středa 26. října 2016

Knižní tip #9 - série Scarlet and the White Wolf

Často se mi nestává, že by mě nějaká knížka, potažmo série, vážně tolik chytila, že se od ní nebudu moct odtrhnout, vydržím nad ní vzhůru do čtyř do rána (s vědomím, že v osm potřebuju vstát a jít k zubařce) a zhltnu ji rychlostí blesku. Ne, já jsem většinou takovej ten poklidnější čtenář, co si jde číst třeba na hodinku, nebo čte cestou autobusem či vlakem. No, u série Scarlet and the White Wolf jsem poklidnější čtenář nebyla. To jsem byla regulérní závislák. Kdybych v době, kdy jsem se touhle knížkou propracovávala, jezdila autobusem, zcela nepochybně bych do ní zírala i cestou od autobusu domů a pravděpodobně by mě žvejklo auto, ač přecházím jedinou ulici, kterou projedou tak tři auta za hodinu. Což by mělo tu zjevnou nevýhodu, že bych vám o ní nemohla napsat.

Co jsem tím nekonečným úvodem chtěla říct je: "Hele, mám knižní tip, a tentokrát nedorazil po roce!"

Kdo?
Kirby Crow dlouhá léta pracovala jako editorka a ghostwriter, než se rozhodla na to všechno vykašlat a začít se živit psaním vlastních věcí. (V Americe to asi může fungovat, chápu.) Momentálně tráví čas psaním, hraním her, čtením yaoi a pečením (mám blbej dojem, že si prostě sbalím kufr a nastěhuju se k ní, zní docela fajn, ehm). Vydala už pár knížek, které jsou tak nějak výhradně M/M charakteru. Víc se toho o ní a jejích dílech můžete dozvědět na jejích webových stránkách.

Co?
Hlavním hrdinou (no dobře, jedním z dvojice hlavních hrdinů) je mladíček Scarlet, který se živí jako podomní obchodník. Cestuje po okolních zemích, prodává a nakupuje tretky a cítí se svobodně. Ach, ano, a nosí jasně červený plášť z jemné kůže, takové znamení všech podomních obchodníků. Je to prostě taková malá Karkulka. Karkulka z rasy Hilurinů, kteří jsou bledí, tmavovlasí a mají silné morální zásady. Ano, a některým chybí malíček na levé ruce. Jako třeba našemu hrdinovi. Jednoho dne se Scarlet vrací do rodného města Lysia, jen aby zjistil, že horský průsmyk (který nutně potřebuje k tomu, aby se dostal do dalšího města, kam se chtěl vydat) poblíž města obsadila horda kočovných banditů, jejichž náčelníkem je Liall, který je pro své dokonale bílé vlasy a povahu známý jako Bílý vlk. Ne, že by znemožňovali průchod přes průsmyk, to ne. Oni ho jenom zpoplatnili.

Zdroj 
Scarletovi se ovšem myšlenka na to, že by měl platit za cestu, kterou roky používá zdarma, ani trochu nezamlouvá. Zejména když od něj 'mýto' vybírá Liall osobně. A ten má jeden specifický a velmi drzý požadavek. Chce od mladého Scarleta polibek. Karkulka to přirozeně odmítne (silné morální zásady, nezapomínejte), a tak se roztáčí kolotoč pokusů krále banditů přechytračit a dostat se přes průsmyk bez placení. Začne to obyčejným nočním plížením a skončí... No, to vám nebudu vykecávat, protože je to úplně perfektní moment a já bych vám to nerada zkazila. Nicméně s každým Scarletovým neúspěchem se Liallova cena zvyšuje. Pro něj je to hra, zatímco pro Scarleta otázka hrdosti.


“The price has changed, red-coat.”
The pedlar gaped. “What?”
“Today, it was a kiss. Tonight, since you have disturbed my sleep crashing about in the woods, it is one hour.”
“An hour… what?”
He would have to be more blunt.
-Scarlet and the White Wolf , Kapitola 3

Když má ale tohle jejich přetahování téměř tragické následky, Scarlet se radši vrátí k putování po jiných zemích. Aby bylo jasno, Scarlet je takový ten klasický typ chlapce, o němž celé široké okolí ví, že asi tak docela nepreferuje dámskou společnost, jen jemu samotnému to ještě nějak nedošlo. Scarlet po Liallovi netouží. Rozhodně ne. Ani omylem. Ne, otče, jak tě to jen mohlo napadnout?!

Nicméně, čas plyne, nenávist ostatních obyvatel k Hilurinům vrcholí, banditi se chystají odejít z průsmyku a Liall se musí vrátit do své rodné země daleko na severu. Ale jsou lidé, co nechtějí, aby se Liall vracel, a Scarlet si musí ujasnit, jestli toho sakra hezkého banditu přece jen nechce, a pak, samozřejmě, tak nějak chytit jeho loď...

