Pro a proti

Tak jo, zase jednou jsem dala dohromady povídku. Poněkud (více) později, než jsem původně plánovala. Vlastně jsem ji už skoro vzdávala, abych se přiznala, ale nakonec se mi ji podařilo napsat. Já jsem za to ráda, uvidíme, jak budete vy. Ale osobně mám pocit, že se mi vcelku povedla. Je zase jednou lesbická (a jsou tu tací, co to preferují, že ano?) a nijak zvlášť vtipná, ale nemyslím, že by vám to vadilo. A mimochodem, vznikla na základě TT 'Kocovina'. Tak přeju příjemné počtení... =)

„Tak mi řekni, co to teda je.“
Ségra zvedla oči ke stropu a zamyšleně se kousla do rtu.
„Je to docela jasný. Máš vztahovou kocovinu.“
Překvapeně jsem na ni zamrkala.
„Co to?“
„Vztahovou kocovinu,“ zopakovala klidně.
„A to je jako CO?“ pozvedla jsem obočí.
„To, kvůli čemu zesnuly hned tři moje poslední vztahy,“ objasnila mi. Tedy, myslela si to.
„Ehm...“ odkašlala jsem si opatrně.
„Nevíš, co to je?“ kousla se do rtu. „No jo, já zapomněla. Tohle je první holka, se kterou jsi dýl než dva měsíce.“
„Ano, zhruba o pět let dýl, díky moc,“ ušklíbla jsem se.
Moje milá o deset let starší sestřička (se kterou jsem se ještě ve dvaceti, když jsem si svoji přítelkyni našla, nemohla vystát) se na mě soucitně zadívala.
„Vztahová kocovina, koťátko,“ řekla pomalu, jako by něco vysvětlovala dítěti, „je, když ti tvoje milovaná údajně lepší polovička náhle přestane připadat úžasná a začne být mnohem víc... na zabití. Když vyprchá prvotní zamilovanost a ty zjistíš, že nevíš, jak s tím člověkem dokážeš vydržet. Když tě na něm štve každá maličkost. Když místo těch příjemnejch pocitů na začátku zbude jen bolest hlavy a silná nevolnost. A ty lituješ toho, že jsi pila. Teda, že sis ho vzala. Teda...“
„Teda, že jsem se s ní dala dohromady?“ zkusila jsem.
„Přesně,“ kývla a zvedla ke rtům hrnek s kávou.
„Fajn. A teď mi řekni, co s tím mám dělat.“
„Rozchod?“ nadhodila.
„Ani omylem,“ zavrtěla jsem hlavou.
„Tak... Je tu ještě jedna možnost. Ale nevím, jak moc se ti bude líbit.“

Moje přítelkyně zaklapla knížku a odložila ji na konferenční stolek.
„Zopakuj to,“ vyzvala mě.
„Trpíme vztahovou kocovinou.“
„Lásko?“ odkašlala si. „Ty sis zase byla pro rady u svojí dvakrát rozvedený sestry, ano?“
„Proč myslíš?“ zaculila jsem se nenápadně.
„Protože tohle zní přesně jako něco, co vyčetla v nějakym tom svým d...rahym ženskym časáku, proto,“ frkla. „Co s tím podle toho časáku máme dělat?“
„Není to z časáku!“ hájila jsem se.
„To, že ti to neřekla, neznamená, že to tak není,“ konstatovala.
„Vydrž momentík,“ pozvedla jsem ukazováček a vytáhla z kabelky malý notes a propisku. „Protivná... na... moji... sestru.“
„Á, nech mě hádat,“ ušklíbla se. „Seznam pro a proti?“
Znovu jsem otevřela notes.
„Zbytečně... přechytralá.“
„Teď mi předneseš pro a proti setrvání ve vztahu, ano?“ přihlásila se, pěkně jako ve škole.
„Vykřičník k přechytralý.“
„Neměla bych si taky napsat seznam? Víš, aby to bylo fér.“
„Druhej vykřičník.“
Vzdychla a široce, takřka mučednicky rozpřáhla ruce.
„Tak do mě. Co na mě máš, lásko moje?“
Otočila jsem křeslo čelem ke gauči a posadila se.
„Za prvé, nikdy neumyje nádobí, ani když jsem na celej víkend pryč.“
„Ale no tak, lásko. Já vím, jak moc tě mytí nádobí baví,“ usmála se.
„Za druhé, její ponožky a spodní prádlo se válí všude.“
„Poslední dobou se vážně snažím, to víš. Jen se to... nedaří,“ kousla se do rtu.
„Za třetí, při malování jí spadla paleta a zasvinila nový koberec.“
„Tohle není fér. Za to jsem se omluvila!“ zamračila se. „A taky odprosila. A pak si to, ehm... odpracovala, pokud si vzpomínáš. No, možná nevzpomínáš. Byla jsi trochu...“
„Za čtvrté, neustále se snaží žehlit průšvihy sexem.“
„Hups,“ polkla. „Ale na mou obhajobu, zatím sis na to nikdy nestěžovala.“
„Za páté, neustále po mně chce, abych jí uvařila kafe, s argumentem, že-“
„Když si ho uvařím sama, tolik mi nechutná!“
„Za šesté, co chvíli mi skáče do řeči.“
„Ehm...“
„Za sedmé, neustále se dožaduje pořízení kočky, ačkoli neumí udržet naživu ani kytku.“
„Kytka si o vodu neřekne, kočka o žrádlo ano. Víceméně,“ hájila se.
„Za osmé, už dva měsíce nám v obýváku svítí jen jedna žárovka, protože není schopná koupit novou.“
„To mám za to, že jsem z nás dvou ten technickej typ.“
„Za deváté-“
Vstala a vytrhla mi z ruky notes.
„Poslyš, jestli chceš, abych si sbalila kufry, tak to řekni,“ zamumlala. „Já... Já to udělám. Nechci, ale udělám. Poslyš, já vím, že se poslední dobou hádáme, že to nestojí za nic, ale to nic nemění na tom, že tě miluju a fakt se nechci rozcházet kvůli věcem jako kafe nebo špinavý prádlo. Ale jestli TY chceš, tak... Co zmůžu? Ale řekni to a nepředkládej mi seznam všech zkurvenejch detailů, co mi na tobě vaděj, protože já bych takovej taky uměla dát dohromady, třeba tu tvoji šílenou pořádkumilovnost, to tvoje hlídání štíhlý linie, bla, bla, bla, ale jsou to... Jsou to prkotiny proti tomu, co je důležitý, ne?!“
Mírně jsem se pousmála.
„Přečetla by sis první a jedinej důvod PRO náš vztah?“
„Ne, protože nehodlám tenhle tvůj stupidní seznam...“ Zarazila se a zamrkala na notes, který i navzdory svým slovům zvedla k očím. „Miluju ji?“
„Našla bych i pár dalších,“ olízla jsem si rty. „Ale už tohle všechny ty důvody proti nějak vyrovnalo. Krom toho, že mi došlo, že tě tak trochu miluju i... pro ty důvody proti. Protože bez nich bys byla jinej člověk. Takže...“
„Asi nechceš, abych se balila, co?“ odkašlala si a zase se posadila. „Promiň...“
Sklouzla jsem na kolena a přešla tak k ní, hlavu jsem si položila do jejího klína a usmála se.
„Ten seznam NEBYL tak špatnej nápad,“ poznamenala jsem. „Bez něj by mi to... Mhm...“
Její ruka vklouzla do mých vlasů a něžně je pročísla, než pokračovala na záda, něžně, láskyplně...

