neděle 25. ledna 2015

Zakázané ovoce

Pokud vás zajímá, jak jsem na tom s povídkou, ve které bych použila cestování v čase, můžu vám říct, že velice, velice bledě. A protože mi to psaní tak nejde, dala jsem místo toho dokupy něco na TT 'Zakázáno'. A nevím, jak se to stalo, ale zase jednou se mi do toho námětu tak nějak 'vloudili' Patrik s Lukym. Prostě najednou tam... Byli. Tak co už nadělám. Kluci jsou holt kapku neodbytní. Snad se vám tohle dílko aspoň bude zamlouvat. Já vím, že máte tuhle dvojku v oblibě. Přiznejme si to, já je taky miluju... =D



„Ne.“
„Ne?“
„Ne, Páťo.“
„Ale...“
„Zakázáno.“
„ALE...“
„Promiň, lásko moje, ale chtěl jsi to sám.“
„A-ale...“
„Jak jsi řekl, sám svoje předsevzetí dodržet nedokážeš, potřebuješ odornou pomoc. Pomáhám ti.“
„Nepomáháš mi ani trochu! Tím, že přede mnou jíš něco, co jsi mně jíst zakázal... A vůbec, ODBORNÁ pomoc? Když jsi odborník, neměl bys moc dobře vědět, že jíst čokoládový sušenky pro tebe není dobrý?!“
„Jakožto odborník jsem s tím dokonale srozuměn. Jakožto odborník jsem ovšem také dokonale obeznámen s tím, že takzvané cheat days mohou někdy jen podpořit motivaci k dodržování správného režimu, protože člověk pak nemá pocit, že si odpírá úplně... Dej ty pracky okamžitě pryč, Patriku!“
„Jen jednu. Přísahám, že si vezmu jen jednu!“
„Ani jednu. Koukej tu sušenku pustit. Tak je hodnej kluk...“
„Ty si to vyloženě užíváš!“
„To nepopírám.“
„Děláš to schválně, co? Naprosto cíleně se tu zasněně zakusuješ do sušenek.“
„Mhm.“
„Který jsou pro mě zakázaný.“
„Ty mě tak skvěle znáš...“
„Víš, že zakázané ovoce chutná nejlíp?“
„Jestli tu sušenku sníš, budeš muset zítra strávit na běžeckým pásu o deset minut dýl. Varuju tě.“
„...“
„Myslím to vážně. Dobře si rozmysli, co teď uděláš. Na konci tý dvacetiminutovky umíráš. Tak si sám odpověz na otázku, jestli zvládneš třicet minut.“
„Víš, začínám zcela vážně přemýšlet o tom, že bych změnil trenéra. Přece jen, pro tebe to taky nemůže bejt dobrý, míchat osobní a pracovní život.“
„Na to máš samozřejmě nárok. Klidně změň i fitko.“
„Jo. To bych mohl. Nebo bych místo mučení se ve fitku mohl dělat třeba něco, co mě bude bavit a bude se mi to líbit.“
„Máš pocit, že sexu máme málo? Předem tě upozorňuju, že NA TO trenéra změníš jen přes moji mrtvolu.“
„Jsi hrozný prase. Kdy se z tebe stalo takový prase?“
„Když jsem se seznámil s tebou.“
„Hm, to bude nejspíš pravda, uznávám...“
„Na druhou stranu, možná je fakt, že jsi poslední dobou trávil trochu moc času na lopatkách a na kolenou. Možná by ses měl zase začít víc věnovat jezdectví. Koneckonců, to tě vždycky bavilo, ne? Měl jsi úžasně silný stehna. Kdy jsi tak strašně zlenošil a začal nechávat dřinu na mně?“
„Když jsem si pokaždý, když jsem nechal dřinu na tobě, skoro vykřičel hlasivky a párkrát málem ztratil vědomí, Lukášku.“
„Myslíš si, že když mi budeš lichotit, tak si jako nevšimnu tý ruky, co se plíží pro sušenku, jo?“
„Nemyslím. Jen doufám. Zjevně marně.“
„Správně. Takže...“
„Pracky pryč?“
„Přesně tak, lásko.“
„Ale no tak. Vždyť ty ani nechceš, abych hubnul!“
„To ne. Ale ty sis dal předsevzetí, že zhubneš pět kilo, a já, jakožto tvůj manžel, tedy, partner, se cítím povinen tě v tom všemi silami podporovat.“
„Takže jako kdybych se rozhodl, že si chci skočit padákem, tak mi to taky odkejveš, jo?“
„Ne tak docela.“
„No proto.“
„To bych ti to odkejval a pak si šel skočit s tebou.“
„A kdybych se rozhodl, že si chce zaplavat se žralokama?!“
„Tak bych se ti to skutečně důrazně pokusil rozmluvit, ale pokud bys na tom stále trval, tak ano, jakožto svého manžela bych tě podpořil.“
