čtvrtek 3. dubna 2014

6 – Srdce

Dnešek je zase jeden z těch velice příjemných dní, kdy mám školu od rána, pročež jsem vám tuhle kapitolu musela nastavit předem. Kdyby se někdo snad divil, ano, to je důvod, proč je tu od včerejšího večera i anketa. Prostě jsem neměla kdy jindy ji hodit.
Na příště jste si odhlasovali téma Koně. Nebudu se k němu vyjadřovat blíž, řeknu jen, že určitý nápad už mám. Samozřejmě, že můžete hlasovat i o námět přespříští kapitoly. Tentokrát náhoda určila poměrně dost témat, co se moc neobjevovala. Takže mě docela zajímá, co vyberete.
Ale teď už se pusťte do čtení. Jo, a jen tak mimochodem, dneska bude ve škole den na houby, takže komentáře obzvlášť potěší. Čímž vás ale do ničeho nenutím... =D


„Lukášku, obejmi mě, prosím.“
„...“
„Říkal jsem 'obejmi mě', ne 'koukej na mě jako idiot', manžílku.“
„Promiň, Patri, ale ty ses praštil do hlavy, zatímco jsem byl ve sprše?“
„Musím se praštit do hlavy, abych tě chtěl obejmout?“
„Aby ses na mě vyřítil hned v momentě, kdy vyjdu z koupelny?“
„No dobře, možná máš trochu pravdu. Už mě obejmeš?“
„Mám mokrý vlasy. Namočíš si celý trič... Chápu. Asi ti NEVADÍ, že si namočíš celý tričko.“
„Lukášku, víš, že jsi můj jedinej...“
„Vítek tě vydírá tím, že se mi pokusí nakecat, že ses s ním vyspal?“
„To by mohl zkusit jednou. Lukášíčku...“
„V televizi zase dávali nějakej tragickej příběh nenaplněný lásky?“
„Sotva skončily zprávy.“
„Ve zprávách byl tragickej příběh nenaplněný lásky?“
„Nemluv mi o tragickejch příbězích nenaplněný lásky, ano? Momentálně nechci slyšet o příběhu ŽÁDNÝ zatracený lásky!“
„TY nechceš slyšet o... Patri, začínám mít strach.“
„Pomoc, Luky. Já už nechci. Já už na to nemám.“
„To jsi zase línej mejt nádobí po večeři? Fajn, já to teda udělám. A už si vážně musíme ušetřit na myčku, protože tohle je už-“
„Nádobí je dávno umytý, idiote.“
„Hej. Neříkej mi idiote!“
„Můžu za to, že jsi?“
„Fajn. Za tohle žádný objímání.“
„LUKY!“
„Nemůžu si aspoň trochu dosušit vlasy? Myslím, že na koberci bude za chvíli loužička.“
„To není moje vina. Nemáš mít vlasy na ramena.“
„Ne? Kdepak jsou nůžky?“
„ANI NA TO NEMYSLI!“
„...“
„A jak si přeješ. Dosuš si vlasy. Já se bez útěchy přece obejdu. Koneckonců, obešel jsem se bez ní drtivou většinu svýho života. Když jsi mě tehdy tak odporně zradil, taky mě neměl kdo obejmout. Budu v pohodě. Budu v naprostý pohodě.“
„Patri, už jsem ti někdy řekl, že kdyby tě přestalo bavit překládat, herecká kariéra by pro tebe byla ale naprosto ideální?“
„Nemluv mi o překladatelství!“
„Ach. Myslím, že začínám chápat, odkud vítr vane.“
„To je jen průvan. Na chvíli jsem otevřel okno. Au!“
„Znáš pravidlo o drzejch odpovědích, ne?“
„To, co sis právě vymyslel? AU! Hele, nepíchej do mě... tím prstem.“
„Co je s tvým překládáním špatně, lásko?“
„Špatně? No, špatně s ním není nic. Teda, vyloženě špatně. Já jsem dobrej překladatel. Jen jsem se rozhodl tak trochu změnit pole působnosti. Namísto beletrie hodlám překládat už jen odbornou literaturu. Ještě nevím, na jakou oblast se zaměřím. Možná ekonomiku. Čím odbornější, tím lepší.“
„Ta uslintaná heterosexuální romantika, co teď překládáš, se nezlepšuje, co?“
„Ne.“
„Zhoršuje se?“
„Rozhodně. Neskutečně.“
„Chudáčku můj zrzavej. Už to, co jsi mi tuhle předčítal, se skoro nedalo poslouchat...“
„No, tak si představ přesně to, ale tak minimálně pětkrát znásobený.“
„Pojď sem. Potřebuješ obejmout.“
„Víš, už nikdy v životě nechci slyšet slovo 'srdce'. Jsem na něj teď přímo alergickej. Na poslední normostraně se zopakovalo desetkrát. DESETKRÁT. Na tý předtím pětkrát.“
