středa 24. srpna 2016

Hlavně pravidelně dýchat

O Patrikovi a Lukášovi jste už neslyšeli tak dlouho, že někteří z vás možná zapomněli na jejich existenci. No, dovolte, abych vám ji připomněla. Mám tu pro vás totiž jednu takovou velice krátkou povídku inspirovanou jedním dnes vedeným rozhovorem (zdravíčko, Tariňátko), a taky jednou bitvou, kterou marně vybojovávám už dva dny. No, asi to částečně pochopíte, až si to přečtete... :D


“Ale no tak, lásko... Nádech... Výdech... Nádech... Výdech...”
“Patriku...”
“Hlavně pravidelně dýchat. Nádech...”
“Patriku, radím ti dobře...”
“Taky počítat do deseti by možná nebylo od věci.”
“Ty nemáš vůbec žádnej pud sebezáchovy, viď?”
“Samozřejmě, že mám, proto ti doporučuju pravidelně dýchat a počítat do deseti.”
“Počítat DO STA by mi nepomohlo!”
“A do sto deseti?”
„PATRIKU!“
„Na moji obhajobu, měl ses vrátit až ZÍTRA.“
„Jo, to jsem měl, ale řekl jsem si, že tě překvapím!“
„Pokud tě to potěší, překvapil jsi mě rozhodně.“
„To ty mě taky, věříš?“
„No... Věřím.“
„Patriku, já tě asi vlastnoručně UŠKRTÍM!“
„Jsem si jistej, že tohle už jsme kdysi řešili. Správný termín je ZARDOUSÍM, pokud to chceš provozovat rukama.“
„Jedna... dvě... tři... čtyři...“
„Ehm, Luky, co kdybychom to udělali takhle. Ty se tu teď hezky posadíš-“
„Posadím? KAM?!“
„Prostě shoď kočku. Posadíš se, já ti uvařím kafe-“
„Do čeho? Všechny hrnky, co máme, jsou na konferenčním stolku!“
„Ale prosím tě. Jsem si jistej, že ještě jeden tam... Ne, počkat, tamhle je. No dobře, umyju hrnek-“
„Kde? Ve dřezu je hora nádobí!“
„Pst. Já si poradím. Můžu jít třeba do koupelny.“
„No, to ti závidím tvoji odvahu, protože já ji ještě nesebral!“
„Dobře děláš. Ale přísahám, že kočičí záchod je čistej!“
„Jo? A nemusel si ho kocour náhodou uklidit sám?“
„Ty mě hrozně podceňuješ, Luky.“
„Podceňuju. Rozhlídnul ses tu poslední dobou?!“
„Ne, a ty bys to taky neměl dělat.“
„Řekni mi, máme aspoň nějakou čistou SKLENIČKU? Potřeboval bych se napít.“
„A tím myslíš vody nebo...“
„Ano, vody. Vody s jedním písmenkem navíc. Víš co, zapomeň na skleničku. Přines mi celou lahev.“
„A pak se posadíš a budeš tiše čekat, než tu uklidím?“
„Myslím, že než tohle uklidíš, začne na mě růst mech. Mimochodem, to je tvoje špinavý tričko, co na něm ta kočka spí?“
„Moje špinavý tričko, na němž spí kočka, je ten nejmenší problém, co v týhle domácnosti momentálně je.“
„No, aspoň jsi trochu sebekritickej.“
„Pokud tě to potěší a uklidní, nikde tu nenajdeš jedinej použitej kondom.“
„Ano, to mě velice uklidňuje.“
„Na druhou stranu, někde se tu patrně bude válet skoro prázdná lahvička lubrikantu. Patrně. Byl jsem trochu netrpělivej, nevím přesně, kam letěla.“
„Jóga. Potřebuju začít s jógou. Nutně. Potřebuju si uklidnit mysl.“
„V tom máš mou plnou podporu, Lukášku.“
„Tejden. Byl jsem pryč tejden.“
„Ne, byl jsi pryč šest dní. V tom je ten problém. Kdybys byl pryč tejden, bylo by to tu tak čistý, že by se z podlahy dalo jíst.“
„Myslíš místo toho, abych se bál, že se něco na podlaze pokusí sežrat MĚ?“
„Ty to hrozně přeháníš, Luky. Je to tu... útulný.“
„Útulný? ÚTULNÝ?!“
„Dobře, tohle jsem asi neměl říkat.“
„Patriku, víš, co ti udělám?“
„Ehm... Ne?“
„Nic. Neudělám ti vůbec nic. Neudělám ti absolutně naprosto NIC, dokud tenhle chlívek nebude aspoň VZDÁLENĚ zase připomínat byt!“
„!!!“
„No nekoukej tak. Jak jsem řekl. Neudělám ti NIC.“
„Ale... Ale tím potrestáš i sám sebe!“
„Ano, já vím. A jsem ochoten se obětovat pro vyšší dobro.“
„Ale... Ale... Ale...“
„Bejt tebou, pustím se do úklidu, zrzounku.“
„Víš, že tím zabíjíš mou křehkou uměleckou dušičku?“
„Jsem já to ale bastard.“
„Ale až uklidím, tak... Tak mi něco uděláš, viď?“
„Přijde na to, jestli najdeš nějakej lubrikant. Pokud ne...“
„Ehm, výborně. Fajn. Takže se laskavě posaď a chvíli se mi nemotej pod nohama.“
„Jistě. A... Patri?“
„Co ještě?!“
„Víš, jak jsem ve dveřích samým zděšením upustil tu cestovní tašku?“
„Jo tak to bylo to žuchnutí. Já v první chvíli myslel, že to s tebou seklo.“
„Takže víš. Pokud bys NÁHODOU zapínal pračku, mám taky pár věcí, co by do ní potřebovaly hodit. Přeji příjemné vybalování.“
„Ale...“
„No dobře, dobře, pračku zapnu já, tobě se v tomhle ohledu nedá věřit.“
„Uf. DÍKY!“
„Mimochodem, říkal jsi něco o tom, že bys mi uvařil kafe?“
„Ano, lásko. Jistě, lásko.“
„A klidně ho trochu vydezinfikuj vodkou. To víš. Jen tak pro jistotu...“
„Pro jistotu, že se neotrávíš, nebo že mě přece jen nezabiješ?“

