Tak co, těšili jste se na tenhle čtvrtek tak, jako se od něj od pondělka těším já? Ne, jistě, že ne. Vy totiž nevíte, co jsem na vás v téhle kapitole nachystala. I mě to v pondělí docela překvapilo. A nepokrytě přiznávám, že se mi to líbí. Dnešní kapitola je totiž první, která se aspoň částečně neodehrává u kluků v bytě. Zatím se v něm vždycky hezky schovávali, ale dneska vyrazí ven. Máte radost?
Na příště jste si těsným rozdílem zvolili téma Kokos. A víte co? Hned dneska ráno mě napadlo přímo boží zpracování, co vás nepochybně potěší. *vložte ďábelský smích* Jako obvykle můžete v anketě vyjádřit svůj názor na námět pro přespříští kapitolu. Sice myslím, že tu máme docela jasného favorita, ale... No, třeba mě překvapíte.
Ale teď už si pěkně můžete jít uźít kluky a jejich výlet mimo domov... =)
„Patri, můžeme už jít? Mám neskutečnej hlad!“
„Já na tom pracuju, lásko.“
„Jo, to už víc jak půl hodiny.“
„Chceš, abych byl hezkej, nebo ne?“
„Ale ty přece jsi krásnej, ať už máš na sobě cokoliv a jsi učesanej jakkoliv!“
„To je sice sladký, ale-“
„A víš, kdy jsi nejhezčí, Patri? Když na sobě nemáš nic a jsi rozcuchanej.“
„Jo, co jinýho bych taky od tebe měl čekat, co? Dobytku.“
„Jsem dobytek jen proto, že prostě MILUJU to, jak vypadáš po sexu? Nebo mi chceš říct, že já se ti po sexu nelíbím?“
„Zbožňuju tě po sexu. Když jsi celej zpocenej a rudej a vlasy se ti lepí na čelo...“
„Tak vidíš. Patri...“
„Co?“
„Vylezeš už z tý koupelny?“
„Ne. Líčím se.“
„To snad nemyslíš vážně!“
„Klid, jen tužka na oči a trocha stínů. Hnědá tužka a rezavý stíny, neboj. Přesně tak, jak to máš rád. Podtrhne to moje oči a moji-“
„Zrzavost. Kurva, kotě...“
„Ani na to NEMYSLI. Ta večeře nepadne jen proto, že jsi dostal chuť na mě skočit!“
„Jak víš, že jsem dostal chuť na tebe skočit?“
„Znám tě, Lukáši. Když začneš říkat 'kurva, kotě', chceš sex.“
„A ty se mi divíš?“
„Ano. Protože ještě před chvílí jsi tvrdil, že máš nesnesitelnej hlad.“
„Říkal jsem neskutečnej. To je ještě za hranicí nesnesitelnýho.“
„Tak proč chceš šukat? Tím ti ještě víc vyhládne.“
„Ale aspoň se ZABAVÍM!“
„No jo, prosím tě, vždyť já jsem hned hotovej...“
„Jo? Toho jsem si nějak nevšiml.“
„Luky!“
„Promiň, žádný dvojsmyslný poznámky.“
„Hodnej kluk. Dej mi tak pět minut.“
„Když jsi buzna, znamená to ŽENSKEJCH pět minut?“
„Myslíš... Dvě hodiny, jako je to u mojí mámy? Ne, u mě to fakt bude pět minut.“
„Fajn. Protože já skoro cejtím, jak mi kvůli nedostatku živin mizej svaly.“
„Co? To jako můžou?“
„Můžou a dělají. Dneska jsem ještě neměl dostatek bílkovin, takže je možný, že mi brzo... To už je pět minut?“
„Ne, není, ale to je jedno. Odcházíme.“
„Nedodělal sis vlasy.“
„To je mi ukradený. Tvoje svaly mají přednost před mejma vlasama.“
„Ty máš fakt rád moje tělíčko, co?“
„Ach, ano, Lukášku, to rozhodně ano. Je den ode dne hezčí.“
„Hm, koťátko...“
„Proč jen mám dojem, že bych se k obouvání neměl ohejbat?“
„Nechceš mi dát pusu?“
„Vydrž. Jen si vezmu ty boty. A sáčko.“
„Jak můžeš vidět, JÁ jsem už dávno oblečenej.“
„A není ti v tý kožený bundě vedro, když tu v ní čekáš?“
„Nečekal jsem, že ti to bude trvat tak dlouho.“
„Nestěžuj si. Chci prostě jen bejt krásnej pro tebe. Tak, šálku... pusu... A můžeme jít. Máš klíče?“
„V kapse.“
