úterý 17. března 2015

Pod stanem

Hřejivá výzva: Úkol č. 39 - Město (libovolný útvar)

No, čím se jen tak obhájit. Víte, ono je to nějak jednodušší, psát na Hřejivou výzvu s postavama, co tak nějak znám, mám je zažitý a vy, čtenáři, je taky máte rádi. Teda snad. Já nevím, možná vám tahle dvojka už leze pořádně na nervy. Ale já upřímně doufám, že ne... =D



„Dobrý ráno, Paťulko.“
„Hmpf.“
„Jak ses vyspal?“
„Grrr...“
„Chápu, asi ne zrovna nejlíp.“
„To jsi uhodl.“
„Paťulínku...“
„Ani se neodvažuj na mě Paťulínkovat. Já s tebou nemluvím. Pokud tě zajímá, jak jsem se vyspal, pokud tě to vážně zajímá, tak mizerně. Jsem celej rozlámanej, bolí mě záda, mám otlačenej bok. A ten komár, co jsi o něm tvrdil, že určitě vyletěl ze stanu ven, NEVYLETĚL. Další otázky?“
„Jo. Takhle s někým nemluvíš?“
„Řeknu ti to jinak, Lukášku. Za tohle mi dlužíš hned několik večeří, až se vrátíme zpátky do civilizace. Jo, a taky pořádnou masáž, protože jinak se moje záda už nikdy nevzpamatujou.“
„Ale ale ale. Jestli ty nejsi moje malá dramatická buzna...“
„Aby ti malá dramatická buzna neukousla hlavu. Nebo něco docela jinýho, co ptořebuješ ještě víc než hlavu. A přestaň se tak idiotsky culit!“
„Neculím se.“
„Ale culíš!“
„No dobře, možná trochu. Ale můžu za to, že jsi tak rozkošnej?“
„Nejsem rozkošnej. Jsem naštvanej a nevyspalej. To je rozdíl.“
„Miluju tě.“
„To není polehčující okolnost.“
„Ty miluješ mě.“
„Ano, i když si nejsem jistej proč vlastně.“
„Ale no tak. Líbí se ti tu.“
„Ne, líbilo se mi tu včera. Když jsme seděli u táboráku a byla zábava. Teď se mi tu nelíbí. Všechno mě bolí a není tu koupelna.“
„Rozmazlenče.“
„Jsem prostě... městskej kluk. Jsem šťastnej na městskejch ulicích. Mezi městskejma lidma. Ve městě, kde maj koupelny a kuchyně a ELEKTRIKU. Tady jsem... Dokonce ani namalovat se nemůžu!“
„To je tragédie. Celej svět uvidí tvoje pihy. Mimochodem, myslím, že díky tomu sluníčku včera ti jich vyskočilo ještě pár.“
„A tobě se to líbí, co?“
„Jo. Zatraceně, jo.“
„Luky, já chci zpátky do města.“
„Ne.“
„Slibuju, že když se vrátíme do města, tak... tak... tak...“
„Poslouchám.“
„Víš, jak těžko se jednomu vymejšlí úplatky, když se na mě takhle koukáš? Tvoje oči mě příšerně rozptylujou.“
„Mhm.“
„Víš, že v tomhle divným světle ve stanu jsou ještě tmavší? Skoro černý.“
„Nepovídej.“
„Miluju tvoje oči.“
„No ne? To jsi mi vážně ještě NIKDY neřekl.“
„Přestaň se na mě koukat.“
„Proč?“
„Chci se vrátit do města!“
„Ne.“
„Prosííím!“
„Slíbil jsi mi tři dny.“
„To jsem ale netušil, že ty tři dny budou srovnatelný s mučením španělskou inkivizicí.“
„Jestli se naštvu, tak doma teprve zažiješ mučení španělskou inkvizicí.“
„Nevyhrožuj, když nejsi ochoten svoje výhrůžky splnit, Lukášku.“
„Myslíš, že nejsem? Počkej doma.“
„Hups.“
„Správně. Hups. A teď-“
„Nech mě hádat, teď mám zvednout svůj hubenej zadek a vylízt ze stanu, protože máš hlad?“
„Ne. Teď pojď sem. Ty tvoje pihy se mnou dělají nehorázný věci.“
„Počkej. Luky, počkej. Stany nejsou právě zvukotěsný, pokud se-“
„Prosím tě, kluci toho už v životě slyšeli. Nebo můžeš zkusit bejt aspoň jednou potichu.“
„Sám víš, že to je marná snaha.“
„Vím. Takže prostě budu muset na omluvu koupit flašku. Myslím, že to přežiju.“
„Ale jak se jim mám potom podívat do-“
„Patriku, včera jsi jim poměrně barvitě líčil okolnosti, za kterejch jsi se mnou zažil svůj nejlepší orgasmus v životě. TY se jim do očí podíváš snadno. A ještě se u toho budeš USMÍVAT.“
„Ehm...“
„Copak? Najednou to stanování není zas taková otrava, co?“

12 komentářů:

  1. Tahle výzva mě začala hlodat, když tak vidím, jak pořád píšeš :D Že bych to zkusila?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Potíž je v tom, že já tolik psala jen proto, že jsem si vzala do hlavy, že tu výzvu dokončím, předtím mě to vůbec nenutilo psát... =D

      Vymazat
  2. Myslím, že je nemožné, aby mi tahle dvojka lezla na nervy. :D Skvělá povídka, jako vždy mi vykouzlila úsměv na tváři. :)

    OdpovědětVymazat
  3. To, aby mi liezli títo dvaja na nervy je NEMOŽNÉ.
    Pretože to bolo úplne skvelé.
    Áno, ja viem, že sa opakujem.
    Ale to je tvoja vina.
    Lebo tak úžasne píšeš, no.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je očividně značně subjektivní názor. =D Ale děkuju... =)

      Vymazat
  4. jsem stejně dramatická jak Patrik co se komáru týče , myslím že ho tam Luky víckrát nedostane

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já komáry většinou ignoruju. Nějak jsem se to naučila... =D

      Vymazat
  5. jsem stejně dramatická jak Patrik co se komáru týče , myslím že ho tam Luky víckrát nedostane

    OdpovědětVymazat
  6. Krasna povidka, dekujeme za ni! Rychle jdeme docitat dalsi:) P a K

    OdpovědětVymazat