Basic hadry, aneb „Jen jestli ty nejsi nějaká náročná...“

Tak si říkám, jak moc vás to vyděsí, když se ozvu po takové době, po jaké se tu ozývám, a ještě se článkem věnujícím se tématu, které se na tomhle blogu tak nějak moc nerozebírá, a dost pravděpodobně sem ani nepatří. Ale co už, změna je život, a k něčemu tu rubriku na zamyšlení používat musím, no ne? A kdyby něco, vždycky můžu tvrdit, že jde o nepovedený pokus o fejeton...

Říkám to upřímně, tenhle článek není pro ty jedince (schválně neurčuji pohlaví jedinců, aby se někdo necítil uražen, ale musím varovat, že celé zamyšlení budu psát ze svého, tudíž z větší části ženského, pohledu), co ke svému rannímu oblékání přistupují stylem 'tyhle kalhoty nosím teprve týden a tohle triko leží na vršku hromádky, ideální kombinace'. Ale na druhou stranu není ani pro ty, jejichž skříň a botník přetéká těmi nejvíc IN kousky, které si ovšem dotyčná osoba po té jedné sezóně už nikdy nevezme na sebe, protože jsou najednou strašně OUT. Je to zkrátka pro ty, co sice trochu přemýšlí, co že si to berou na sebe, ale na druhou stranu jim je vcelku jedno, jestli to je nebo není dost trendy.

Asi se shodneme na jednom – současné obchody nabízí přímo nepřeberné množství oblečení, občas i v poměrně přiměřené cenové relaci. (Jindy ty hadry stojí tolik, že by za to čtyřčlenná rodina měla jídlo na týden, ale to je holt otázka priorit.) Obvykle vám oči přecházejí, jen co vlezete do obchodu. No jen si to vezměte.

Šaty saténové, krajkové, sukně pruhované či s volánky, tu halenka s kytičkovým, tu s geometrickým, tu se zvířecím vzorem, džíny ve všech odstínech modré a pár dalších barvách, legíny v různých stupních průhlednosti (znáte to, v některých si náhodný kolemjdoucí přečte instrukce pro praní vašich kalhotek kdykoli, v jiných až když se předkloníte), kabelky s řemínky či cvočky, boty s libovolným množstvím přezek...

Zkrátka prakticky nemáte šanci si nevybrat. Pokud, ovšem, nehledáte něco skutečně extrémního. Jako například čistě černou sukni z trochu pevnějšího materiálu (ne letní a ne společenskou), „áčkového“ střihu, bez kanýrků a mašliček a s délkou ke kolenům či těsně nad ně. Nebo čistě červené tílko, z něhož vám nepolezou ramínka od podprsenky a po dvou vypráních se z něj nestane nenositelný hadr. Nebo, nedejbože, černou koženkovou crossbody kabelku bez milionu přezek, přívěsků, střapečků a řetízků, do které narvete lahev s pitím, sešit formátu A5, penál a knížku, aniž byste kvůli tomu museli doma nechat peněženku a hrát tetris s krabičkou tictaců. Jak říkám, extrémy.

Ale pokud byste snad chtěli sestavit svůj outfit z kytičkovaných džín, starorůžové halenky s volánky, koženkového křiváku a bílých sandálků na korkovém klínu, dost možná všechno pořídíte už v prvním obchodě, do kterého vlezete.

Přiznávám, že můj rádoby styl a vkus je z pohledu současných řetězců asi dost ujetý. Drtivou většinu mého šatníku tvoř právě jednobarevné, čili basic věci. Trička a tílka různých barev a střihů, ale prakticky zásadně s minimálním zdobením. Jednobarevné kalhoty a povětšinou jednobarevné sukně, opět bez zdobení. Výjimku z tohoto pravidla tvoří fandom trička (ať už jsou to Whovianská, Marvelovská nebo prostě jen metalová), část sukní (na těch vzory snesu poměrně bez problémů, pokud se mi líbí) a šaty, jelikož u těch je jednobarevnost tak trochu nudná. Co se týče bot, na ty mám vkus natolik specifický, že kdybych na to měla peníze, můj botník by okupovala minimálně desítka párů, které by se víceméně lišily jen výškou a tvarem podpatku, materiálem, barvou a možná ještě nějakým tím drobným detailem. Proč že na to všechno jdu tak komplikovaně? No, to je prosté. Protože tyhle jednoduché věci se mezi sebou dají naprosto skvěle a jednoduše kombinovat, na rozdíl od těch šílenějších módních výstřelků.

A v tom je pravděpodobně zakopaný ten háček. Protože když si to tak vezmete, co chcete vidět vy jako zákazník se prostě zákonitě nemůže shodovat s tím, co chce vidět obchodník. Protože proč by měl obchodník chtít, aby si zákazník mohl každý rok prostě jen přikoupit pár hodících se kousků oblečení k tomu, co už má doma, když si místo toho může pořídit rovnou polovinu šatníku? Znáte to, tohle kytičkované tričko je hezké, ale tak docela se nehodí k té mojí sukni, ale když si k němu vezmu tuhle sukni, a taky by to chtělo nové boty, a jasně, tohle sáčko je přímo perfektní, sice mám doma už čtyři, ale tohle se víc hodí k té sukni, a...

A pak najednou nevěřícně koukáte do internetového bankovnictví a mlátíte se do hlavy svojí novou kabelkou, kterou jste si musely (přiznejme si to, pánové kabelky zas tak často nenakupují) koupit k těm novým botám, prostě jen proto, že ta vaše měla stříbrné detaily a ty boty zlaté. Oproti tomu příslušní pracovníci v obchodních řetězcích si mnou ruce a plánují, jak příští rok místo kytiček a zlatých detailů poletí puntíky a bronzové detaily. Nebo možná proužky. Nebo indiánské vzory. Hlavně ať to, proboha, nejde ke kytičkám.

Tak se mi divte, že radši nakupuju v sekáčích...