Padesát odstínů

Tak jo, myslím, že už z názvu je absolutně jasné, na jaké téma vznikla tahle povídka. A ačkoliv mě napadlo hned několik (více či méně ujetých) zpracování, nakonec jsem skočila po tom, co mě napadlo až ve chvíli, kdy jsem otevřela editor. Takže... Co se stane, když vezmeme Patrika a Lukáše a jednomu z nich vrazíme do rukou jeden světový bestseller? No, schválně...

(A ano, zase jsou to ti dva. Tentokrát to trvalo jen týden. Přihlašte se, komu to vadí, potřebuju příště podklady k argumentaci, až se o to zas budu hádat s Múzou...) =D

„Páťo, začínám o tebe mít fakt strach.“
„Kuš, teď je to zajímavý!“
„Zrzounku... Odlož tu knížku.“
„Povídám kuš! Bavím se.“
„Ano, a já se bojím, že jestli tu knížku ještě jednou zavřeš a párkrát se s ní praštíš do hlavy, tak definitivně zblbneš.“
„To zblbnu i z tý četby.“
„Tím spíš bys to měl přestat číst.“
„Pšt! Řeší tu její SITUACI!“
„Jakou situaci?“
„To, že na ni v jednadvaceti ještě nikdo nesáhnul.“
„No, každej se do sexu nevrhá hned, jak zastrčí do peněženky občanku, je naopak chvályhodný, že-“
„A sama na sebe taky ještě nesáhla.“
„Dobře, uznávám, to už trochu zvláštní je.“
„A teď ji jde šukat. Tvrdě. Bože MŮJ!“
„Já myslel, že jsi říkal, že ji teprve JDE šukat.“
„To byl MŮJ rouhačský výkřik, hezounku.“
„Ach. Samozřejmě. Ale Patri, vážně, začínám o tebe mít starost.“
„Proč?“
„No, když pominu, že jsi do toho tak zažranej, že ti tady vychladla horká čokoláda-“
„Kruci, moje čokoláda! No nic, studená bude taky dobrá...“
„-tak jsou tu ještě ty tvoje náhodný výkřiky, který nejsou adresovaný mně.“
„Myslíš 'bože', 'za co?', 'prosím, střelte mě do hlavy' a podobné?“
„Ano. A taky 'k čemu asi myslíš, že ten provaz potřebuje, ty slepice', 'já CHÁPU, že má šedý oči, tak už o tom mlč' a 'samozřejmě, že má vrtulník, a SAMOZŘEJMĚ, že s ním poletí osobně'. I když to všechno zní skutečně velice zajímavě, pořád se mi moc nelíbí, že můj manžel mluví sám se sebou.“
„Mluvím sám se sebou pořád. Nedělám nic jinýho, když nejsi doma. Hlavně když překládám. Docela to pomáhá. Teď se teda obvykle tvářím, že mluvím na kočku, ale...“
„...“
„Počítač je v kuchyni na stole. Kdybys snad potřeboval najít číslo na Bohnice.“
„Nevím, přijde na to.“
„Na co?“
„Jestli myslíš, že budeš potřebovat svěrací kazajku, než to dočteš.“
„Hm... Nevím. Ještě jsem se nedostal k těm drsnejm scénám. Ty mě nenecháš dočíst ani tenhle první sex!“
„Promiň. Chceš se nad tím vzrušovat?“
„Nad špatně napsaným hetero sexem? Ne, díky. Ale je to zábavný. Zejména to, jak se jí dotkl TAM DOLE.“
„Aha, tak proto ses před chvilkou tak hihňal.“
„Přesně. A pst. Soustředím se na jejich žhavý styk.“
„Kdybys u toho samým vzrušením usnul, mám do tebe šťouchnout?“
„To budeš hodnej.“
„Ale varuju tě. Jestli tam chytneš nějaký nápady, co budeš chtít přenést do našeho sexuálního života-“
„Nemůžeme z pokoje pro hosty udělat naše přísně tajný sado maso doupě?“
„Přísně tajný? Jak tě znám, zatáhnul bys tam každou návštěvu, co to ještě neviděla, jen aby ses pochlubil.“
„To říkáš proto, že jsem posledně klukům ukázal náš sexy šuplík? To se ale nepočítá, měl jsem v sobě už pár panáků!“
„No, nebylo to jen pár.“
„Tak vidíš. Střízlivej bych to neudělal. Ehm... Možná.“
„Žádný tajný sado maso doupě.“
„Ano, pane.“
„Patriku...“
„Ano, pane?“
„Zeptal bych se, jestli chceš, abych ti nařezal, ale...“
„ANO, pane!“
„Proč jen jsem tuhle odpověď čekal?“
„Nemám nejmenší tušení, pane. Já jsem přece to nejnevinnější stvoření na světě.“
„Jo, hned po tý šlapce, co se přestěhovala do vedlejšího vchodu.“
„Je to hrůza, kam to tady spěje. Slyšel jsem, že v našem baráku hned ve DVOU bytech bydlí nějaký buzeranti. No věřil bys tomu?“
„Ne. Vážně? Patri, a netušíš, kdo to je? Víš, měli bysme se jim vyhejbat, ať to snad nechytnem. Nerad bych, aby to nějak narušilo náš spořádaný život.“
„Blbečku.“
„Hele, ty sis začal.“
„Jak říkáte, pane.“
„Tak ty toho nenecháš, jo?“
„A čeho, pane?“
„Víš co? Jak chceš. Když pane, tak pane. Polož tu knížku, hned.“
„...“
„Řekl jsem hned, Patriku.“
„Poison.“
„Parchante. Nemůžeš použít safeword-“
„Můžu ho použít naprosto kdykoliv.“
„Paťulí, polož tu knížku...“
„Ne. Mě to baví. Vsadíme se, že se při prvním sexu hned udělá?“
„Neudělala se už před chvílí? Něco sis tady o tom mumlal.“
„To ji ještě nešukal.“
„Tvrdě.“
„Já myslel ZNOVA udělá.“
„Patri, nechtěl bys ty místo toho čtení radši jít šukat?“
„Ty nevaříš večeři?“
„Ty lasagne to v tý troubě chvíli zvládnou. Malá rychlovka? Můžeš si nasadit obojek, aby to bylo správnejch Fifty Shades of Gay.“
„Tenhle vtip je starej jak slečnino bejvalý panenství, Luky.“
„Zrzounku...“
„Promiň, ale při čtení týhle knížky mě chuť na sex docela přechází.“
„Hm...“
„Co je? Čekal jsem, že řekneš, ať to hned zahodím.“
„Ale ne, Patri. Klidně si čti dál.“
„Lukáši?“
„V pořádku. Ignoruj mě.“
„Víš, to, že mi rozepínáš poklopec, se ignoruje velice těžko.“
„Jen ti dělám to čtení trochu víc vzrušující. No tak. Pokračuj. Jako bych tu nebyl.“
„Lukáši, ty jsi někdy tak příšerně-“
„...“
„Bože můj, hezounku...“