neděle 26. ledna 2014

Dovol, abych konstatoval...

Tak si říkám, že jsem už docela dlouho nezveřejňovala povídku takhle pozdě v noci. Na blog.cz to bylo skoro pravidlo, protože jsem povídku na TT, i když jsem ji vážně napsat chtěla, většinou dopisovala v noci na pondělí. Teď je sice noc na neděli, ale... No, víte, jak jsem říkala, že nikdy nedodržuju plány? No jo, tohle tady mělo být mnohem dřív. A já toho dneska plánovala napsat víc. Nevadí.
Každopádně, máte to tu. Povídku na TT 'Láska'. Prostě mě to jen tak napadlo. A doufám, že je to přesně takový, jak máte rádi, čili teplý a mírně roztomilý. (P.S. Jedna z postav sdílí jednu moji vášeň. Moc hodná postava. Aby bylo jasno, to se tam napsalo tak nějak samo, já za nic nemůžu...)
Tak si užijte čtení, jo? =)
 


„Dovol, abych konstatoval, že mi příšerně lezeš na nervy.“
Jeho zelené oči se na mě pobaveně zadívaly.
„Ale ne,“ ušklíbl se. „Už zase?“
„Nech toho. Tohle je vážný,“ zavrtěl jsem hlavou. „Myslím, že tě už jednoduše nemůžu vystát.“
Mrkl a položil si hlavu zpátky na můj hrudník.
„Samozřejmě, že nemůžeš.“
Zvedl jsem pravou ruku a něžně pohladil jeho tmavé vlasy. Pak moje prsty pokračovaly dolů, na jeho nahá záda, kde začaly opisovat malé kroužky.
„Nedělám si legraci,“ konstatoval jsem.
„Já vím,“ řekl.
Na hrudníku jsem cítil jeho horký dech.
„Lezeš mi na nervy spoustou věcí, co děláš,“ vzdychl jsem. „Možná většinou věcí. A od doby, co ses ke mně nastěhoval, je to jen horší.“
„Nepovídej.“
„V prvý řadě mi lezeš na nervy tím, jak lehkovážně tohle všechno bereš,“ frkl jsem.
„Lehkovážně? Zraňuješ moje city.“ Jeho prsty našly mou bradavku. „Já jsem tím samozřejmě hluboce zasažen a velmi mě mrzí, jak se cítíš.“
„V druhý řadě mi leze na nervy, když mluvíš takhle.“
„Sorry, vole?“ zasmál se.
„Pitomče...“ zamumlal jsem a zase pohladil jeho vlasy. „Jsi můj pitomec.“
Znovu zvedl hlavu a upřeně mi pohlédl do očí.
„Co ještě tě na mě štve, hm?“
„Znáš to,“ pokrčil jsem rameny. „Obvyklej seznam.“
„Hm...“ naklonil hlavu. „Neumytej hrnek od kafe ve dřezu?“
„Například.“
„To, že se nemůžeš koukat na fotbal, protože já chci vidět dokument?“
„Jo, to mě štve přímo neskutečně,“ přimhouřil jsem oči.
Jeho prsty bloudily po mém hrudníku.
„Slibuju, že příště vyhraje ten fotbal.“
„To jsi říkal už minule, broučku.“
„Ale příště to vážně vyhraje ten fotbal,“ usmál se.
Zavrtěl jsem hlavou a zvedl hlavu, abych mu mohl vtisknout polibek na čelo.
„Vytáčí mě, že ti před sexem musím sundávat brejle,“ konstatoval jsem.
„To je od tebe tak strašlivě necitlivý,“ popotáhl a zvedl ruku, aby si otřel imaginární slzu. „Jsi na mě hnusnej jen kvůli tomu, že mám nějakou vadu.“
„Když jsme u toho, to, jak ti křupe v pravym rameni, kdykoliv trochu blbě natočíš ruku...“
Ozvalo se tiché lupnutí.
„Tak?“
„Nenávidím tě,“ ušklíbl jsem se. „Nenávidím to, jak necháváš všude drobečky. Ze sušenek, rohlíků, z koláčů, z čehokoliv, co jen trochu drobí, a i z toho, co snad ani drobit nemůže. Kdybych pravidelně neluxoval gauč, máme v něm každej měsíc nasbíranou strouhanku na obalení řízků pro celej regiment. Nenávidím, že si neumíš dát podtácek pod skleničku, než ji položíš na konferenční stolek. Nesnáším, že když chci souložit, ty trváš na tom, že si chceš dočíst kapitolu knížky tlustší než obrazovka naší televize. A ani se nezmiňuju o tom, jak necháváš v lahvičkách zásadně přesně DVA centimetry omáčky. Měřil jsem to. A sprchový gely jsou to samý. A nejsi schopnej vytáhnout prádlo z pračky, ani když tě o to poprosím a přes den ti to třikrát po telefonu připomenu. Když mám noční, usínáš na gauči u televize a nenastavíš automatický vypnutí, takže hraje do rána. Nemluvě o tom, jak si pak stěžuješ, že jsi rozlámanej, když spíš na gauči, ehm. A pak je tady ta věc s tím, že během toho tvýho seriálu nesmím ani pípnout, aby tě to nerušilo. Někdy si říkám, jestli by tě od tý televize odtrhlo, kdyby se nám do bytu vloupal šílenej vrah a zastřelil mě. Ne, neodpovídej. Je mi to jasný. Řekl bys mu, aby si na tu pistoli příště laskavě dal tlumič, a pak šel dál slintat nad tím hezounem s motýlkem. A pak taky-“
Položil mi prst na rty.
„Dobrý, lásko. Mně to stačí. Představu jsem si udělal,“ vzdychl. „Zkrátka tě na mně štve naprosto všechno.“
„Našlo by se pár věcí, co mi nevadí,“ srazil jsem obočí. „Třeba ten tvůj talentovanej jazýček.“
Olízl si rty a zase sklonil hlavu k mému hrudníku.
„Jsem tak strašnej?“ zeptal se tiše.
„Jsi naprosto příšernej,“ kývl jsem a pravou rukou ho pevně objal, přitáhl si ho ještě blíž k sobě, pokud to vůbec bylo možné. „A stejně si nedokážu představit, že bych měl žít bez tebe.“
A zase jsme se navzájem dívali do očí.
„Hádám, že tohle asi bude láska, co?“ zašeptal.
„Předpokládám,“ usmál jsem se. „Jak jinak by s tebou někdo vydržel čtyři roky, no?“
„Talentovanej jazýček?“ zaculil se.
„No, to v tom asi bude hrát jistou roli...“ kousl jsem se do rtu. „I když, jistej si nejsem. Možná by to chtělo menší připomínku.“
Natáhl krk, aby mě mohl políbit na rty.
„Možná,“ špitl. „Možná...“
Polibky se přesunuly na moji tvář, můj krk, klíční kost...
„Jo,“ vydechl jsem. „Láska. Rozhodně. Láska. Co jinýho...“

