čtvrtek 20. února 2014

15 – Panika

Upřímně doufám, že oceníte, že místo toho, abych se teď připravovala na seminář hlasové výchovy a tudíž dělala nějaká krajně stupidní cvičení, hážu vám sem ještě před odchodem do školy kapitolu Patrika s Lukym. Ale já bych vás na závěr Snoubenců nemohla nechat čekat do večera... =D
Na příště jste si odhlasovali téma Tajemný dopis. Asi jsem to měla předvídat. Nepředvídala. A abych se přiznala, poprvé po dlouhé době nemám ani nejmenší tušení, jak to napíšu. No, hádám, že budeme nakonec všichni poněkud překvapení. =D A samozřejmě, že můžete hlasovat i o přespříští téma. Je to jen na vás. =) I když, já tak nějak tuším, co za téma vyhraje...
Ale teď už si pěkně jděte přečíst Paniku. A nebojte, není to tak hrozná kapitola, jak asi myslíte. Tedy, jak se to vezme...


„Patri?“
„Jsem... Jsem v pohodě.“
„Nevypadáš, že bys byl.“
„Ale jsem. Přísahám. Naprosto v pořádku.“
„Zrzounečku...“
„Mimochodem, kámoši nás OBOU jsou idioti. To se nemohli domluvit, do jakýho baru nás každýho vezmou na rozlučku se svobodou, hm?“
„Asi nemohli, Páťo.“
„Neříkej mi Páťo.“
„Jen tak mezi náma, vypadáš všelijak, jen ne, že jsi v pohodě.“
„Nepovídej.“
„Patriku, co se děje? Když jsme vešli, byl jsi nějakej zaraženej, ale když sis mě VŠIMNUL, vypadal jsi, jako bys viděl Smrt.“
„To se ti jen zdálo.“
„Pak jsi vyskočil a utekl jsi na záchod.“
„A ty jsi musel jít za mnou, samozřejmě. Víš, co si budou myslet, že tu děláme?“
„To tě obvykle vůbec netrápí. Patri, podívej se na mě.“
„Neříkej mi Patri.“
„A zrzounku?“
„Neříkej mi nijak.“
„Hej. Tohle se mi přestává líbit. Patriku...“
„A nesahej na mě. Prosím.“
„Fajn. Přestává se mi to líbit a přestává mě to bavit. Co se děje, zatraceně?“
„Já... Já nevím. Netuším. Začalo to dneska večer. Když si mě kluci vyzvedli. Když začali dělat vtipy o tom, že se zejtra máme brát. Já... Nevím, co se stalo. Prostě to jen tak přišlo. Šílená, šílená panika.“
„Patriku...“
„Ne, prosím, ne. Já to zvládnu. Ono to přejde. Nic to není.“
„Zrzounku, jestli tu svatbu chceš-“
„Ani to NENAVRHUJ.“
„Ale já to myslím vážně. Kdybys snad-“
„Já si tě ale chci vzít! Přísahám, chci! Já jen... Panika. Nic to není. To přejde.“
„Jenže odněkud se to muselo vzít, nemyslíš?“
„Možná.“
„Zrzounku, nechtěl by ses na mě třeba otočit?“
„Ani ne, věříš?“
„Věřím. Ach, bože... Podívej, já ti naprosto rozumím. Chápu, že tě to celý děsí, že panikaříš. Přece jen, jasně, ty jsi z nás dvou ten, co nikdy nebyl na tyhle vztahy, ten, co se nechtěl ženit...“
„Ne, to není pravda. Já jen nesouhlasím s registrovaným partnerstvím. Nikdy jsem neměl nic proti manželství. Naopak, já doufal, že jednou, až se manželství povolí, budu mít někoho, koho si budu moct vzít. Kdybych si tě nechtěl VZÍT, tak nejdu ani do toho partnerství. Ale teď prostě...“
„Teď jsi prostě dostal strach.“
„Příšernej.“
„Já to chápu.“
„Jo? Tak to jsi dobrej, protože JÁ to teda rozhodně nechápu!“
„Prostě jsi nikdy nebyl zrovna typ na dlouhodobý vztahy. Typ na takovejhle závazek.“
„To si vážně myslíš?“
„A ne snad? Jen se na sebe podívej. Z postele do postele, to tě bavilo. Sakra, ani nevím, co mě to napadlo, snažit se tě uvrtat do manželství. Mělo mi bejt jasný, že-“
„Hezounku, ty jsi hroznej parchant, co?“
„Já? Proč?“
„Vím moc dobře, o co ti jde. Manipulátore zatracenej.“
„Dovol?“
„Žádný dovol. Myslíš, že nepoznám, o co se snažíš, jo? Ale ty jsi moc špatnej manipulátor. Kdepak. Na tohle ti neskočím. Předpokládáš, že když mi naznačíš, že jsem kurva, tak přestanu myslet na strach, co mám z toho závazku, protože se budu soustředit na to, že... že...“
„Že mi budeš nadávat, že jsem manipulátor?“
„!!!“
„Máš pravdu. Jsem zatracenej manipulátor. Ale hlavní je, že mám výsledky.“
„Pitomečku.“
„Mám výsledky, viď, Paťulko?“
„Jo. Jo, to rozhodně máš.“
„Už nejsi tak nervózní?“
