čtvrtek 23. ledna 2014

11 – Komorník

*nenápadně si hvízdá* Ehm, ahoj, děcka. Tak co? Jak se vede? Viďte, že vám nevadí, že už je zase půl třetí a já teprve házím kapitolu? Ne, jistě, že ne. Ehm... Pardon. Dneska mám nějakej línej den, vůbec jsem se nemohla probrat, pak jsem se nechala zničit cvičením... Ale už jsem tu, a se mnou Patrik a Luky, tak, jak jste zvyklí. A mimochodem, moc vám děkuju za komentáře minulý týden. Vážně mi pomohly... =)
Teď organizačně. Na příště jste si zvolili téma duševní porucha. Vzhledem k situaci, ve které se momentálně chlapci nachází (myslím přípravy na svatbu, jistě), to není zase tak špatný nápad, ehm. *zde vložte ďábelský smích* Samozřejmě můžete hlasovat i o přespříští téma. Myslím, že nabídka je tentokrát poměrně pestrá, tak přeju hezké vybírání... =D
A jen tak mezi řečí, než se pustíte do čtení, udělala jsem jednu takovou věc. Ehm. Pamatujete si ještě na halloweenský speciál? Tehdy jsem řekla, že to není tak docela canon. Ale obávám se, že tímhle dílem jsem z toho canon tak trochu udělala. Netušíte, o co jde? Však vy to pochopíte. Tedy, aspoň pár z vás. Zbytek může tuhle poznámku vesele ignorovat... =D (A mimochodem, je tam i jedna taková nenápadná poznámka týkající se mé snad příští knížky. I never know when to stop...) =D


„Patri, jsem doma!“
„To je od tebe milý, v tuhle hodinu...“
„Už jsem se ti po telefonu omluvil. Promiň, promiň, promiň. Ségra byla fakt neodbytná. A otravná. A děsně, DĚSNĚ vybíravá.“
„Máš oblek?“
„Ano, prosím. Ještě mi ho teda budou malinko upravovat, ale... Mám.“
„Výborně. A košili a kravatu?“
„Barvy přesně podle instrukcí.“
„Hodnej kluk.“
„A jsem naprosto vyřízenej, mezi náma.“
„To chápu, hezounku. Chceš uvařit kafe?“
„Když budeš tak hodnej, lásko...“
„Jasně. Jen se posaď. Hned to bude.“
„Mhm... A proč přesně jsme tohle vlastně nešli zařizovat spolu? Radši bych oblek a všechno vybíral s tebou než se ségrou. A to je klika, že nemohla přijet máma...“
„Promiň, ale ženich nemá před svatbou vidět nevěstu v šatech. A vzhledem k tomu, že se nějak nemůžeme dohodnout, kdo je ženich a kdo nevěsta...“
„No dovol? Samozřejmě, že nevěsta jsi ty.“
„Proč? Jen proto, že v posteli jsem dole? Ts. To jsou normální předsudky!“
„Taky jsi nižší, hubenější, zženštilejší...“
„Předsudky. Jen homofobní předsudky!“
„Jak můžu mít homofobní předsudky, když jsem sám buzna?“
„No, mezi náma, měl jsi je vždycky. Nebo si snad nevzpomínáš? Kolikrát jen jsi mi řekl, že jsem děvka, kolikrát jsi to naznačil, kolikrát jsi-“
„Fajn, nejsi nevěsta, stačí?“
„Samozřejmě, že JSEM nevěsta. Ale mohl bys aspoň malinko zaváhat, než to řekneš.“
„Tak proč mi moje nevěsta nemohla jít pomoct vybrat oblek?“
„Bohužel, nevěsta měla moc práce.“
„Hm... Jaký třeba?“
„No, tak dneska jsem třeba konečně vybral kytky...“
„Po třech dnech přemejšlení o tom, který budou nejlepší? Gratuluju. Tak který budou nejlepší? Lilie, orchideje...“
„Oranžový růže, Luky.“
„Nevzpomínám si, že bys přemejšlel o... Moment. Oranžový růže?“
„Teď ti to dochází, co?“
„Tehdy ve schránce. Tajnej ctitel.“
„Jo, lásko.“
„Tehdy... Už tak... před rokem, co?“
„Mhm.“
„Jo, to byl tehdy hodně blbej nápad.“
„Ano, Lukáši, to byl. Teda, ne ta kytka, spíš to, že jsi na ni nedal nějakou cedulku. Nebo ji nepředal osobně. Mimochodem... Kafe, lásko.“
„Díky. Jsi zlatej, Paťulko. Tak co jsi ještě zařídil, hm?“
„No, začal jsem tak trochu sestavovat jídelníček. V pondělí ho musím mít hotovej. Ale předpokládám, že s tím mi pomůžeš, viď?“
„Zítra, ano? Zítra, lásko.“
„V pohodě. Zítra to bohatě stačí. Říkám, mám čas do pondělka.“
„Výborně. A jen tak mezi řečí, nějakej jídelníček na dnešní večer máme?“
„To ses se ségrou nikde nestavoval? Je půl osmý. Myslel jsem, že budeš po jídle.“
„Stavovali jsme se na kafe. Věř, že presso a nějakej zákusek mi fakt nestačí na zahnání hladu.“
„Hm... Tak co by sis dal?“
„Jaká je nabídka?“
„Míchaný vajíčka... Případně vajíčka na cibulce. Máme pečivo... Ehm...“
„Tomu říkám velká nabídka.“
„Vajíčka ti můžu udělat na libovolnej způsob.“
„No, na cibulce bych si možná...“
„Schovej si ten roztomilej pohled. Už běžím.“
„Jsi vážně zlatej, víš? Vaříš mi kafe, večeři... Fakt tě miluju.“
„No, jsem tvůj nastávající muž, ne? I když, momentálně si přijdu spíš jako tvůj sluha.“
„Sluha zní ošklivě. Nechceš si připadat spíš jako komorník?“
„Hm... Jakej je rozdíl mezi komorníkem a sluhou?“
„Komorník nosí hezky padnoucí kvádro, je dokonale oddanej svýmu zaměstnavateli, stará se kompletně o chod domácnosti... A... to víš, tak nějak obecně zaměstnavatele... těší.“
„Těší. Ach.“
„Jen tak mezi náma, nechtěl by sis na sebe vzít oblek?“
„Lukáši, proboha...“
„Stačí až dovaříš, ano? Vezmeš si hezky padnoucí oblek, zelenou kravatu, sedneš si tady vedle mě...“
„Proč jen mám pocit, že se v tobě tak trochu začíná probouzet sekretářka, hm? Obleky, to je docela blbá úchylka...“
„Dovol? Není to žádná úchylka! Mimochodem, taky by sis mohl dát vlasy do culíku.“
„A až ti ponesu další kafe, mám ho dát na podnos? A říkat ti 'pane'?“
„Mám dneska docela divnou náladu, co?“
„Je hezký, že to uznáš.“
„Budeš mi říkat 'pane'?“
„Víš, je fakt hezký, že náš sexuální život se s blížící se svatbou zjevně nestává nudnějším. Když jsi mě požádal, abych si tě vzal, měl jsem z toho malinko strach.“
„Doufám, že už nemáš.“
„Rozhodně ne, pane.“
„Hm, Patriku...“
„Doufám jen, že nehodláš svýho komorníka donutit, aby uklidil komplet celej byt, protože tě upozorňuju, že v tom případě by ti dotyčnej komorník přerazil ten tác o hlavu.“
„Ještě pár takovejch poznámek, a asi ti budu muset snížit plat.“
„Posluž si.“
„Patri, měl by ses bránit a ptát se, jak bys mě mohl přesvědčit, abych ti ten plat nesnížil.“
„Moc koukáš na porno, Lukášku.“
„Dovol? Poslední dobou nekoukám na porno VŮBEC. Pořád trčím v práci, a když už jsem doma, tak mě hned zaneprázdníš a k pornu se nedostanu...“
„To víš, povinnosti komorníka. Těšit zaměstnavatele. Přece bych vás nemohl nechat spokojit se s masturbací, pane, když vám můžu... váš sexuální život podstatně zpestřit.“
„Sakra, jestli budeš ještě chvíli pokračovat, asi k tý večeři ani nedojde.“
„Ale dojde. Nezapomeň, že se musím ještě jít převlíknout a učesat.“
„Počkej, takže ty to fakt uděláš? Kruci. FAKT?“
„Jasně. Proč se divíš? Už jsem za poslední měsíce udělal mnohem horší věci, když přišlo na postel. Ehm...“
„Jo, to je taky pravda. Takže...“
„Takže tady máš večeři. Dobrou chuť, miláčku.“
„Díky. Jsi fakt zlatej.“
„Já vím. Dej mi pusu... A já se jdu převlíknout. Mimochodem, zatím si pro svýho komorníka vymysli nějaký sexy jméno, ano?“
„Hm...“
„A ať to NENÍ Ianto!“
„Kruci. Tak... Co třeba Vítek?“
„Beru Ianta.“
„Ne, počkej. Budu ti říkat...“
„Můžeš přemejšlet potichu, Luky. Když přemejšlíš nahlas, nemůžeš u toho jíst. A já vyžaduju, abys byl najedenej, až se vrátím.“
„Andreas. Co takhle Andreas? Jak by se ti líbilo jméno Andreas?“
„To zní přímo báječně, pane!“
„Fajn. Andreasi.“
„Přání, pane?“
„Spousta. Postupně se k nim dostaneme, bez obav...“

