7 – Stávka

Dnešní kapitolu dostanete docela brzo. Není to proto, že bych na vás chtěla být kdovíjak hodná (no dobře, chci, ale není to hlavní důvod), ale prostě tím, že v jedenáct mám sedět u zubařky, bude to u ní minimálně na hodinu, a já prostě vím, že až se vrátím domů, rozhodně se mi nebude chtít hned něco házet, takže by kapitola byla nejspíš až hodně pozdě. Takže, no... Máte ji tu teď.

Pokud jde o kapitolu příští, zvolili jste si téma Krabice. Nemůžu uvěřit, že jste to vážně udělali. Trčelo tu tak dlouho, prošlo si spoustou anket... Ale nakonec jste ho vybrali. Wow. Pokud jde o anketu na přespříští téma, máme tu zase pár těch, co už jste viděli, ale nikdy neodhlasovali. Tak schválně, čím mě překvapíte tentokrát.

A teď už mlčím. Jděte si užít Stávku. Jo, a pokud je zrovna mezi jedenáctou a polednem, když tohle čtete... Myslete na mě, ano? Díky moc...

„Patri, jsem doma!“
„Máš hodinu zpoždění.“
„Ehm... Pokud si vzpomínám, řekl jsem, že přijdu NEJDŘÍV ve čtyři, ne ve čtyři.“
„To je jedno. Jak jsi dopadl?“
„Co myslíš, Paťulko?“
„Udělal jsi to?“
„Musíš se ptát?“
„Takže jsi to udělal. Budeš trenér?!“
„No, už to tak vypadá, lásko.“
„Sláva! Luky, já to věděl! Věděl jsem, že jsi můj úžasnej a geniální hezounek!“
„Jo? Ještě ráno jsi mi vyhrožoval, že jestli to neudělám, tak vyhlásíš postelovou stávku. To neznělo, že mi věříš, lásko.“
„Ale prosím tě. NIKDY bych ti nesliboval postelovou stávku, kdybych myslel, že ji fakt budu muset vyhlásit. Nevydržel bych to.“
„Hm, jo, Patri, já vím. Když si vezmu, jak jsi vyšiloval, když jsme teď spolu nespali tři dny, protože jsem se učil...“
„Hele, smaž si z obličeje ten svůj samolibej výraz, ano, lásko?“
„Proč, Paťulínku?“
„Protože... Sakra, jsi sexy, když se tak tváříš.“
„Já vím, zrzounku.“
„Asi tu stávku přece jen vyhlásím, abys věděl.“
„Mám to chápat tak, že se mnou dneska neoslavíš to, že od pondělka nastupuju do práce?“
„CO? A to se stalo jak?!“
„No jak asi. Když jsem tu zkoušku udělal, zavolal jsem majiteli fitka.“
„To jako dřív než mně? Tohle bude hodně dlouhá stávka.“
„Jo, zrzounku, dřív než tobě. Ale jen proto, abych ti mohl říct, že už oficiálně mám práci. A jen díky tobě.“
„Ale no tak. Já za tebe tu zkoušku nedělal.“
„Ne, tebe to jen celý napadlo a ten kurz jsi mi zaplatil. Patri...“
„Schováš si ten samolibej výraz?“
„Můžu ti místo něj nabídnout vděčnej výraz, jestli chceš.“
„Už jsme si snad vyjasnili, že mi vděčnej bejt nemáš, Luky, ne?“
„Jo, já vím, ale stejně...“
„Mlč. Takže v pondělí, ano?“
„Jo, v pondělí v devět ráno. V osm, pokud bych si snad ještě před prací chtěl sám zatrénovat.“
„Půjdeš tam na osmou, co?“
„Hm, ano, Paťulko.“
„A další dny...“
„Zatím taky brzo. Až budu mít víc klientů, můžu si všechno plánovat sám a chodit pozdějc.“
„Ale... Ale to znamená...“
„Co, Patri?“
„To znamená, že žhavej ranní sex si budeme moct vychutnávat jen o víkendech?!“
