Pokud pracujete na
něčem rozsáhlejším než pár desítek tisíc znaků, zkrátka na
nějaké vážně pořádné knížce, nepochybně se tahle věc
stala i vám. Prostě se vám v jednu chvíli přestalo chtít psát
dál. Příběh jako by ztratil smysl, nebavil vás, zkrátka veškerá
vaše motivace byla ta tam. Můžu vám říct jedno. Potká to
každého z nás. Když píšete něco, co má dejme tomu přes tři
stovky tisíc znaků, nejspíš vás to potká i několikrát. Pokud
tedy neumíte psát zatraceně rychle.
Když se budete
snažit, na internetu objevíte hromadu vědeckých (a
pseudovědeckých) výzkumů, co vám potvrdí, že člověk zkrátka
nejlíp udrží pozornost u krátkodobých činností. Nejsnáz se
dosahuje krátkodobých cílů. Nevzdáte se, když nemáte čas a
příležitost to udělat. Bohužel, když přijde na psaní knihy,
máte toho času až až. O příležitostech ani nemluvě.
Takže co dělat,
když vám vaše milované postavy lezou na nervy, příběh, ač
psaný přesně podle vaší představy a dle plánu, nikam nemíří
a vy byste si radši šli zaplavat s hladovými žraloky, než abyste
otevřeli soubor a pokračovali tam, kde jste přestali? Mám tu pár
návrhů.
1) Dejte si pauzu
Jako bych vás
slyšela říkat: „Ale to je přesně to, co NECHCI, ty tele!“
Faktem je, že i když to třeba nechcete, realita je taková, že to
mnohdy docela potřebujete. Když vaše motivace zmizí, oddech a
trocha odstupu je pro vás to nejlepší. Budete mít dost času
příběh trochu přehodnotit a promyslet. Dáte Múze čas, aby vám
přihrála pár nových scén. (A při troše štěstí tam bude
aspoň jedna, ke které se dostanete dřív než po padesáti
stránkách!) A hlavně, dáte si možnost, aby vám příběh začal
chybět. A pak se na něj můžete vrhnout s novou chutí.
2) Napište pár povídek
Pozor, v žádném,
a to skutečně v ŽÁDNÉM případě, bez ohledu na urputnost a
přesvědčivost vaší Múzy, NEROZEPISUJTE novou knížku. Rozepsat
novou knížku pokaždé, když se u té staré zaseknete, je
nejlepší cesta ke dvaceti rozepsaným věcem, z nichž ani jedinou
nedokážete dokončit. Věřte mi. Jistě, rozepsat ji je lákavé.
Nesmírně lákavé. Máte ten super nápad, před očima pár scén,
a především cítíte to nadšení, které vám ve vašem současném
projektu TOLIK chybí! A to je přesně ten moment, kdy musíte
dupnout na brzdu tak silně, že proletíte předním sklem. Protože
to nadšení přejde. Přejde poměrně záhy. A vy budete mít dvě
věci, pro které nejste nadšení a nedokážete je dokončit. A
přijde další nápad... Vážně, radši se vrhněte na ty povídky.
Pár kratších věciček nikomu neublíží. Pokud se na to cítíte,
dosaďte do hlavních rolí hrdiny vašeho příběhu. Ano, i v
případě, že ta povídka řeší něco úplně jiného. Aspoň
bude sranda, ne?
3) Najděte si alfa čtenáře
Máte poblíž
někoho, kdo má vaši tvorbu rád a kdo o námětu vaší knížky
už stejně ví? Super. Zeptejte se ho, jestli by třeba nechtěl onu
knížku dostávat ještě během psaní. Neupravenou. Po kapitolách,
tak, jak ji píšete. Čili dost možná i s nějakou tou chybkou a
pár překlepy. (Poznámka: Pokud nad každou kapitolou strávíte
hodinu opravami gramatiky a vychytáváním zmatených slovosledů,
případně si na tuto činnost musíte najít někoho externího,
tohle není metoda pro vás.) Proč že to? Protože když se vás
někdo jen tak mezi řečí zeptá, kdy že to dostane tu novou
kapitolu, je to vážně velká porce motivace. Haló, někoho váš
příběh zaujal natolik, že chce víc! To je super, ne?
4) Věnujte se věcem kolem příběhu
Domýšlejte.
Cokoliv. Charakterové rysy postav, dějové linky, malé detailky.
Skládejte si v hlavě budoucí dialogy. Nebo je klidně i zapisujte
někam vedle. Nechte se vtáhnout příběhem. Zkuste se do něj zase
zamilovat tak, jako jste ho milovali ty první stránky. Hýčkejte
Múzu. Podstrojujte jí. Mluvte s ní o tom, jak by se to všechno
dalo ještě vylepšit, ještě víc vyšperkovat. Uvažujte.
Vymýšlejte hypotetické scénáře, paralelní vesmíry, cokoliv.
Prostě si trochu hrajte. Třeba zkuste na netu najít fotku, která
by mohla sloužit jako předobraz vašeho hlavního hrdiny. Jako je
třeba tady můj 'Eliáš'. I když, to byl trochu jiný případ.
