úterý 15. října 2013

Takže vy chcete psát?

Výborně. Asi vás nepotěší sdělení, že nejste ani zdaleka sami, kdo tuhle touhu má. Vlastně mám skoro pocit, jako by lidí, co píšou, bylo pomalu víc než těch, co čtou. A většina z nich chce úplně totéž, co chcete vy. Napsat něco, co bude mít úspěch, prosadit se, vydělat nějakou tu kačku. Jen málo z nás je skromných a stačí jim pár komentářů na blogu. Zkrátka chceme víc. Neříkejte, že vy ne.


Jen buďte upřímní, co je vaším největším snem? Napsat knížku? Výborně. Tamhle je dlouhá fronta lidí, co sní o tomtéž. A vedle ní fronta o dost kratší, tentokrát tvořená lidmi, co pochopili, že aby se jim podařilo napsat knížku, musí udělat přesně jednu věc.

PSÁT.

Víte, narážím na to na blozích docela často. Na větičky jako 'chtěla bych být úspěšná', 'chtěla bych napsat knížku', 'chtěla bych být slavná spisovatelka'. I teď ve škole narážím na lidi, co říkají, že by chtěli psát, že je psaní baví... Ale nakonec z nich vypadne, že reálně vlastně moc (někdy vůbec) nepíšou, ať už je to proto, že nemají odvahu, proto, že o sobě pochybují, nebo prostě jenom proto, že jsou tak nějak kapku línější. Důvody jsou vlastně vcelku podružné, výsledek je vždycky stejný.

Zůstává jen u řečí o psaní.

Jasně, někdy ti lidi sesmolí pár vět, pár řádků, pár stránek. Nějakou tu povídku, aby se neřeklo. Ale víte co? Tohle nestačí.

Jestli se vážně chcete psaní věnovat, jestli chcete vyplodit něco, co bude stát za to, musíte prostě psát. Psát hodně, psát často, psát, dokud vám z toho nezačne přeskakovat. Musíte psát, i když se vám zrovna dvakrát nechce.

Proč? Protože se potřebujete vypsat. Potřebujete zkušenost, tu věc, kterou můžete získat jen otravným a ustavičným tréninkem. (Ale buďte rádi, že jste si za svůj koníček vybrali psaní, jelikož psát povídky je nepochybně pořád mnohem míň otravné a nezáživné, než učit se akordy na kytaře.) Musíte vycvičit svoji Múzu, trénovat slovní zásobu a stylistiku.

Ano, je mi jasné, že část z vás teď ohrnuje nos a netváří se zrovna vlídně. Chápu to, máte vlastní hlavu, a ve vaší hlavě praxe potřebná není. Znám to, byla jsem úplně stejná. Ale víte, co vám řeknu? Když se teď kouknu na svoje pár let staré texty, přemýšlím, jestli skrz okno dřív poletí můj počítač, nebo já osobně. Není to sice vyloženě mizérie, ale ani žádná velká sláva. A teď bych to rozhodně napsala úplně jinak a líp. Taky k tomuhle stavu jednou dojdete.

Aby bylo jasno, nikdo vám neřekne, jak dlouho vám bude trvat, než se vypíšete. Při psaní totiž nejde ani tak o čas nad ním strávený, jako spíš o to, kolik reálně napíšete. Nejde o měsíce a roky, ale o tisíce (tedy, spíše miliony) vypocených znaků. Můžete jich dosáhnout za dva roky, ale stejně tak za deset. Záleží jen na vás. Ale jedno vám řeknu, nedosáhnete jich nikdy, když se budete flákat a o psaní jen mluvit.

Vážně, začněte psát. Nečekejte na to, až ze sebe budete mít lepší pocit, nečekejte na osudový polibek Múzy a geniální nápad. Taky byste mohli čekat věčně. Smiřte se s tím, že věci kolem vás nikdy nebudou perfektní a přesně tak, jak si je představujete. Můžete se pořád vymlouvat na to, že vás bolí hlava, jste moc unavení... Jen do toho, je to váš život a vaše psaní. Ale vězte, že rozdíl mezi těmi, co něco dokázat chtěli, a těmi, co to vážně dokázali, je v tom, že ti druzí se snažili a bojovali i ve chvílích, kdy se vážně upřímně chtěli vzdát. Vysloužili si svoje místo v kratší frontě.

Chcete něco dokázat? Chcete zvítězit? Chcete psát? Napsat knížku?

Bezva.

Tak si přineste kafe nebo čaj, pohodlně se usaďte před počítač, otevřete editor, protáhněte si prsty, vypněte zvuk příchozí zprávy na facebooku...

A začněte psát.

Teď. HNED.