„A sakra.“
„A že se tady budu celý dny... Kdy se budeš vracet?“
„No, přijde na to. V pět, v šest...“
„Budu se tu nudit každej den třeba až do šesti?!“
„Lásko, když jsem dřív chodil do práce, bylo to stejný.“
„Lásko, když jsi dřív chodil do práce, ještě jsi mi neříkal lásko. Co tu mám bez tebe dělat? Budu se hrozně nudit. A budu nadrženej.“
„Budeš překládat. PRACOVAT. Nestěžoval sis včera, že se k tomu vůbec nemůžeš dostat a těšíš se na to, až konečně zase budu přes většinu dní pryč?“
„A-ale...“
„Pokud jde o tu nadrženost... Ještě pořád máme tvůj oblíbenej kanál s gay pornem.“
„Jenže ten bez tebe není tak zábavnej!“
„Hm, v tom případě můžeš zaskočit za naším sousedem.“
„Myslíš tím, co se v momentě, kdy mě vidí, otáčí a bere schody po třech, jen aby ode mě byl co nejdřív co nejdál? Tím sousedem, kterýmu jsi tak hezky promluvil do duše a něžně mu vysvětlil, že se nemá odvážit na tvýho Paťulku třeba jen pomyslet?“
„To bude on.“
„Nemyslím, že bych u něj měl šanci na úspěch, i kdybych snad chtěl. Moc se bojí tvýho černýho pásu v karate.“
„Nemusí. Většinu z karate jsem dávno zapomněl.“
„To víš ty. A co on?“
„Teď máš ten samolibej výraz na obličeji ty, zrzounku.“
„Já vím.“
„Proč ho tam máš?“
„Já ho tam nemám. Bohužel. Kdybych měl, tvářím se jinak než samolibě.“
„Pitomečku.“
„Jsem prostě jen rád, že mě můj drahoušek miluje tak, že si mě je ochotnej bránit, nic víc. Luky...“
„Já myslel, že jsi vyhlásil stávku.“
„Proč bych to dělal?“
„Protože o tý úspěšný zkoušce se jako první dozvěděl můj budoucí šéf.“
„To je mizernej důvod pro stávku, co?“
„To mi povídej, Paťulko.“
„Ale měl jsi dobrej důvod mu to říct dřív. Výbornej důvod.“
„Patriku, myslím, že tvoje ruka NĚJAK zabloudila pod moje tričko.“
„To se ti jen něco zdá.“
„Zrzounku...“
„Jsem na tebe hrdej, Luky, víš? Moc hrdej. Že ses tý příležitosti, co jsem ti dal, tak chytil a dotáhl jsi to do konce.“
„Proč jen mám pocit, že ty teď chceš dotáhnout do konce něco jinýho? Tvoje ruka...“
„Tři dny, hezounku. Tři dny jen na orálním sexu, protože je to rychlejší. Nechápu, jak ses mohl na to učení vůbec soustředit!“
„Popravdě řečeno, chvílema velice těžko.“
„Bezva. Já myslel, že jsem jedinej nadrženej cvok, co není schopnej udržet pozornost při překládání. Luky...“
„Hele, a co když teď chci vyhlásit stávku já, co? Za to, že když jsem přišel se samejma skvělejma zprávama, ty ses soustředil jen na to, že tu budeš sám a nadr... NECH TEN POKLOPEC, PATRIKU!“
„Nevyhlásíš stávku, Luky. Já vím, že ne.“
„Jo? Co tě k tomuhle... Ach!“
„Mhm...“
„P-Paťulko...“
„Vyhlásíš stávku?“
„N-ne. Jestli vrátíš tu svoji talentovanou pusinku tam, kde před chvílí byla...“
„To ale neudělám.“
„Co? Jak to myslíš, že neuděláš? Ale já si přece zasloužím odměnu za to, že jsem-“
„Neboj, odměnu dostaneš. Jen trochu jinou.“
„Hm... Půjdeme do ložnice, zrzounku?“
„Chytrej Lukášek. Moc chytrej Lukášek...“