Literární deníček (30. 9. - 6. 10. 2013)

Dnešní literární deníček vám nabízím později než obvykle. Je to hned z několika důvodů. Za prvé jsem toho dneska měla vážně hodně a kapku jsem nestíhala, za druhé se mi do toho publikování ani tak nechtělo. A popravdě docela přemýšlím, jestli s tím úplně neseknout, jelikož mě to nejen nebaví, ale hlavně to podle čtenosti moc nebere ani vás. Taky to docela zdržuje, což teď, když nemám moc času, fakt nepotřebuju. Přemýšlím o tom, že z týdenního zpravodajství udělám spíš zpravodajství měsíční, s nějakým hrubým souhrnem toho, jak jsem psala. Rozhodně ne s denními zápisky, jelikož mi přijde, že se hrozně opakujou. Takže mi dejte vědět, co si o tom myslíte. Dnešní deníček tu ještě bude, aler příště... No, uvidí se.

("Jo. Uvidí se. A teď už s tím článkem laskavě trochu pohni, ano? Hodná holka...")

Literární deníček (23. 9. - 29. 9. 2013)

Jak víte, minulý týden mého života se nesl ve znamení nástupu do školy. Ten vedl k větší než obvyklé únavě a mnohem menšímu množství času psaní. Hlavně v úterý a ve středu jsem měla sto chutí se na to vykašlat úplně, ale jakási setrvačnost mě donutila napsat aspoň něco. Navíc mi všechno zkomplikoval seminář Tvůrčího psaní a dlouhodobý úkol psát si 'glosář', čili něco jako deníček, kvůli němuž musím buď končit s psaním dřív, nebo jít spát pozdějc. Zatím to teda odnáší ten spánek. Ehm...

("Samozřejmě, že to odnáší ten spánek. Proboha... Jak by ses mohla připravit o čtvrt hodiny psaní, no? Jen přes moji mrtvolu!")

Literární deníček (16. 9. - 22. 9. 2013)

Dnešní literární deníćek se bude opět odehrávat ve vší stručnosti. Tentokrát ne proto, že bych snad byla unavená/moc líná (i když jsem oboje, přiznávám), ale především proto, že jsem dneska byla poprvé ve škole, zítra brzo vstávám (a tudíž musím jít i brzo spát) a ráda bych ještě něco napsala, aby u dnešního zápisku nebyla jedna velká nula. Takže se-

"Přestaň se vykecávat a dej se do psaní. Páťa s Lukym čekají!"

Literární deníček (9. 9. - 15. 9. 2013)

Tak jo. Napřed bych se vám asi měla omluvit za to, že se tu tenhle deníček neobjevil už včera. Prostě jsem nebyla doma, neměla jsem s sebou diář s poznámkami a počty znaků, a i kdybych ho měla, nemám chuť a čas ten deníček psát. No, vzhledem k tomu, jak málo z vás ho týden co týden čte, hádám, že nikomu zvlášť nechyběl. A popravdě, mně se to ani moc nechce házet. Minulý týden byl tragédie, a nebylo to jen tím, že jsem nebyla doma a přišla o tři psací dny. Kéž by to tak bylo tím. Ale ne, já prostě neměla náladu na psaní, do ničeho se mi nechtělo, a podle toho to i vypadá. Asi na mě doléhá nějaká podzimní deprese, nebo co...

("Kecy. Prostě jsi líná a děláš kraviny, místo toho, abys psala. A lítáš všude možně. A tak vůbec. Neházej to na depresi, buď tak hodná. A už vůbec ne třeba na línou Múzu!")

Literární deníček (2. 9. - 8. 9. 2013)

Ahoj, lidi. Dneska bude deníček jen ve vší stručnosti. Měla jsem toho dneska hodně, k napsání jsem se dostala teď a vůbec se mi do toho nechce. Jsem utahaná, bolí mě hlava... A prostě se mi nějak nechce se s tím vypisovat, nemluvě o tom, že tenhle týden stál z psacího hlediska vcelku za houby. Tedy, jak se to vezme... Na moje standardy z poslední doby stál za houby, tak. Ehm...

