čtvrtek 6. února 2014

13 – Mašle

Tak jo. Je čtvrtek, třičtvrtě na čtyři odpoledne. Jestli jste si zase jednou mysleli, že jsem na vás s kapitolou Patrika s Lukášem zapomněla... No, máte pravdu. Tedy, aspoň částečně. Chápejte, dopoledne jsem na to, že ji mám hodit, myslela, ale pak nějak nedošlo k realizaci a ten čas začal najednou tak letět... Ale bez obav, jsem tady, kapitolu mám, všechno je v pořádku. =D
Na příště jste si odhlasovali téma Únos. Musím konstatovat, že to mi docela vyhovuje. =D Na přespříště téma zase jednou rozhoduji já. Mám totiž jistý plán. Muhahaha. Chci říct, ehehehe...
Ale teď se zbytečně nerozrušujte a hezky klidně si přečtěte díl s názvem Mašle... =D


„Mašle?“
„Jo, Luky.“
„Začínám litovat, že jsem s tou svatbou kdy začínal.“
„Hele, soustřeď se laskavě. Tohle je DŮLEŽITÝ!“
„Mašle, kterou bude svázaná svatební kytice, není důležitá, lásko.“
„Samozřejmě, že je!“
„Samozřejmě, že není. Tam, kde bude svázaná, ji budeš stejně držet v ruce.“
„Ale až ji budu HÁZET, tak mašle vidět bude. A ten, kdo ji chytí-“
„Mimochodem, kdy jsme se bavili o tom, že budeš mít svatební kytici? Nepřijde ti to přece jen trochu...“
„Trochu CO, Lukášku?“
„Nic. Mlčím. Je to úžasnej nápad. Jasně. Gay se svatební kyticí. Není nic lepšího.“
„Já si myslím.“
„Jen mi řekni, budou ji chytat jen ženský, jak je to ve zvyku, nebo i teplí kluci? Nebo JEN teplí kluci?“
„Bude ji chytat, kdo bude chtít, samozřejmě.“
„Ach. To zní logicky, jistě.“
„Samozřejmě. Jak jinak by to mělo znít?“
„No, já nevím, Paťulko. Ale poslední dny mi přijde, že se možná začínáš chovat malinko, zcela nepatrně... iracionálně.“
„IRACIONÁLNĚ?!“
„Nic jsem neřekl!“
„Lukáši, já se nechovám iracionálně. Jsem naprosto dokonale racionální.“
„Jo? A víš, že mě držíš pod krkem?“
„Promiň. Já... Dobře, to asi bylo malinko iracionální.“
„Zrzounečku, mám pocit, že ti to plánování svatby začíná vážně lízt na mozek.“
„Taky si říkám. Promiň. Promiň...“
„To je dobrý. Pojď sem, sedni si mi na klín.“
„Luky...“
„V pohodě. Klídek. Uvolni se. Žádnej stres, ano?“
„Pokouším se.“
„Tu mašli na kytici vem oranžovou. Bude to hezký.“
„Myslíš?“
„Jasně. Oranžový růže, ne? Bude to super.“
„Dobře...“
„Zrzounečku...“
„Je příjemný, když tohle děláš, Luky. Když mě takhle hladíš po zádech...“
„Já vím, že je. Proto to dělám.“
„Víš, musím toho zařídit ještě dost. A ještě pořád nemáme prstýnky.“
„Pro ty jdeme zítra, ne?“
„Já vím. Ale polštářek na prstýnky...“
„Tiše. Teď na to nemysli.“
„Musím na to myslet. Myslím na to pořád. Vybrat muziku, co se pak bude pouštět...“
„PATRIKU...“
„Musím to vymyslet. Musím toho zařídit ještě takovou spoustu, že-“
„Chceš, abych tě zase ušoustal do bezvědomí?“
„Ach ano, prosím, to by bylo úžasný.“
„Neříkej dvakrát. Protože já to klidně udělám. Minule jsi po tom byl báječně zrelaxovanej.“
„Jo. Natolik, že jsem druhej den nezařídil ani polovinu toho, co jsem zařídit měl. Když o tom tak přemejšlím... Ne. Nechci ušoustat do bezvědomí. Ani omylem.“
„Jsi si jistej? Protože zníš, jako by ses fakt nutně potřeboval zbavit stresu. Já bych nerad zejtra přišel domů a zjistil, že sis hodil mašli jen proto, že nemůžeš sehnat nějakej pitomej polštářek pod prstýnky, jasno?“
„Bez obav. Mašli si kvůli tomu fakt nehodím.“
„Výborně.“
„Ale mohlo by se stát, že tu třeba budu sedět nahej, na hlavě budu mít natažený trenýrky a budu blábolit něco o růžovejch slonech.“
„Beru na vědomí.“
„Mimochodem, to, že budu nahej, neznamená, že mě můžeš zneužít, jasno? Vzhledem k tomu, že nebudu natolik příčetnej, abych ti dal souhlas, jednalo by se o znásilnění. A ne, moje sténání se nedá považovat za souhlas!“
