7 – Pohlazení

Asi bych se vám měla omluvit za to, že je tu dnešní kapitola tak pozdě. Pardon. Ale znáte to, Vánoce, návštěvy babiček... Klasika. A když jsme se vrátili, nějak se mi nechtělo ten díl hned házet. Vlastně se mi nechce ani teď, ale mám pocit, že už bych měla, takže... No, prostě tak.

Takže stručně. Na příště jste si odhlasovali Pouta. Upřímně, nic jinýho jsem ani nečekala. Škoda, že jste mě aspoň trochu nepřekvapili. Ale tak... nevadí. Na přespříště máte zase další možnost. Tak se pusťte do hlasování.

A taky do čtení, jistě. Užijte si... ;)

Štědrý večer

Tak, děcka, vánoční zázrak se přece jen stal. Dneska si odpustím zdlouhavej úvod a řeknu to docela stručně. Přeju vám krásný Vánoce, hodně dárků, ať vám není špatně z bramborovýho salátu, ať vám nezaskočí kost z kapra (pokud máte k salátu řízek jako já, tohle se vás netýká)... Znáte to. =D A můžete si zpříjemnit chystání se na Vánoce speciálem Patrika s Lukym. Nebo si to třeba nechte na večer, je to na vás.

Ale jen tak mezi řečí, dneska nepřeskakujeme. Tedy, skoro... =D

Tak šťastný a veselý... =)

Čtvrtá adventní neděle

Já vám nevím, ale taky tak neskutečně nestíháte? Já osobně toho totiž mám vážně hodně a tak nějak prostě nevím, kde mi hlava stojí. Cukroví, úklid, pak zas další cukroví... Fakt nevím, kam dřív skočit. A přiznávám, že tuhle část adventního speciálu jsem ťukala včera večer, prakticky do noci, protože jsem měla všechno, jen ne náladu, a taky mi to všechno, jen ne šlo. Takže to možná ani moc nestojí za čtení, a to neříkám jen proto, abych vás přiměla komentovat.

Pokud jde o štědrovečerní speciál, nechci vám nějak brát iluze, ale ani vám nemůžu slíbit, že bude. v plánu byl, ale jak říkám, nevím, kde mi hlava stojí, a vážně nechci dneska večer narychlo sesmolit nějakou kravinu jen proto, abych něco napsala, takže... Prostě tak. Zkrátka doufejte ve vánoční zázrak, ale nepočítejte s ním stoprocentně. Protože já fakt nevím, jestli to stihnu.

Zatím si ale hezky užijte posledí adventní speciál. Snad se vám aspoň bude líbit. ;)

Šťastný a veselý

Ehm, ahoj. Předpokládám, že jste nečekali, že vás budu schopá oblažit ještě nějakou vánoční povídkou, když už tu máme adventního Patrika s Lukym, slíbila jsem vám štědrovečerní speciál, a tak vůbec. Ale mám tu jednu povídku, kterou mám napsanou už rok, a shodou okolností je prostě taky vánoční, takže... Jo. Bejt váma, začnu bejt pořádně svátečně naladěná, jelikož já vám prostě nedám pokoj. =D

Teda, jo, dám. Velice brzo. Ale to je detail.

Takže... Prostě si užijte tuhle značně dojemnou a poněkud teplou povídku, ano? Berte to jako vánoční dárek. Jen doufám, že se vám bude líbit... =)

6 – Terapie

Řeknu vám to přímo. Kapitola, kterou si za chvíli přečtete, je sladká. Možná dokonce přeslazená. Sice jen v jednu chvíli, ale je. Takže jestli se vám to snad nelíbí, právě jsem vám ušetřila čas, co byste zabili jejím čtením. Tak, to jen tak pro info. Vy, kterým trocha přeslazenosti nevadí, vesele čtěte dál.

Na příště jste si, k mému mírnému překvapení, nakonec těsně odhlasovali téma Pohlazení. No nic. Mám jistou obavu, že další přeslazenosti se asi nevyhneme. Ehm... Nevadí. Samozřejmě můžete hlasovat i o přespříští téma. Ale obávám se, že z témat k dispozici už nic sladkýho nevymyslím. Ehm... Jo.

