čtvrtek 9. října 2014

Mumlavský vodopád

Hřejivá výzva: Úkol č. 1 - Místo, které miluješ


Když jsem tam došla poprvé, byla jsem prakticky na pokraji smrti. Svaly na nohou mi už jasně dávaly najevo, že takhle teda ne, a že následujícího dne hodlají vážně radikálně protestovat, dost možná i vyhlásit stávku, zkrátka, že toho, jak jsem je trápila, budu neskutečně litovat. Plíce taky zrovna neskákaly nadšením. A o mučivé bolesti v palcích u nohou, trestu za boty padnoucí tak akorát (což je fajn do okamžiku, kdy jdete z kopce), bych se radši ani nezmiňovala. Zkrátka, nebyla jsem ve stavu, kdy bych byla schopná a ochotná obdivovat krásy české přírody.

Nebo jsem si to aspoň myslela.

Nebudu tvrdit, že si dodnes vzpomínám na okamžik, kdy jsem ono místo viděla poprvé, protože to bych lhala. Tu chvíli si vůbec nepamatuju. Na moji obhajobu, moje paměť celkově nefunguje na principu 'nikdy nezapomenu, jak jsem poprvé...', a navíc, jak jsem už zmínila, jsem zrovna v tuhle chvíli byla vážně skoro mrtvá a mám dojem, že můj mozek se na ty chvíle milostivě pokouší zapomenout.

Místo, o kterém mluvím, leží uprostřed lesa, ve stínu stromů, a to, že se k němu blížíte, vám předem oznámí hlasité hučení vody. Na místě, kde se řeka Mumlava vrhá ze strmé skály, je malá oáza, kde si můžete do chladné vody smočit nohy uchozené na (občas prašných) cestách Krkonoš. Stačí si sednout na některý z kamenů poblíž břehu (pozor, kloužou), shodit boty a relaxovat. Nebo se můžete prostě jen postavit na dřevěný můstek a nechat se unášet krásou pěnící se a padající vody, jejíž bílá krajka vyniká na nažloutlé skále, a obdivovat tu nekonečnou sílu přírody, která vynikne především po dešti.

Popravdě si nejsem jistá, kolikrát přesně že jsem už Mumlavský vodopád navštívila. Někdy jsem poblíž něj nechala ulevit bolavým nohám, jindy jsem ho prostě jen pozorovala, a někdy zase lovila u břehu řeky kameny, které, mimochodem, mám doma pořád. Někdy mi bylo vedro, jindy jsem zase byla zmoklá a promrzlá. Ale nikdy jsem nelitovala toho, že jsem k němu vážila cestu, i když jsem nemusela, i když jsem si tím jen prodloužila túru. Proč?

Protože tohle místo mě nikdy nepřestane fascinovat, tohle místo kdykoli poznám na jakékoli fotce, tohle místo mi přináší radost.

A je to moje nejoblíbenější místo v celých Krkonoších...

6 komentářů:

  1. Tiež by som to rada napísala, ale keď sa povie "miesto, ktoré milujem", tak ma okamžite napadne moja posteľ a o tej naozaj neviem, čo napísať :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jako to byla taky možnost. I když já na svoji postel zase tak extrémně fixovaná nejsem... =D

      Vymazat
  2. Jelikož jsem z Harrachova (tedy teď už tam nebydlím, ale prožila jsem tam podstatnou část svého dětství), tímhle článkem jsi mi udělala radost. Mumlavský vodopád mám také moc ráda. Akorát na ty klouzavé kameny jsem se ještě neodvážila. :-D
    A také si příliš nevzpomínám na to, "jak jsem něco poprvé viděla/zažila atd", stejně jako ty. Občas je to možná lepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas možná jo, ale někdy mě ty mlhavý vzpomínky zase trochu mrzí. =D A jsem ráda, že jsem ti udělala radost. Já to mám v Krkonoších vážně moc ráda... =)

      Vymazat
  3. Krkonošská příroda mě velmi fascinuje, i když jsem valnou většinu jejích krás viděla pouze na fotografiích. Jednou bych se tam všude chtěla porozhlédnout osobně, a tak díky za zmínku o vodopádech! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně ti fandím, aby se ti to povedlo, a třeba brzo. Já už prošla prakticky půlku Krkonoš a vážně to tam naprosto miluju... =)

      Vymazat