Oblíbená hudba #4 - Sabaton

No jo, co na to říct, tvůrčí krize je prostě mrcha. A protože momentálně prostě nedokážu nic napsat a jsem líná dát dohromady další filmový tip (náhodou tu mám ještě jeden film, co jsem zatím nedoporučila, ale nějak se mi do něj prostě nechce, budu se asi muest podívat na něco dalšího), mám tu pro vás po velmi, velmi dlouhé době zase jeden ze článků se svou oblíbenou hudbou, i když to patrně nikoho extra nezajímá.

A protože mi už teď začal vznikat guláš v tom, jakou hudbu už jsem to vlastně stihla doporučovat (a pořád to rozklikávat se mi nechce), rozhodla jsem se, že začnu psát název skupiny rovnou do názvu článku. Bude to lepší i pro vás, budete vědět, jestli se mát vůbec obtěžovat článek otevírat. Tedy, pokud vám ten název kapely něco řekne, protože, přiznejme si to, můj hudební vkus jde kapku mimo tradiční mainstream. Pravda, v metalu to obvykle mainstream je, ale pro většinovou společnost je i metalový mainstream obvykle jedna velká neznámá.

Nicméně věřím, že o Sabaton, čili kapele z našeho dnešního tipu, jste už snad něco málo slyšeli. Ne? Ehm, okej. Jedná se o jednu z mých zdaleka nejoblíbenějších kapel vůbec, prostě jednu z těch srdcovek, jejichž hudba mě baví. Pocházejí ze Švédska, přičemž ovšem v žilách zpěváka Joakima Brodéna koluje z dobré poloviny i česká krev, a to po jeho mamince (což vede k humorným situacím, kdy "Jocke" doplňuje sprosté výrazy na pódiu frází "sorry, maminka!", vyžaduje "ještě jedno pivo" - "ještě čtyři piva!", případně se statečně pustí do zpěvu hitu Kočka leze dírou). Fungují už nějaký ten pátek, a podařilo se jim přestát i krizi, po které před pár lety většina členů skupinu opustila a založila si vlastní kapelu Civil War, která je, no, Sabatonům nápadně podobná. Každopádně, Joakim a Pär, poslední zbývající členové, statečně naverbovali pár nováčků (přičemž dva ze tří jim zůstali dodnes, jen bubeník se změnil - věčná škoda, protože zrovna na něj byl moc pěkný pohled) a dál sklízí úspěchy. Mají svůj osobitý a jasně rozpoznatelný zvuk, umocněný i Joakimovým typickým hlasem, a jejich hlavním poznávacím znamením jsou ovšem jejich texty, které se prakticky výhradně věnují válečné tematice, především tedy první a druhé světové válce, ale na albu Carolus Rex došlo i na Třicetiletou válku a období Švédského impéria (mimochodem, celé album se jmenuje podle švédského krále Karla XII.). Ehm... Dobře, chápu, to by o skupině asi radši stačilo a přejdeme na moje oblíbené songy.

Jestli jich dokážu vybrat jen deset, bude to zázrak. Protože, a to myslím vážně, když si pustíte Sabaton, tak snad s žádným songem neuděláte chybu, protože všechny jsou skvělé, jen některé jsou o něco málo lepší než ostatní...

Cliffs of Gallipoli. Tohle je první song, co jsem od Sabatonů poznala tak nějak blíž. Bylo to někdy v roce 2008, hádám. Už tehdy se ukázalo, že tahle banda může sloužit jako skvělý tahák na dějepis, protože zatímco všichni kolem mě se před písemkou drtili název "Gallipoli", já si ho vesele zpívala a modlila se, aby se ta bitva v písemce vyskytla. A víte co? Ona vážně jo. Tenhle song je prostě jedna z těch mých srdcovek mezi srdcovkami, nemůžu si pomoct...

 Primo Victoria. Moje srdcovka číslo dvě. Na rozdíl od Gallipoli, u téhle si můžu být prakticky jistá tím, že ji uslyším na každém koncertě, a i kdy ji budou hrát. A zase je to tahák na dějepis. Schválně, kdo z vás dokáže jen tak z rukávu vysypat datum Dne D a název té operace? No, já to umím, stačí si jen kousek přezpívat. :D Krom toho, víte, jak dokonale se na tohle na koncertě skáče?