Přivinula jsem si ji k sobě a zahihňala se, jako by mi zase bylo dvacet, nebo i míň.
„Fíha. Tak tohle bylo...“
„Ano?“ políbila mě na krk. „Ještě pořád máš něco proti tomu, když žehlím problémy sexem?“
„Muselo mi přeskočit, když mě napadlo to na ten seznam napsat,“ olízla jsem si rty. „Tohle bylo moc hezký...“
„Rozhodně,“ pošeptala mi do ucha. „Miluju tě, víš to?“
Zavřela jsem oči a široce se usmála.
„Nech mě hádat, máš po sexu chuť na kafe?“
„Ano, prosím. Mimochodem, kafe na kocovinu přece zabírá nejlíp,“ zasmála se.
Vtiskla jsem jí polibek do vlasů a pustila ji z náruče.
„Hned jsem tady.“
„A když už jdeš kolem vypínače, rozsvítila bys? Začíná tu bejt vážně tma. Skoro jsem ti neviděla do obličeje, když ses udělala, což se mi teda vůbec nelíbilo.“
„Asi bys měla zařídit, abych se udělala znova, jestli to chceš vidět,“ podotkla jsem a cvakla vypínačem. Ozvalo se prasknutí, objevilo krátké zablesknutí... A v místnosti byla zase ta stejná tma.
„Sakra. Poslední žárovka to asi vzdala.“
„Bude teď moc troufalý, když připomenu osmej bod na seznamu?“ pozvedla jsem obočí.
„Ano. Protože, abys věděla...“ Vstala z gauče a pomalým, houpavým krokem zamířila ke mně. „Já zrovna dneska ty žárovky koupila.“
„Výborně,“ kývla jsem, cvakla vypínačem do vypnuté polohy a rozsvítila světlo vedle v kuchyni. „Kde jsou?“
„To kdybych si pamatovala,“ ušklíbla se. „A popravdě, že by se mi je chtělo měnit, takhle potmě, navíc nahá...“
Sladce na mě zamrkala.
„Dala by sis kafe v ložnici?“ nadhodila jsem. „Tam snad světlo ještě svítí.“
Naklonila se ke mně a její rty mě polechtaly na uchu.
„Miluju to, jak jsi chytrá, lásko moje.“
„Jistě,“ pošeptala jsem jí. „Ale varuju tě, jestli tím kafem zase poliješ peřiny, je s praním řada na tobě.“
Odtáhla se a mrkla.
„Ale no tak. Stejně je budeme muset prát. Kafe sem, kafe tam... Poslyš, neměla bys chuť na šlehačku? A jahody? Ty jsem dneska koupila taky.“
„Kde je můj seznam?“ olízla jsem si rty. „Mám tu pár důvodů, co musím dopsat do sloupečku PRO.“
Krátce mě políbila, otočila se a odcházela.
A zase si dala zatraceně záležet na to, aby houpala boky.
Další důvod pro...