pátek 28. listopadu 2014

Tvůrčí proces a závislost na komentářích

Myslím, že pokud blogujete, jste na tom dost podobně. Nebo aspoň trošku podobně. Nepatrně podobně? Ne, vážně, nemůžu být jediný na komentářích a ocenění závislý magor v širokém a dalekém okolí, že ne?

Mimochodem, vítejte u zcela nového článku plného gifů (možná už bych si na ně měla pořídit zvláštní tag, ať v tom není bordel a líp se to dohledává), o nichž doufám, že vás aspoň nepatrně pobaví. A možná vám taky přiblíží tvůrčí proces při vytváření nových článků a objasní, proč je dobré nechávat svým oblíbeným blogerům u jejich článků aspoň pár milých slovíček, nebo jim případně dát jinak najevo, že se vám jejich psaní líbí. Aspoň jednou za čas.

(Nebo mi necháte domů poslat pány s takovým tím bílým župánkem, co se mu rukávy zavazujou na zádech. Ale to už je holt riziko...)


Tvůrčí proces může začít dvojím způsobem. První možností je, že k vám váš nápad přijde zcela dobrovolně a vy ho prostě musíte zpracovat.


Druhou (o dost horší) možností je to, že máte pocit, že už jste nějak dlouho nic nenapsali na blog a měli byste to změnit. To pak následuje usilovné přemýšlení.


Každopádně se ale dřív nebo později (většinou) pustíte do psaní. Začátek je pomalejší, ale stejně už doufáte, že stvoříte něco úžasného.


Pak se ale rozjedete a slova vám jedno za druhým přes prsty proudí do klávesnice.





A když skončíte, čas od času se vyskytne i něco, co připomíná pocit uspokojení.




Tak si to po sobě přečtete a (poté, co článek shledáte aspoň z větší části uspokojivým) přijde čas na zveřejnění. Nervozita je obvyklá.


A nastává fáze čekání na první komentáře. Zpočátku jste nervózní, jestli se článek bude líbit.


Čekání se poněkud protahuje. Článek má pár zobrazení, ale nikdo se k němu ještě nevyjádřil. A vy získáváte poněkud nepříjemný pocit, že jste to psaní asi docela zeslonili. (Víte, to je jako zkonit, ale mnohem, mnohem víc.) Netrpělivost roste.


O pár hodin později vaše nervozita nevyhnutelně dosahuje vrcholu.


A je to tady! První komentář!


Když je obzvlášť pochvalný, váš den je náhle o stovky procent lepší. Najednou máte pocit, že vaše psaní za něco stojí.


Čekání na další komentář by se ovšem někdy dalo popsat spíš jako čekání na Godota.


A když i po pár dnech pod článkem straší jen ten jeden jediný komentář, vaše motivace zamíří přímo do...


P.S. Tento článek je nadsázka. Vážně. Nestěžuju si. Jsem vděčná každýmu, kdo mi prostřednictvím komentáře kdy vyjádřil svoji podporu. A ráda bych vám řekla, že...

25 komentářů:

  1. Ja tento článok úplne chápem, tiež ma to niekedy dosť mrzí... Hlavne keď som s tým článkom spokojná, niekedy hrdá naň (napríklad na Hrejivú výzvu, tá ma vážne baví :3), dám si s tým veľa práce a reakcie nikde. Vidím, koľko má vzhliadnutí, ale nikto proste neokomentuje. Nebolo to dobré? Nestojí to za okomentovanie?
    Ja viem, že nie vždy sa chce, aj ja bývam niekedy dosť lenivá. Ale snažím sa. Pretože viem, že to urobí radosť. Vždy. A pochvaly tiež ;)
    Takže nie, nie si "jediný na komentářích a ocenění závislý magor v širokém a dalekém okolí" :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, čím víc zobrazení článku, tím víc to pak 'bolí', když je pod ním jeden jedinej komentář. Taky mě to hrozně štve. To si pak skoro hryžu nehty nervozitou a fakt si říkám, jestli to ještě má cenu, co dělám špatně... A lenost, jasně, ta je tu vždycky. Já třeba momentálně nemám skoro čas ani si vydechnou, furt jen četba a seminárky a četba a referáty... Ale snažím se komentovat cizí blogy, jak jen to jde... =D

