středa 17. září 2014

Jsem šílená?

(Pardon, tomu nešlo odolat...)

Řekněte mi, jak se díváte na fanoušky knížek/filmů/seriálů/her/hudebních kapel/čehokoliv a jejich lásku k příslušným dílům? A teď nemyslím takové to obvyklé 'tenhle film se mi líbil', ale spíš 'ten film miluju, při nejbližší příležitosti si pořídím něco, co s ním souvisí, a podívám se na něj ještě minimálně pětkrát... tenhle týden'. Jsou to pro vás cvoci bez života? Posedlí maniaci? Utíkají před realitou? Nebo jim to jejich šílenství prostě přejete, když jim to dělá dobře, ale pochopit to nedokážete? Nebo mezi nás šílence snad taky patříte, takže rozhodně nemáte nic proti?

Já svoje šílenství klidně přiznám. Tedy, svým způsobem. Dá se říct, že celý život mám k těmhle 'mániím' trochu sklony. Jako malá jsem milovala Garfielda. Vystřihovala jsem si z Práva komiksy s ním a lepila je do sešitu, koukala na něj v televizi... Tahle láska se se mnou táhla i značnou část puberty. A samozřejmě, že v umírněné podobě je se mnou dodnes. (Tedy, pokud za umírněné považujete to, že jsem předloni před Vánoci v obchodě před maminkou tak zamilovaně koukala na povlečení s Garfieldem, až jsem ho našla pod stromečkem, ehm.) Když mi bylo jedenáct, přišel Pán prstenů. To byla dlouhá, dlooouhá mánie. Filmy jsem viděla snad stokrát, samozřejmě, že mám všechny knížky, soundtracky, Jeden Prsten (od kamarádky), pár figurek, pohledy, pár časopisů, samolepková alba... Ehm. Jo. Pak tu byla (a je) Zeměplocha, kterou umírněně miluju od začátku, ale o nic míň. V případě té se moje mánie zatím projevuje jen tím, že si chci pořídit kompletně všechny Zeměplochy v češtině i v originále (a větší knihovnu k tomu) a plyšové IKEA kryse hodlám ušít černou kápi a vyrobit miniaturní kosičku, aby se z ní mohl stát správný Pochmurný Kvíkal. Pak tu bylo (nebo je) pár dalších lásek, finské kapely, filmy od Marvelu, Tom Hiddleston... Znáte to.
 
No, a, samozřejmě (kdo by si toho nevšiml)... Doctor Who. U kterého jsem se před rokem, když jsem se začala dívat, zařekla, že si rozhodně nebudu kupovat všechny ty blbiny okolo, víte, knížky a podobně. No, dobře. Knížek mám momentálně pět, šestá je na cestě, dalších devět budu najisto kupovat (výroční edice), k Vánocům dostanu sběratelskou edici bluray disků se všema těma '... of The Doctor' dílama (myslím Name, Night, Day a Time, přičemž na poslední se ovšem nejspíš jen tak znova nepodívám, chápejte), k svátku Jedenáctkův šroubovák... Jo, propadla jsem tomu slušně. Víc, než by bylo zdrávo, jak se ukazuje. Rozhodla jsem se totiž taky udělat jednu tak trochu bláznivou věc.

Možná budu znít jako cvok, ale tenhe seriál toho pro mě udělal docela hodně. Vážně. Nebudu tvrdit, že mi naprosto změnil život, protože to není pravda. Ale na druhou stranu, za ten poslední rok se objevilo pěkných pár situací, kdy mi pomohl. Ať už jsem si prostě jen zlepšila náladu koukáním na něj, nebo jsem si vzpomněla na nějakou z těch inspirativních vět (povětšinou těch Jedenáctkových, protože ty jsou tak nějak zkrátka... nejlepší) a ta mi pomohla, abych se srovnala s nějakou těžkou situací... (Pak jsou taky momenty, kdy mi zrovna nepomohl, třeštit oči na sochy andělů v televizi a bát se tmy a stínů není nic moc.) Ehm, ale proč to říkám.