A vzhledem k tomu, že tohle byl jen první díl, tak vám nemusím říkat, jak to rozhodování asi dopadne. V dílech dalších už se podíváme i do Liallovy rodné země Rshan na Ostre (o níž je Scarlet vytrvale přesvědčen, že patří jen do sféry bájí a pověstí), odhalíme pár jeho vcelku zásadních tajemství, a také některé události pradávné minulosti, které měly být radši zapomenuty...

Proč si to chcete přečíst?
Chcete mi říct, že to moje nadšené blábolení na začátku nepovažujete za dostatečný důvod? Eh. Tak teda jo, dobře, uznávám, asi by bylo lepší, kdybych to nějak rozvedla. Tak teda jdeme na to, co?

Myslím, že u každé knížky (/série) záleží hlavně na tom, jestli vám sedne, jistě, a mně tahle neskutečně sedla. Líbí se mi styl, jakým je psaná. Nijak extrémně vzletný, není tu ani zásadní rozpitvávání detailů (i když jasně, občas se něco vyskytne, přece jen budujeme svět, že ano), prostě je to takové to normální, přirozené psaní. Čtivosti to prospívá, čtenáře to baví... znáte to.

Další bod někdo možná nebude tak docela vnímat jako výhodu, ale já ano. Ty knížky nejsou totiž tak docela nejdelší, žádné šestisetstránkové eposy. Mají jen něco kolem dvě stě a něco stran. Takže se čtou nejen hezky, ale i rychle. Menší nevýhodou je, že svět není zase TAK vykreslený jako v těch eposech (ale odfláknutý není) a vedlejší postavy čas od času dělají prostě jen křoví. Ale zase to nahrává menším experimentům. Jako tomu, že prakticky celá dvojka se odehrává jen na lodi, což by na pěti stovkách stránek prostě nešlo.

A samozřejmě, že je tu i ta ústřední dvojka. Protože je nám všem jasné, že se z nich stane pár, že ano? Ono by to ani jinak nešlo, dopadne to tak vždycky. Každopádně, tihle dva mi svým způsobem připomínají Aleca a Seregila ze série Noční běžci. Nevinné pískle - máme. Světaznalý arogantní muž z daleké země - máme. Spousta tajemství světaznalého muže - máme. Přezdívka - máme. T'aishka sice není talí (sakra, proč se nad talí pořád rozplývám?), ale stejně je moc pěkný, když tak Liall Scarletovi říká. A je zábava sledovat, jak se s tím svým vztahem a s tím, co jim osud nachystá, vyrovnávají. Tedy, pokud je zrovna nechcete vzít něčím těžkým po hlavě, aby se přestali chovat jako idioti.

No, a ještě na jeden bod bych zapomněla, ale uznávám, že ten platí jen tehdy, pokud jste ve fantasy ujetí stejným směrem jako já. Od třetího dílu se totiž v téhle sérii vyskytují politické intriky a pletichy. Tedy, kroky ve společném zájmu. A to já můžu. Jo jo, to já vážně můžu...

Malé osobní úchylky
I když by někdo možná čekal, že řeknu, že jsou to oba členové ústřední dvojice, není tomu tak. Tedy, nic proti Liallovi. Liall je skvělej, to je bez diskuse. Ale moje srdce prostě stejně tak nějak silněji tluče pro Scarleta. Když vynecháme, že je to bledej, tmavovlasej hezounek, je tu i jeho povaha. Někdy je na zabití, pravda. Někdy je hodně na zabití. Někdy s ním má Liall svatou trpělivost. Víte, Scarlet je prostě paličák. Má svoji hrdost. A svoji hlavu. Nerad se někomu nebo něčemu přizpůsobuje. Taky nemá rád, když má před ním někdo tajemství, a dokáže to dát pořádně najevo. A když na to přijde, je to i docela magnet na průšvihy. Na druhou stranu má ovšem taky svoje zásady, z nichž nesleví, a nebude se rvát zdaleka jen za sebe, ale i za ty, co pro něj něco znamenají. A tohle všechno mu propůjčuje jisté kouzlo osobnosti, co způsobuje, že to uňafané štěně jen těžko můžete nemilovat...

1 komentář:

  1. Osobně nejsem velký fanoušek Nočních běžců, takže si tuhle sérii asi nepřečtu. Ale stejně děkuji za tip ;)
    Nedávno jsem četla naprosto skvělou M/M knižní trilogii, kde je plno intrik a postavy jsou naprosto skvělé - Captive Prince od C. S. Pacat. Jen kdybys náhodou neměla co číst...

    OdpovědětVymazat