No, a prvák je za mnou

Co myslíte, dlouho jsem vás neotravovala s článkem, co by se skládal prakticky jen z gifů. Naposledy, no... Možná tak před měsícem? Ehm, uznávám, to pro mě nezní nejlíp. Pardon. Říkám to rovnou, tohle JE článek plnej těch otravnejch hejblavejch obrázků, takže... Jo, jestli proti nim něco máte, asi bych to tak docela nečetla. A pokud nemáte... No, vy ten článek klidně rozklikněte. Třeba vás aspoň trochu pobaví... =D

Opposites book tag

Ať je taky trochu zábava, ne? Protože poslední dny se můj život skládá převážně z učení a dočítání povinný četby, a částečně taky kvůli tomu neskutečnýmu všudypřítomnýmu vedru, po večerech, kdy bych měla čas na psaní, můj mozek zkrátka a jednoduše nefunguje tak, abych byla schopná sesmolit nějakej článek (a že mám v zásobě pár námětů) nebo povídku, co bych vám sem mohla hodit. Ale protože to nechci zase tak zanedbávat, chci sem dát aspoň jeden knižní projekt, co mě nedávno zaujal. A protože čtení se s psaním neodmyslitelně pojí (jak opakuju pokaždý, když sem něco na tenhle způsob házím), myslím, že to tu nebude zase tak mimo.

Tak co, chcete poznat pár mých knižních protikladů?

Znáš ten pocit, ne?

Ahoj, lidi. Jak je? Aby bylo jasno, tuhle povídku jsem tak nějak psala místo čtení pocinný četby a místo přípravy na zkoušku z český literatury. V překladu, psala jsem ji v době, kdy jsem ji rozhodně psát neměla. Tak doufám, že si toho budete aspoň trošku vážit. =D

Nicméně, nebudu zdržovat s dlouhým úvodem. Zkrátka, je to taková napůl vážná povídka na téma 'Takový ten pocit'. Tak ji omrkněte. A třeba se vám bude líbit... =)

15 – Alice

No, lidi, tak je to tady. Poslední díl poslední epizody v životě Patrika a Lukáše. Což v překladu znamená... konec. Definitivní konec. (Respektive skoro definitivní, nevylučuju, že se v budoucnu vyskytne pár povídek, co budou na tu původní sérii navazovat, ale vždycky to bude jen jednorázová záležitost.)

Každopádně bych tu moc chtěla poděkovat vám všem, co jste tuhle sáhodlouhou povídku na pokračování četli a komentovali ji, vám, co jste v anketě hlasovali o dalších tématech... A samozřejmě vám všem, co jste tyhle dva kluky měli aspoň trochu rádi. =)

Pořád nějak nemůžu uvěřit, že se mi to povedlo dokončit. A samozřejmě, že je mi to tak trochu líto a bude mi to chybět, ale... No, musím přiznat, že z větší části mi prostě jen spadl kámen ze srdce. Už toho totiž bylo docela dost. =D

No, ale asi vás už tradičně nebudu zdržovat. Ať se můžete vrhnout na ten poslední díl a patřičně si ho užít... ;)

Prokrastinace od prokrastinace

Prokrastinace je svině, jak ostatně ví všichni středo/vysokoškoláci. Já během zkouškovýho stihla setřít, párkrát umejt nádobí, pověsit prádlo, co ani nebylo moje, posbírat jiný prádlo, co taky nebylo moje, vyprat a pověsit několik várek prádla, co pro změnu bylo moje, a párkrát se odrovnat při cvičení. Všechny ty body, a zejména poslední, jsou nepochybně velice chvályhodné a rozhodně bych se neměla za jakoukoli z těch činností stydět, jen kdybych je neprovozovala zásadně v době, kdy jsem se měla učit.

14 – Baba

Hups, to je zase čtvrtek? Je čtvrtek, že jo? Ehm, jo, jasně, je čtvrtek. Pardon, jsem prostě nějak... Ehm, jo. Tak nějak doufám, že jsem nebyla jediná, kdo zapomněl na to, co je za den. Aspoň mě zatím nikdo neupozornil, že jsem nehodila kapitolu. =D

Jak víte, o námětu příští, definitivně poslední kapitoly Patrika a Lukáše rozhoduju já. Zvažovala jsem, jestli vám odhalit, co to bude, nebo vám to nechat jako překvapení, ale nakonec jsem se rozhodla, že to teda vykecám. Takže pozor, poslední kapitola ponese název Alice. O čem bude? No, nechte se překvapit.=D

No, a teď už mlčím. Ať si můžete užít předposlední kapitolu... =)

Tak jim prostě řekni...