Už tak minimálně deset let vím jistě, že si někdy nechám udělat tetování. Motiv a umístění jsem si rozmyslela asi tak milionkrát. Kdysi dávno jsem chtěla růži, ankh a pár dalších věcí. Ani jednu jsem si vytetovat nikdy nedala (byla jsem moc mladá/nebyly finance/nebyla příležitost...), ale upřímně, kdybych to udělala, nelitovala bych. Jsem ten typ, co moc nelituje věcí, co nemůže změnit. Nerýpu se v minulosti a nepřeju si, abych si mohla změnit. Vím, že to nejde. (Pokud tedy nevlastníte TARDIS, že. A i pak to může mít katastrofické následky, jak víme.) Takže taky vím, že i kdybych si někdy v sedmnácti nechala vytetovat růži na rameno, rozhodně bych se jí teď nechtěla zbavit. Možná bych si ji nechala trochu vylepšit, 'vyšperkovat', ale jinak bych ji brala jako součást sebe. Takže vím, že nebudu litovat ani toho, co mám v plánu.

Začalo to tím, že jsem přemýšlela o tom, že si nechám vytetovat větu 'I am and always will be the optimist', ze které se za poslední měsíce stalo tak trochu moje životní motto. Potíž je v tom, že nejsem zase takový fanoušek vytetovaných nápisů, nemluvě o tom, že by stejně chyběl zbytek toho citátu. ('The hoper of far-flung hopes and dreamer of improbable dreams.') A navíc, tohle není zdaleka ten jediný citát z Doctora, co se mi vryl do srdce, ale kdybych chtěla mít na kůži i ty ostatní, musela bych si pro ně nejspíš vyhradit rovnou záda, která by pak navíc nejspíš vypadala jako noviny. Takže mě napadlo...

Tohle je ta část, kdy začnu znít šíleně, tak se připravte. Napadlo mě, respektive, rozhodla jsem se, že si nechám vytetovat TARDIS. Jen takovou menší, kapku stylizovanou, na zápěstí. Nic extrémně velkého ani šíleného, prostě jen... malou modrou budku, co ale bude patřičně bigger on the inside, protože pro mě bude obsahovat všechny ty citáty, co v seriálu kdy byly nebo ještě přijdou, všechny ty momenty štěstí, radosti, zábavy, smutku (protože ten holt k životu patří taky)... Nedělám to ani tak kvůli seriálu, ne. Dělám to kvůli tomu, jak mě za poslední rok inspiroval.

Jsem šílená? Možná. Ale já zastávám názor, že když je člověk fanouškem čehokoliv (a zároveň má rád a chce tetování), ať si klidně nechá vytetovat něco, co s tím souvisí. I kdyby ho to časem přestalo bavit, je to pořád součást jeho života a já nevidím nic špatného na tom, mít na kůži připomínku té konkrétní životní etapy. Navíc já osobně mám pocit, že si radši nechám vytetovat něco, co pro mě má osobní význam (i když mě ostatní možná budou považovat za cvoka), než abych si nechala na kůži plácnout obrázek, co se mi prostě jen... vizuálně líbí, ale nic pro mě neznamená. Čímž rozhodně neříkám, že vytetovat si něco jen proto, že vám to přijde hezké, je špatně, je to o vnitřním pocitu každého z nás. Já osobně ze své kůže klidně nechám udělat menší galerii svých největších lásek. Vlastně mám do budoucna v plánu velké tetování se Zeměplošskou tématikou, ale nejdřív budu muset najít tatéra, co by mi dokázal navrhnout něco podle mých představ. Protože já kreslit prostě neumím.

Uf, tenhle článek se nějak protáhl. A přitom vlastně ani pořádně nevím, co tu vlastně dělá. Kdy se naučím, že osobní články patří na osobní blog? Dost možná nikdy. Bojím se, že si na to budeme všichni muset zvyknout. Ale teď už mlčím. A nechám vás, abyste sami posoudili míru mého šílenství... =D

9 komentářů:

