úterý 25. listopadu 2014

Mrknutí

Hřejivá výzva: Úkol č. 8 - Příběh na motivy snu, který se ti zdál

Tak jsem se konečně dostala k dalšímu úkolu Hřejivé výzvy. Čekala jsem dlouho. Vlastně hlavně na to, jestli se mi bude zdát nějaký sen vhodný ke zpracování. Víte, já si svoje sny nepamatuju. Občas ještě těsně po probuzení, výjimečně mi to vydrží ten den. Občas mi v hlavě zůstane osamělý obraz, ale nechtěla jsem stavět příběh jen na základě toho. Jediné sny, co mi zůstanou v hlavě dlouho, jsou noční můry. Konkrétně si pořádně pamatuju dvě. Jedna z toho se mi zdála, když mi bylo... No, odhadem tak mezi pěti a sedmi lety. Místu v rybníce, u kterého máme chatu, kde se ten sen odehrál, se totiž úzkostlivě vyhýbám, co pamatuju. Druhá noční můra je tahle.

Jestli chcete tip, nepište příběh na motivy své noční můry (dobře, tohle je trochu nepřesné, hlavně poslední pasáž je skoro přesně ta noční můra) v jedenáct večer. Vážně, je to špatný nápad. Já bych si vážně měla jít lehnout, ale sama sebe jsem během psaní vyděsila tak, že se mi vážně nechce jít do postele a zhasnout světlo. Ehm, jo. Ale asi bych měla. Měla...

Jen tak mezi řečí, kdo jen z názvu vytuší, o co půjde?



Chladný, tmavý den. Obloha plná mraků. Přes mlhu skoro není vidět ani z okna na zahradu. Bílé chuchvalce se převalují po trávníku a vznášejí mezi větvemi stromů. Stmívá se.
Nemůžu se zbavit špatného pocitu. Jako bych věděla, že se má něco stát, jako by mi nějaká cizí síla svírala srdce. Ten nepříjemný pocit prostupuje celé moje tělo, od břicha až po brnící prsty na rukou i nohou. Jsem napjatá, a není to ošklivým počasím ani povinnostmi. Netuším, odkud se ten pocit bere, ale dala bych všechno za to, abych to věděla.
Noc padá až podezřele rychle. Možná je to ročním obdobím. V kuchyni si musím rozsvítit, když si jdu uvařit čaj. Tma spolu s mlhou dokonale znemožňuje výhled do zahrady.
Konvice s horkou vodou cvakla. Než ji stihnu vzít do ruky, ozve se rána, zapraskání dřeva...
Světlo zhasne, pak se zase rozsvítí. Několikrát problikne.
Odskočím od kuchyňské linky a zvednu hlavu k lustru. Možná něco s elektrikou? Asi bych měla zhasnout.
Když se vydám k vypínači, uvidím to. Sochu anděla, absolutně nehybnou, u dveří kuchyně. Zírá na mě a ruce má složené na tvářích, prsty těsně pod očima, jako by je právě odkryla. Světlo přestane blikat.
Nemrkat, probleskne mi hlavou. Hlavně nemrkat.
Ruce se mi třesou. Nohy cítím tak, jako by byly ze želé, slabé, neschopné odnést mě pryč.
Nemrkat.
Zírám na anděla a couvám ke druhému východu z kuchyně. Možná když se mi podaří doběhnout k hlavním dveřím, dostat se ven...
Otočím se a utíkám, utíkám přes obývací pokoj, ke dveřím předsíně. Už když rozrazím dveře, vím, že jsem prohrála. Stojí mi v cestě. Jednu ruku má podél těla, druhou natahuje ke mně. A stále na mě upírá oči. Nemám kam utéct, jen nahoru po schodech po mé pravici, do prvního patra. Možná je to účel.
Pokouším se stoupat po schodech bez toho, abych z anděla spustila oči, ale už na třetím se skoro přerazím. Zhluboka se nadechnu, otočím se a běžím nahoru. Nad schody se prudce otočím. Anděl stojí těsně pod nimi. Vzhlíží ke mně.
Nemrkat, nemrkat...
Mé oči mrknou samy od sebe, i když se jim v tom snažím zabránit.
Anděl je náhle o dva schody výš.
Ruce se mi klepou, i když zatnu pěsti.
Mrk.
Další dva schody.
Nohy mě skoro neunesou. Nedokážu se pohnout z místa, ani o centimetr, ani abych se mohla opřít o zeď vedle schodiště.
Nesmím mrknout, nesmím mrknout.
Ale jakkoli se snažím, nemůžu přestat. Ať dělám cokoli. I když třeštím oči tak, že mi začnou slzet, moje podvědomí mě vždycky donutí...
Mrknout.
Anděl je už skoro v polovině schodiště. Je zázrak, že moje nohy se ještě nepodlomily. Třesu se po celém těle.
Není to fyzická potřeba. Je to prostě nějaký zvrácený příkaz mozku, který neposlouchá, co chci, který mě prostě přiměje k dalšímu...
Mrknutí.

