čtvrtek 14. září 2017

Korálková závislost snadno a rychle

Tenhle článek bude tak trochu osobní. A taky (snad) tak trochu zábavný. A tak trochu jiný, než jste tu zvyklí. Ačkoli... No, já toho vždycky nakecala hodně o sobě, co? Takže vlastně nic neobvyklého, když se to tak vezme.
Víte, už odmalička jsem měla potíže udržet ruce v klidu. Pořád mám tendenci si s něčím hrát. Abych doma seděla a koukala na film, to neexistuje. I v kině mi to dělá potíže. A co je nejlepší udělat s takovýma neustále znuděnýma rukama? No přece zabavit je.

čtvrtek 17. srpna 2017

Seriálový tip #5 - Hit the Floor

Po dlouhé, dlooouhé době jsem tu zase jednou s jedním seriálovým tipem. Jak jsem už předesílala v článku o tom, že se vracím, tímto okamžikem opouštím původní podobu tipů, protože mě hrozně svazovala a nebavila. Takže k čertu s podnadpisy a pořád tím samým dokola, sem s názory vyjádřenými formou souvislého článku. Jupí!

Protože víte jak, sice je ještě léto, ale někdy je venku ošklivo, a jediné, na co má člověk v tu chvíli náladu, je zalézt si do postele a pustit si nějakou oddechovku. Koneckonců, když je vedro, tak je pro změnu nejlepší padnout, nehýbat se a pustit si nějakou oddechovku. (Člověk si umí báječně hledat výmluvy, proč čučet na seriály, že? Já u toho třeba šiju z korálků...)

Každopádně, pokud tedy snad hledáte nějakou oddechovku, u níž zabíjet čas, seriál Hit the Floor se jeví jako takřka ideální. Můžete u něj hezky vypnout mozek (technicky vzato byste tedy dle tvůrců neměli, z důvodů, k nimž se ještě dostaneme, ale v praxi klidně můžete), nebo se třeba věnovat nějaké vlastní činnosti (jako já tomu šití).

pondělí 14. srpna 2017

Lubrikant je pro slečinky (aneb Co mě točí na gay fikci)

Taky máte tak rádi nadávající články? Z pozice blogera je naprosto miluju. Nejen, že mi jejich psaní odjakživa šlo tak nějak líp (to bude ta sarkastická povaha po mamince), ale ještě se při nich člověku tak hezky uleví... A že si ulevit potřebuju.

Víte, pryč jsou časy, kdy jsem vzala zavděk jakoukoli gay knížkou či povídkou (ano, zcela nepokrytě se tu budu zaměřovat jen na homosexuálně orientované jedince mužského pohlaví, omlouvám se) a její případné chybky nehrotila. Postupem času se ze mě stala vcelku vybíravá mrcha. Která má výhrady. A má jich dost. Dost možná i k vlastním starším dílům, mimochodem. Některé jsou ryze objektivní námitky (většinou týkající se, ehm, základních funkcí lidského těla), některé spíše moje vlastní soukromé (ne)preference. Ale pokud chcete vědět, jaké jsou ty největší z nich...

pátek 11. srpna 2017

Je libo comeback?

Ehm, ťuk tuk? Tady jedna polozapomenutá blogerka, která se hlásí zpět do služby. Tedy, možná hlásí. Pokouší se hlásit?


Uznávám, že po těch mnoha a mnoha měsících, kdy jsem na tenhle blog nenapsala ani čárku (a vlastně většinu času zcela ignorovala fakt, že vůbec nějakej mám, což je docela smutný, vzhledem k tomu, že dřív jsem jím žila), si už na mě možná ani nevzpomínáte. To je v pohodě. Zasloužím si to. Přestala jsem s blogováním z vlastní blbosti (a strašný lenosti), holt si budu muset svoji fanouškovskou základnu vydobýt zase zpátky.

Což se asi tak docela nepovede, ale tak... co už.

Je to trochu blbej pocit, psát tenhle článek s tím, že ho dost možná ani nikdo neobjeví. Nebo skoro nikdo. Ale jak říkám, zasloužím si to. A asi bych si na ten pocit měla začít pomalu zvykat, co?

No, dost sebelítosti. Jak jsem už napsala, hodlám učinit pokus o nějaký ten návrat. Ještě si nejsem jistá, jakou formou to bude. Nevím, jestli budu pokračovat ve všem, co jsem tu měla, nebo jestli některý rubriky začnu tiše ignorovat. Je pravděpodobný, že ty, co ignorovat nebudu, se jistým způsobem více či méně změní. Třeba už teď vím, že ačkoli chci pokračovat ve filmových/seriálových/knižních tipech, určitě budou vypadat jinak než dřív, jelikož jejich původní forma pro mě ve finále byla dost svazující a nezábavná. A i matně tuším, že asi nebudu publikovat zrovna moc jednorázových povídek, protože mě jednoduše nebaví.

