čtvrtek 13. června 2013

10 – Nádobí

Doufám, že jste si moc nezvykli na to, že dostáváte kapitoly brzo ráno. Pokud ano, tohle pro vás budiž taková menší odvykačka. Já vím, ještě není tak pozdě, ale ani zrovna dvakrát brzo. No, přežijete, ne?
Asi bych vám měla sdělit, že na příště jste si (po původně velice napínavé bitvě) zvolili téma Prsten. No, tak to vám pěkně děkuju. Ale co už, něco z toho snad vytřískám, no ne? A samozřejmě, že můžete zase hlasovat v anketě o námět přespříštího dílu. A tentokrát to vypadá, že by to mohla být vážně zábava.
Ale teď už mlčím a nechám vás, ať si užijete Nádobí. Víte, jak jsem vám slíbila jisté změny v Lukyho chování? Tak schválně...


„Tak jsem doma z pohovoru.“
„Ale kurva.“
„...“
„Nechoď sem, Lukáši, buď tak hodnej, ano?“
„Je tam Vítek, co? Tak mu řekni, ať si aspoň na chvíli obleče kalhoty, já se potřebuju jít napít. Mám hroznou žízeň.“
„N-napít? To jako vody? Z kohoutku?“
„Pokud teď neteče z mikrovlnky, tak ano, z kohoutku.“
„A nechceš... Nechceš se napít v koupelně? Ne, počkej, tam taky nechoď!“
„Kurva, Patriku, co se tu... Kde je Vítek?“
„Žádnej tu není.“
„Tak proč přesně jsem sem neměl chodit?“
„Protože... Lukáši, já přísahám, že jsem to nádobí chtěl umejt dřív, než se vrátíš, ale víš, jak nerad to dělám, takže jsem se prostě nemohl dokopat a... Neříkal jsi, že se vrátíš až odpoledne?!“
„Jo, to jsem si taky původně myslel. Jenže bych musel nejdřív postoupit do druhýho kola výběrovýho řízení. A to jsem co? Nepostoupil. Příště si musím vzít minisukni a hlubokej výstřih. Mimochodem, jsou všichni heteráci takový prasata, že je kousek odhalený kůže úplně vyvede z rovnováhy?“
„Ne, všichni asi ne.“
„Bezva. Nemůžu se dočkat chvíle, kdy na takovýho narazím!“
„Takže... Takže s touhle prací máš taky smůlu?“
„Co myslíš?“
„Lukáši...“
„Přísahám, přeskočí mi. To je tenhle měsíc čtvrtej pohovor, kterej ztroskotal na tom samým problému. Já chci bejt ženská...“
„Ale prosím tě. Jako ženský by ti to neslušelo. Ty seš pěknej jen jako chlap.“
„Jenže pěkný chlapy očividně neberou na místa sekretářek.“
„A nezkoušel jsi třeba nějaký... jiný místo?“
„Praxe, Patriku. PRAXE. Něco, co mám jenom pro ten post sekretářky. A to místo jsem tehdy dostal jen proto, že můj šéf preferoval obepnutý kalhoty na mužským zadku před minisukní na ženský. Ne, jsem prostě... nahranej. Nakonec skončím na kase v supermarketu. Z čehož pro změnu nezaplatím nájem.“
„Neházej flintu do žita. Ono se něco najde.“
„Do žita? Házím ji do půl kilometru hluboký propasti.“
„Tam se ti asi bude hodně špatně hledat, co?“
„Ano. A až ji najdu, bude stejně roztřískaná na maličký kousky.“
„Panebože, Lukáši, já tě... Víš co? Sedni si na gauč. Uklidni se. Já ti donesu kafe.“
„Nechci kafe. Měl jsem ho ráno, než jsem odcházel. Jo, a můj hrnek je stejně v nádobí.“
„Myslíš v tom nádobí, co jsem se rozhodně chystal umejt přesně v tom okamžiku, kdy jsi přišel? Prosím, věř mi to.“
„Pokud sis nevšimnul, Patriku, neječím na tebe, že nebylo umytý.“
„Ne, protože jsi psychicky vyřízenej. Ale až to z tebe spadne a uvědomíš si, že jsem neudělal, cituji, jedinou věc, kterou po mně, zatraceně, chceš, tak začneš.“
„Ale nezačnu. Vždyť je to jedno. Trocha špinavýho nádobí ještě nikoho nezabila.“
„!!!“
„Co tak koukáš?“
„Fajn. Uděláme to jinak. Přinesu ti tvoji peřinu, paralen, uvařím ti zázvorovej čaj a přinesu studený mokrý ponožky. Tu horečku, co máš, musíme srazit.“
„Já nemám horečku.“
„Ale samozřejmě, že máš. Trocha špinavýho nádobí nikoho nezabila?! Mě od doby, co jsem se nastěhoval, skoro zabila už přinejmenším pětkrát! Teda, dobře, nebylo to to nádobí, byl jsi to ty, ale bylo to KVŮLI nádobí. Takže...“
„Patriku, teď mě dobře poslouchej. Tohle bylo DŘÍV. Dřív jsem taky měl práci, musel jsem denně nosit košili a bejt nonstop upravenej. Když jsem přišel domů, chtěl jsem tu mít pořádek, protože... jsem CHTĚL. Teď je teď. Teď jsem z tý košile příšerně nervní, a to ji na sobě mám jen pár hodin. Teď nemám práci. A teď je mi nádobí absolutně UKRADENÝ. Mimochodem, proč že to nemám chodit do koupelny?“
„Peru. Na zemi je roztříděný prádlo, který čeká, až na něj dojde řada.“
„Ach. K čertu s tím. Trocha prádla taky ještě nikoho nezabila.“
„...“
„Co zas? Rozhoduješ se mezi voláním sanitky a Bohnic?“
„Přemejšlím o tom, jak zoufale si potřebuješ zasouložit, když jsi schopnej prohlásit, že ti nevadí špinavý nádobí a roztahaný prádlo.“
„Hm, a to počkej, až ti řeknu, že tenhle tejden kašlu na to, abych vysával, vytíral a utíral prach!“
„Potřebuješ si NUTNĚ zasouložit.“
„Ne, Patriku, nepotřebuju. Sex jsem měl naposledy... předevčírem.“
„Potřebuješ si nutně zasouložit s někým, kdo jen nevyužívá toho, že nemáš na placení nájmu, aby si s tebou užil.“
„To ale nebylo s ním.“
„C-cože?“
„Nebylo. Pozval jsem si jednoho hezkýho kluka, co jsem potkal na pohovoru minulej tejden. Taky ho nevzali, mimochodem. Ale asi JE něco na tom, že chlap musí bejt teplej, aby mohl dělat sekretářku, protože tenhle rozhodně-“
„Tak moment. Já myslel, že ti uvolňuju byt kvůli tomu, abys tu jako hodná kurvička mohl splatit část nájmu. A ty mi chceš říct, že sis sem přivedl kluka, kterýho skoro vůbec neznáš, kterýho jsi někde náhodou potkal, kterej může bejt naprosto kdokoliv a-“
„Ano, dělám vlastně to, co ty jsi dělal minimálně jednou tejdně, než jsi se dal dohromady s Víťulínečkem.“
„A-a-ale...“
„Ale, Patriku?“
„Takže si to shrneme, ano? Tvoje pořádkumilovnost kamsi zmizela.“
„Neřekl bych, že přímo zmizela, jen už pořádek nepovažuju za nejdůležitejší věc.“
„Nesnášíš košile.“
„Já neřekl, že je nesnáším, jen... mi teď nějak hrozně vaděj.“
„Dva měsíce jsi nebyl u kadeřníka.“
„Je to tak hrozně vidět?“
„Dýlka je dobrá, střih by potřeboval trochu-“
„Patriku, buď tak hodnej, nedotýkej se mě těma rukama. Kdo ví, kde poslední dobou byly!“
„Já to vím přesně. Kdybys chtěl, můžu ti to-“
„Pokračuj ve shrnování, buď tak hodnej.“
„Už jen jeden bod. Spíš s naprosto cizíma klukama. Lukáši, začínám se o tebe bát.“
„Proč?“
„No, protože se začínáš chovat jako... člověk.“
„Tak to ti teda pěkně děkuju, Patriku.“
„Není vůbec zač.“
„Víš co? Jdi umejt to nádobí.“
„Myslel jsem, že trocha nádobí nikoho-“
„Trocha nádobí ne. JÁ ano.“
„Víš, Lukáši, už se zase přestáváš chovat jako člověk.“
„To je ale zklamání, co? Jdi umejvat. A omluv mě. Potřebuju se po tom pohovoru trochu uklidnit, takže...“
„Takže si jdeš pustit Alice Coopera tak nahlas, že si naše milá sousedka bude myslet, že nastala apokalypsa?“
„Chytrej kluk. A mimochodem, až to nádobí umyješ, řekni. Udělal bych si to kafe.“
„Můžeš mi říct, proč tohle vůbec dělám? Pořád jsem na tebe docela naštvanej.“
„Chceš zase celej tejden mlčet?“
„To kafe máš za pět minut na konferenčním stolku.“