9 komentářů:

  1. Připadá mi, jako kdyby mluvil o mé maličkosti :'). A jo, teplý a mírně roztomilý. Přesně tak :3.

    Ynat

    OdpovědětVymazat
  2. *zatlačuje slzy a schovává kapesníček*

    OdpovědětVymazat
  3. katka když jsi psala o tom drobení tak to jsi byla určitě u nás doma

    OdpovědětVymazat
  4. Drahá Arvari, nedokážu uvěřit, že jsi to udělala. Nemůžu uvěřit tomu, že jsi odposlouchávala mě a mou drahou polovičku, abys to pak upravila, zesexualizovala (existuje to slovo? o.O) a použila do povídky! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zapomněla jsem dodat, že jsi to taky zhomosexuálnila. (Zajímalo by mě, kde se ve mně bere ta neustálá potřeba vymýšlet si vlastní slova. Asi degenerace skrz angličtinu a obvyklé zverbalizování všech substantiv :D)

      Vymazat
  5. Krásná povídka, kterou jsme si zpříjemnily večer a za to moc děkujeme!:-)

    P. a K.

    OdpovědětVymazat
  6. Hezoun s motýlkem? Pochopila jsem dobře, že se asi jedná o jedenáctého Doctora? :D
    Jinak rozkošná povídka :3

    OdpovědětVymazat