„Super. Tak... A kam že to na tu večeři jdeme?“
„To jsme ještě nedořešili, vzpomínáš? Odběhl jsi do koupelny.“
„Aha. Hm. Kruci. A k čemu jsme do tý doby došli?“
„Stihnul jsi zavrhnout suši a indickou restauraci.“
„Proč jsem zavrhnul indickou restauraci?“
„No, myslím, že jsi zmiňoval jistý plány na noc, který by ostrý kari mohlo překazit.“
„Ach. Ovšem. Jaký jsou jiný možnosti?“
„Nevím. Čínská restaurace?“
„Hm...“
„Co? Co se ti na tom nelíbí?“
„Já nevím. Nebylo by něco lepšího?“
„Můžeme jít do LEPŠÍ čínský restaurace, ne jen do rychlýho občerstvení.“
„Jo, to je mi jasný, ale stejně...“
„Tak kam by můj Paťulínek rád šel?“
„To kdyby Paťulínek věděl.“
„Paťulínek by si to měl hodně rychle rozmyslet.“
„Kam by chtěl Lukášek?“
„Já nevím. Bral bych tu čínskou restauraci. Nebo nějakou obyčejnou?“
„Znáš nějakou fakt dobrou čínskou?“
„Jo. Kousek odtud. Chodíval jsem tam docela často, než ses nastěhoval a začal vyvářet.“
„Hm...“
„Ale jestli chceš jít do obyčejný restaurace, jen řekni. Mně to nevadí.“
„Ne. To je dobrý, zlato. Vlastně mám čínu docela rád. Tak kam?“
„Vlevo.“
„Hm, dob... Hele. Copak to děláš?“
„Beru svýho přítele za ruku?“
„To vidím. Odkdy se na ulici rád vodíš za ručičku, hezounku?“
„Já? Vždycky. Přece tě miluju, znáš to.“
„Hm, takže to nemá nic společnýho s naším sousedem, co jde támhle proti nám?“
„Rozhodně ne.“
„Ach, Luky, ty jsi taková žárlivá buzna, že to hezký není.“
„Taky bys byl, kdyby sis musel bránit něco takhle krásnýho. A pojď blíž.“
„No vida, držení kolem pasu. To na tebe sedí mnohem víc, Luky.“
„Pitomečku. Ještě chvíli provokuj, a opřu si tě tamhle o tu zeď.“
„A to mě jako má demotivovat, ano?“
„No, když se nad tím tak zamyslím...“
„Správně. Ani omylem. Spíš mám chuť provokovat mnohem, mnohem víc.“
„Prosím, ne. Já mám fakt hlad. A moje svaly!“
„Já bych ti je pak pomohl zase posílit, hezounku... Zejména některý z nich.“
„A kdo z nás je tu dobytek, hm?“
„Hm... Přiznávám, jsem vinen.“
„Ne, že bych tě kdy považoval za nevinnýho.“
„Mimochodem, víš, že náš sexy soused nás už minul, viď? Už si mě nemusíš bránit.“
„Jo, já vím. Ale líbí se mi takhle tě držet, takže jestli dovolíš, ještě u toho zůstanu. A kdybych náhodou hlady omdlel, aspoň se budu mít o koho opřít.“
„Romantiku. Je ta restaurace daleko?“
„Ne, asi deset minut.“
„A donesou nám jídlo rychle?“
„Docela jo.“
„Rychlejc než v tý pizzerii, co je od nás jen asi dvacet metrů?“
„Hm...“
„Víš, Luky, já vím, že pizza není zrovna nejlepší zdroj bílkovin, ale jestli mě chceš takhle držet za zadek i cestou domů, byl bych radši, kdybysme tu cestu měli co možná NEJKRATŠÍ. Protože jinak fakt skončím opřenej o zeď.“
„Čert vem bílkoviny. Zapluj dovnitř.“
„Mimochodem, Luky, víš, že jsi JEDINEJ chlap, co mi kdy držel dveře, když jsme někam šli? Jsi rozkošnej.“
„Patri, jestli se budeš takhle usmívat, i ta cesta z pizzerie bude moc dlouhá.“
„Tak asi holt budeme muset jít trochu rychlejc.“
„A proč jsme se vlastně nenajedli doma?“
„Protože v tom pořadu pro ženský v domácnosti, co dávají v televizi, mluvili o tom, že páry by si občas měly někam vyrazit.“
„Minimálně jednou do tejdne jsme v gay baru!“
„To se nepočítá. Oni mysleli do kina nebo do restaurace. Nebo na koncert. A ne na koncert, na kterej bys rád šel ty!“