Pokud se dokopu, může se stát i to, že se tu někdy na pokračování přistane něco z toho, co jsem kdysi sepsala, ale nikdy nedotáhla do konce vydání. Nebo že to tu přistane jako ebook. Nebo tak něco. Tedy, kdyby o to byl zájem, samozřejmě. A ono i kdyby nebyl. Byla bych ráda, kdyby si některý z těch věcí přečetl i někdo jinej než pár vybraných jedinců, kterým jsem to posílala na zdrbnutí.

No, a... To je tak nějak všechno, co jsem prozatím chtěla napsat. Takže vy, co sem ještě jednou měsíčně s nadějí v srdci zabrousíte, stay tuned. Pokud budeme mít všichni štěstí, tak tenhle blog brzy zase trochu ožije...

neděle 11. prosince 2016

Kapitola tři: Tajemství ukrytá v minulosti

Možná se vám tomu zase jednou nechce věřit, ale je to tak, jsem zase tu. A rovnou vám nesu třetí díl dobrodružství našeho hrdiny Halura, pokud jste na něj už všichni nestihli zapomenout (a pokud zbyl ještě někdo, kdo to tu čte). Nebudu vám tu vysvětlovat, proč jsem se tak dlouho neozývala, protože o tom, když bůh dá, v nejbližší době napíšu sólo článek. Teď si prostě hezky užijte tuhle novou kapitolu... :)

středa 26. října 2016

Knižní tip #9 - série Scarlet and the White Wolf

Často se mi nestává, že by mě nějaká knížka, potažmo série, vážně tolik chytila, že se od ní nebudu moct odtrhnout, vydržím nad ní vzhůru do čtyř do rána (s vědomím, že v osm potřebuju vstát a jít k zubařce) a zhltnu ji rychlostí blesku. Ne, já jsem většinou takovej ten poklidnější čtenář, co si jde číst třeba na hodinku, nebo čte cestou autobusem či vlakem. No, u série Scarlet and the White Wolf jsem poklidnější čtenář nebyla. To jsem byla regulérní závislák. Kdybych v době, kdy jsem se touhle knížkou propracovávala, jezdila autobusem, zcela nepochybně bych do ní zírala i cestou od autobusu domů a pravděpodobně by mě žvejklo auto, ač přecházím jedinou ulici, kterou projedou tak tři auta za hodinu. Což by mělo tu zjevnou nevýhodu, že bych vám o ní nemohla napsat.

Co jsem tím nekonečným úvodem chtěla říct je: "Hele, mám knižní tip, a tentokrát nedorazil po roce!"

úterý 27. září 2016

Kapitola dva: Nerovný souboj (a nečekané spojenectví)

Asi vás to překvapí (říkám to, protože mě samotnou to překvapuje taktéž), ale už je to tak - druhá kapitola tohohle fantastického příběhu o mocném hrdinovi Halurovi a jeho dobrodružstvích. Tentokrát náš hrdina zjistí, že ne všechny aspekty hrdinských příběhů musí nutně odpovídat realitě. A nebude to moc příjemné zjištění, to mi věřte...

neděle 25. září 2016

Seriálový tip #4 - Kings

Je to už nějaký ten pátek, co se tu objevil poslední seriálový tip. Což je na jednu stranu celkem smutné, vzhledem k tomu, že zrovna tenhle seriál jsem dokoukala už někdy v červnu, možná na začátku července. Jen mi pekelně trvalo, než jsem se dokopala k sepsání článku. A hlavně k výrobě aspoň pár gifů na jeho doplnění. No, těch gifů je nakonec víc než pár, ale... No, to vám asi vadit zas tak nebude.

A aby toho nebylo málo, jako na potvoru je Kings seriál, v kterém se ta homosexuální tématika, kvůli které ty tipy tak nějak píšu, zase jednou řeší tak nějak zcela minimálně, jednou za pár dílů, a ta zatracená buzna není ani hlavní postava. Ale pravda, je to jedna z hlavních postav, a pokud jde o mě, tak i jedna z nejzajímavějších. Ehm. Čím to asi bude. Ale abychom začali tak nějak od začátku...

neděle 18. září 2016

Kapitola jedna: Ztráta domova

Jak jsem slíbila, první kapitola (a zatím jediná napsaná) Halurova slavného příběhu je tu. V dnešním díle se nám náš hrdina představí, ale také zde bude muset podstoupit první těžkou životní zkoušku... No, prostě je to taková úvodní kapitola, časem se to rozjede, přísahám. :D
Myslím, že každému dojde, které tradiční fantasy klišé tu hraje hlavní roli. No, koneckonců, však ho máte už v názvu...