Far From the Fame. Další ze songů, co už nějakou chvíli patří mezi moje oblíbené. Konkrétně od roku 2012, kdy ji na MoRu úplně poprvé veřejně zahráli. Je o českém letci Karlu Janouškovi a jeho nelehkém životním osudu. Dávám vám sem video z MoRu, v němž sice budete muset překousnout pár minut Jockeho keců (ale klidně je přetočte), ale zase uvidíte tu dokonalou atmosféru, která na MoRu panuje... :)

En Livstid i Krig je jeden ze songů z alba Carolus Rex, konkrétně pak jedním z těch, co se vypořádávají s třicetiletou válkou. Zajímavostí alba Carolus Rex bylo to, že Sabatoni nahráli jak angickou, tak švédskou verzi songů. Většinou je jejich obsah vcelku podobný, ale zrovna En Livstid i Krig (schválně si zkuste najít i anglickou verzi A Lifetime at War) se od svého anglického protějšku zatraceně liší. Zatímco anglická verze je dost všeobecná, švédská se hodně zabývá osudem jedince. A musím říct, že tohle je jeden ze songů, co mě dokážou dohnat skoro až k slzám. Jen si čtěte ten anglický překlad textu, a pochopíte...

 Carolus Rex. Překvapivě pochází ze stejnojmenného alba. Dávám ji sem, protože si prostě nemůžu pomoct. Je to song právě o králi Karlu XII. a jeho nástupu k moci. A upřímně, nejspíš tenhle song miluju hlavně proto, že Carolus v něm působí tak trochu vyšinutě ("I was chosen by heaven, say my name when you pray to the skies, see Carolus rise... With the Lord my protector, make them bow to my will, to the skies, see Carolus rise..."), čemuž já v příběhu zkrátka nikdy neodolám. Ehm... Jo. A taky je to neskutečně chytlavý.

 

 Karolinens Bön, jen kdyby někomu nedošlo, že Carolus Rex je moje nejoblíbenější album od Sabatonů. Ne, vážně, mohla bych sem klidně zařadit všechny songy z něj, ale holt musím vybírat jen ty nej nej NEJ. Tenhle ukazuje náboženský fanatismus švédské armády - vojáci údajně kráčeli dopředu tak dlouho, dokud nemohli vidět bělmo v očích svých protivníků, a pak teprve na ně stříleli. Věřili, že Bůh je ochrání, pokud mají přežít, a pokud nemají, tak se smrti tak jako tak nevyhnou. Mimochodem, tenhle song obsahuje i švédskou verzi Otčenáše, a nepokrytě přiznávám, že mě inspiroval i k napsání kousku jedné scény v mojí Upířině. Chicht. Sním o tom, že tohle někdy uslyším na koncertě (švédskou verzi, prosím!), ale zatím se mi ještě nepoštěstilo, bohužel...

Uprising je jedním z těch songů vyprávějících o druhé světové válce, konkrétně o povstáních ve Varšavě. Je to jeden z těch chytlavých metalových kousků se silným příběhem. Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem si zrovna k němu našla cestu, ale mohla bych ho poslouchat klidně dvacetkrát po sobě. A moc mě potěšilo, když ho na posledním koncertě letos v únoru zahráli a já ho konečně mohla slyšet živě...

 

Night Witches. A teď si dáme trochu emancipace, co vy na to? Tenhle song vypráví o ženách - pilotkách bombardérů ze sovětského regimentu 588 za druhé světové války. Specializovaly se na bombardování přesných cílů a od Němců dostaly právě přezdívku Nachthexen - Night Witches. Zní to cool, co? Je to zatraceně cool. Přidejte k tomu naprosto perfektní zvuk songu s neskutečnou spoustou energie a získáte něco, co jsem si prostě nemohla nezamilovat. ("The wind will whisper when the Night Witches come...")

The Price of a Mile, aby někdo náhodou neřekl, že tu toho není moc z té první světové války. Poselství téhle písně s jasnou pochodovou melodií je vcelku jasné - jaká je cena za jednu míli získanou v zákopové válce? (odpověď - "six miles of ground has been won, half a million men are gone") A čím vším si musí voják v zákopech projít? Ne, tohle není song oslavující hrdinství, tenhle spadá do stejné kategorie jako En Livstid i Krig. Ukazuje jen a jen utrpení těch, co si tu válku nevymysleli...

Swedish Pagans, ať taky skončíme na trochu pozitivnější notu. No, ono když se to vezme, tak tenhle song zrovna moc pozitivní není, ale působí tak hezky a energicky a vůbec, no ne? Tentokrát se pro změnu vracíme do vikingských dob, až do té hluboké švédské minulosti. Jak možná víte, severská mytologie mě poměrně silně přitahuje (a zase jednou podotýkám, že mě přitahovala už PŘEDTÍM, než jsem kdy slyšela o nějakém Thorovi od Marvelu, dokonce ještě předtím, než ten film vůbec vzniknul), takže, no... "Swedish pagans, marching ashore, forged in Valhalla by the hammer of Thor", to je pro mě taková malá past. (Stejně jako "Fenrir howls" a další jména a fakta, co v tom songu stihnou zmínit. Prostě si fakt nemůžu pomoct...)