("Zkrátka, pro všechny ostatní jeto naprosto šílený číslo, jen pro tebe je to málo, chápu správně? Ale jiste, že chápu...")

Literární deníček (26. 8. - 1. 9. 2013)

Ještě si pamatujete na ten šílenej počet znaků, co mi vyšel v přechozím literárním deníčku? Kdyby snad ne, připomínám, že to bylo něco málo přes pětasedmdesát tisíc. A víte, jak jsem říkala, že tohle rozhodně nepřekonám? Abyste věděli, měla jsem pravdu. Nepřekonala. Což ovšem neznamená, že by číslo za tenhle týden bylo o tolik horší. Kdepak. Ani omylem.

("Hele, nevykecávej jim to všechno  předčasně. Když všechno vyzvoníš teď, nebudou mít důvod přečíst si článek. A ty přece CHCEŠ, aby si ho přečetli, no ne?")

Literární deníček (19. 8. - 25. 8. 2013)

Přiznám se, tenhle týden se skoro bojím sem psát. Nejradši bych tenhle deníček přeskočila, protože je mi absolutně jasný, že mě všichni budete mít za magora a nejspíš vyjádříte silné obavy o stav mojí klávesnice a mozku. Ale jednou jsem s tím začala, takže... Tady to máte. A nemusíte to číst, jestli se vám nechce...

("Bla, bla, bla. Jsi celá nadržená na to, až si to přečtou. Ty TOUŽÍŠ bejt označovaná za magora. A netvrď mi, že ne. Já jsem tvoje Múza. Vidím ti do hlavy!")

Literární deníček (12. 8. - 18. 8. 2013)

Zatraceně, ono je zase pondělí, co? Ehm, jo. No, abych se přiznala, dneska jsem kapku zapomněla na to, že bych vlastně měla dávat dohromady Literární deníček. To víte, zápis do školy, bolí mě hlava a tak vůbec... Ale vzpomněla jsem si, takže o zápisek o tom, co jsem za minulý týden naťukala, nepřijdete. I když, možná byste radši přišli. Ano, už zase trhám rekordy. Tak trochu... víc. Ehm. Jo, a abych nezapomněla, tenhle týden jsem si kapku nestíhala psát k jednotlivým dnům poznámky, takže ty kecy, co uvidíte, budou spíš velice přibližné vzpomínky, než co jiného...

("Nazývejme věci pravými jmény, drahoušku. Ne, že jsi nestíhala. Ty jsi prostě a jednoduše byla líná. Ale já se ti nedivím, však jsem tě taky utahával. Muhahaha...")

Literární deníček (5. 8. - 11. 8. 2013)

Dneska vezmu úvod Literárního deníčku stručně. Koneckonců, ono to bude stručné jaksi celkově. Jak víme, minulý týden jsem byla pryč, a když jsem se vrátila, nějak se mi do psaní nechtělo. Múza se kamsi vypařil a jaksi se ještě neobtěžoval vrátit, hajzlík. Což je pro mě vcelku smutné. Ale tak co už. On se objeví. A když ne, budete se moct cejtit fajn, že mi to psaní taky moc nejde...

("Ne, neobjevím. Ne a ne a ne. Ani omylem. Chtěla ses mě zbavit, tak to máš. HA.")

Literární deníček (29. 7. - 4. 8. 2013)

Zase jednou jsem v počtu znaků značně znevýhodněná. Jak víte, v sobotu jsem odjela pryč, pročež jsem přišla hned o dva dny psaní. A zrovna ty, kdy kolikrát píšu nejvíc. Tedy, ne, že by moje výsledky byly nějak extra mizerné, ani omylem. Vlastně mám nebezpečný pocit, že až si tenhle Deníček projdete, zase jednou mě nebudete mít rádi. Ale hele, až do soboty jsem pryč. Kdo chce, půjčte si do tý doby Múzu...

("Prosím? PROSÍM? Co jsi to řekla? To jako myslíš vážně, že mě jen tak... nabízíš? No, vážená, jestli myslíš, že tu v sobotu budu, tak jsi na omylu. PCH!")