Představa tohohle upířího hrdiny se značně odvíjela právě od
téhle fotky...
5) Prostě to zlomte
Ano, nechce se vám
to psát. Ano, představa, že sesmolíte třeba jen řádek, ve vás
vyvolává touhu zaječet a prohodit notebook zavřeným oknem.
Nedělejte to. I kdyby jen proto, že vám, pokud zrovna není parné
léto, bude zima. A že ten notebook to nepřežije. Faktem je, že
když se budete snažit, tu příběhovou krizi můžete zlomit a
zase získat motivaci. Ale chce to hodně odhodlání. Jak na to?
Prostě se donuťte a pište. Zkuste si stanovit cílový počet
znaků a dosahovat ho, i kdyby to mělo být jen 500 znaků denně.
Nebo obden. Snažte se. Překonejte tu část, která vás vážně
nebaví. Jakmile se dostanete k zajímavé scéně, věřte, že to
zase začne jít. A samo. Vážně.
Tak, to by bylo
pár nejzákladnějších tipů, co dělat, když vás motivace
opustí. Snad někomu někdy pomůžou. Protože jasně, všichni
máme rádi, když nás sám příběh táhne dopředu a musíme se
spíš ovládat, abychom nepsali pořád, ale zároveň všichni
víme, že to tak vždycky nefunguje. A vždycky je lepší mít
svoji metodu na období, kdy onen příběh vyjadřuje spíš silnou
touhu couvat.
Co vy? Nějaké
vaše tipy na překonání příběhových krizí?
A málem bych
zapomněla. Příště se mrkneme na zoubek důvěrně známému
pocitu, že vaše dílo je ta největší blbost, co jste kdy viděli.
Těšte se...
Tento článek by se mi hodil před nějakou dobou, kdy mi to psaná vůbec nešlo. Teď jsem do toho naopak naprosto zažraná. Není lepšího pocitu než když usínáte s tím, že jste napsali pár tisíc znaků :D
OdpovědětVymazatOn se třeba ještě hodit bude. ;) Co o to, on se nejspíš bude hodit i mně, až mě přejde současná mánie... =D
VymazatTo mám právě teď, ten příběh zveřejňuju na svým blogu po kapitolách, ale zasekla jsem se a nevím, co dál, přitom vím, co bude dále následovat. Jenže nemám tu nitku, která by mě přivedla k těm scénám. Je to hrůza.
OdpovědětVymazatV tomhle případě asi bude vážně fungovat jenom to násilí. Prostě ten kousek nějak překlenout. Já to tak dělám v jednom kuse, začátky některejch kapitol musím dost tvrdě vypotit... ;)
VymazatMoje dílo častokrát BÝVÁ největší blbost, jakou jsem kdy viděla =D Na tu příští část se opravdu těším =)
OdpovědětVymazatNo, nevím, nakolik ti to pomůže, nejsou to ani tak praktický rady jako spíš zvedák sebevědomí... =D
VymazatTohle jsou úplně skvělé a motivační články. Já jsem v poslední době celkem zaseklá, ale mám obrovskou chuť psát. Já se prostě jen musím odhodlat.
OdpovědětVymazatTy tvoje návrhy na získání motivace jsou úplně super, tento článek jsem přečetla jedním dechem. :)
Článek, který se mi přesně hodí :) I ten další. Kéž by to úplná blbost nebyla... :D
OdpovědětVymazatRadunkaH2112
Myslím si, že pauza je najideálnejším riešením. Koľkokrát sa mi stalo, že som mala nejaký nápad, ale vo Worde som nenaťukala ani prd? Veľakrát. Potrebovala som od príbehu odstup a musela som si všetky nápady trochu utriediť v hlave. V tomto prípade som sa radšej pustila do čítania nejakej knihy alebo som šla von s kamarátmi. Chuť do písania sa potom veľmi rýchlo vrátila, lebo som si uvedomila, ako mi chýba.
OdpovědětVymazatJa mám napríklad s písaním veľký problém aj vtedy, keď nastane v mojom živote nejaká obrovská zmena alebo kríza. Neviem písať na nových miestach a ani keď som chorá alebo nervózna zo skúšok. Preto mám rada leto. Času na písanie je dosť a môžem do svojho príbehu čumieť aj deň a noc a v podstate ma nezaťažujú žiadne iné povinnosti.
Motivace mi poslední dobou dost chybí a vůbec nevím čím to je. Ani nevím, jestli to je motivací, nebo že se do toho psaní prostě nemůžu dostat. Celej dej čekám na noc, kdy všichni usnou a píše se mi nejlíp a i když ten Word nakonec otevřu, nedokážu ze sebe dostat jedninou kloudnou větu, i když vím, že se mi psát chce.
OdpovědětVymazatVymýšlení věcí kolem příběhu je asi nejlepší způsob, jak se do něj zase vrátit. U mě to pomáhá víc něž stoprocentně, jen to chce najít tu správnou chvilku a nejít do toho násilně. Jenomže to je občas...dost těžký a mnohdy ta chvilka ani nepřijde :D