„A to jako odkdy? Obvykle totiž říkáš, že to, že sténáš, znamená, že souhlasíš s čímkoliv, co právě dělám.“
„Kušuj.“
„Byl bych i tak hodnej, že bych ti sundal ty trenýrky z hlavy.“
„Luky, ty jsi pako.“
„A pro mě za mě si fantazíruj i o těch růžovejch slonech, jestli tě to vzruší. Hlavně, když nebudeš chtít, abych si připnul chobot, nebo tak něco.“
„Neskutečný pako.“
„Taky tě miluju. A mimochodem, to, že se usmíváš, považuju za úspěch svojí strategie.“
„Je to velkej úspěch. Děkuju.“
„Nemáš zač.“
„Ale mám. Zase jednou jsi mi připomněl, proč jsem souhlasil s tím, že si tě vezmu. Jsi prostě úžasnej chlap.“
„Jo, tohle se hezky poslouchá.“
„Když se budeš ještě chvíli snažit, možná z toho všeho ani nezešílím. Bože... Vážně, přísahám, že se nemůžu dočkat, až tohle skončí a budeme manželé. Kdybych tušil, co s tím bude práce, uděláme to po tvým a prostě jdeme na úřad, podepíšeme pár papírů a konec.“
„Kecáš. Nikdy bys to nevyměnil. Stresuješ se, ale stejně si to užíváš.“
„To jsi na velkým omylu.“
„Ale nejsem. Znám svýho snoubence.“
„Jo? Jsi si jistej, že znáš?“
„Jo, zrzounku. Znám tě dokonale. Vím o tobě všechno. Vím, jak ti připravit zelenej čaj, a vím, jak máš rád kafe, když už ho teda piješ. Mám dokonalej přehled o tvejch korálích a náušnicích a obecně všech cetkách, co jen máš. Dokážu říct, kdy máš náladu na kterou erotickou hračku...“
„Pitomečku.“
„Vím, co ti zvedne náladu, když je ti mizerně, Patri. Vím, kde přesně tě pohladit, kdy tě políbit, vím, jak tě během chvíle vzrušit tak, že budeš šílet...“
„Lukáši.“
„Miluju tě, Patriku. Moc tě miluju. A taky se nemůžu dočkat, až tohle skončí a budeme manželé...“
„Já vím. Já vím, sakra.“
„Zejtra se na nějaký organizování vykašli, jasno? Ono se to nezblázní. Já mám jen pár klientů na dopoledne, tak pak půjdu domů. A organizovat budu já. A ty se tu budeš jen válet, popíjet si čaj a koukat na televizi. Co ty na to?“
„Že jsi mě měl požádat o ruku tak... deset minut po tom, co jsem se nastěhoval. A i to bylo pozdě. A že jako tajnej ctitel ses měl podepisovat minimálně jako Ideální manžel.“
„Oscar Wilde?“
„Chytrej kluk.“
„Něco jsem se od tebe už naučil.“
„Jo, to i já od tebe, hezounku.“
„Co myslíš? Znáš mě tak dobře, jako já tebe, hm?“
„Samozřejmě, že ano. A možná ještě o něco líp, Luky.“
„Jo? Tak o tom mě budeš muset přesvědčit.“
„A jak přesně by sis to přesvědčování představoval, hm? Třeba nějak...“
„Hm, jo.“
„...tak, že ti sundám tričko...“
„Ano, Patri.“
„Takže půjde jen o přesvědčování, že dokonale znám tvoje erotogenní zóny, ano?“
„Momentálně mi to docela vyhovuje.“
„Hm, chápu. Možná to spojíme s tím, jestli dokážu předvídat, kdy mě chytneš a povalíš na gauč, sáhneš pod konferenčák pro lubrikant...“
„Jo, to docela sedí.“
„Výborně. To mi vyhovuje. Takže, erotogenní zóny. Co třeba... krk?“
„Ach, ano. Ano, Patri. Přesně tak...“

10 komentářů:

  1. Hehehehihihihi. :3 Jsou tak slaďoučcí, sakra...

    OdpovědětVymazat
  2. Juu, masle opet super!:-) Tesime se na tvuj tajny plan, v podobe tebou vybraneho tema:-) Bude to jiste paradni prekvapeni;-)

    P a K

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Parádní možná, ale jestli příjemný... 0=) =D

      Vymazat
  3. Už třináctý díl............ Tohle nemůžu psychicky unést :D... Dokonalé :3.

    Ynat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, pomalu se to chýlí ke konci...

      Vymazat
  4. Jsou prostě dokonalý páreček.

    OdpovědětVymazat
  5. Už se těšim na svatbu. Ach jo, já mám v pondělí zase zkoušku jsem totálně vyřízená už.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že jsi zkoušku v pohodě zvládla... ;) =)

      Vymazat