sobota 26. září 2015

Basic hadry, aneb „Jen jestli ty nejsi nějaká náročná...“

Tak si říkám, jak moc vás to vyděsí, když se ozvu po takové době, po jaké se tu ozývám, a ještě se článkem věnujícím se tématu, které se na tomhle blogu tak nějak moc nerozebírá, a dost pravděpodobně sem ani nepatří. Ale co už, změna je život, a k něčemu tu rubriku na zamyšlení používat musím, no ne? A kdyby něco, vždycky můžu tvrdit, že jde o nepovedený pokus o fejeton...

Říkám to upřímně, tenhle článek není pro ty jedince (schválně neurčuji pohlaví jedinců, aby se někdo necítil uražen, ale musím varovat, že celé zamyšlení budu psát ze svého, tudíž z větší části ženského, pohledu), co ke svému rannímu oblékání přistupují stylem 'tyhle kalhoty nosím teprve týden a tohle triko leží na vršku hromádky, ideální kombinace'. Ale na druhou stranu není ani pro ty, jejichž skříň a botník přetéká těmi nejvíc IN kousky, které si ovšem dotyčná osoba po té jedné sezóně už nikdy nevezme na sebe, protože jsou najednou strašně OUT. Je to zkrátka pro ty, co sice trochu přemýšlí, co že si to berou na sebe, ale na druhou stranu jim je vcelku jedno, jestli to je nebo není dost trendy.


Asi se shodneme na jednom – současné obchody nabízí přímo nepřeberné množství oblečení, občas i v poměrně přiměřené cenové relaci. (Jindy ty hadry stojí tolik, že by za to čtyřčlenná rodina měla jídlo na týden, ale to je holt otázka priorit.) Obvykle vám oči přecházejí, jen co vlezete do obchodu. No jen si to vezměte.

Šaty saténové, krajkové, sukně pruhované či s volánky, tu halenka s kytičkovým, tu s geometrickým, tu se zvířecím vzorem, džíny ve všech odstínech modré a pár dalších barvách, legíny v různých stupních průhlednosti (znáte to, v některých si náhodný kolemjdoucí přečte instrukce pro praní vašich kalhotek kdykoli, v jiných až když se předkloníte), kabelky s řemínky či cvočky, boty s libovolným množstvím přezek...

Zkrátka prakticky nemáte šanci si nevybrat. Pokud, ovšem, nehledáte něco skutečně extrémního. Jako například čistě černou sukni z trochu pevnějšího materiálu (ne letní a ne společenskou), „áčkového“ střihu, bez kanýrků a mašliček a s délkou ke kolenům či těsně nad ně. Nebo čistě červené tílko, z něhož vám nepolezou ramínka od podprsenky a po dvou vypráních se z něj nestane nenositelný hadr. Nebo, nedejbože, černou koženkovou crossbody kabelku bez milionu přezek, přívěsků, střapečků a řetízků, do které narvete lahev s pitím, sešit formátu A5, penál a knížku, aniž byste kvůli tomu museli doma nechat peněženku a hrát tetris s krabičkou tictaců. Jak říkám, extrémy.

Ale pokud byste snad chtěli sestavit svůj outfit z kytičkovaných džín, starorůžové halenky s volánky, koženkového křiváku a bílých sandálků na korkovém klínu, dost možná všechno pořídíte už v prvním obchodě, do kterého vlezete.

Přiznávám, že můj rádoby styl a vkus je z pohledu současných řetězců asi dost ujetý. Drtivou většinu mého šatníku tvoř právě jednobarevné, čili basic věci. Trička a tílka různých barev a střihů, ale prakticky zásadně s minimálním zdobením. Jednobarevné kalhoty a povětšinou jednobarevné sukně, opět bez zdobení. Výjimku z tohoto pravidla tvoří fandom trička (ať už jsou to Whovianská, Marvelovská nebo prostě jen metalová), část sukní (na těch vzory snesu poměrně bez problémů, pokud se mi líbí) a šaty, jelikož u těch je jednobarevnost tak trochu nudná. Co se týče bot, na ty mám vkus natolik specifický, že kdybych na to měla peníze, můj botník by okupovala minimálně desítka párů, které by se víceméně lišily jen výškou a tvarem podpatku, materiálem, barvou a možná ještě nějakým tím drobným detailem. Proč že na to všechno jdu tak komplikovaně? No, to je prosté. Protože tyhle jednoduché věci se mezi sebou dají naprosto skvěle a jednoduše kombinovat, na rozdíl od těch šílenějších módních výstřelků.

A v tom je pravděpodobně zakopaný ten háček. Protože když si to tak vezmete, co chcete vidět vy jako zákazník se prostě zákonitě nemůže shodovat s tím, co chce vidět obchodník. Protože proč by měl obchodník chtít, aby si zákazník mohl každý rok prostě jen přikoupit pár hodících se kousků oblečení k tomu, co už má doma, když si místo toho může pořídit rovnou polovinu šatníku? Znáte to, tohle kytičkované tričko je hezké, ale tak docela se nehodí k té mojí sukni, ale když si k němu vezmu tuhle sukni, a taky by to chtělo nové boty, a jasně, tohle sáčko je přímo perfektní, sice mám doma už čtyři, ale tohle se víc hodí k té sukni, a...