7 komentářů:

  1. katka jo Andreas je krásný a je fakt že Patrik je rozená manželka krásný vtipný hravý a umí vařit vajíčka

    OdpovědětVymazat
  2. No jistě, už jsem čekala, kdy se začnou dohadovat, kdo bude nevěsta :D A ano, jsem dojatá z toho, jak si pořád dokážou vymýšlet nový 'úchylárny'.

    OdpovědětVymazat
  3. Patrik a Lukas jsou naprosto uzasni! stejne tak jako kazda povidka o nich:-) a samozrejme nejuzasnejsi je pani autorka:-) opet paradni dil, dekujeme za nej:-)

    P. a K.

    OdpovědětVymazat
  4. No, jsou fakt úžasní. Ach jo, já mám úplné nervy ze zkouškového tohle mi aspoň trochu zlepšilo náladu. nejde mi ani spát.:)

    OdpovědětVymazat
  5. Sedím tady, namáčím si piškoty v kafi a nepřestávám áchat a íchat. Tohle je tak neskutečně, NESKUTEČNĚ, úžasný!
    Klaním se ti. Mám doma vystavenou tvou podobiznu a každý den se jí klaním.
    A ne, nejsem divná.

    OdpovědětVymazat
  6. Já z nich nemůžu. :D Opět mě vážně rozesmáli, některý ty jejich hlášky jsou skvělý. :D Moc dobrý díl, s daným tématem jsi si poradila opravdu skvěle. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Musím to ještě vůbec psát ♥? Jen díky tobě a těmhle dvěma miláčkům se těším na čtvrtky :3.

    Ynat

    OdpovědětVymazat