15 – Vysvětlení

Tak, a je to tady. To, na co jste dlouho čekali. Konec 'nepřátelské' fáze vztahu Patrika s Lukášem. Dneska vás nebudu úvodem moc zdržovat, jelikož je mi absolutně jasné, že jste napnutí jak kšandy a chcete vědět, jak to bude s tím Lukášovým stěhováním, co se stane a jaká asi bude ta další fáze vztahu. Ne, nevykecám vám nic předem. Jen se k tomu pěkně dočtěte.

Teď organizační hlášení. Jestli vpravo zatím ještě nevidíte anketu o téma přespříštího dílu (prvního z další fáze), znamená to, že jsem se zatím nevrátila domů a dodám anketu někdy během dneška. Pokud ji vidíte, je všechno v pořádku a tohle hlášení můžete ignorovat. Jen by bylo fajn, kdybyste si nejdřív přečetli tenhle díl a až pak hlasovali, protože... Chápete, ne?

Já vím, já vím, řekla jsem, že nebudu zdržovat. Takže... Tady to je. Dlouho očekávané Vysvětlení.

„Ty...“
„P-Patriku? Co tu děláš? Neříkal jsi, že budeš u Vítka, dokud já-“
„TY...“
„Ten výraz se mi nelíbí.“
„TY!“
Plesknutí facky.
„A... au? Proč-“
„Zasloužil sis ji!“
„Čím, proboha?“
„Čím? ČÍM?! Nesnaž se to popřít. Vítek mi všechno řekl!“
„Panebože, jaký 'všechno'? Ať ti nakecal cokoliv, ručím ti za to, že si to vymyslel. Já ti přísahám, že jsem-“
„Růže. Přívěšek. Plyšová kočka. Cédéčko s rockovejma songama. Kýbl gumovejch medvídků. Tenhle zatracenej obojek.“
„Ach. Tohle 'všechno'.“
„Proto ses dneska tvářil tak, jak ses tvářil, když jsem si ho bral na krk, co?“
„Patri...“
„Víš, jak jsem říkal, že nechci a nebudu chtít slyšet tvoje vysvětlení? Změnil jsem názor.“
„Za pětatřicet minut mi jede vlak.“
„Jestli myslíš, že v něm budeš sedět, jsi na šerednym omylu.“
„To jsem si mohl myslet.“
„VYSVĚTLUJ, Lukáši.“
„Tak... Fajn. Patriku... Od chvíle, co jsem tě potkal, ses mi líbil. Líbil ses mi hodně. Byl jsi... Krásnej. Divokej. Praštěnej. Sebevědomej. Byl jsi... úžasnej.“
„Počkej, počkej, počkej. Fakt od začátku? V tom případě mi laskavě řekni, proč jsi nikdy nereagoval na moje flirtování, buď tak hodnej!“
„Není to jasný? Jsi skvělej kluk. Fajn spolubydlící, jakkoliv jsi mi někdy lezl na nervy. Nemohl jsem si dovolit ztratit tě jen kvůli tomu, že s tebou chci šukat. A beztak... Přiznejme si to, Patriku, flirtuješ s každým. Jsi...“
„Děvka?“
„Promiskuitní.“
„Jen moderní název pro děvku.“
„Jasně. Pro děvku, po který jsem šílel. Děvku, jejíž tvář jsem si představoval při masturbaci. Kurva... FAKT mi z tebe po čtvrt roce přeskakovalo. Ale nešlo jen tak přijít a říct ti to. Bál jsem se odmítnutí. Tak jsem... Tak mě napadlo, že ty máš přece rád velký gesta a kýčovitou romantiku. No, a tak... mě napadla ta věc s tajným ctitelem. Jenže jsem... to nemohl udělat sám. Potřeboval jsem, aby ty věci do schránky dával někdo za mě. Nebo domovnici. Pro případ, že by ses snad chtěl vyptávat. Mezi náma, překvapilo mě, že jsi to neudělal. Každopádně, ten někdo...“
„Byl Vítek.“
„Bohužel.“
„Jasně. Tohle já vím. Vítek mi to řekl, že věděl, co mi posíláš, a byl informovanej i o tom valentýnským rande. A přišel na něj místo tebe. Mě zajímá jedna věc. Proč jsi, kurva, NĚCO NEŘEKL?!“
„Proč? Protože když jsem tam tak stál s oranžovou růží v ruce a díval se na vás dva... Tvářil ses tak šťastně a spokojeně, že jsem tam těžko mohl vletět a říct ti, že tvý úžasný rande jsem ve skutečnosti jen já, zatracenej Lukáš, kterej není dlouhovlasej, blond, sexy... Au!“
„Dostaneš další, jestli tě ještě jednou uslyšim, jak o sobě takhle mluvíš! Kurva, Lukáši, já přece na blonďáky ani neletím.“