Ehm, ahoj, lidi. Jak se vám tak dneska vede? Možná rádi uslyšíte, že jsem si udělala pauzu od intenzivní prokrastinace intenzivního učení, abych vám zase jednou sesmolila nějakou povídku, jen aby se neřeklo, že vás zanedbávám. Podotýkám, že minimálně do středy je to asi to jediné, co tu ode mě uvidíte, takže si toho pokuste aspoň trochu vážit. =D

Zkrátka, jedna na holky orientovaná povídka (protože je tu pár lidí, co je mají vážně rádi) na téma 'Země za zrcadlem'. A doufám, že se mi to zase jednou povedlo zpracovat aspoň trochu tak, jak byste to asi nečekali... =)

13 – Majonéza

Mám nebezpečnej pocit, že během zkouškovýho bych měla ty kapitoly radši nastavovat předem. Vážně moc, moc se vám za to omlouvám, ale momentálně se učím lexikologii a prostě mi nějak vypadlo z hlavy, že jsem sem tu kapitolu měla hodit. No dobře, úplně nevypadlo, ale zásadně mě to napadlo, když jsem se zrovna intenzivně učila a neměla čas, takže... Ještě jednou se omlouvám.

Takže organizaci vezmeme rychle. Na příště jste si zvolili téma Baba. Je to definitivně poslední námět, co jste si měli možnost odhlasovat, takže... No, prostě doufám, že jste spokojení. =D Přespříští téma už určuju zase já. Ale ještě vám ho neprozradím, jen chvíli zůstaňte hezky napjatí. =)

A teď si jděte užít Majonézu. Vážně doufám, že se vám bude aspoň trošku líbit...

Když mi bylo...

Tak to dopadá, když rozepíšete povídku s určitým úmyslem a prostě se do toho nějak nemůžete dostat. Tak to celý až na první větu smažete a začnete znova, s úplně a naprosto JINÝM úmyslem. A pak najednou koukáte, jak se vám do toho úmyslu najednou vkradl úplně jinej příběh, respektive pokračování úplně jinýho příběhu... A rozhodnete se to tak nechat, protože ono to vlastně docela sedí. A není to tak, jako by ten příběh měl zatím někomu něco říct, ehm. No dobře, najde se někdo, komu jo, ale... Nebudeme se v tom rýpat, ano? =D

Zkrátka je tu povídka na téma 'Když mi bylo pět'. Tak si ji pěkně užijte... =)

12 – Koláčky

Asi bych měla mít dost dobrou výmluvu, proč je tu tahle kapitola zase až po čtvrtý odpoledne, co? Ehm, jo. Tak jo. Včera jsem slavně udělala zkoušku rovnou na jedničku (očekávám gratulace, lidi!), takže dneska jsem se odměnila tím, že se prostě poflakuju, čtu si zcela nepovinnou četbu a koukám na Sherlocka. (Ano, na Sherlocka, ano, já. Radši bych o tom dál nemluvila.) A prostě mi nějak... vypadlo, že je vlastně čtvrtek. Ehm...

Každopádně, vezmeme to rychle. Na příště jste si, k mému jistému potěšení, odhlasovali téma Majonéza. Tohle bude ještě zábava, chichi. A pokud jde o anketu na přespříští týden, musím vám říct, že je to s nejvyšší pravděpodobností ta úplně poslední, ve které máte šanci hlasovat, jelikož o tématu patnáctky budu patrně rozhodovat já. Tak se do toho pusťte, hm? ;)

A teď už mlčím. Užijte si Koláčky...

Včerejškem nám začalo zkouškové období

Vysokoškoláci to znají, středoškoláci poznají. Zkouškové je taková příjemná doba, kdy se teoreticky vzato máte intenzivně učit, ale prakticky vzato děláte všechno, jen ne to. Třeba tvoříte seznamy knížek, po kterých se v knihovně podívat, až to skoro dvouměsíční peklo skončí. Rozhodně ovšem neděláte nic, co by se dalo označit za produktivní činnost. Tím myslím třeba psaní článků na blog. To totiž vyžaduje až moc psychické aktivity, a tu vynakládat rozhodně nehodláte.

