To sem z toho jelen

Je vlastně docela humorné, jak jsem na tohle konkrétní téma přišla. Může za to moje klávesnice, na které bez zjevných vnějších vlivů začala zlobit klávesa J, pročež dotyčné písmenko se v polovině případů napíše správně, ve čtvrtině vůbec a ve zbylé čtvrtině hned dvakrát. V konečném důsledku to znamená, že chyby, o které hodlám dnes psát, se posledních pár dní dopouštím co chvíli. I když se jí, samozřejmě, ani v nejmenším dopouštět nechci. Mimochodem, dnes to nebude zrovna nejdelší, koneckonců, jde jen o jeden malý gramatický problém.

Nejspíš vám zase jednou došlo, jaký to bude. Pokud ne, mileráda vám to osvětlím. Jedná se o poměrně zásadní rozdíl mezi slovy 'jsem' a 'sem'.

Ano, já vím, že když mluvíte, říkáte větu v nadpisu přesně tak, jak je tam napsaná. Že snad nikdy neřeknete 'jsem', a to ani když byste měli mluvit vážně spisovně. Všechno to chápu. A nebojte, mluvím tak i já. Ale to neznamená, že byste tak měli i psát. Protože (jak víme) pro psaní se aplikují poněkud jiná pravidla...

Takže abych to neprotahovala, jak přesně že to je? Sice to všichni víte, ale...

JSEM

Sloveso 'být' v první osobě jednotného čísla. Můžete ho použít, když chcete vyjádřit svou existenci (Jsem idiot.), nebo jako pomocné sloveso (Šla jsem.).

Toto se samozřejmě nevztahuje pouze na 'jsem', ale i na všechny ostatní podoby slovesa 'být'. Takže: Jsem, jsi, je (hádám, že je jen 'e' nikdo nenapíše, ale co kdyby), jsme, jste, jsou. Ve všech je na začátku J. Tak ho tam pište, prosím.

„Ale copak, Luky? Jsi nadrženej?“

„Zatraceně dobře víš, že jsem, tak se přestaň tak blbě vyptávat! Patriku...“

SEM

Příslovce, kterým především chcete ukázat na jedno konkrétní místo, ať je to stolek, nebo celý váš byt. Na jeho začátku NENÍ J.

„Sem, Lukášku. Sem do ruky.“

„Hele, já jasně řekl, že ti ten lubrikant...Ehm, chápu. Sem do ruky.“

A jen tak mimochodem, mám tu k tomuhle tématu ještě jednu malou drobnůstku. Ta se týká zvratného zájmena 'si'. Které, jak si můžete všimnout, na začátku taktéž nemá J. Pročež si zapamatujte...

Správně: „Jo, tak tohle bych si nechal líbit každej den, Luky...“

Špatně: „Dáš jsi kafe, nebo radši čaj, zrzounku?“

Díky za pozornost. A zase někdy...