rodičům to vážně nikdy nevadilo.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Jak jsem psala,
technicky vzato tomu dělení rozumím. Prostě je to historicky
zažitý fakt. Ale osobně si myslím, že by bylo záhodno se na to
konečně vykašlat a přestat se dětem snažit nutit zájmy na
základě toho, jakého jsou pohlaví, namísto na základě jejich
osobnosti. Přestat jim říkat, že tohle je pro chlapečky a tohle
pro holčičky. Líbí se ti to? Fajn, v tom případě je to pro
tebe. To nejhorší, co můžete dítěti udělat, je vnutit mu svoje
vlastní předsudky vůči osobám ženského pohlaví, co mají v
lásce superhrdiny. Protože ani když to uděláte, nemáte jistotu,
že vaše malá princezna zůstane princeznou. Jen si bude připadat
strašně divně, když v pozdějším věku zjistí, že i když se
od ní očekává láska k romantickým komediím, ona má přece jen
radši toho Iron Mana, tak co s tím?</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Problém je v tom,
že krom rodičů tohle dělení podporují i snad všechny
společnosti, kterých se to týká. Marvel pravidelně vynechává z
oficiálního merchandise Black Widow (a taky Hawkeye, což ovšem
nebude genderový problém, že), docela nedávno se řešilo, že k
sedmé epizodě Star Wars se skoro nedají sehnat hračky s Rey...
Holky zkrátka nejsou cílovou skupinou těchhle 'akčáren'. Jasně,
ne, že by každá holčička nutně potřebovala holčičí akční
figurku, co si vzpomínám, mně ženské hrdinky mohly vždycky
vlézt na záda. I jako malá bych nejspíš skočila po tom Iron
Manovi. Ale samotný ten princip vynechání prakticky jediné
významnější ženské postavy něco naznačuje. U typicky
princeznovských pohádek zase nenajdete hračky cílené na klučičí
publikum, i když princové v nich nezpochybnitelně jsou. I když
uznávám, že patrně bude větší procento holek, co mají rády
superhrdiny, než kluků, co mají rádi princezny...</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
A tak si to, že
se jim má líbit jen to, co se pro ně hodí, prostě děti vesele
ponesou do puberty a dospělosti. Kde je tohle dělení přirozeně
nadále podporování, třeba už jen tím, že i když v pánském
oddělení oděvů visí Marvel a Star Wars, v dámském najdete leda
tak Hello Kitty a Mumínky. A i když hledáte na internetu, v těch
pánských tričkách jsou prostě mnohem lepší motivy. Vezměte si
třeba i takové metalové kapely. I ty zpravidla mají minimálně
pět designů pánských triček, kdežto v dámském jen jeden,
maximálně dva. Protože, vážení, ani metal není pro holčičky.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
A budou tu vznikat
další a další typické holky, co se budou u akčních filmů
tvářit otráveně, protože se to od nich čeká, a kluci, co budou
okatě zívat u filmů romantických, protože to se čeká zase od
nich. Já jen tiše doufám, že jich bude méně a méně.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br />
</div>
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Jistou naději mi
dává ten malý chlapeček, co se nedávno v Tescu přehraboval
figurkami Avengers a trval na tom, že chce buď Scarlet Witch, nebo
Natashu. Odešel se Scarlet Witch. A jeho maminka ani nepípla o tom,
jestli by radši nechtěl Kapitána Ameriku...</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com12