Říkáte si, co tu v tom případě teda dělá tenhle článek? No, to je jednoduché. Je to totiž zase jeden z těch, co nemají vůbec nic společného s tvůrčím psaním ani ničím podobným, z těch, co je nedá zrovna moc práce napsat. Upřímně doufám, že máte rádi gify...

Přesně tvůj styl

Na AO3 (archiveofourown, ano, to je to místo, kde tak ráda trávím čas čtením FrostIron fanfiction se svým nejmenovaným oblíbeným pairingem) se povídky jako takhle občas uvádějí, případně uzavírají slovy 'I'm sorry, my hand slipped'. Jo, trochu dost mi ujela ruka, abych pravdu řekla. A vážně mě to dost mrzí, ale... No, dneska mám zkrátka hodně melancholickou náladu, tohle mi nějak vlezlo do hlavy a ven to bylo ochotný vylízt jen v případě, že se to přemístí do počítače, takže...

No, zkrátka, tady je povídka na téma 'Styl', kterou asi nechcete číst, pokud si chcete uchovat dobrou náladu.

Neříkejte, že jsem vás nevarovala...

11 – Vodopád

Jo, já vím, je čtvrtek. A ano, tahle kapitola tady nejspíš měla být už dávno. Pardon, zkrátka to nějak nevyšlo. Od rána tak nějak řeším školu, zkoušky, povinnou četbu, tohle, tamto... Holt tu pro vás mám kapitolu až teď. I když, mezi náma, kolik z vás má dneska beztak sobotu?

Na příště jste si odhlasovali téma Koláčky. Vyhrály jen těsně před Majonézou. A protože to bylo tak těsně (a protože mně bylo téma Majonéza osobně sympatičtější), rozhodla jsem se ji zařadit i do téhle ankety. Tak hlasujte, hlasujte.

Ale nejdřív si konečně jděte přečíst, co jsem vymyslela na Vodopád...

Jak jsem se prozradil

Co byste řekli na to, kdybych vám sem hodila svoji závěrečnou práci na seminář tvůrčího psaní, kterej je dneškem, díkybohu, definitivně za mnou? A co kdybych vám řekla, že ta práce je povídka, která vychází z Radka a tak trochu blíž nám poodhaluje jednu takovou událost, která je v knížečce jen letmo zmíněná? Ano, jestli jste to četli, asi už matně tušíte, která že to bude. A jestli jste to nečetli, no, tak tohle prostě berte jako takovou malou samostatnou povídku.

No, malou. Ona je vlastně docela dlouhá, Ve wordu má přes čtyři stránky. Doufám, že si na to nikdo nehodlá stěžovat. Ne? Já to tak nějak tušila... =D

Knižní zpověď - Knižní NEJ

 Projekt od Fanta Light

Poslední dobou zjišťuju, že knižní blogeři na mě mají skoro až neblahý vliv. Rozumějte, vždycky jsem ráda četla (jak bych taky mohla začít psát, kdyby ne?), ale poslední dobou tu lásku zase začínám pociťovat tak nějak... víc. Jak si tak ty knižní blogy pročítám, koukám na přírůstky do knihovniček a projekty a podobně... No, vážně to ve mně vyvolává chuť se pěkně uvelebit, vzít si knížku a ignorovat okolní svět. Což teda dělám, ale ne s knížkama, se kterejma to dělat chci. Momentálně totiž ležím výhradně v povinný četbě, zatímco z knihovny na mě pomrkává celá hromada nepřečtenejch knížek.

Ale dost okecávání. Chtěla jsem jen říct, že někdy o víkendu mě zaujala knižní zpověď (o který teda vím už nějakou dobu, ale nijak extra hluboko jsem se jí nezabývala), konkrétně její třetí díl týkající se knižních NEJ. A protože vás nejspíš už docela nudí články pořád o tom samým, rozhodla jsem se, že tenhle díl vyplím a zveřejním tady. To jen kdyby se o mně náhodou někdo toužil dozvědět něco, co ještě neví... =D