„Pořád panikařím, ale už ne tak nápadně.“
„Lásko, vážně, jestli nechceš... Pochopím to.“
„Kolikrát ti mám říkat, že přísahám, že CHCI? Hrozně moc chci. Miláčku...“
„Jo, pojď ke mně. Přesně tak.“
„Moc tě miluju, Luky. Omlouvám se. Omlouvám se, že jsem zazmatkoval...“
„To nic. Já to chápu. Fakt. Musí to pro tebe bejt těžký. Přece jen, všechna ta tvoje nevázanost v minulosti...“
„Ale s naším vztahem jsem nikdy neměl ani ten nejmenší problém!“
„Jo, protože to byl prostě jen vztah. Tohle je svatba. Je to velký a oficiální a definitivní. Ztratíš svoji svobodu. Je samozřejmý, že jsi vyděšenej.“
„Ty bys nemohl dělat psychologa, Luky.“
„Mohl, vzhledem k tomu, že jsem tě přiměl usmát se.“
„Blbečku. Můj hezkej blbečku...“
„A úžasnej?“
„Samozřejmě.“
„Výborně. Teď už je ti líp, Paťulko?“
„Jo. Jo, mnohem líp. Neboj, rozhodně tě nenechám stát před oltářem. To bych teda stejně neudělal. V žádným případě. Ani omylem. Přísahám, že bych ten záchvat paniky překonal. Ale... Jo, s tebou to šlo o dost líp.“
„Mám říkat, že teď budeme potíže společně řešit po zbytek života?“
„Hm... Jo, myslím, že teď už klidně můžeš.“
„Aleluja.“
„Jen tak pro zajímavost, měl jsi v záloze ještě nějakou taktiku pro případ, že by ta manipulátorská nezabrala?“
„Jo, měl. Už jsem si to skládal v hlavě.“
„Poslouchám.“
„Chtěl jsem ti říct... Já nevím. Že tě nechci do tý svatby nutit. Že se vážně brát nemusíme, jestli nechceš, že nějakej papír mi je ukradenej, hlavně když budu mít tebe. Že by pro mě svatba nic neznamenala, kdybych kvůli ní o tebe měl brzo přijít. Že prostě chci bejt s tebou. Protože jsi moje všechno. Protože jsi kluk, co mi naprosto změnil život, bez kterýho si ten život už neumím představit. Udělal jsi ze mě někoho úplně jinýho, než jsem byl, jo, ale já mám pocit, jako bych... Jako bych přesně takovejhle měl bejt. A někdy, když o tom přemejšlím, přijde mi, že ty jsi to snad věděl od začátku. O tom Lukášovi, co se schovává... za tou šílenou maskou upjatý sekretářky.“
„No... Možná jsem měl jistý tušení.“
„Patri, nemůžu se vzdát chlapa, co mi tohle všechno dal. Nemůžu dovolit, aby mi jednou utekl jen proto, že mu bude naše manželství, partnerství, cokoliv připadat moc svazující. Nemůžu nechat zdrhnout někoho, kdo ze mě udělal mnohem lepšího člověka...“
„Vidíš ten prstýnek, Luky?“
„Vidím.“
„Slíbil jsem, že si tě vezmu, ne? Nehodlám ten slib jen tak zrušit. Ani omylem ne.“
„Patri...“
„Neodvažuj se zeptat. Samozřejmě, že brečím, po tom, co jsi mi zrovna řekl!“
„Zrzounku...“
„Taky o tebe nemůžu přijít, Luky. Uvědomuješ si, že jsi ze mě taky udělal někoho lepšího? Je mi v tomhle vztahu tak skvěle. Přísahám, nikdy bych ani nepomyslel na to, že bych snad měl chtít spát s někým jiným. Ty jsi ten jedinej chlap, kterýho potřebuju a kdy potřebovat budu.“
„Miluju tě, Patriku.“
„A já tebe, hezounku. A já tebe.“
„Jsem rád, že je ti už líp.“
„Jen díky tobě. Jen... Budou si to myslet, co? Že jsme si to tady rozdávali. Že nevydržíme ani jedinej večer bez sexu.“
„Samozřejmě, že budou.“
„Luky... Co když řeknu, že možná ještě MALINKO panikařím? Neměl bys ještě nějakou metodu, co by mě mohla-“
„Neřekli jsme, že aspoň tenhle večer bez sexu vydržíme? Víš, neměli jsme se ani VIDĚT.“
„Jo, ale já jsem rád, že se vidíme. Moc rád. Protože kdyby ne... Nenechal bych tě stát před oltářem, ne, ale asi bych měl slušnou kocovinu, protože bych měl nejspíš potřebu se příšerně opít, abych se s tím nějak srovnal.“
„Hm...“
„Lukášku?“
„No, myslím, že tu dohodu můžeme tak trochu obejít. Co bys řekl na to, že bych tě tak trochu... vykouřil?“
„Že jsi měl bejt dávno na kolenou, lásko.“
„Ts ts ts. To je prostě hrůza. Místo toho, aby projevil vděk, že ho chci uspokojit, bude držkovat, že to už dávno nedělám. A tohohle já si mám vzít...“
„Ano, Luky. A... Mhm, jo...“