      Vymazat
    2. Prípadne žiadny. To je ešte smutnejšie :D
      Mňa napríklad veľmi teší, že chodíš často na ten môj :3

      Vymazat
  2. Úplně tě chápu a sama bych nejradši taky takový článek napsala, kdybych jich už na blogu neměla asi deset. :D
    Co se komentování Hřejivé výzvy týče - na začátku jsem si řekla, že budu komentovat každého účastníka (jeho příspěvky do výzvy), protože jsem vděčná, že se do ní někdo zapojil. Když však ten počet přerostl desítku, nějak jsem začala nestíhat, do toho škola... No, prostě výmluvy, které mají svůj důvod. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tenhle článek psala čistě jen pro svoje pobavení, výjimečně si ani nechci stěžovat, prostě jen... sranda. =D Jinak, s Hřejivou výzvou je u mě ten problém, že ty první články (protože aniž bych chtěla kritizovat, zrovna první dvě témata byly takový... obyčejný) možná pár lidí odradily, takže to pro jistotu ani nikdo nečte, jakkoliv se snažím, aby ty příspěvky byly zajímavý... =/
      A nedostatek času chápu, já se teď taky připlazím domů vystresovaná a absolutně neschopná čehokoliv, takže blogy čtu prakticky jen tehdy, když mi skončí školní týden...

      Vymazat
  3. Jo, asi tak nějak to mám taky, akorát že nejsem nervózní před zveřejněním, protože mi stejně nikdo komentář nenapíše :-D Ale samozřejmě čekám, pak když se někdy objeví, hned mám lepší náladu. Jenže lidé jsou čím dál víc línější napsat aspoň jedno slovo :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, tak to ti docela závidím, já při čekání na první komentář vždycky zažiju takový nervy, případně zklamání, když ze tří novejch mailů ani jeden není oznámení o komentáři... =D

      Vymazat
  4. :D :D :D :D :D :D Já se snad pominu :D
    Dokázala jsi moje pocity popsat a vystihnout lépe, než já sama :D Hlavně nedovedu hledat tak trefné gify, které dodávají článku dokonalé grády :D
    Čekání se protahuje První komentář a Nobody likes me pobavilo nejvíc :D A Sheldon samozřejmě :D
    Ach jo..asi miluju tvůj blog :D Vážně :D
    I po roce blogování se nezmenšil můj pocit radosti, když se mi u článku objeví komentář :D A po zveřejnění vždy obsesivně několik hodin klikám na F5, případně aktualizovat na mobilu, abych viděla, kolik lidí můj článek zajímá :D (myslela jsem, že jsem blázen, ale asi je nás takových víc :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a snažím se komentovat všechny články, které mě zaujmou na tolik, že je dočtu :) Protože vím, jak moc potřebuju zpětnou vazbu a uznání a pokud je někdo aspoň trochu jako já, tak mu nejspíš můj komentář udělá radost a já ráda dělám lidem radost :) :) A baví mě nejen komentáře přijímat, ale i je dávat, jestli se to tak dá říct :) Na svém blogu pak na znamení vděku na všechny odpovídám :) No...času mám taky málo, ale na tyhle věci si ho vždycky najdu :) Nedostatek času se mi zdá jako výmluva :D Stejně každej trčí x hodin denně na facebooku, tak proč si nevyšetřit pár minut na komentáře? Pokud má co dodat tedy :)

      Vymazat
    2. Najít gify mi trvalo snad ještě delší dobu než pak napsat ten článek. A to o něčem vypovídá. Takže děkuju za ocenění tý námahy. =D (Ale několik jsem našla jen čirou náhodou, to musím přiznat.)
      Já teda na F5 neťukám, chodí mi upozornění mailem. (Já jen kontroluju, jestli Thunderbird pracuje, jak má, a přijímá maily ) =D
      A jo, taky se snažím komentovat všechno, co přečtu do konce, ale čas od času prostě nějak nevím, co říct. Nebo si řeknu, že komentář napíšu pozdějc, a už se k tomu nějak nedostanu. Hele, a já třeba na facebooku netrčím, mám ho zapnutej, ale jinak u počítače třeba píšu, dělám věci do školy a podobně... =D