Tak já teda už mlčím. A vy se pusťte do čtení. Dneska je to docela dlouhý... =D

Rozhovor s Revontuli

Dneska tu pro vás mám něco trochu divnýho, něco, co tu normálně nebejvá, a jen tak asi ani nebude. Na semináři Tvůrčího psaní jsme totiž dostali za úkol udělat s někým rozhovor. Měla jsem pár možností, ale nakonec jsem si vybrala kamarádku, která vyrábí šperky technikou cínování. Nějak jsem neměla náladu na vážná témata, ehm. Takže... Kdybyste se někdo chtěl mrknout a zhodnotit, jestli bych se uživila jako novinářka (odpověď je NE, mimochodem), tak do toho. Budu ráda, když mi tu necháte komentář. =)

(A mimochodem, ano, je to i tak trochu reklama. Ale v prvé řadě ten úkol. Vážně...) =D

Třetí adventní neděle

Třetí adventní neděle, a já pořád nemám koupenou drtivou většinu dárků. No nic. Aspoň že pro vás tu dárek mám. Zase jeden z těch předčasných. Patrik a Lukáš a JEJICH třetí adventní neděle.

Mezi náma, jsem moc ráda, že jste tenhle nápad přijali tak hezky a mile. Chvíli jsem měla obavu, jestli těch dvou cvoků třeba nebudete mít dost, když vám je budu cpát tak často. Ale já vím, téhle dvojky nemáte nikdy dost, že ano?

Takže... Užívejte si advent, děcka. Dneska se mrkneme na to, jak kluci řeší předvánoční přípravy... =D

Já se taky furt jen na něco ptám, co?

Skoro mám uže pocit, že nic nedokážu rozhodnout bez toho, abych se nejdřív zeptala vás. Za chvíli po vás budu chtít vědět, co mám psát jako další knížku, a v jaký kapitole má teď Ginger poprvé přetáhnout... Ehm, no nic. Zapomeňte na to, že jsem něco řekla. Jako bych tu nebyla.

Faktem je, že tohle je docela závažná otázka. Je to něco, co mi vrtá hlavou... No, od chvíle, co jsem tenhle blog přestěhovala na blogspot. Mí starší čtenáři si asi ještě vzpomenou, že než jsem se spokojeně usadila tady (a vážně tu JSEM spokojená), měla jsem blog (respektive blogy) i na blog.cz. Kdyby si někdo chtěl trochu zavzpomínat, jeho adresa je arvaripise.blog.cz.

Ale vzpomínat vážně nemusíte, jasno? To teď není podstatný.

5 – Bradavky

Jen tak mezi náma, ještě pořád nemáte Patrika s Lukym plný zuby? Nepřestávají vás pomalu bavit? Nezačínají bejt nudný? Ne? Já se jen ubezpečuju.

Musím vám oznámit, že na příště jste si, víceméně přesně dle předpokladů, zvolili téma Terapie. Mezi námi, to mi naprosto vyhovuje, jelikož, jak jsem se už zmiňovala, právě na to mám jeden dost fajn nápad. Samozřejmě, že můžete hlasovat i o přespříští téma. V anketě tentokrát favorita nemám, takže... Překvapte mě. =D

A teď si už jděte přečíst tuhle kapitolu. Já vím, že jste na ni poněkud... nadržení. A upřímně, možná i docela máte na co být... =D

Jak nejlépe zkazit (gay) erotickou scénu

Jen tak na úvod, ano, uvědomuji si, že vzhledem ke svému pohlaví bych se zřejmě neměla vyjadřovat zrovna k tomu, co je normální v sexu mezi dvěma muži. Ano, jsem si moc dobře vědoma toho, že všechno, co o tom osobně vím, jsem se vlastně jen někde dočetla, případně mi to někdo řekl. Ale víte co? Dovolím si taky tvrdit, že po víceméně několikaletém průzkumu o tom přece jen NĚCO MÁLO vím.

A koneckonců, na to, abych věděla, co je absolutní blbina, ani nemusím podnikat tak zevrubný průzkum, ani to zažívat na vlastní kůži (což by ostatně nebylo tak docela fyzicky možné, že). A už vůbec nic z toho nemusím dělat proto, abych věděla, co u mě samotné vždycky příběh naprosto pohřbí.

