neděle 19. dubna 2015

Jen se smějte

No, tak jsem tady zase. Vzhledem k tomu, že tahle dějová linka sklidila poměrně úspěch, mám tu pro vás ještě tu jednu povinnou část, kterou jsem minule víceméně slíbila. Tohle je ovšem vážně poslední povídka s touhle trojicí kluků. No, na devětadevadesát procent poslední. Možná pětadevadesát. Ehm... No dobře, prostě uvidíme, co s tím ještě provedeme. Každopádně mezitím si tuhle povídku, přirozeně podle tématu 'Jen se smějte' (poslední dobou mi vážně jde originální pojmenovávání!) hezky užijte. Snad se vám bude líbit. =)
A jen tak mezi řečí, dneska mám tak nějak narozeniny. A ano, komentáře považuji za vhodný dárek... =D



Musel jsem se zhluboka, zhluboka nadechnout, než jsem se vůbec přiměl stisknout kliku dveří bytu. Věděl jsem, že Jirka tam bude. Kryštof mi řekl, že ho zve na večeři.
Bože můj, proč já to o sobě jen říkal rodičům? Kdybych to neřekl, nevykopli by mě. Kdyby mě nevykopli, nevzal si mě k sobě brácha. Kdyby si mě k sobě nevzal brácha, nepotkal bych jeho kámoše. Kdybych nepotkal jeho kámoše, tak bych se do toho kámoše nezbláznil. A kdybych se do něj nezbláznil, no... můj život by byl rozhodně podstatně jednodušší.
Už zhruba čtyři měsíce jsem se pokoušel sám sebe přesvědčit, že je to špatný nápad. Že se mi nemá co líbit kluk, se kterým můj bratr spí. A dost pravděpodobně i chodí, když na to přijde, protože za tu dobu, co jsem u něj bydlel, si Kryštof nepřivedl nikoho jiného a ani o nikom nemluvil.
Ksakru...
„Jsem doma!“ křikl jsem.
„No to to trvalo,“ ozvalo se z obývacího pokoje. „Už jsem myslel, že vůbec nedorazíš na večeři!“
Skopl jsem z nohou boty a šel za Kryštofovým hlasem.
„Promiň, ale když jsem v práci sotva tejden, můžu si jen těžko vyskakovat,“ konstatoval jsem. „Ahoj, Jirko.“
„Ahojky, Aleši,“ usmál se na mě ze své židle u jídelního stolu. „Jak je?“
„Ehm... Dobře?“ pokrčil jsem rameny.
Špatně. Příšerně. Protože máš zase jednou rozpuštěný vlasy. Protože tohle tričko ti tak strašně sluší. Protože když se usmíváš, tak ti září oči...
„Jo. Měl jsi pravdu, zlato. Je ztracenej případ.“
„To mi povídej,“ zašklebil se Kryštof. „Jen se podívej. A to ho nevidíš, když o tobě mluvím, když tu nejsi.“
Polkl jsem.
„C-co se tu děje?“
Kryštof se otočil zpátky ke sporáku.
„Ale nic. Krom toho, že jsi do Jirky naprosto udělanej.“
„To ještě ne. O tom bych něco musel vědět,“ zakřenil se Jirka.
Cítil jsem, jak mě polévá studený pot.
Kurva, kurva, KURVA.
Doufal jsem, že si nikdo z nich nevšimne. Modlil jsem se, aby si nevšimli. Snažil jsem se být nenápadný, ale...
„Fajn. Tak do mě,“ rozhodil jsem rukama. „Jen se smějte! No tak, do toho! Jo, tak jsem zatracená malá naivní buzna, to chcete slyšet?“
„Jsi hlavně příšerná drama queen, Aleši. Vážně,“ zvedl Jirka oči v sloup. „Nikdo se ti nesměje.“
„Ty se směješ. Teď ses smál. A Kryštof se určitě taky skvěle baví. Ale já za to nemůžu. Tohle není fér, brácho. Nemůžeš mi naservírovat pod nos dokonalýho kluka a čekat, že... že...“
„Že se do něj nezblázníš? Nečekám.“
„Co?“ zamrkal jsem.
Kryštof zvedl vařečku, olízl ji a strčil zpátky do hrnce s omáčkou.
„Přiznávám, že ho poslední dobou zvu trochu víc, než by bylo nutné.“
„To rozhodně,“ potvrdil Jirka. „Za poslední tři tejdny jsem tu byl sedmkrát. Víš, kolikrát jsme spolu spali?“
„Ani jednou,“ odvětil Kryštof. „Ale je tak rozkošný, jak se na tebe Aleš kouká...“
Vytřeštil jsem oči.
„Já... Já musím... Já... Asi jsem si v práci zapomněl... něco. Jo. Něco, co každopádně nutně potřebuju.“
Vyrazil jsem zpátky do předsíně a sehnul se pro boty, ale než jsem si je vůbec začal obouvat, dveře obývacího pokoje tiše klaply.
„Aleši,“ ozvalo se za mnou.
„Nech mě. Já si fakt něco zapomněl.“
„Aleši, no tak. My to nemysleli špatně.“