Literární deníček (22. 7. - 28. 7. 2013)

Jak jste si asi stihli všimnout, uplynulý týden bylo vedro. Pekelné vedro. Teploty v mém pokoji dosahovaly takových hodnot, že jsem několikrát měla zcela upřímnou chuť skočit si zaplavat do aktivní sopky. Normální reakcí organismu většiny z nás je přepnout do úsporného režimu, omezit mozkovou aktivitu a proboha hlavně nevyvíjet žádnou přehnanou aktivitu. Většina z nás tudíž v takových vedrech vážně nebude sedět u počítače a psát, psát a psát, že? Ehm, no... Správně. Většina.

("Tomuhle teda říkám něžně je připravit na to, že se zase jednou přesvědčí o tom, že jsi nezastavitelnej magor, jen co je pravda. I když, ovšem, ne, že bych za to většinou nezodpovídal já. Hehe. Tak už se na to vrhni...")

Literární deníček (15. 7. - 21. 7. 2013)

Tak ahoj, děcka. Jak jste asi už postřehli (aspoň ti bystřejší z vás) z mojí aktivity na facebooku, případně na vašich blozích, už jsem zase zpátky doma. A ano, ode dne, kdy jsem zpátky, taky píšu. Píšu, i když moje okolí se mě (poměrně zdatně) pokouší sabotovat. Píšu, i když se do toho fakt teprv musím dostat a ještě to tak nejde. Prostě píšu. Protože víte, jak mám psaní ráda. Ale nebojte, tentokrát se kvůli mým výkonům nebudete muset cítit zle. Nejspíš...

("Jo. Nejspíš. Já bych řekl, že nejspíš jo. Protože tvoje 'nic moc' je pro většinu lidí to, čeho se marně snaží dosáhnout, ty jedna zatracená potvoro...")

Literární deníček (1. 7. - 7. 7. 2013)

Tak jo, mám tu pro vás první červencový literární deníček. Všem školou povinným začaly prázdniny, všichni se rozletěli po všech čertech... Arvari, která má nedobrovolné prázdniny poslední dva roky, seděla doma u kompu a pokoušela se sesmolit tolik článků, aby to vystačilo na dobu, kdy nebude doma. Což se nakonec taky povedlo, ale přiznávám, že to byl vcelku stres. A že jsem to znakově zase kapku... přešvihávala. Ehm. Ne, tento týden mě opět nebudete mít tak docela rádi. Pomůže mi, že já vás ráda mám? *sladké mrkání*

("Ne, nepomůže. A nepomůže ti to ani přede mnou. Jak si to vůbec představuješ, taková doba bez psaní? Vždyť se tu ukoušu nudou! Ale počkej, až se vrátíš, to něco zažiješ...")

Literární deníček (24. 6. - 30. 6. 2013)

Od posledního literárního deníčku už zase uplynulo sedm dní, což znamená, že je tu další díl. A můžu předem říct, že tenhle bude docela populární. Proč? No, protože minulý týden jsem se co do psaní vážně nijak nepřetrhla, nemluvě o tom, že jsem tu dva dny (no, vlastně dva a půl, že) měla kamarádku, šly jsme na Hobita (je to jen můj pocit, nebo se Bilbo vyznačuje jistou arthurdentovitostí?) a tak podobně. Takže ty dva dny jsem se ke psaní nedostala vůbec. A ty, co jsem se dostala, no... No.

("Koukám, krom počtu znaků šly za ten tejden do háje i tvoje vyjadřovací schopnosti, co? Ne, ne, mlčím. Polož tu činku!")

Literární deníček (17. 6. - 23. 6. 2013)

Tak si říkám, jestli mám výsledky za tenhle týden vůbec zveřejňovat, abych se přiznala. Pokud si teď škodolibě mnete ruce a mručíte něco ve smyslu 'konečně jí to nešlo, jo!', asi vás zklamu. Ve skutečnosti je to právě naopak. I přes šílená vedra, co minulý týden panovala, vaše milá Arvari zase tak nějak, ehm... Lámala vlastní rekordy. Nenávidíte mě moc?