A pak najednou nevěřícně koukáte do internetového bankovnictví a mlátíte se do hlavy svojí novou kabelkou, kterou jste si musely (přiznejme si to, pánové kabelky zas tak často nenakupují) koupit k těm novým botám, prostě jen proto, že ta vaše měla stříbrné detaily a ty boty zlaté. Oproti tomu příslušní pracovníci v obchodních řetězcích si mnou ruce a plánují, jak příští rok místo kytiček a zlatých detailů poletí puntíky a bronzové detaily. Nebo možná proužky. Nebo indiánské vzory. Hlavně ať to, proboha, nejde ke kytičkám.

Tak se mi divte, že radši nakupuju v sekáčích...

15 komentářů:

  1. Přesně! Když už vlastním vzorovaná trika, jsou to nápisy nebo proužky. Jinak jednobarevná. To samé s tílky, svetry a kalhotami. Jedny ponožky mám se srdíčkama, jinak barvy. Když chci dodat vzhledu vzor, prostě na sebe hodím šátek. Nakupuji už skoro jen v sekáčích, protože je to cenově přijatelnější. Sehnat pro mě jednobarevné šaty s áčkovou sukní lehce nad kolena do tanečních byl boj. Mám je nakonec za přemrštěnou cenu ze Zootu. Děs a hrůza. Mám ráda kytičkovaný vzor a vzor zebry, ale stejně to mohu pořád kombinovat se svým jednoduchým šatníkem. Jenže máma si myslí, že jsem se zbláznila. Ale já nechci každý rok utrácet tisíce za nové věci, když je ani neunosím.
    Soucítím s tebou. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já mám pár triček se vzorem (dobře, jedno tričko a jednu halenku), ale musí se mi líbit. U sukní ten problém nemám, ty klidně vezmu se vzorem (hlavně když se do něj zamiluju, zrovna nedávno jsem prostě v sekáči musela mít sukni s kytičkami, a pak mám svoji milovanou puntíkatou) a zbytek oblečení nechám už jednobarevně. Jak říkáš, ten vzor prostě můžu kombinovat s tím, co mám ve skříni. :) U těch šatů teda problém nemám, tam naopak vzory miluju, čím úchylnější, tím lepší. :D Ovšem taky nerada utrácím spousty peněz za hadry, co nutně nepotřebuju. Co mám dělat s tím, co ve skříni mám, vyházet? Ne, díky...

      Vymazat
  2. Naštěstí existují právě ty sekáče, kde se dají sehnat věci, které by se v normálních obchodech koupit nedaly. A nebo internetové stránky, kde se sice připlatí za poštovné, ale opět se tam najdou kousky, které jinde neuvidíme. Mám to dost podobně jako ty, s tím rozdílem, že mi sice vzorované věci nevadí, ale většinou nosím černá trička a ty pasují víceméně ke všemu, ať už je na nich obrázek nebo ne. :) Využíváš třeba stránku votocvohoz? Viděla jsem spoustu oblečení, které by mohlo odpovídat tvým kritériím, pokud jsi tedy ochotná se tou stránkou trochu prohrabat. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, bez sekáčů bych měla ve skříni tak tři trička a čtyři tílka. Jinak drtivá většina oblečení, co mám, pochází právě ze sekáče, především moje nejoblíbenější věci jako tmavomodrý tričko s dlouhým rukávem za desetikačku... :D A votoč znám, ani mi o tom nemluv, teď jsem zas utratila 350 korun za šaty. :D Bohužel, obyč tílka tam ve svojí velikosti moc nevídám, a černou sukni tam pravidelně vyhlížím zhruba od května, leč marně. Buď je nějak zdobená, nebo bych ji neměla ani do půlky stehen (to je pro mě a moje nohy prostě málo), nebo je lesklá, nebo stojí víc jak pětistovku, a to za obyčejnou černou sukni prostě nejsem ochotná dát...

