Hřejivá výzva: Úkol č. 41- Žánr, který jsi ještě nikdy nepsal/a
Aby bylo jasno, najít žánr, co jsem nepsala, není problém. Nepsala jsem pravou fantasy (urban fantasy bych možná ještě uhájila), nepsala jsem sci-fi, nepsala jsem ani žádnou typickou uslintanou romantiku. Ale taky jsem nepsala nic detektivního nebo krimi. No, název vám už může napovědět, co že jsem si nakonec vybrala... =D
Drobná blondýnka otevřela zápisník reportérského stylu. Propisovačka hlasitě cvakla. Ozvalo se tiché odkašlání. Mladá tmavovlasá žena proti blondýnce se kousla do rtu.
„Samozřejmě, že to nepotrvá dlouho. Je to jen pár otázek.“
„Ovšem,“ kývla žena.
„Kdy přesně jste viděla pohřešovanou naposledy?“
„Včera... Ne, moment. Dnes. Dnes ráno.“
Blondýnka přikývla a udělala si poznámku do notesu.
„Nemusíte být nervózní, skutečně. Nejste podezřelá,“ řekla. „Měla jste s pohřešovanou blízký vztah?“
„Dá se to tak říct, ano. Tedy, myslím... Samozřejmě, setkávaly jsme se jen jednou za několik dní, klidně i po dvou týdnech, ale měly jsme... značně blízké styky, ano.“
„Jste si vědoma toho, že má sestru – dvojče?“
„Samozřejmě!“ zamračila se žena.
„A s její sestrou jste se stýkala také.“
„Ano. Až na výjimky to bylo ve stejné dny.“
„Hm...“ Blondýnčiny zuby se zakously do konce propisovačky. „A řekněte mi, jste si naprosto jistá, že ta, kterou jste dnes ráno viděla, byla pohřešovaná a ne její dvojče?“
„Proboha,“ vydechla žena. „Já... To mě vůbec nenapadlo! Samozřejmě, že jsem mohla vidět jen... jen tu druhou. Chci říct, myslela jsem, že vidím jednu a PAK druhou, ale mohla to být... jen ta jedna, ale dvakrát po sobě. Ach, proboha!“
„Takže je možné, že jste pohřešovanou viděla naposledy včera, nebo také o několik dní dřív.“
„A-ano. Ano, to se mohlo...“ Žena složila hlavu do dlaní. „To snad není možné. Jak jsem to mohla přehlédnout? Chci říct, nejsou obě úplně stejné, mají drobné odlišnosti, ale když o tom mluvíte... Je to šílené, ale ano, mohlo se to snadno stát. Viděla jsem... viděla jsem ji jen ve spěchu. Proboha, jak jsem jen mohla být tak hloupá?!“
„Hlavně si to nedávejte za vinu. Za nic nemůžete. Dost pravděpodobně jste jejímu zmizení nemohla zabránit.“
„Ale... Ale co když...“
Blondýnka se zhluboka nadechla a sklonila blok. Pak ženě položila ruku na rameno. Neměla by, ale ona očividně potřebovala utěšit. K čertu s předpisy.
„Věřte mi. Nemohla jste vůbec nic udělat.“
„Najdete ji?“ zadívala se na ni žena a v jejích očích se zračila naděje. „Prosím, řekněte mi, že ji najdete.“
„Uděláme, co bude v našich silách,“ řekla blondýnka. „Slibuji vám, že se v tom budu osobně angažovat a nedám si pokoj, dokud ji nepřivedu zpátky.“
„Děkuji. Děkuji vám,“ zašeptala žena. „Omlouvám se. Nikdy jsem... Nikdy jsem nemyslela, že jsme si až tak blízké, ale když je teď pryč, tak... Jen si přeji, aby se v pořádku vrátila.“
„Udělám, co budu moci,“ zopakovala blondýnka. „Ale teď mi musíte pomoci. Potřebuji od vás informace. Potřebuji vědět, jestli nebyl někdo, kdo by jí mohl chtít ublížit.“
„Kdo... Kdo by jí mohl chtít ublížit?“ Ženin spodní ret se chvěl. „Vždyť... vždyť to byla jen docela obyčejná ponožka!“
„Samozřejmě, že to nepotrvá dlouho. Je to jen pár otázek.“
„Ovšem,“ kývla žena.
