úterý 10. února 2015

Proč, kurva?

Hřejivá výzva: Úkol č. 15 - Libovolný útvar inspirován tvou oblíbenou písní

Řeknu to rovnou, tentokrát se mi nepodařilo zadání dodržet zrovna přesně. Písnička, která mě k napsání téhle povídky inspirovala, nepatří k mým úplně nejoblíbenějším. Ano, patří do sféry těch, které mám vážně hodně ráda, ale ne mezi ty, které miluju. Na druhou stranu je to jedna z těch dost inspirujících, z těch, co člověka nutí přemýšlet... Mám oblíbenější, ano. A mám oblíbenější i od Sabaton (kteří ovšem suverénně zastávají post mé OBLÍBENÉ kapely). Jenže ty moje oblíbenější, jako třeba En Livstid I Krig, vypráví samy o sobě příběh, co nechci kazit. Takže volba padla na The Hammer Has Fallen. Poslechnout si ji můžete níže.


P.S. Jedno varování. Nepouštějte si ten song a nečtěte povídku, pokud máte už tak mizernou náladu, protože vám ani jedno rozhodně nepomůže ji zlepšit. Tahle povídka je smutná a depresivní. Neříkejte, že jsem vás nevarovala...




Vítr unáší oblaka kouře. Našedlou mlhu proráží několik osamělých slunečních paprsků, které si našly cestu mezi mraky na obloze.
Ucítím náraz. Zvednu ruku k hrudníku, zarývám prsty do svého roztrhaného oblečení a do kůže pod ním.
Bolest. Nemá přijít bolest?
Ve vzduchu je cítit spálená tráva, maso...
Krev a zvratky a výkaly.
Zvedá se mi žaludek.
Slyším výstřely a sténání a křik a prosby.
Prosby ke komu? Nikdo neodpoví.
Kolena se pode mnou podlamují a tvrdě naráží na udusanou zem.
Bolest přichází. Začíná tepat mým hrudníkem. Pravou stranou.
Lapám po dechu, ale přesně na tom místě, kde to nejvíc bolí, se mi nedostává síly nadechnout se.
Skloním hlavu. Prsty na mojí ruce jsou rudé, jasně rudé.
Rudé jako kalhotky té holky tehdy na diskotéce. Té černovlásky. Nebo to byla blondýnka?
Po ruce mi stékají pramínky barvy krajkových kalhotek.
Dechu se mi nedostává čím dál víc. Kolem mého zorného pole se stahuje tma. Vzduch jako by se ochladil o několik desítek stupňů. Jako by mi někdo do plic sypal led.
Plíce. Jedné plíce, bleskne mi hlavou.
Ani necítím, jak se mé tělo sune na stranu, jen náhle zjistím, že zírám na nebe. Mraky se začínají protrhávat, od rána poprvé, ale kouř houstne.
Slíbil jsem, že se vrátím. Té brunetce v tričku s flitry.
(Neměla ona ty kalhotky barvy mojí krve?)
Netušil jsem, že to skončí tak brzy, teď, tady. Pozdě mi dochází, že mým osudem bylo zemřít sám.
Proč, kurva?
Otvírám ústa. Co chci udělat? Křičet? Prosit?
Nikdo mě neuslyší. Kolem není nikdo živý, a i kdyby...
Po tváři mi stéká slza. Nebo začalo ze zbytku mraků pršet? Nevím.
Možná chci prosit. Prosit o klid. Prosit o to, ať všechno špatné zůstane za mnou. Ať najdu cestu na druhou stranu.
Možná jsem se v životě měl víc modlit.
Mám pocit, že slyším někoho křičet své jméno. Nebo šeptat. Nevím. V uších mi tepe. Pomaleji a pomaleji. Bolest se zhoršuje, jako by si ji mozek v první chvíli ani nedokázal uvědomit v celé hrůze.
Kurva, kurva, kurva.
Nikdy se nevrátím domů. Nikdy se nevrátím k tomu, co bylo dřív. Nikdy nepůjdu dál životem.
Naposledy se nadechnu ledového vzduchu.
Před mýma očima je tma.
A bolest mě následuje...

8 komentářů:

  1. To, že neberiem varovania nikdy vážne, je moja vina, uznávam. Teraz mám depku :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ji po to songu měla mnohokrát. I když ne takovou jako po En Livstid I Krig...

      Vymazat
  2. První mě zaujal ten nadpis, ale později jsem uznala, že vážně sedí, ten klip je ...... hrozný, mám z něj tak blbý pocit :(
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se nedivím, tohle je jeden z těch vážně dost ošklivejch klipů, co na ten song fanoušci vytvořili. Taky z něj neám nejlepší pocity...

      Vymazat
  3. písničku jsem neznala a pustila jsem si ji zároveň se čtením téhle povídky.. musím říct, že se to dost doplňuje a ještě to zvýraznilo celkový nostalgický a smutný dojem z díla :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, vzala jsem tu inspirovanost v zadání docela vážně, tak jsem se snažila i o tu náladu... Jsem ráda, že se to povedlo.

      Vymazat
  4. Skvěle ses trefila do nálady - právě začínám číst Na západní frontě klid a v dějepise jsme doprobrali před nějakým měsícem, dvěma WWII.
    Ale zas tak depresivní to nebylo. (Nebo to je možná tím, že cokoliv depresivního srovnávám s Kuře melancholik, případně /pokud je to i dojemné/ s Hvězdy nám nepřály)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na mě je to depresivní až až, ale možná je to tím, že mi přijde hrozně depresivní i ten song. A vždycky přišel...

      Vymazat