„Au.“
„V nejrůznějších formulacích, aby bylo jasno.“
„Například?“
„Získal si její srdce. Ukradl jí srdce. Ona zacelila jeho zraněné srdce. Nikdy nemyslel, že bude mít v srdci místo pro tolik lásky. Její srdce se divoce rozbušilo, když se mu zadívala do očí. Než ji potkal, bylo jeho srdce jako led-“
„Děkuju, Patri, už jsem si udělal obrázek.“
„Ale já bych ti klidně uvedl DALŠÍ příklady. Jen počkej, dojdu si pro notebook...“
„Ani hnout.“
„Hele, nech toho. Budu mít mokrý tričko!“
„NAJEDNOU ti to vadí.“
„Bude mi pak zima.“
„Nemáš otvírat okno. Zvlášť když víš, že půjdu ze sprchy. Ještě nastydnu.“
„Prosím tě, jako by snad venku mrzlo. Krom toho, nejsi snad trenér? Musíš mít fyzičku a odolnost. Nemluvě o tom, že se otužuješ, pokud já vím. Au!“
„Patriku, rád bych do našeho manželského života zavedl-“
„Napjatě poslouchám.“
„-to pravidlo o drzejch odpovědích.“
„Za drzou odpověď bodnout prstem do žeber?“
„Přesně tak.“
„Uvědomuješ si, že bys měl na hrudníku nejspíš víc modřin než já, viď? Protože expert na držkování jsi z nás dvou ty.“
„Kruci.“
„Tak se bez toho pravidla obejdeme, viď, Lukášku?“
„Jsi hroznej, víš to, zrzounku?“
„Jsem si toho plně vědom.“
„Ale stejně tě miluju.“
„Jo, já vím. Taky bys měl. Koneckonců, o to v manželství jde. Milovat svýho partnera, i když bys ho někdy nejradši zabil.“
„Víš, dokonce se odvažuju říct...“
„Lukáši, proč ti cukají koutky?“
„Že jsi králem mýho srdce.“
„Aha. Proto.“
„Víš, než jsi přišel, moje srdce bylo tvrdé jako kámen.“
„Nejen srdce. Vzhledem k tomu, jak málo sexu jsi měl.“
„Ale ty jsi ho dokázal obměkčit. Našel jsi od mého srdce klíč-“
„Dobrý, Luky, to by stačilo.“
„-a odemkl jsi ho. Díky tobě mé srdce dokázalo zahořet láskou.“
„No tak. To není vtipný.“
„Nikdy nikdo nezasáhl mé srdce tolik, jako se to podařilo tobě.“
„Luky, dost. PROSÍM.“
„Při představě, že bych tě někdy ztratil, mi srdce sevřou ledové prsty naprostého strachu.“
„Teď jsi ten kýč vyšvihl na úplně novej level, uvědomuješ si to?“
„Ale v tvé blízkosti mé zmrzlé srdce znovu pookřeje.“
„Víš, znělo by to mnohem uvěřitelnějc, kdyby ses u toho dokázal tak NESMÁT.“
„Mé srdce... JAUVAJS! To byly moje žebra!“
„Řekl sis o to.“
„Ale no tak. Jen jsem se snažil bejt romantickej!“
„Hezounku, tohle je přehnaná romantika i na buznu jako já.“
„To si plně uvědomuju.“
„Štveš mě.“
„Víš, znělo by to mnohem uvěřitelnějc, kdyby ses u toho dokázal tak NESMÁT.“
„Miluju tě.“
„Jo. A chceš mě zabít. Podstata manželství, já vím.“
„Idiote.“
„Víš, už začínám uvažovat, co ti koupit k narozeninám. Co bys řekl na přívěšek ve tvaru srdce?“
„...“
„Co trenýrky se srdíčkem na zadku?“
„!!!“
„Ne, počkej, mám to. Vlastnoručně ti upeču obrovskej čokoládovej dort ve tvaru-“
„LUKÁŠI!“

5 komentářů:

  1. Katka jak ty to děláš prostě úžasné , velice vtipné s tím správným množstvím romantiky

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem na tvém blogu poprvé a musím říct, určitě se sem vrátím.. hrozně se mi líbí, s jakou lehkostí a vtipem píšeš :)

    OdpovědětVymazat
  3. Hmm, zajímalo by mě, pro který nakladatelství Patrik překládá... A vůbec, byla to nějaká konkrétní knížka? Jsem zvědavá!

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to byl naprosto uzasny dil! Patrik a Lukas opet zasahli nase srdce:-D Ne, opravdu, bylo to pekne pocteni plne zabavy, dekujeme:-)

    P. a K.

    OdpovědětVymazat
  5. (víš, že v Simících trojce fakt JSOU trenýrky se srdcem na zadku?!)
    Hellyeah!

    OdpovědětVymazat