„Pro obě jistoty, zrzounku. Pro obě jistoty...“

3 komentáře:

  1. Tak tohle mě po ránu pěkně navnadilo na to uklízení, co mě čeká. Moc pěkné. Asi moje druhá povídka o těchto dvou, kterou čtu. Asi to začnu občas provozovat. Čtení. :D
    „No nekoukej tak. Jak jsem řekl. Neudělám ti NIC.“ tenhle kousek mi způsobil mráz, který si tak jako rychle přeběhl po zádech. Představa, že by mi tohle řekl někdy přítel, mě zabíjí. Štěstí, že je tak flegmatický, že by si to klidně rozdal během bitvy u Saratogy a ještě by si liboval v tom tichu.

    OdpovědětVymazat
  2. Aby si vedela, hnevám sa na teba! Že si mi nedala vedieť, samozrejme :D
    Ale bolo to úžasné prekvapenie, to áno, títo dvaja mi už moc chýbali! <3

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj! :) Jenom bych se ráda zeptala, zda ti nevadí, že jsem tvůj komentář (http://flower-days.blog.cz/1411/netradicni-recenze-e-l-james-padesat-odstinu-sedi) překopírovala na své nové stránky (https://tohleanotohlene.wordpress.com/2014/11/26/e-l-james-padesat-odstinu-sedi/). Recenze je úplně stejná, takže význam tvých slov není uveden do špatného světla nebo tak. Každopádně, kdyby Ti to vadilo, tak se mi ozvi! :)

    OdpovědětVymazat