Díl desátý – Kde je moje motivace?

Pokud pracujete na něčem rozsáhlejším než pár desítek tisíc znaků, zkrátka na nějaké vážně pořádné knížce, nepochybně se tahle věc stala i vám. Prostě se vám v jednu chvíli přestalo chtít psát dál. Příběh jako by ztratil smysl, nebavil vás, zkrátka veškerá vaše motivace byla ta tam. Můžu vám říct jedno. Potká to každého z nás. Když píšete něco, co má dejme tomu přes tři stovky tisíc znaků, nejspíš vás to potká i několikrát. Pokud tedy neumíte psát zatraceně rychle.

Když se budete snažit, na internetu objevíte hromadu vědeckých (a pseudovědeckých) výzkumů, co vám potvrdí, že člověk zkrátka nejlíp udrží pozornost u krátkodobých činností. Nejsnáz se dosahuje krátkodobých cílů. Nevzdáte se, když nemáte čas a příležitost to udělat. Bohužel, když přijde na psaní knihy, máte toho času až až. O příležitostech ani nemluvě.

Takže co dělat, když vám vaše milované postavy lezou na nervy, příběh, ač psaný přesně podle vaší představy a dle plánu, nikam nemíří a vy byste si radši šli zaplavat s hladovými žraloky, než abyste otevřeli soubor a pokračovali tam, kde jste přestali? Mám tu pár návrhů.

1) Dejte si pauzu

Jako bych vás slyšela říkat: „Ale to je přesně to, co NECHCI, ty tele!“ Faktem je, že i když to třeba nechcete, realita je taková, že to mnohdy docela potřebujete. Když vaše motivace zmizí, oddech a trocha odstupu je pro vás to nejlepší. Budete mít dost času příběh trochu přehodnotit a promyslet. Dáte Múze čas, aby vám přihrála pár nových scén. (A při troše štěstí tam bude aspoň jedna, ke které se dostanete dřív než po padesáti stránkách!) A hlavně, dáte si možnost, aby vám příběh začal chybět. A pak se na něj můžete vrhnout s novou chutí.

2) Napište pár povídek

Pozor, v žádném, a to skutečně v ŽÁDNÉM případě, bez ohledu na urputnost a přesvědčivost vaší Múzy, NEROZEPISUJTE novou knížku. Rozepsat novou knížku pokaždé, když se u té staré zaseknete, je nejlepší cesta ke dvaceti rozepsaným věcem, z nichž ani jedinou nedokážete dokončit. Věřte mi. Jistě, rozepsat ji je lákavé. Nesmírně lákavé. Máte ten super nápad, před očima pár scén, a především cítíte to nadšení, které vám ve vašem současném projektu TOLIK chybí! A to je přesně ten moment, kdy musíte dupnout na brzdu tak silně, že proletíte předním sklem. Protože to nadšení přejde. Přejde poměrně záhy. A vy budete mít dvě věci, pro které nejste nadšení a nedokážete je dokončit. A přijde další nápad... Vážně, radši se vrhněte na ty povídky. Pár kratších věciček nikomu neublíží. Pokud se na to cítíte, dosaďte do hlavních rolí hrdiny vašeho příběhu. Ano, i v případě, že ta povídka řeší něco úplně jiného. Aspoň bude sranda, ne?

3) Najděte si alfa čtenáře

Máte poblíž někoho, kdo má vaši tvorbu rád a kdo o námětu vaší knížky už stejně ví? Super. Zeptejte se ho, jestli by třeba nechtěl onu knížku dostávat ještě během psaní. Neupravenou. Po kapitolách, tak, jak ji píšete. Čili dost možná i s nějakou tou chybkou a pár překlepy. (Poznámka: Pokud nad každou kapitolou strávíte hodinu opravami gramatiky a vychytáváním zmatených slovosledů, případně si na tuto činnost musíte najít někoho externího, tohle není metoda pro vás.) Proč že to? Protože když se vás někdo jen tak mezi řečí zeptá, kdy že to dostane tu novou kapitolu, je to vážně velká porce motivace. Haló, někoho váš příběh zaujal natolik, že chce víc! To je super, ne?

4) Věnujte se věcem kolem příběhu

Domýšlejte. Cokoliv. Charakterové rysy postav, dějové linky, malé detailky. Skládejte si v hlavě budoucí dialogy. Nebo je klidně i zapisujte někam vedle. Nechte se vtáhnout příběhem. Zkuste se do něj zase zamilovat tak, jako jste ho milovali ty první stránky. Hýčkejte Múzu. Podstrojujte jí. Mluvte s ní o tom, jak by se to všechno dalo ještě vylepšit, ještě víc vyšperkovat. Uvažujte. Vymýšlejte hypotetické scénáře, paralelní vesmíry, cokoliv. Prostě si trochu hrajte. Třeba zkuste na netu najít fotku, která by mohla sloužit jako předobraz vašeho hlavního hrdiny. Jako je třeba tady můj 'Eliáš'. I když, to byl trochu jiný případ. Představa tohohle upířího hrdiny se značně odvíjela právě od téhle fotky...

5) Prostě to zlomte

Ano, nechce se vám to psát. Ano, představa, že sesmolíte třeba jen řádek, ve vás vyvolává touhu zaječet a prohodit notebook zavřeným oknem. Nedělejte to. I kdyby jen proto, že vám, pokud zrovna není parné léto, bude zima. A že ten notebook to nepřežije. Faktem je, že když se budete snažit, tu příběhovou krizi můžete zlomit a zase získat motivaci. Ale chce to hodně odhodlání. Jak na to? Prostě se donuťte a pište. Zkuste si stanovit cílový počet znaků a dosahovat ho, i kdyby to mělo být jen 500 znaků denně. Nebo obden. Snažte se. Překonejte tu část, která vás vážně nebaví. Jakmile se dostanete k zajímavé scéně, věřte, že to zase začne jít. A samo. Vážně.

Tak, to by bylo pár nejzákladnějších tipů, co dělat, když vás motivace opustí. Snad někomu někdy pomůžou. Protože jasně, všichni máme rádi, když nás sám příběh táhne dopředu a musíme se spíš ovládat, abychom nepsali pořád, ale zároveň všichni víme, že to tak vždycky nefunguje. A vždycky je lepší mít svoji metodu na období, kdy onen příběh vyjadřuje spíš silnou touhu couvat.

Co vy? Nějaké vaše tipy na překonání příběhových krizí?

A málem bych zapomněla. Příště se mrkneme na zoubek důvěrně známému pocitu, že vaše dílo je ta největší blbost, co jste kdy viděli. Těšte se...