10 komentářů:

  1. Miluju tvoje motivační články, fakt :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že ti aspoň trochu pomáhají. =D

      Vymazat
  2. Přesně tak! Arvari, máš naprostou pravdu. Lidí, co chtějí být slavní a nebo napsat knihu je bambilion a při tvém článku jsem si vzpomněla na své spolužačky, které si vzaly do hlavy, že napíšou knížku. Jenže... v životě předtím nikdy nic nenapsaly a dokonce ani nevěděly o čem budou psát. Prostě najednou psaly. Jasně, že to nevyšlo.
    Přiznávám, že jsem byla kdysi taky krapítko naivní, že napíšu knihu, všichni po ní skočí a že budu slávná! Haha, ale myslím, že jsem vždycky věděla, že je za tím kus práce a člověk musí stále psát. Je to jako se vším, co chceme dělat pořádně. :))
    Snažím se stále se vypisovat a třeba jednou nějakou knížku vážně vydám, i když jsem teď lehce změnila své životní priority. Každopádně, trošku mě mrzí, že teď už nepíši tolik jako předtím. No snad se to ke mě zase vrátí. :)) Mám ráda psaní. :)
    Super článek pro ty, kteří na to ještě nepřišli.
    PS: Geniálně motivující článek, jehož pasáže by šli převzít i na jiné věci, nejenom na psaní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však se ti psaní vrátí, neboj. Někdy prostě člověk nemá čas a tu správnou inspiraci. Ale ono to přijde, bez obav... =) A jinak, jo, taky jsem si kdysi malovala, že napsat něco bude snadný, ale není. To vypisování se trvá věčnost, je to děsná práce... S odstupem mi teda samotný napsání knížky nepřijde jako tak strašná práce, ale vím, že tehdy to strašný bylo. =D A teď teda psaní taky je. =D A děsím se toho, jak ji budu nabízet. A ono ani to není konec práce, a slávy se člověk jen těžko dočká... =D

      Vymazat
  3. Leckdy narazím na výtvor člověka, který měl evidentně moc dobrý nápad, ale"řemeslné" zpracování je tak příšerné, že se nedokážu donutit dílko dočíst. Neohrabaná větná stavba, stylistické nesmysly, jako bonus hrubky.
    Všechno se dá naučit, hra na klavír i správné psaní. Dar od Boha mají jen vyvolení a těch není mnoho.

    Moc dobrý článek:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu. =) Upřímně, přijde mi lepší, když má někdo super nápad, ale zpracování pokulhává, jelikož technická stránka psaní se většinou dá naučit (nebo ji pomůže vylepšit dobrej editor). Když někdo píše technicky dobře, ale obsahově to stojí za starou belu, moc se s tím nenadělá...

      Vymazat
  4. Super článek, opravdu. Já teda nepíši, jelikož bych asi nic nevymyslela. Vždyť i školní slohové práce mi moc nešly. Můj problém byl vždycky v tom, že jsem vše obsáhla do jednoho krátkého odstavce a potom nevěděla jak zaplnit ostatní řádky. :-) Tohle je opravdu motivace pro ty, kteří chtějí svým psaním udělat díru do světa. Já jsem spíše velký čtenář. Hrozně ráda čtu. Ale jsem i trochu na knihy vybíravá, mám ráda děje, které mají spád a napětí.
    Ovšem miluji lidi, kteří třeba i ten talent na psaní mají, ale neznalost českého jazyka to kazí. Znala jsem osobu, která když psala, nasekala tam tak fádní a nesmyslné hrubky, které by nenapadly ani největšího blbce :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, mně slohovky taky nešly a nikdy jsem nic nevymyslela. Psaní mě baví až teď, když ho provozuju sama... =D Ale ono není nic špatnýho na tom, když někdo jen čte, že ano. =)
      Pokud jde o hrubky, už jsem to komentovala vejš. Hrubky se dají vychytat, absence talentu a fádní nápady moc ne... ;)

      Vymazat
  5. Tak, třeba mi to tentokrát komentář nesežere... :D
    Hele, jo. Máš úplnou pravdu. Když mě často mnohem víc baví chodit okolo psaní, povídat si o něm, číst si podobný články o psaní, nebo nějaký plodit... střihnout si tak maximálně kraťas na blog, nějakou reportáž, srandičku...Jenže nakonec mi to začne připadat, jako sledovat Pohlreicha a pořady o vaření a číst si kuchařku, místo abych se do něčeho v kuchyni pustila, a s výsledkem je to pak stejný. Bavím se, ale nepochutnám si. A jsem čím dál tím hladovější. Takže přestávám plkat, jdu přilepit dítě do postýlky a pustit se do práce. :)

    Tak, třeba mi to tentokrát komentář nesežere... :D
    Hele, jo. Máš úplnou pravdu. Když mě často mnohem víc baví chodit okolo psaní, povídat si o něm, číst si podobný články o psaní, nebo nějaký plodit... střihnout si tak maximálně kraťas na blog, nějakou reportáž, srandičku...Jenže nakonec mi to začne připadat, jako sledovat Pohlreicha a pořady o vaření a číst si kuchařku, místo abych se do něčeho v kuchyni pustila, a s výsledkem je to pak stejný. Bavím se, ale nepochutnám si. A jsem čím dál tím hladovější. Takže přestávám plkat, jdu přilepit dítě do postýlky a pustit se do práce. :)

    Tak, třeba mi to tentokrát komentář nesežere... :D
    Hele, jo. Máš úplnou pravdu. Když mě často mnohem víc baví chodit okolo psaní, povídat si o něm, číst si podobný články o psaní, nebo nějaký plodit... střihnout si tak maximálně kraťas na blog, nějakou reportáž, srandičku...Jenže nakonec mi to začne připadat, jako sledovat Pohlreicha a pořady o vaření a číst si kuchařku, místo abych se do něčeho v kuchyni pustila, a s výsledkem je to pak stejný. Bavím se, ale nepochutnám si. A jsem čím dál tím hladovější. Takže přestávám plkat, jdu přilepit dítě do postýlky a pustit se do práce. :)

    Viviana Stellata

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobře, třikrát jsem ho ale fakt kopírovat nechtěla, pardon... O.o

      Vymazat