9 – Plavání

Hups, to už je zase čtvrtek? Ehm... S tím jsem tak trochu nepočítala. Myslím s tím, že přijde tak rychle. Ale nebojte, kapitolu tu pro vás mám. To bych vám nemohla udělat, abych ji vynechala. Jen jsem se až před chvílí vzpamatovala, že bych vám ji jakože mohla taky hodit. Ale to nic, není tak pozdě, no ne?

Na příště jste si, tak trochu dle očekávání, odhlasovali téma Pedofil. Ehm... No, nebudu tvrdit, že mám už jasnej plán, ale něco se rýsuje. Muhahaha... Samozřejmě, že můžete hlasovat i o téma přespříští. Tentokrát není výběr nic moc, ale jsem si jistá, že vy mě nějak překvapíte... =D

A teď už mlčím. A přeju příjemný počtení... =)

„Ne. Rozhodně není rozbitá.“
„Říkám ti, že je. Ukazuje o tři kila víc, než by měla ukazovat! Ne, moment... O ČTYŘI!“
„Hm. Sakra. Tak to jsem cestou z práce asi zhubnul čtyři kila.“
„Tohle není vtipný, Lukáši. Ta váha sprostě LŽE!“
„Ta váha mluví naprostou pravdu. Teda... ukazuje.“
„Bože můj. Je ze mě slon.“
„Ale prosím tě.“
„Ale já to věděl. Věděl jsem, že kynu. Celý Vánoce. Ale ty jsi mi pořád tvrdil, že ne. Hele, i ten prstýnek je mi těsnější!“
„Výborně. Předtím jsem měl pocit, že je ti podezřele volnej.“
„LUKÁŠI!“
„Já vím. Není to vtipný. Moje prasklý bubínky taky nebudou, takže příště... tak neječ, ano, zrzounku?“
„Neječ? NEJEČ? Tvoje cukroví ze mě udělalo velrybu!“
„Chudáčku. Chceš zpátky do moře?“
„A co je nejhorší, tobě je to jedno. Ne, to není nejhorší. Nejhorší je to, že ty jsi nepřibral ani DEKO.“
„Přibral jsem dvě a půl kila.“
„Kde, proboha?!“
„No, myslím, že většinu na břiše, přijde mi, že už nemám svaly tak-“
„Řečnická otázka, Lukášku.“
„Promiň.“
„Ale když tak na tebe koukám... Jo, možná tu něco... Ale ty aspoň vypadáš jako člověk, ne jako hroch!“
„To už je třetí zvíře, za který ses prohlásil, lásko.“
„Ale když já VYPADÁM jako hroch.“
„Ještě nikdy jsem neslyšel o zrzavým hrochovi.“
„Bože, dej mi sílu...“
„Patri, nevypadáš jako hroch. Možná jsi přibral, ale... není to na tobě vidět. Nebo aspoň já to nevidím. Vážně. Jsi pořád krásnej.“
„Jsi si tím jistej?“
„Naprosto. A varuju tě, jestli tuhle debatu povedeme ještě jednou, začnu si říkat, že jsem to zas tak nevyhrál, když jsem buzna. Protože očividně i mezi chlapama se najde pár hysterickejch ženskejch, co vyšilujou z každýho kila a každý nepatrný vrásečky kolem očí...“
„Vrásečky?!“
„Patriku, odstup od toho zrcadla.“
„Ne. Ty jsi na mně viděl vrásečku? Kde jsi ji viděl? Zatraceně, všechny ty krémy a-“
„Fajn. Řekl sis o to.“
„Co? Luky, už zase?“
„Ano, už zase si tě nesu do ložnice.“
„Mhm...“
„A víš, vážně si začínám myslet, že to děláš tak trochu naschvál. Víš, abych tě přesvědčoval, jak krásnej jsi, jak štíhlej mi pořád připadáš... I když, přiznávám, jsi kapku těžší.“
„Asi tě začnu nenávidět, miláčku.“
„Výborně. Jak je ctěná libost. Otevřel bys ty dveře, prosím?“