„Žádnej rock a metal? Ts ts ts. Ženský v domácnosti jsou hrozně nudný.“
„!!!“
„A jejda.“
„Víš, možná jsme přece jen mohli jít do nějaký vzdálenější restaurace. Nebo jet. Na druhej konec Prahy. Nebo třeba do Brna.“
„Doufám, že než ta večeře skončí, změníš názor.“
„Přesvědč mě, že mám.“
„A nemůžeme si nejdřív aspoň objednat, zrzounku?“
„Mimochodem, víš, že náš sexy soused nás už minul, viď? Už si mě nemusíš bránit.“
„Jo, já vím. Ale líbí se mi takhle tě držet, takže jestli dovolíš, ještě u toho zůstanu. A kdybych náhodou hlady omdlel, aspoň se budu mít o koho opřít.“
„Romantiku. Je ta restaurace daleko?“
„Ne, asi deset minut.“
„A donesou nám jídlo rychle?“
„Docela jo.“
„Rychlejc než v tý pizzerii, co je od nás jen asi dvacet metrů?“
„Hm...“
„Víš, Luky, já vím, že pizza není zrovna nejlepší zdroj bílkovin, ale jestli mě chceš takhle držet za zadek i cestou domů, byl bych radši, kdybysme tu cestu měli co možná NEJKRATŠÍ. Protože jinak fakt skončím opřenej o zeď.“
„Čert vem bílkoviny. Zapluj dovnitř.“
„Mimochodem, Luky, víš, že jsi JEDINEJ chlap, co mi kdy držel dveře, když jsme někam šli? Jsi rozkošnej.“
„Patri, jestli se budeš takhle usmívat, i ta cesta z pizzerie bude moc dlouhá.“
„Tak asi holt budeme muset jít trochu rychlejc.“
„A proč jsme se vlastně nenajedli doma?“
„Protože v tom pořadu pro ženský v domácnosti, co dávají v televizi, mluvili o tom, že páry by si občas měly někam vyrazit.“
„Minimálně jednou do tejdne jsme v gay baru!“
„To se nepočítá. Oni mysleli do kina nebo do restaurace. Nebo na koncert. A ne na koncert, na kterej bys rád šel ty!“
„Žádnej rock a metal? Ts ts ts. Ženský v domácnosti jsou hrozně nudný.“
„!!!“
„A jejda.“
„Víš, možná jsme přece jen mohli jít do nějaký vzdálenější restaurace. Nebo jet. Na druhej konec Prahy. Nebo třeba do Brna.“
„Doufám, že než ta večeře skončí, změníš názor.“
„Přesvědč mě, že mám.“
„A nemůžeme si nejdřív aspoň objednat, zrzounku?“
Skvělý roztomilý díl... :D Je krásný, jak je Luky žárlivej... Jsem zvědavá, co jsi vymyslela na příště. :)
OdpovědětVymazatJen buď. Ten díl je už napsanej, a rozhodně vůbec není špatnej, muhahaha... =D
VymazatTo je strašne krásne :D V poslednej dobe sa stále teším na štvrtok a vtedy si poviem, jééé, už je štvrtok? Bude nový Patrik a Lukáš! :D
OdpovědětVymazatJsem ráda, že to takhle někdo má. že si někdo kluky tak oblíbil... =D
VymazatKatka zamilovala jsem se do věty , něco tak krásného si musím chránit jsem prostě romantik a tohle je přímo úžasné
OdpovědětVymazatNo jo, Luky svýho Paťulku prostě miluje... =D
VymazatTeda Luky je tak roztomilej, když žárlí :D
OdpovědětVymazatSamozřejmě, ještě aby nebyl. =D
VymazatLUkášovi sluší žárlivost:D
OdpovědětVymazatNo jo, brání si svoje území... =D
VymazatJe to výborný, ale nezlob se na mě, ten font je úplně debilní, hrozně blbě se to čte.
OdpovědětVymazatDíky za názor. ;) Upřímně, je to asi poprvé, co mi tohle někdo řekl, já osobně s tím fontem potíže nemám. =D Můžu se zeptat, v jakým smyslu se to blbě čte?
VymazatJů, to je tak slaďoučký :)
OdpovědětVymazatA s tím fontem souhlasím. Občas mi tu naskočí takový psací, a to se moc číst nedá
OdpovědětVymazatRadunkaH2112
To je sladké až z toho bolí zuby. :D
OdpovědětVymazat