Halurova výprava za slávou

Zdroj původního obrázku ZDE.
Halur je sedmnáctiletý vychrtlý mladíček, který holduje knihám a hrdinským příběhům a touží po jediném - vydat se do světa, zažít vlastní dobrodružství a vrátit se jako udatný rek. Poté, co je jeho rodná vesnice napadena oheň chrlícími bestiemi a jeho rodiče tragicky zahynou (jak je Halur aspoň přesvědčen), mladík, ozbrojený jedním z posledních mečů, co jeho otec vyrobil) se vydává na svou vlastní výpravu za pomstou. Ale brzy zjistí, že skutečný život není jako hrdinské příběhy. A cíle výprav se můžou poměrně snadno měnit...

Jinými slovy, tak jsem se zase jednou rozhodla začít na blog házet něco na pokračování (doufám totiž, že když to budu házet sem, přiměje mě to to pokračování NAPSAT), něco tak trochu vtipného (tedy snad)... A vzhledem k tomu, že poslední dobou mě čím dál tím víc začíná lákat psaní fantasy, ale můj mozek jaksi nezvládá přijít s ničím novým a neotřelým (aspoň zatím), rozhodla jsem se tak trochu využít všech možných otřepaných fantasy klišé a vytvořit příběh z nich. No, když je nemůžeš porazit, přidej se k nim... nebo tak nějak.


A aby se neřeklo, vytvořila jsem pro tuhle "knížku" dokonce i jakousi provizorní, poměrně příšernou obálku. Víte, to místo toho, abych to vážně psala. Procrastination at its finest.

Tohle je jen takový malý článek, v němž vám oznamuji, na co se tu můžete těšit. První kapitola dorazí, no... Patrně za chvíli.

čtvrtek 15. září 2016

Fanoušci nevědí, co chtějí (ale nedají pokoj, dokud to nedostanou)

Ať žijí dlouhé názvy článků, nemám pravdu? Jen aby bylo jasno, v nadpisu rozhodně nemluvím o svých fanoušcích, to ani omylem. Jednak mi jich po těch nekonečných odmlkách asi moc nezbylo (vlastně se občas divím, že to tu ještě vůbec NĚKDO čte), druhak jsou moji fanoušci v tomto ohledu zatím milí a velmi přizpůsobiví a vybíravost je jim cizí, za což jsem skutečně ráda.

Ne, teď mluvím o takových těch fanoušcích, kteří patrně přicházejí s tím, že máte už tak trochu velké jméno a určitý vlastní styl, který se nutně musí podepsat na vašich dílech, ať už jsou hudební, filmová nebo knižní.

středa 24. srpna 2016

Hlavně pravidelně dýchat

O Patrikovi a Lukášovi jste už neslyšeli tak dlouho, že někteří z vás možná zapomněli na jejich existenci. No, dovolte, abych vám ji připomněla. Mám tu pro vás totiž jednu takovou velice krátkou povídku inspirovanou jedním dnes vedeným rozhovorem (zdravíčko, Tariňátko), a taky jednou bitvou, kterou marně vybojovávám už dva dny. No, asi to částečně pochopíte, až si to přečtete... :D

čtvrtek 11. srpna 2016

Knižní tip #8 - Blood Red

Možná se vám tomu ani nebude chtít věřit, ale je to tak. Po nehorázně dlouhé době (ano, je to víc než rok, co jsem do téhle rubriky něčím pořádně přispěla, já vím) tu pro vás mám zase jeden knižní tip. Čím to? No, především tím, že jsem se po roce pořádně dostala ke knížkám, co jsou LGBT, ale nejsou četba k bakalářce (ano, Isherwoode, tím myslím tebe). No, dobře, tak jinak, měla jsem prostě neodbytnou chuť přečíst si nějakou tu M/M fantasy, protože to je žánr, na nějž jsem poněkud ujetá, a navíc mě pro uspokojení mých choutek přestalo bavit číst FrostIron fanfikce. A v tu chvíli jsem ve čtečce vyhrabala Blood Red...

pátek 29. července 2016

Chytrá, šikovná, nejlepší

Jo, je to vážně pravda. Ještě pořád žiju, dýchám... I když tady se to nějak neprojevuje. Za což se vám všem hluboce omlouvám. Ale prostě mám momentálně co se týče psaní brutální krizi, nemůžu se k tomu donutit, a když už se donutím, tak to za nic nestojí. Možná se to časem zlepší. Možná taky ne. Jako malou (kurva malou) jiskřičku naděje tu máte jednu hodně krátkou povídku, k jejímuž napsání jsem se snažila přimět "jen" asi dva dny. Slušnej výkon na to, jak krátká je. Ale snad se vám bude aspoň trochu zamlouvat...

pondělí 20. června 2016

Malá reorganizace

Heh. Tuhle úplně bezpředmětnou minipovídku sem házím už asi dva dny. Den mi trvalo, než jsem se vůbec obtěžovala ji zkopírovat z editoru, a další, než jsem se obtěžovala napsat k ní úvod. Tomu se říká pracovní morálka. No, ono taky není moc o co stát, když se na to podíváte, ale... Lepší než to nekonečný mlčení, ne? :D