14 komentářů:

  1. Bože, vehnala jsi mi slzy do očí. Jestli mám nějakou oblíbenou kapitolu P&L, je to tahle (a ne, neříkám to pokaždé, ani u seriálů, že ta poslední epizoda je rozhodně nejlepší). <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle není poslední epizoda, jen... Poslední epizoda týhle fáze. =D Ještě pár kapitol přece jen bude... ;)

      Vymazat
  2. katka vezmu to z kraje začátek mě pobavil a to moc , Patrikova panika mě fakt rozesmála , Lukáškovo vyznání mě málem dojalo k slzám a ten závěr mě nenechal na pochybách že je Páťa zase sám sebou prostě skvělé

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chudák Patrik, on panikaří a lidi to rozesmívá... =D

      Vymazat
  3. Ó bože, ó bože, ó bože, ja som na nich úplne zabudla. Hanbím sa za seba. Keby mi to tu blogger neukázal, tak si to ani neuvedomím. Chápeš, že tú kapitolu vidím až TERAZ napriek tomu, že si ju dala skoro? To bude tými prázdninami... Som na seba poriadne naštvaná, pretože to bolo, ako inak, krásne. Nádherné. Rozkošné. Och... :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je děs, člověk si říká, že ti udělá radost, když to zveřejní brzo, a ono nic... =D

      Vymazat
    2. Vravím, že sa za seba hanbím. Si úžasná, že si na mňa myslela ;) Na druhej strane, keď to tak skoro dáš aj nabudúce, tak si už spomeniem :D

      Vymazat
  4. Hrozně se stydím, ale až dneska jsem si přečetla poslední tři kapitoly, prostě jsem na to dřív nějak neměla čas. Nicméně to nic nemění na faktu, že všechny byly naprosto skvělé! :) Hlavně tahle poslední byla vážně povedená a citlivá. Moc pěkné! :) Těším se na pokračování. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemusíš se stydět. ;) Já jsem ráda, že jsem to vůbec měla čas napsat... =D

      Vymazat
  5. Oni jsou fakt šílení slaďoušové :D

    OdpovědětVymazat
  6. To je tak strašně dojemné. q.q *zatlačuje slzičky*
    (svatební noc bude, bude? *-*)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nic proti, ale svatební noc dávno je, ehm... =D

      Vymazat
  7. Tak jelikož jsme tu teď týden nebyly, daly jsme si hned čtecí maraton:-) Těšily jsme se jako vždy! A opět se nám díl velmi líbí:-) Těšíme se na "manžele" a děkujeme autorce za tak krásné povídky, na které se těšíme každý týden!

    P.a K.

    OdpovědětVymazat