„Kdy přesně jste viděla pohřešovanou naposledy?“
„Včera... Ne, moment. Dnes. Dnes ráno.“
Blondýnka přikývla a udělala si poznámku do notesu.
„Nemusíte být nervózní, skutečně. Nejste podezřelá,“ řekla. „Měla jste s pohřešovanou blízký vztah?“
„Dá se to tak říct, ano. Tedy, myslím... Samozřejmě, setkávaly jsme se jen jednou za několik dní, klidně i po dvou týdnech, ale měly jsme... značně blízké styky, ano.“
„Jste si vědoma toho, že má sestru – dvojče?“
„Samozřejmě!“ zamračila se žena.
„A s její sestrou jste se stýkala také.“
„Ano. Až na výjimky to bylo ve stejné dny.“
„Hm...“ Blondýnčiny zuby se zakously do konce propisovačky. „A řekněte mi, jste si naprosto jistá, že ta, kterou jste dnes ráno viděla, byla pohřešovaná a ne její dvojče?“
„Proboha,“ vydechla žena. „Já... To mě vůbec nenapadlo! Samozřejmě, že jsem mohla vidět jen... jen tu druhou. Chci říct, myslela jsem, že vidím jednu a PAK druhou, ale mohla to být... jen ta jedna, ale dvakrát po sobě. Ach, proboha!“
„Takže je možné, že jste pohřešovanou viděla naposledy včera, nebo také o několik dní dřív.“
„A-ano. Ano, to se mohlo...“ Žena složila hlavu do dlaní. „To snad není možné. Jak jsem to mohla přehlédnout? Chci říct, nejsou obě úplně stejné, mají drobné odlišnosti, ale když o tom mluvíte... Je to šílené, ale ano, mohlo se to snadno stát. Viděla jsem... viděla jsem ji jen ve spěchu. Proboha, jak jsem jen mohla být tak hloupá?!“
„Hlavně si to nedávejte za vinu. Za nic nemůžete. Dost pravděpodobně jste jejímu zmizení nemohla zabránit.“
„Ale... Ale co když...“
Blondýnka se zhluboka nadechla a sklonila blok. Pak ženě položila ruku na rameno. Neměla by, ale ona očividně potřebovala utěšit. K čertu s předpisy.
„Věřte mi. Nemohla jste vůbec nic udělat.“
„Najdete ji?“ zadívala se na ni žena a v jejích očích se zračila naděje. „Prosím, řekněte mi, že ji najdete.“
„Uděláme, co bude v našich silách,“ řekla blondýnka. „Slibuji vám, že se v tom budu osobně angažovat a nedám si pokoj, dokud ji nepřivedu zpátky.“
„Děkuji. Děkuji vám,“ zašeptala žena. „Omlouvám se. Nikdy jsem... Nikdy jsem nemyslela, že jsme si až tak blízké, ale když je teď pryč, tak... Jen si přeji, aby se v pořádku vrátila.“
„Udělám, co budu moci,“ zopakovala blondýnka. „Ale teď mi musíte pomoci. Potřebuji od vás informace. Potřebuji vědět, jestli nebyl někdo, kdo by jí mohl chtít ublížit.“
„Kdo... Kdo by jí mohl chtít ublížit?“ Ženin spodní ret se chvěl. „Vždyť... vždyť to byla jen docela obyčejná ponožka!“
Wow! Tak takúto pointu som vážne nečakala! :D
OdpovědětVymazatJinak to prostě nešlo... =D
VymazatZrovna dneska ráno jsem celou půlhodinu hledala dvě stejné ponožky. :D U tohohle jsem se dost nasmála, skvělá povídka. :D
OdpovědětVymazatPreto som to pred pár týždňami vzdala a odvtedy nosím každú inú :D
VymazatNehledala bych ponožky tak dlouho, kdybych nebyla líná je složit a uklidit... =D
VymazatTak tohle bylo skvele, nikdo necekal, ze se bude jednat o ponozku:D super!!!!! P a K
OdpovědětVymazat