úterý 9. ledna 2018

Neříkala jsem to? No říkala jsem to!

A měla jsem pravdu. Přirozeně.

Jo jo, jak jednou přestanu psát články na víc jak pár dní, je to všechno prostě a jednoduše v háji. Těžko se naskakuje do rozjíždějícího se vlaku, když po pár krocích zastavíte, co?

Jo jo, došla jsem už až k mizerným metaforám. Jsem prostě dobrá.

Na moji obhajobu, já chtěla blogovat. Vážně. Ale znáte to, reálný život, pracovní povinnosti, tohle, tamto... A najednou je pár měsíců pryč, já nevím, kam se poděly, jen vím, že jsem za tu dobu nenapsala prakticky ani čárku a že mě to strašně štve.

A že to zase jednou chci změnit a pokusit se nějak vybalancovat pracovní povinnosti s psaním. Byť moje pracovní povinnosti toho "psaní" zahrnují mraky.

Jo, já vám asi ještě neřekla, co že to teď vlastně dělám? No, tak možná někdy příště. Když to slíbím, možná budu mít i motivaci to dodržet. Možná. Abych pravdu řekla, podobný je i smysl tohohle nesmyslného hlášení. Když sem napíšu, že chci psát, nemůžu vás přece (ZASE) zklamat, že ne? No že ne?

No dobře, můžu. Ale doufejme všichni, že to neudělám... :D

1 komentář:

  1. Já si vždycky říkám, že začnu psát pravidelně. A pak se ani nenaděju a už jsou tři měsíce od posledního článku :-D

    OdpovědětVymazat