  1. Mne sa ten tvoj nápad páči :) Tiež by som niečo chcela, len neviem čo. A ty vieš, že ja ťa úplne chápem, pretože pre mňa znamená to isté. Keď mi je mizerne, tak mi pomôže len Doctor :) Či už hudba, pozretie nejakej časti (dnes sme v škole na videotvorbe mali strihať nejaký film, ja som si doniesla Day of the Doctor, čumela na to tri hodiny a to som len pozerala určité scény... ehm, viackrát... ale potom som mala takú dobrú náladu, ako už dávno nie... v škole), alebo "len" Mattov či Davidov úsmev. Stačí sa mi pozrieť na tapetu v mobile a hneď je mi lepšie :3 Proste niekto si povie, že je to "len" seriál, ale toľko emócií, koľko vo mne dokázal vyvolať on sa nepodarilo proste ničomu inému. Doctor bude proste navždy v mojom srdci. Rovnako ako Harry :3
    Niektorí potrebujú alkohol k tomu, aby zabudli, respektíve cítili sa lepšie. Mne stačí Doctor :)

    Tiež si musím pozháňať mnohé veci... napríklad ten Mattov šrobovák. A tak... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, ale někdy bych vážně nepohrdla alkoholem, abych zapomněla na Doctora... =D

      Vymazat
  2. Rozhodně si nemyslím, že bys byla šílená. Proti takovým fanouškům vůbec nic nemám, protože je taky spousta seriálů, které zbožňuju a pak mám taky obrovskou posedlost a to jsou knihy, takže já mám pro toto velké pochopení. :D
    Jen Doctor Who si mě nikdy nezískal, třeba bych mu měla dát ještě šanci, ale viděla jsem jeden díl a už jsem neměla potřebu vidět nějaký další. :D
    A nad tetováním jsem nikdy moc nepřemýšlela, ale ten tvůj nápad se mi líbí, je určitě hezké mít na kůži něco, co je pro tebe důležité a co by ti připomínalo úžasné období života. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to si taky říkám, i kdyby mě snad ten seriál přestal bavit, rozhodně nebudu litovat toho, že mám na ruce TARDIS. =) Ehm, a pokud tě nezaujal, možná jsi prostě viděla špatnej díl. Zkus třeba End of the World, nebo The Unquiet Dead. Úplně první díl obnovený série není pro nefanoušky asi zase tak fantastickej, ale ty dva zmíněný (druhej a třetí) jsou úžasný a třeba by tě zaujaly... =D

      Vymazat
  3. Já mam třeba hrozně ráda Grey´s anatomy. Nevím, jestli znáš hlavní postavy, ale když se April vdávala, tak jsem si přesně říkala, že takový šaty chci taky. Netuším ani, co budu mít letos na svůj maturák, ale tyhle svatební prostě chci, což mi třeba šílený přijde dost.
    Že nelituješ věcí, co se nedají už změnit, ti tak trochu závidím. Sice nemá smysl litovat, ale dost těžko tomu zabraňuji. Já bych si tetování asi nedala, občas mam jen nějaké hennou. Já bych si ho pak vždy chtěla změnit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jako ono se tetování pozměnit dá vždycky. Teda, ne smazat, ale nechat předělat nebo rozšířit určitě. A na tom, že si někde vyhlídneš svatební šaty, není vůbec nic špatnýho... =)

      Vymazat
  4. Nejsi jediný blázen. Já jsem odjakživa byla posedlá tolika věcmi, že si ani nepamatuju, co bylo první. Teď jsou to samozřejmě nejrůznější filmy a seriály. Taky už dlouho plánuju nějaké tetování s touto tématikou, něco co pro mě má hlubší význam. Ale pořád to oddaluju a oddaluju, nejsou peníze, nevím co přesně, kam přesně... je to složité. Doctor who, Supernatural, Sherlock, Harry Potter, Lotr... mám ráda milion věcí a nejde vybrat jen jednu... asi skončím celá potetovaná :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No však kdo říká, že já vybírám jen jednu? Já jen musela vybrat tu první. =D Docela počítám s tím, že tohle tetování rozhodně nebude jediný. Nejspíš neskončím potetovaná celá, ale málo toho asi taky mít nebudu... =D

      Vymazat
  5. Já taky původně chtěla větu, ale pak jsem se rozhodla, že obrázek bude lepší. Krom toho jsem se teda doslechla, že časem se můžou stát tak trochu nečitelnejma, a to prostě nechci riskovat. =D Ale jinak to úplně chápu... =)

    OdpovědětVymazat