„Ne?!“ vyhrkl jsem a napřímil se. „Vysmíváte se mi! Jako bych mohl za to, že se mi líbíš, zatraceně!“
„Tak ještě jednou pro ty pomalejší. Nikdo. Se. Ti. Nevysmívá,“ frkl. „Fajn, promiň. Bylo to přes čáru, uznávám. Ale...“
„Ale?!“
„Ale popravdě, mně to, že se ti fakt líbím, došlo asi tak před minutou nebo dvěma, předtím jsem to Kryštofovi vůbec nevěřil, když mi to... tvrdil.“
„Jasně. To víš, že jo. Určitě se tím skvěle bavíte už celý ty zatracený čtyři měsíce!“
„Čtyři...“ vytřeštil oči. „Ale kurva. JAK dlouho?!“
„Nic jsem neřekl,“ zamumlal jsem. „Vůbec nic. Běž... Běž za bráchou. Smějte se mi spolu dál. V pohodě.“
„Ať žije selektivní hluchota,“ vzdychl Jirka. „Proboha, Aleši...“
„Řekni mu, že... Já nevím. Dneska zůstanu v hotelu. Nebo tak něco. Každopádně se odstěhuju, co nejdřív to půjde. Já...“
Udělal jsem krok ke dveřím.
„Pořád nemáš boty, ty zatracená drama queen.“
Zarazil jsem se a chtěl se zase sehnout, ale on už tou dobou NĚJAK došel ke mně a teď mi v tom docela efektivně bránil.
„Rád bych se obul,“ zamumlal jsem.
„Ani omylem. Teprve až mi vysvětlíš, proč jsi, zatraceně, něco nekváknul,“ vzdychl Jirka. „Protože, no, dobře, asi tě omlouvá, že nejsi buzna moc dlouho, takže se v tom ještě tak nevyznáš, ale, víš, většinou musíš klukovi, co se ti líbí, ŘÍCT, že se ti líbí, pokud chceš s věcma nějak pohnout dopředu.“
„Nechci s ničím pohnout dopředu,“ řekl jsem a upřímně se snažil, aby můj hlas zněl pevně, a zoufale v tom selhal. „Chodíš s mým bráchou.“
„SPÍM s tvým bráchou, OBČAS, a nespal jsem s ním přes TŘI TÝDNY. Krom toho, myslím, že on se teď zbláznil do jedný kolegyně, ale neříkej mu, že to vím. Já a Kryštof spolu rozhodně nechodíme. Což jsem ti řekl hned, jak jsme se poznali, mimochodem.“
„Ale... Víš, jak to bejvá,“ polkl jsem, protože byl zatraceně blízko ke mně a vážně moc hezky voněl, a když jsem se mu díval do očí... „Když spolu dva jen spí, vždycky to skončí... tak, že se... zamilujou.“
„Ať žije výchovná hodnota amerických romantických filmů,“ vzdychl Jirka. „Ne, ne, NE. Tohle NENÍ ten případ.“
„To nemůžeš vědět. Možná se to prostě jen ještě nestalo. Možná-“
„MOŽNÁ můžu, protože se mi MOŽNÁ líbí někdo jinej,“ frkl. „A MOŽNÁ je pro mě ten někdo milionkrát lepší, než by kdy byl jeho brácha.“
„Výborně. To ti přeju. V tom případě bys měl asi jít za tím někým, chytit ho a-“
„Jak tenhle kluk odmaturoval, to je mi záhadou,“ zašklebil se a najednou mě držel kolem pasu. „Promiň. Chytit ho a... Dál? Napadlo by mě hned několik scénářů, ale chci ti dopřát ten, co jsi měl na mysli ty.“
Zamrkal jsem, podíval se na jeho ruce, pak na jeho obličej, na mírně pozvednuté obočí...
„Aha. Brácha. Ehm...“
A v tu chvíli jsem cítil, jak rudnu.
„Jo. Kdyby to pořád nebylo zřejmý, NĚKDO jsi ty,“ konstatoval. „A taky se mi líbíš už chvíli. Ale nechtěl jsem ti dělat zmatek v hlavě před maturitou, tak jsem...“
„Místo toho dál spal s Kryštofem?“
„Jo,“ kývl. „Tak to můžeš taky říct. Vzhledem k tomu, že jsi mě právě chytil kolem pasu, hádám, že ti to extrémně nevadí.“
Nevím, kde jsem v sobě sebral tu odvahu, abych ho políbil, ale sebral jsem ji. A v tu chvíli jsem měl pocit, jako by mnou projel elektrický proud. Bylo to absolutně úžasné. Na ten polibek jsem čekal tak dlouho, že teď, když přišel...
„Kdyby vás to snad zajímalo, večeře je hotová,“ poznamenal náhle Kryštofův hlas. „Mezi náma, nejsem tímhle vůbec překvapenej.“
„Popravdě, já trochu jo,“ odpověděl Jirka, když se odtrhl od mých rtů. „Hezký. Moc hezký. Myslím, že tohle by mohlo mít jistou budoucnost.“
„Ocenil bych, kdyby ji to nemělo na mým gauči,“ řekl Kryštof.
Pak jsem byl Jirkou otočen a postrčen směrem ke dveřím obýváku, ještě pořád šokovaný a mírně zmatený.
Co... Co přesně že se to tu stalo?

21 komentářů:

  1. Fňááááá. Lííbíí.
    Hepy brrzdej tůů jůů, milá Arvi, hepy brrzdej tůů jůůů.
    *menším písmem* A bude pokrááčko? Mně se tahle dvojice vážně líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opožděně moc děkuju za přání. =) A jsem ráda, že se povídka líbila... =D

      Vymazat
  2. Fakt už nebude pokračovanie? :(
    Inak všetko najlepšie!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, je možný, že ještě něco vymyslím... =D A děkuju. =)

      Vymazat
  3. Hmm... asi som pri čítaní nemala jesť jogurt. Skoro som ho vypľula na monitor, ako som sa nad tým rozplývala :) Fakt krásne to bolo :3 *nenápadné upozornenie, že pokračovanie by sa fakt hodilo* :D
    A nakoľko blahoželaní nie je nikdy dosť, tak ti znova prajem všetko najlepšie :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to tu tak čtu, tak to pokračování snad budu muset napsat. Uvidím... =D

      Vymazat
  4. Aww, myslím, že s tím pitomým úculem, který mi tahle povídka vykouzlila na tváři, budu snad i usínat... :D :33 Je to neskutečně kjůt, fakt... Sakra, teď se culím ještě hloupěji, eh...
    No, a taky všecko nejlepší a hodně duhy do dalších let, Arvari. ^-^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. =) No, le říkám si, jestli to není až moc roztomilý... =D

      Vymazat
  5. všechno nejlepší tvůj dárek pro nás je skvělý jen mě ranilo že Kryštof se zakoukal do kolegyně

    OdpovědětVymazat
  6. Všechno nejlepší! A hodně spolupráce s Můzou, nelezte si moc na nervy :3
    Je to dokonalé :3 Klidně o téhle dvojici ještě něco napiš, protože jsou nehorázně rozkošní :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. =) A s Múzou si na nervy lezeme často a pravidelně, na tom se asi už nic nezmění... =D

      Vymazat
  7. Všechno nejlepší ;)
    A přimlouvám se za pokračování. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. =) No jo, já uvidím, třeba mi Múza ještě něco pošle... =D

      Vymazat
  8. Tuhle dvojici jsem si i za tu krátkou dobu moc oblíbila, doufám, že s nimi ještě někdy něco napíšeš. :D Přeji všechno nejlepší! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. =) A koukám, že jsou chlapci nějak populární, tak co s tím... =D

      Vymazat
  9. Poslední Kryštofova replika to naprosto zabila :D
    Bylo to poutavý a zábavný jako vždycky, moc se mi to líbilo. Tahle trojice je naprosto dokonalá, taky doufám, že se tu ještě někdy něco objeví. Pětadevadesát procent je pořád dobrejch! :D
    A všechno nejlepší, Arvari!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. =) A uvidíme, uvidíme... Přijde na to, jak moc přesvědčivej bude Múza. =D

      Vymazat
  10. Take se pridavame ke gratulacim, vsechno nejlepsi hlavne zdravi! A ihned musis psat pokracovani, tohle je super trojka!! Moc dekujeme!!!! P a K

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. =) A ach jo, proč jen já musím vždycky stvořit nějaký postavy, co se lidem zalíbí? Nemůžu vytvořit aspoň jednu nepopulární? =D

      Vymazat
  11. Je to sladký - strašně sladký - ale mně se to líbí.
    Asi fakt stárnu, nebo co...

    OdpovědětVymazat