14 komentářů:

  1. :D Lukáš mění taktiku? No, takhle poloha Lukáše se mi zamlouvá.

    P.S.: státnice dopadly dobře:)

    OdpovědětVymazat
  2. To je teda změna :D Lukáš se nezdá :D

    OdpovědětVymazat
  3. Lukáši, začínám se o tebe bát.“ „Proč?“ „No, protože se začínáš chovat jako... člověk.“ - Tohle bylo skvělá část :D Z Lukáše se vážně pomalu stává člověk, jsem zvědavá k čemu to povede. Nebo se snad po nalezení práce opět stane tím příšerně hygienickým košilákem? To snad ne, páč to bychom se s příběhem moc daleko nedostali, ne? Nebo jo? :D

    OdpovědětVymazat
  4. Je to úžasné! Mimochodem... jako vždy. :D

    OdpovědětVymazat
  5. 'Protože se začínáš chovat jako člověk' :D Luky s Patrikem nezklamou.

    OdpovědětVymazat
  6. :D Obvyklá perfektní kvalita :D
    Lukášova strategie se mi líbí, mimo to jsem teď spíš na jeho straně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, protože Lukášek je fakt hodnej... =D

      Vymazat
  7. Hej, pobavila jsi mě. :D Líbilo se mi to a zase mi to trochu zvedlo náladu. Už se těším na pokračování. :)

    OdpovědětVymazat