„Ne? Tak na co teda?“
„Na tmavooký brunety?“
„P-Patriku...“
„Ještě jedna věc. Proč ses s ním, sakra, VYSPAL?!“
„Protože když jsem tam na Valentýna stál a zíral na vás, došlo mi, že k tobě cejtím mnohem víc než jen to, že se mi líbíš. A chtěl jsem, abys byl šťastnej. Jenže ty jsi už po pár týdnech nebyl. Viděl jsem to na tobě. Trápil ses s ním. Jen jsem... tě ho chtěl zbavit. Nemohl jsem za tebou jen tak přijít a říct, že ti Vítek lže, že žádnej tvůj ctitel není a nikdy nebyl... Tak jsem šel za ním, vyspal se s ním a řekl, ať ti řekne, že tě podvedl. Uznávám, že teď to zní jako naprosto PŘÍŠERNEJ plán, ale tehdy DÁVAL smysl. No, a Vítek ti řekl, co jsem chtěl. Že ti zahnul.“
„Jenže i s kým to bylo.“
„Jo. A ty ses naštval, Patri. A já ti to chtěl vysvětlit, fakt jsem chtěl, ale ty jsi prostě neposlouchal!“
„Divíš se mi?“
„Ne. Přísahám, že ne.“
„...“
„Patriku...“
„Miluješ mě?“
„Co?“
„Miluješ mě, Lukáši?“
„Jo. Miluju. Čím dál tím víc.“
„Tak proč? Zatraceně... PROČ to všechno?“
„Já... Já...“
„Ty?“
„Have you ever needed someone so bad? Have you ever wanted someone who you just couldn't have? Did you ever try so hard, that your world just fell apart? Have you ever needed someone so bad?“
„And you're the boy I gotta have...“
„Patriku, těší mě, že víš, jak to pokračuje, ale jsem si jistej, že v tom songu je 'girl'.“
„A já jsem si jistej, že ty teda žádná girl rozhodně nejsi.“
„...“
„Ty... Ty zkurvenej IDIOTE.“
„C-co?“
„Víš, proč jsem s Vítkem nikdy nebyl šťastnej? Protože od tý první růže jsem doufal, že ten blbej ctitel jsi ty, ty blbče. Zatraceně, když jsem tam na Valentýna čekal, nejdřív jsem si Vítka ani nevšiml. Protože jsem pořád, POŘÁD vyhlížel tvoje tmavý vlasy. Nebyl jsem s ním nikdy šťastnej jen proto, že jsi to nebyl TY!“
„!!!“
„Víš co, Lukáši? Víš co? Zamiloval jsem se do tebe po dvou zatracenejch TEJDNECH! Jo. Čtrnáct dní s tebou, mým novým nesnesitelným spolubydlícím, a já v tom lítal jako snad ještě nikdy v životě. Pro tvoji informaci, neflirtoval jsem s tebou proto, že jsem kurva. Flirtoval jsem s tebou proto, že tě miluju a naprosto UPŘÍMNĚ jsem tě chtěl dostat. Takže ano, I HAVE ever needed someone so bad. A ano, I HAVE wanted someone who I just couldn't have! Tebe, ty zatracenej SLEPEJ-“
A pak ho Lukáš poprvé políbil.
„...“
„!!!“
„...“
„...“
„Asi budeme muset zlepšit komunikaci, co, Patri?“
„To mi povídej.“
„Jsem příšernej idiot.“
„No, řekněme, že vina byla v tomhle ohledu na obou stranách.“
„Patriku, miluju tě.“
„To už je to zlepšování?“
„Moc tě miluju.“
„Já tebe taky, Lukáši.“
„Mimochodem... Nechal sis doma mobil. Volal ti ten kluk, co si údajně našel jinýho spolubydlícího. Ptal se, jestli si to přece jen nechceš rozmyslet. Že ho docela zklamalo, když jsi řekl, že do toho nejdeš.“
„Ehm...“
„Ne. To je dobrý. Možná jsem idiot, ale věř, že je mi momentálně tak nějak jasný, proč jsi ho odmítl, zrzounku.“
„Luky, víš, že prakticky vždycky, když jsi mi v minulosti řekl 'zrzounku', naskočila mi husí kůže?“
„Vážně, zrzounku?“
„Jsi zlej.“
„Prosím, řekni, že už nejsme nepřátelé.“
„Nepřátelé se většinou nelíbaj a nevyznávaj si lásku, zlato.“
„Patri...“
„Počkej. Jen... ještě jedna otázka. Jak moc pomalu chceš ten vztah brát? Protože já nad představou tvýho nahýho těla masturbuju už přes půl roku, takže... Lukáši, co blbneš?! Polož mě!“
„Tvoje nebo moje ložnice?“
„Víš, jak dlouho jsem čekal na okamžik, kdy tohle řekneš?“
„Takže?“
„Tvoje. Vždycky jedině tvoje, Luky...“