      Vymazat
    3. A jak je hledáš? :) Máš nějaký osvědčený server, jako tumblr nebo něco takového? :) nebo jen nazdařbůh zadáš do googlu jméno - třeba Loki a doufáš, že bude dělat to co chceš? :D Nebo nějak skladuješ oblíbené gify? :D
      Totiž většinou nevím, co bych měla zadat, aby gif vystihnul přesně, to co bych chtěla :D
      Taky mi chodí maily s komentáři, ale zobrazení kontroluji pomocí blogferu a jeho aktualizování :D
      No právě...máš ho zapnutý :D
      Předem díky za odpověď, pokud na to nemáš nějaký tajný recept, který nechceš prozradit :D

      Vymazat
    4. Ja keď som písala Týždeň v GIFoch, tak som mala v obľúbených položkách priečinok, kde som si hádzala všetky zaujímavé GIFy... A potom sa mi to trochu vymklo spod kontroly a ani sama som sa v tom nevyznala :D

      Vymazat
    5. No, když pominu pár gifů, co mám uložený, je to vlastně jen o hledání na googlu. =D Prostě zadám příslušnou emoci (v angličtině) a k tomu právě slovíčko gif... Takže v tomhle článku to bylo 'anxious gif' 'angry gif', 'writing gif'... Občas vím přesně, třeba kterej gif hledám (hlavně u Lokiho a Doctora Who), takže to pak jedu kupříkladu 'I'm sorry, I'm so sorry', 'hulk loki gif' a poslední dobou 'fucking fuck me gif', ale ten jsem si už konečně uložila. =D A obecně vzato je to prostě o štěstí... =D

      Vymazat
  5. S těmi komentáři je to ošemetné, třeba já se vždycky snažím vyjádřit, protože si říkám, že když už jsem ten článek dočetla až do konce a autor si s ním dal práci, zasloužil by si, abych ho okomentovala, ale občas mě zrovna v tu chvíli nenapadne, jak se vhodně vyjádřit, takže to buď odsunu na později nebo nechám být. A vsadím se, že takovýchto většinou tichých čtenářů máš určitě víc. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tom nepochybuju, čas od času se ke mně donese, že mě někdo čte, a já o něm v životě neslyšela, protože je prostě pořád... potichu. =D A já to beru, každýmu se nechce psát komentáře. Já jsem někdy skoro přesně ten případ, co popisuješ, zrovna mě nenapadne komentář, tak to nechám na pozdějc... A už se k tomu jaksi nikdy nedostanu. =D

      Vymazat
  6. Ty gify! Aaa! :D Doctor, Master, Moriarty! :D LOKI! (*A*)
    Ehm. :D
    Já to mám s komentáři jako se psaním, pokud mě nic kloudného nenapadne, buď nepíšu vůbec (většinou), nebo napíšu i tak. :D Já osobně si po sobě články hrozně nerada čtu, nějak se do toho nemůžu dokopat a většinou spoléhám, že to, co jsem napsala, je dobrý a nejsou v tom chyby. :D S psaním prózy je to trochu horší, teď právě mám jeden příběh rozpracovaný (dostala jsem se do fáze, kdy nějak nevím, co dál) a pokud bych ho po sobě přečetla, začnu si myslet (těžko říct, jestli oprávněně) že je to děs a šlo by to rovnou do koše. :D
    Ale to čekání na komentáře je fakt strašné, hlavně od doby, kdy mi chodí na mail upozornění, to jsem tím pak posedlá i ve škole. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, Loki... =D
      S tím čtením si po sobě se musím přiznat, že s tím taky někdy bojuju. Povídky se většinou přiměju přečíst, ale běžným článkům se občas stane, že se jaksi, ehm... publikují bez přečtení. =D Ale zas knížky po sobě čtu, v rozpracovaných se taky vrátím, když ztratím nit. A většinou se mi daří ovládnout a pomyslně to nerozcupovat. Tak třeba by se ti to taky povedlo. =)
      A ano, upozornění mailem a internet v mobilu, to je peklo... =D