Druhá adventní neděle

Druhá adventní neděle je tu, a s ní i druhá speciální kapitola Patrika a Lukáše. Upozorňuji, že tahle je o něco delší než předchozí. Nechala jsem se zkrátka trochu unést. Ne, že by to bylo tak těžké, když píšete o téhle dvojce, že ano. Vlastně je to všechno, jen ne těžké, ehm.

Nicméně, ač delší, nese se stále v tom starém známém duchu, jak taky jinak. Takže doufám, že vám trochu zpříjemní předvánoční čas, a třeba vás i trochu rozptýlí od stresu se sháněním dárků, pečením cukroví, uklízením a psaním nudných seminárek do školy. Ehm, jo, to poslední bylo moje, toho si nevšímejte.

Takže... Příjemné počtení. =)

Jen malá předběžná otázka...

... týkající se Patrika s Lukym.

Tak, mám vaši pozornost. Výborně. Já věděla, že na tyhle dva se chytíte. Ještě aby ne, vzhledem k tomu, že jsou asi tak nejoblíbenější 'položkou' na tomhle blogu.

Víte, když jsem s kluky začínala, měla jsem v hlavě docela jasnej plán na to, co s nima chci udělat. Mám neměnnej počet fází vztahu, jejich pořadí... I když se vám někdy možná zdálo, že něco jsou docela spontánní nápady, skoro nikdy to tak nebylo. Měla jsem tohle všechno určený, a měla jsem rozhodnutou i jednu další věc.

4 – DNA

Proboha, to už je zase čtvrtej díl další fáze vztahu? Ten čas ale letí, fakt... Ale tak nevadí. Kapitola je připravená, dneska poněkud delší než minule. Ale ještě než se k ní dostaneme...

Docela jste mě překvapili, když jste minule tak intenzivně hlasovali pro jiné téma než to, co bylo můj soukromý favorit. Bradavky nakonec vyhrály jen o jeden jediný hlas. Proto jsem se rozhodla, že tenhle týden vylosuju jen pět nových témat, a Terapii ponechám v hlasování. Jestli po ní tak toužíte... Teď máte šanci ji prosadit. (A vůbec to nesouvisí s tím, že bych na ni už měla nápad, kdepak...)

Ehm, jo. Tak já přestanu kecat. Víte, kde je anketa. A víte, kde je kapitola. Tak přeju hezký den a užijte si čtení... =)

„Ani na to nemysli.“

Vzhlédla jsem od notebooku a kousla se do rtu.
„Promiň. Na co přesně nemám myslet?“
„Ty víš,“ zavrčel. „Dneska se to už nestane. Žádné psaní. Máš spoustu práce.“
„A-ale...“
Mírně naklonil hlavu a pozvedl jedno obočí.
„Já poslouchám. Do toho. Vymysli si nějakou stupidní a naprosto nepřesvědčivou výmluvu.“

První adventní neděle

Ahoj, lidi. Tohle jste asi nečekali, co? Ale jo, je to přesně tak, jak to vypadá.

Víte, co chvíli se někdo ozve s tím, že byste chtěli víc Patrika a Lukáše. Já jsem ale zlá a vždycky vás odpálkuju s tím, že na to nemám dost času, že by mi praskla hlava, že bych na blog házela jen ty dva teplý exoty naše drahoušky...

Ale víte co? Teď jsem si řekla, že když se blíží ty Vánoce, budu hodná. A tak tu pro vás mám pár speciálních kapitol, co nepatří do tradičního řazení, co stojí tak nějak mimo, ale rozhodně se drží příběhu. Zkrátka pár takových extra částí, trochu kratších než ty obvyklé.

Každou adventní neděli tu najdete jednu kapitolu, pokaždé v šest hodin večer. A možná, ale jen možná, pro vás budu mít i jednu štědrovečerní povídku.

("Kecá, bude ji mít určitě."

"Tebe se někdo na něco ptal?"

"BUDEŠ ji mít určitě."

"Říká kdo? Ty?"

"Ano, já. Tvoje Múza."

"Kolikrát ti mám říkat, že ty rohy mě nevyděsí?"

"Rohy možná ne. Ale já mám-"

"Já vím. Armádu. Ale víš co? Já si tu svoji taky začínám budovat, ha!")

Ehm, jo. Užijte si speciál Patrika s Lukym, lidi... =)