„Bože můj, Lukáši...“
„Jo. Tohle nebylo vůbec zlý.“
„To mi povídej.“
„Tak co? Přesvědčenej, že mi pořád přijdeš sexy?“
„Naprosto. Naprosto...“
„Výborně.“
„A teď mi řekni, jak mám zhubnout, aniž bych se od tebe zase musel nechat mučit v posilovně. Protože na to já už nemám. Nedávám to. Přestaň se tak křenit!“
„Ale když já tě rád trápím v posilovně. Jsi pak vždycky večer tak hezky pomstychtivej. Když se teda můžeš pohnout.“
„Ha. Ha. Ha.“
„To znělo kapku sarkasticky, Paťulko.“
„Ale nepovídej, Lukášku.“
„Přemýšlel jsi o plavání?“
„Co prosím?“
„Na to hubnutí. Přemýšlel jsi o plavání? Procvičuje to celý tělo, spaluješ tím nějaký tuky... Když v tom bazénu vydržíš tak hodinku a většinu nestrávíš okukováním hezkejch kluků...“
„No dovol? Od tý doby, co mám tebe, hezký kluky neokukuju!“
„A teď ještě tu o Sněhurce, zrzounku.“
„No DOVOL?“
„Klid. V pořádku. Dokud jen koukáš, je to v pohodě. Taky si v posilovně občas nějakýho prohlídnu, na tom přece nic-“
„Žádný plavání. Budu chodit do posilovny. DENNĚ.“
„Ale prosím tě, ty můj žárlivej zrzounečku...“
„Kuš. Žádný lísání. Tak ty koukáš po jinejch, jo? Nech mě hádat. Namakaný hezouni, minimum tuku na těle...“
„Patriku, co jsem ti o těchhle debatách říkal?“
„Ale...“
„Ne. Dost. Miluju tebe, je ti to jasný? Miluju. ZBOŽŇUJU. Jsi můj krásnej zrzounek, a jestli se kouknu na blonďáka s hezkejma bicepsama, není to chlap mýho života. Nechci si ho vzít. Je to pořád jen blonďák s hezkejma bicepsama. TY, na druhou stranu, chlap mýho života JSI. A nevyměnil bych tě nikdy za nikoho. Pochopeno?“
„Jo, Luky.“
„Fajn. Protože začínáš bejt s tím svým věčným hubnutím trochu otravnej.“
„Promiň. Promiň...“
„To nic. Prostě už to nedělej, ano? Nevyšiluj. Kašli na kila, kašli na kalorie... Nebo jestli chceš, fajn. Sestavím ti jídelníček, pomůžu ti s vařením... A když teda nechceš posilovat, můžeme spolu chodit plavat.“
„Spolu? To abych neočumoval hezký kluky?“
„No, spíš abys udržel to správný tempo a to plavání k něčemu bylo.“
„Hm... Vážně jen proto?“
„Vážně. Teď mluvím jako tvůj trenér. Ne jako tvůj snoubenec. Ale tvůj snoubenec by si taky klidně šel zaplavat. Pak můžeme zajít ještě třeba do sauny...“
„Začínám tušit, kam by se to ubíralo dál, Lukášku.“
„Vážně?“
„A dovol, abych konstatoval, že jsi jako trenér značně... neprofesionální.“
„Jen pokud jde o tebe, lásko moje.“
„Takže spolu budeme chodit plavat?“
„Jo, zrzounku.“
„Fajn. Společná aktivita. Mám rád společný aktivity, co se odehrávají mimo náš byt.“
„Jo, já taky. Ale ty v bytě mám radši. Teda... určitý společný aktivity, chápeš?“
„Jako třeba vaření?“
„Pitomče zrzavej.“
„Luky... Začínám mít docela hlad, věříš?“
„Věřím. Po kvalitním sexu mi taky vždycky hrozně vytráví.“
„Asi bys neměl už dneska k dispozici nějakej děsně zdravej recept, na kterej shodou okolností budeme mít suroviny, co?“
„To víš, že měl. Něco se najde. Něco proti kuřecímu se zeleninou a kuskusem?“
„Asi tě miluju, Lukáši.“
„ASI?“
„Asi určitě. Ale asi víc než kdy dřív.“
„Uf. To jsem si oddychl.“
„Luky... Hezounku...“
„Dáme si sprchu a jdeme vařit?“
„Ty mi snad čteš myšlenky...“