9 komentářů:

  1. Tak toto bolo vážne desivé. Chvalabohu za to, že mne sa takýto sen (ešte) nesníval. Aspoň teda zatiaľ. Uff! Úprimne ťa ľutujem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Já myslela, že tu noc snad už neusnu... =D

      Vymazat
  2. Já dobře znám to sepisování hororů v jedenáct večer. Před pár měsíci jsem se pokusila něco sepsat do jakési literární soutěže, kde byl zadaný žánr horor (zůstalo u pokusu). No, a končilo to scénou s mrtvými dětmi na hřišti (prostě jako duchové, chápeme se :D). Zasedla jsem k tomu v noci (v noci se mi líp píše - pak se všichni učitelé diví, že jsem ve škole ospalá :D) a do rána jsem neusnula. :D O tom, že jsem asi měsíc nezašla na hřiště, ani nemluvím :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně, já mám pocit, že možná neusnu ani z toho tvýho komentáře, takže... Asi tak. =D Ne, horory před spaním nebudu psát už nikdy, ani omylem... =D

      Vymazat
  3. O Plačících andělech se mi naštěstí ještě nikdy nezdálo, ale skoro v každým snu se mě něco pravidelně pokouší zabít.
    Whovianský sny ti ale závidím :D

    Lhářka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škoda, že tohle je asi jedinej Whovianskej sen, co se mi kdy zdál... =D Teda, já nevím, já si je nepamatuju, ale myslím, že jinej podobnej jsem nikdy neměla. Ono jen lepší, z tohohle jsem skoro měla infarkt. =D

      Vymazat
  4. Héj, už z názvu mě napadlo, že tam půjde o ty zpropadené anděly. :D Mně se sice nic takového ještě nezdálo, za což jsem dost ráda, protože tyhle tvory beru z těch Doktorovských za ty z nejděsivějších. A není mi příjemné hodit okolo soch, obzvlášť pokud to jsou ti andělé, no. :D :) Jinak pěkně napsané. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já z nich právě mám taky hrůzu. Je mi nepříjemný projít chodbou, kde je tma, loni jsem málem vyletěla z kůže, když vypadla elektrika a byla absolutní tma, nedokázala jsem se pohnout kvůli přesvědčení, že odněkud vyskočí anděl... A jsem jen vděčná, že sochy zas tak nepotkávám... =D

      Vymazat
  5. To bych se bála. Mě pravidelně ve snech děsí zombie apokalypsa nebo prostě cokoliv, co se mě snaží zabít. Pak se probudím do tmy, jsem vyděšená a bojím se usnout jen proto, aby ten sen nepokračoval, nebo hůř, aby se mi nezdálo něco horšího. Radši ti to nebudu moc popisovat, abypak taky neměla noční můry. Ale jestli dneska v noci dostanu infarkt z nějakýho snu o andělech, máš mě na svědomí! :D

    OdpovědětVymazat