„A kdybych se rozhodl, že se chci vyspat s někým jiným?“
„V tom případě bych za svou manželskou povinnost považoval zamknout tě v ložnici a nenechat tě vylízt ven, dokud tě ty debilní nápady nepřejdou.“
„Čekal jsem, kdy ti rupnou nervy, Lukášku.“
„...“
„Ale no tak. Lukýne...“
„Jak jsi mi to řekl?“
„Lukýne. Lukýnku? Lukoušku?“
„Hele, jak by se ti líbilo, kdybych ti říkal... Ehm... Říkal...“
„Paťulko? Paťulínku? Tak mi říkáš, Lukýne.“
„Mám tě praštit?“
„Nech si to na večer.“
„Ach jo, Páťo... Jestli to chceš vzdát, tak to prostě řekni. Nebudu tě nutit shazovat, víš to. I když musím přiznat, že se mi líbí, když ke mně zase chodíš cvičit. Mám pocit, no... Jako tehdy, když jsme se sotva znali a ty sis vzal do hlavy, že budeš chodit do fitka se mnou. Byl jsi absolutně zlikvidovanej.“
„A teď jsem jako CO, když se na mě vyřádíš? Někdy si říkám, že si tím vybíjíš svoje sadistický choutky. Prostě místo místnosti plný pout a bičů máš místnost plnou činek a cvičebních strojů.“
„Už jsem ti stokrát říkal, že se mi hrozně líbí, jak jsi vždycky zpocenej a vyčerpanej...“
„Jsi divnej, Luky.“
„Ale myslím to vážně. Jestli to chceš vzdát, řekni.“
„Nechci to vzdát. Jen chci pár těch zakázanejch čokoládovejch sušenek. Pár BALENÍ zakázanejch čokoládovejch sušenek.“
„Jsi si jistej? Víš, proč jsou zakázaný.“
„Protože jsem si dneska stoupnul na váhu a nadával, jak je možný, že skoro po měsíci mám dole pořád jen dvě a kousek kila?“
„Mhm.“
„A nenechal jsem si vysvětlit, že mi sice mizí tuk, ale zároveň se vytváří nová svalová hmota, která zabírá míň místa, ale na váze se jeví stejně?“
„Vida. Ono se to do tý tvý zrzavý hlavinky nějak dostalo. Už jsem nedoufal.“
„No... Asi se to muselo nějak rozležet. A momentálně se mi rozležívá i ta informace o tom, že cheat days podporujou motivaci. Lukýne...“
„Dostaneš sušenku, pokud mi už nikdy, NIKDY neřekneš Lukýne.“
„To ti svatosvatě slibuju, Lukýne.“
„Ach, bože, já se vzdávám. Vezmi si to všechno.“
„Luky, já tě miluju!“
„Jo, jasně. Ale za trest-“
„No jo, já vím. Zejtra deset minut na běžeckym pásu navíc.“
„Ne. Za trest dneska trocha toho jezdectví.“
„Tak proti tomu protestovat nebudu. Vlastně jsem to chtěl sám navrhnout.“
„No, jsem rád, že aspoň na něčem se shodneme, Paťulí. Ehm, a jen tak mezi náma, když jsi říkal, že by sis mohl najít sport, co se ti bude líbit a bude tě bavit, na co jsi myslel? Pole dance?“
„Hm, vidíš, to je taky nápad. Ale ne. Já myslel na irskej step.“
„Step?“
„No... Jo. Vždycky se mi líbil. Co je? Co tak koukáš?“
„Nic. Jen si říkám, no... Zrzek se zvláštní zálibou v zelený? Jo, jsi ideální kandidát na irskýho stepaře.“
„Ty jsi pako, co?“
„Hele, ale fakt. Nohy jsou tvoje silná stránka. Jdi do toho!“
„Já myslel, že si užíváš to, když chodím za tebou do fitka.“
„K čertu s fitkem. Dej mi chvíli, skočím si pro notebook. Najdeme ti nějaký lekce irskýho stepu.“
„Ty jsi z toho nějak... Hej! Moje sušenka!“
„Prosím tě. Máš jich ještě půl krabičky...“

9 komentářů:

  1. Ty mi vieš tak krásne zlepšiť pondelok :3 Bolo to krásne :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti to líbilo. ;)

      Vymazat
  2. Pobavila jsem se. Díky :-)
    Tyhle tvoje literární jednhubky jsou fajn :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je docea fajn je psát. Člověk si odpočne od větších věcí... =D

      Vymazat
  3. Lukyne to se mi tak líbilo , když má zrzounek chuť jdou žerty stranou

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně, já jsem taky nevypočitatelná, když mě honí mlsná... =D

      Vymazat
  4. Lukyne to se mi tak líbilo , když má zrzounek chuť jdou žerty stranou

    OdpovědětVymazat