      Vymazat
  7. Budu dělat, že jsem se v tomhle vůbec nepoznala, jo? :D Nejhorší je, když je ten jeden komentář ve stylu "Ahoj, máš super blog, pěkný článek, hlásni mi tady a tady, mucq" Mám vždycky chuť napsat pěkně sprostý komentář, ve kterém bych dotyčného bez servítek poslala víš kam, ale řeším to tím, že všechny tyhle komentáře mažu a jdu se uklidnit. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na blogspotu tohle naštěstí zas tak často nepotkáš. Ale dokud jsem byla na blog.cz, většinou jsem šla na blog autorky komentáře a ano, poněkud si zanadávala... =D

      Vymazat
  8. Přiznám se, že jsem tvůj blog poslední dobou poněkud zanedbávala, ale fakt dost mě to mrzí, protože jsem si vědoma, že ty můj blog komentuješ pravidelně, takže se to teď rozhodně pokusím napravit! Vlastně ani nevím, proč jsem tvůj blog začala tak zanedbávat a to je na tom to nejhorší, no. :D I když možná to byla lenost, to je hrozná potvora. :)
    Jinak s tímhle článek naprosto souhlasím a úplně tě chápu. Když na blogu uveřejním nějaký nový článek, vždycky jsem hrozně zvědavá na nový komentář. V případě, že je to nějaký názorový článek či prostě něco jiného, než normálně píšu, jsem nervózní, co na to řeknou ostatní. Ovšem každý nový komentář mě moc potěší a téměř vždy se snažím na komentáře nějak odpovědět. To oceňuji i u ostatních, když na můj komentář reagují, obzvlášť pokud se třeba na něco ptám nebo tak. Díky reakcím na mé komentáře pak ty články ostatních komentuji s mnohem větší chutí. :)
    A ty použité gify jsou boží! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V pohodě, přece ke mně nemusíš chodit jen proto, že já chodím k tobě, nebo komentovat jen proto, že já komentuju u tebe. ;) Tvůj blog patří zrovna k mým nejoblíbenějším, takže tobě se snažím ty komentáře nechávat relativně zodpovědně. =D Ale jinak jsem někdy taky líná jak veš. Ale kdo není. =D
      A jo, u názorů je to čekání tak nějak horší. Teda, ne, že by na tom třeba povídky byly o něco líp, hlavně když má člověk pocit, že to není úplně jeho nejlepší tvorba...

      Vymazat
  9. Hehe, jako bych se v tom úplně viděla :D Myslím, že můj přítel z toho mého věčného "Počkej chvilku, mrknu, jestli mi nepřibyl komentář." nebo (když jsme venku) "Podíváš se mi, jestli mi nepřibyl komentář?" úplně na nervy :D Ale ten první komentář je prostě takový prokletý a trvá, než padne. A pak příjde taková ta úleva, že článek nebyl psán nazmar :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám pocit, že první komentář trvá snad nejdýl. nebo se to aspoň zdá. =D No, venku se mi většinou daří moc nekontrolovat mail. Ale když pak sedím v autobuse cestou domů, už žhavím mobil... =D

      Vymazat
  10. Dlouhou chvíli jsem slintala nad tím gifem s Lokim. No, ehm mám to asi stejně. Zvláště poslední dobou, kdy vyburcovat se k psaní článku je velmi složité. Vždy mám nápad, třeba když ležím v posteli, když si sednu k počítači, je to všechno pryč. A když už to sepíšu, jsem nervózní, že dlouho není žádný komentář.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, poslední dobou to mám stejně, prostě mi nejde psát, protože jak psát chci, tak to prostě nejde, přesně, jak píšeš... A jo, nad tím gifem jsem si taky kapku zaslintala... =D

      Vymazat