("Ptáš se? Samozřejmě, že tě nenávidí. A JÁ tě nenávidím. Málem se mi zavařil mozek, proboha! Že já nešel dělat Múzu k menšímu cvokovi, no fakt...")

Literární deníček (10. 6. - 16. 6. 2013)

Víte, tenhle tejden jsem žila v neustálém přesvědčení, že píšu docela málo. Nějak jsem si asi zase nastavila vyšší standardy, nebo tak něco. Ty denní výsledky nebyly špatný (ne, tentokrát se žádný šílený rekordy nekonaly, bez obav), ale nebyly ani nijak extra. Až když jsem udělala součet, ukázalo se, že jsem psala tak trochu, ehm... Víc, než jsem myslela, že píšu. Ale jen trochu, no fakt! No dobře, trochu víc, přiznávám. A mimochodem, nějak jsem si zapomněla psát každej den poznámky, takže vám toho k jednotlivým dním asi zrovna moc neřeknu. Pardon, snad příště...

("SNAD příště? Ne, nic takovýho. URČITĚ příště. Jinak si mě nepřej, slečinko...")

Literární deníček (3. 6. - 9. 6. 2013)

Jen tak čistě mezi náma, zajímá vás ten literární deníček vůbec? Protože kdyby ne, dejte vědět. Já si ho budu zase psát čistě soukromě do diáře. Ptám se jen proto, že v administraci vidím, že nemá moc zobrazení ani komentářů, takže, no... Jestli vás nezajímá, prostě řekněte. Já klidně budu psát, namísto toho, abych smolila něco, co ani nechcete číst...

("Blá blá blá. A to vám měla jen říct, že tenhle tejden byl co do psaní docela dobrej a že dokonce pokořila jeden rekord. Ale to by mě musela poslouchat.")

Literární deníček (27. 5. - 2. 6. 2013)

Abych se přiznala, skoro se bojím sem tenhle literární deníček vůbec házet. Jestli sledujete facebook, případně můj osobní blog, možná tušíte proč. Už jsem to na obou tak nějak lehce nastínila. Ne, 'napsala jsem toho málo, protože se učím, ten důvod vážně není. Spíš tak nějak... Právě naopak. Posuďte sami...

("Mezi náma, kdybych jenom tušil, jak mi to, že se musí učit, ulehčí práci, nahnal jsem ji někam už loni. Kdo ví, co jsme touhle dobou už mohli mít napsanýho a vydanýho. Třeba... Já mlčím!")

Literární deníček (20. 5. - 26. 5. 2013)

Když dneska říkám, že minulý tejden nebyl co se týče psaní nic moc, myslím to výjimečně doopravdy vážně. Minulý týden jsem totiž jaksi byla tři dny pryč úplně, a ten čtvrtý, neboli včera, jsem se domů vrátila v osm večer, takže jsem neměla moc času na psaní. Ano, vzhledem k tomuhle faktu je počet znaků za tenhle týden ještě docela fajn výsledek, ale... Ale. No nic. Uvidí se, co bude tenhle týden...

("Tenhle týden bych tě už mohl nechat učit. Možná. Hm... Fajn. Máš celej den. Ale úderem osmý večer jsi moje. Muhahaha...")

Literární deníček (13. 5. - 19. 5. 2013)

Tenhle týden jsem neměla na psaní zrovna moc času. Tedy, čistě teoreticky neměla. Než se zeptáte, ne, ještě pořád se nijak důsledně neučím. Tohle prostě není můj styl. Snažila jsem se, ale prostě to nejde. No co, tak se to budu klasicky snažit narvat do hlavy týden před přijímačkama. Tak to dělá Arvari. (Ale letmo jsem tu učebnici přece jen otevřela. To víte, aby se neřeklo.) Každopádně, od úterka do pátku jsem nebyla doma a víceméně jsem dala Múze volno. Ne, že bych si to o víkendu nevynahradila, ale... Však uvidíte.

("Moment, moment. Volno? Já nikdy nemám volno! Jsem tu pořád. Odmítám jakákoliv nařčení, že bych se snad dva dny kopal do zadku někde na Havaji a ucucával mojito!")