      Vymazat
  3. Přesně.. V některých obchodech mi už dělá problém koupit jednoduchý černý triko - na každým kousku jsou kytičky nebo nápisy. A mamka si pořád stěžuje, že si nevyberu.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, nápodobně. A když už nemá potisk, má pro změnu divnej střih. Ale pokud chceš jednoduchý černý tričko, zkus to v Kiku, já si tam na začátku léta kupovala obyčejný jednobarevný tílka, a trička tam měli taky... ;)

      Vymazat
  4. Mám to úplně stejně. Je problém sehnat normální černý tričko nebo sukni, co nebude mít podivný střih a nebude mi dělat tlustý nohy apod. (A pokud už je, tak jako na potvoru ne v mojí velikosti.) A nedej bože, když to tričko třeba nechceš volný, ale obtažený.
    Díky bohu za sekáče. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Poslední dobou si ale všímám, že v mnoha obchodech mají přímo basic oddělení. :) Tam si vždy vyberu. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Hezky clanek, alespon jsme se dozvedely neco o autorce:)))

    P a K

    OdpovědětVymazat
  7. Naprosto souhlasím! Vlezu do normálního obchodu a tam na mně vybafne nějaká kýčovitá kravina, kterou bych si nevzala ani zadarmo. Sháněla jsem přesně takovou černou sukni, jakou jsi popisovala. Koupila jsem ji až asi ve čtvrtém obchodě a ani nebyla černá (je šedá, ale jsem spokojená). Sama mám ráda jednodušší věci. Ok, kytičky mohou být, ale ne na všem, proboha. Stejně tak se svetrem. Na každém je nějaká věc (kapsička, nápis), co se mi prostě nelíbí. Nepřijdu si jako příliš náročný zákazník, jen ty věci v obchodech prostě nemají :D

    OdpovědětVymazat
  8. Nejhorší je ten moment, když už se k nějakému kousku blížím v bléhové naději, že jsem konečně něco sehnala, a když ho držím v ruce, zjistím, že na dálku už vidím fakt blbě a ve skutečnosti je to hnusný. :D

    OdpovědětVymazat
  9. Ten pocit znám. Na vzory mě moc neužije - proužky mi nesluší, zvířecí vzory nesnáším a většina triček s potiskem mi přijde infantilní (tím nemyslím trička, co odkazují třeba na nějaký koníček či seriál, ale proč mám chodit s SAN JOSÉ BEACH 1972?).
    Největší muka to pro mě byly asi předloni, když jsem potřebovala nové džíny. Chtěla jsem obyčejné, ne za 2500. Libovolný odstín modré, ale aby to byla modrá a ne namodralá bílá. Nohavice úzké, ale ne takové ty úplně přilnavé, co se vcucnou jako druhá kůže POD první kůži. Žádné cvočky, třásně, vyšisování až do běla a už vůbec ne rozervané a zase zašité "ozdoby". Cesta kolem světa by vyšla rychleji a navštívila bych během ní méně obchodů... :D
    Docela se mi v tomhle líbí obchod BezPotisku. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Nákupním střediskům se opravdu snažím vyhýbat, jenže s basic kousky je to v sekáči zase těžké, protože pokud narazím na černé tričko, nemusí to zase být zase moje velikost.

    OdpovědětVymazat
  11. Mám to úplně stejně, a i proto jsem snahy cokoli nakupovat v ČR už před pár lety totálně vzdala. Cokoli potřebuju, nakoupím v Anglii, kde si připadám jako Alenka v říši divů a i po těch několika letech se mi pořád chce brečet štěstím, kdykoli se octnu v nějakém pořádném shopping centre a nestačím kroutit hlavama na všechny strany. Výběr, barvy, kvalita, ceny, jednoduchost a hlavně vkus! To je to, co v Čechách téměř není k nalezení, protože tamějšímu nakupování velí jednak New Yorkery, HM, Takka atd., a druhak sekáče se zbožím většinou snad ještě komunistickým a Vietnamci. Normální obchod s normálním oblečením aby pohledal, kamkoli vlezeš, jsou to neforemné hadry podivných značek, malý výběr a předraženost.

    Ten nahoře ale naštěstí vymyslel pár věcí dobře a jednou z těch věcí je třeba Primark ;) Tam si basiců nakoupíš, že se ti urvou ruce. Džíny v milionu velikostí, barev a střihů, obyčejná trička bez aplikací, svetry, mikiny, tepláky... a rozumné ceny k tomu.

    Všechno tam taky neni takový terno, narazila jsem párkrát na věci, co se po pár vypráních už nedaly nosit jinak než na doma, ale to byly výjimky a i tak to za těch pár kaček stálo.

    A hlavně, co mi hlava už léta nemůže rozdýchat, je ten fakt, že ono to jde. Ono to prostě normálně jde, abys vlezla do krámu a vybírala si jen podle velikosti a ne podle toho, z čeho ti nepoleze prdel nebo ti to nebude drtit stehna a v pase plandat. Ono to totiž není náma, že bychom měly divné proporce, ono je to prostě tím, že v Čechách oblečení na normální postavy není skoro dostupné. Střihy jsou šílené, ať se hneš, kam se hneš, já osobně z toho akorát vždycky chytala depku, že mi nic nesedí, nic mi není, a tak zase skončím v těch starých orvaných džínách, co už nosím šest let, protože nic nového prostě neseženu.

    Takže dámy, vyražte do zahraničí a nechte se světem překvapit. V tomto směru jinde pšenka rozhodně kvete nádherně.

    OdpovědětVymazat
  12. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Kolektivní rozum - Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60 % větší šance na výhru

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat