pátek 28. srpna 2015

Need for Speed

Zdravíčko. Tohle jste nečekali, co? No, já taky ne. Je tu zase jednou po době jedna povídka. Je značne mizerná, nebo aspoň mně tak připadá. Rozhodně to není to, co jsem chtěla. No, tak to dopadá, když vyjdete ze cviku a marně se do něj snažíte zase dostat. I když si říkám, jestli to vůbec má ještě cenu. Ehm, depresivní kecy stranou. Prostě si užijte čtení, třeba se vám to bude zamlouvat... :)

pondělí 24. srpna 2015

Teď si dáme Deli?

(Vysvětlení pro mladší ročníky: Kdysi dávno byla reklama na tyčinky Deli, z níž si nepamatuju naprosto nic než to, že obsahovala dialog "A co teď?" "Teď si dáme Deli." Je to vážně už pěkná řádka let, ale tý hlášky jsem se nikdy nezbavila a s její pomocí odpovídám prakticky vždycky, když mi někdo výše zmíněnou otázku položí. Prostě si nemůžu pomoct Jen objasňuju, kdyby to snad někdo neznal...)

Pravidelní čtenáři už, hádám, tuší, že tohle bude zase jeden z těch všemi milovaných ufňukaných článků, v nichž si budu vylévat srdíčko nad tím, že nemám ani tucha, co chci a mám s tímhle blogem vlastně dělat. No, bingo. Aspoň víte, že případně můžete rovnou přestat číst.

pátek 21. srpna 2015

Filmový tip #16 - Home for the Holidays

Říkám upřímně, že k podívání se na tenhle film jsem měla jen jeden jedinej důvod. A přiznávám, že když jsem to, že ten důvod mám, zjistila, strávila jsem asi minutu vydáváním neidentifikovatelných kňučivých zvuků, které jsem tlumila jen kvůli tomu, že bylo zhruba půl druhé v noci. Ehm, ano, měla bych se nad sebou vážně zamyslet. Taky bych asi měla přestat tajnůstkařit s tím, co je ten důvod, že? Ehm, okej, Robert Downey Jr. v gay roli, stačí to tak? Já si myslím. :D

Home for the Holidays (česky Domů na svátky) je taková obyčejná, mírně ujetá americká oddechovka, říkám to rovnou. A ta gay tématika se tam moc nevyskytuje, je to jen takový okrajový motiv, ale je tam. A na jednu stranu je vcelku důležitá k vykreslení jednotlivých členů rodiny. Chicht, dělám v tom zmatky, co?

pátek 14. srpna 2015

Vůbec mi to nevadí (ale běda, jak to uvidím)

Ani nevím, jak dlouho jsem se na tenhle článek chystala. Hrubým odhadem tak... Rok? Dva? Jsem si naprosto jistá, že námět na něj jsem si někde poznamenala do notýsku. Želbohu nevím do kterého, a dost možná daný notýsek vlastně už ani nevlastním. Tohle berte jako důkaz toho, že co stojí za to napsat, to si zapamatujete i bez toho, abyste ten nápad museli mít někde na papírku. Nebo spíš jako důkaz toho, že poznamenávat si něco nemá smysl, jelikož poznámky mají tendenci pěkně po anglicku mizet.

Ale dost bylo zcela nesouvisejících (a lehce nesouvislých) úvodů, vzhůru k hlavnímu účelu sepsání dalšího zamýšlecího článku. (Poslední dobou to s nimi poněkud přeháním, zdá se. Tedy, zejména s jejich poměrem vůči celkovému mizernému počtu publikovaných výplodů. No jo, stane se...) Je to poměrně užívaná hláška, se kterou jsem se setkala především ve spojitosti s LGBT(hromada dalších písmenek) menšinou, ale která je zároveň aplikovatelná prakticky na všechno, co vám vadí, ale nemůžete to přiznat, jelikož by to bylo politicky nekorektní.

pondělí 10. srpna 2015

Filmový tip #15 - Behind the Candelabra

Tak vás zase jednou hezky zdravím. Máme krásný letní den, venku paří sluníčko, a já, protože mi zjevně ještě nebylo dostatečně teplo, jsem se rozhodla podívat na jeden z těch filmů, co se mi už kdovíjak dlouho válí na flashce a já si pořád říkám, že si je 'zítra' pustím. A vzhledem k tomu, že na blogu mám poslední dobou asi tak živo jako v márnici, tak proč hned nenapsat nějaký ten hezký filmový tip, hm?

Pokud ani vám není dostatečně teplo, můžete to napravit přesně tímhle snímkem. Behind the Candelabra (česky Liberace!) je jeden z těch filmů, na něž jsem si brousila zuby snad už od doby, kdy jsem se o něm dozvěděla, ale prostě jsem se k němu nikdy nedostala. A i když se patrně nestane jedním z mých nejoblíbenějších snímků, tak toho, že jsem ho viděla, rozhodně nelituji.

pondělí 3. srpna 2015

O romantických orientacích

Článek na tohle téma jsem vám slíbila už před nějakou dobou. Někdo to možná nepostřehl, někdo na to třeba zapomněl, někdo si všiml a pamatuje si to, ale stejně teď kouká na monitor s velkým WTF výrazem v obličeji. O čem že to tu bude řeč? Jaké romantické orientace? To je zase nějaký výmysl někoho, kdo se hodně nudil?

Dobře, pravda, možná JE to výmysl někoho, kdo se hodně nudil. A není to zrovna dvakrát oficiální, odborné ani všeobecně známé, ale to naprosto nic nemění na faktu, že to zcela zjevně existuje.