Hřejivá výzva: Úkol č. 17 - Popiš jakoukoliv svou vzpomínku z dětství
Abychom si tak nějak dali dohromady fakta - moc vzpomínek z dětství nemám. Vlastně jich vedu jen pár, a i ty jsou poněkud mlhavé. Nevím proč. Takže jsem prostě jeden z těch střípků náhodně vybrala... A napsala o něm. Tohle není ani povídka, je to jen pár řádků. O čem? No, o tom, jak jsem se jako pětiletá s mamkou učila číst...
„Kvído, ty jsi ve kvintě, kde je Kvebek, prosím tě?“
„Ne, princezno, čte se to 'Kebek'.“
„Ale píše se to s Q. A to se čte jako 'kv'!“
„To jo, ale je to cizí slovo, takže se to čte jinak.“
„Ale proč se Kvído nepíše s Q, ale čte se tak?“
„To nevím. Prostě to tak je.“
„A v jakejch slovech ještě je Q?“
„To je vždycky jenom v cizích. Třeba... třeba...“
„Mami, další písmenko! To je R, že jo?“
„Jo, to je R. Tak se podívej, co je k němu za povídání. Přečteš ho?“
„Ne, princezno, čte se to 'Kebek'.“
„Ale píše se to s Q. A to se čte jako 'kv'!“
„To jo, ale je to cizí slovo, takže se to čte jinak.“
„Ale proč se Kvído nepíše s Q, ale čte se tak?“
„To nevím. Prostě to tak je.“
„A v jakejch slovech ještě je Q?“
„To je vždycky jenom v cizích. Třeba... třeba...“
„Mami, další písmenko! To je R, že jo?“
„Jo, to je R. Tak se podívej, co je k němu za povídání. Přečteš ho?“
Žádné komentáře:
Okomentovat