Víte, že kosti jsou IN?

Pokud nevíte, zjevně jste posledních několik dní míjeli úvodní stránku blog.cz. Nebo nemíjeli, ale zásadně na ní nekoukáte na panel s nadpisem 'Blog dne'. Mezi námi, taky to obvykle nedělám, ale veliký nápis 'PRO ANA' se v úterý přehlédnout prostě nedal. Následující tři dny už tak okatě nápadné sice nebyly, ale princip zůstal.

Blog dne zkrátka ovládly slečny, které by nejradši žily jen ze vzduchu a dietní Coly. Slečny, pro které je kostička čokolády projevem slabosti. Slečny, které za ideál krásy považují kostru potaženou kůží.

Většina z nich za den nespořádá o moc víc než jogurt a dvě rajčata. Pozor, když jsou rajčata tři, slečny si už nadávají do hnusných rozežraných prasat, která nikdy nebudou štíhlá a křehká a KRÁSNÁ. Většina z nich se snaží dosáhnout váhy v rozmezí čtyřiceti a padesáti kilo, přičemž raději by byly za čísla blízká té dolní hranici. A čas mezi obědem (rajče) a večeří (nic) si krátí hledáním a sdílením motivačních fotografií plných slečen, které vypadají, jako by právě odchrastily z kabinetu bilogie. A, samozřejmě, fňukáním nad tím, že takhle DOKONALÉ nikdy nebudou, protože se neovládly a snědly plátek šunky. A občas i cvičením podle DVD, která jim pomohou během půl hodiny spálit víc kalorií, než ten den vůbec přijaly. (Čímž napomáhají k likvidaci i posledních zbytků svalové hmoty. A to se vyplatí!)

Těmto děvčatům nemá smysl cokoliv vysvětlovat. Neplýtvejte energií na pokusy říct jim, že to můžou dělat i jinak, a to s lepším efektem. Koneckonců, je to jejich věc. Když si chtějí myslet, že anorexie je cool, prosím. Když chtějí považovat všechny, co se jim snaží poradit, za závistivé mrchy, co by taky chtěly tak nádherné tělo a tak pevnou vůli, jak je libo. A jestli mají potřebu prohladovět se k trvalým následkům a/nebo smrti, dámy, poslužte si.

Aby bylo jasno, nevadí mi to, jak se slečny (ne)stravují. Je mi upřímně ukradené, co provádí svému tělu. Nelíbí se mi ale, že se s tím chlubí na blozích. A víceméně tím lákají další slečny, aby to zkusily taky, protože 'hele, zhubla jsem za tejden dvě kila a cítím se tak lehká a sexy!'.

Ne, nebojte, nedělám si iluze, že anorexie se šíří výhradně díky sebevědomí postrádajícím náctiletým blogerkám. Moc dobře vím, že je tu i spousta dalších důvodů. Stejných, jako jsou ty, které nutí hezkou šedesátikilovou slečnu, jejíž tělo potřebuje maximálně trochu zpevnit, myslet si, že až bude v létě ležet někde na pláži, greenpeace se ji pokusí dostat zpátky do moře. Ne, tyhle blogy nemůžou za všechny anorektické dívky. Ale minimálně za část ano.

A i pokud jde o ty, které se nechytí na (zpočátku) rychlé výsledky a (údajný) báječný pocit vítězství a spadnou do toho samy, pro ANA blogy pořád znamenají velké nebezpečí. Protože dávají oněm nebezpečně hubnoucím slečnám pocit, že je s nimi všechno v pořádku. Že je naprosto normální vyhazovat jídlo oknem a po povinném obědu s rodinou prohánět tělo laxativy. Že není nic špatného na tom, když tělo dopují dietní colou, černou kávou a zeleným čajem, aby ho přiměly vůbec FUNGOVAT. Jak by to taky MOHLO být špatné? Přece nejsou jediné, co to dělají. A hele, tahle holka střídavě drží několikatýdenní hladovky už přes rok a ještě žije, tak co ty kecy o umírání, no?

A teď se přesně tyhle nebezpečné blogy propagují. Dívky s vážnou psychickou poruchou, která by je mohla snadno zabít, se ještě podporují. A jejich blogy jsou prezentovány jako dobré a kvalitní, jako vzor toho, jak má správný blog vypadat. A to přímo redakcí serveru blog.cz.

Nedělám si iluze o tom, že je to nějaký pokus upozornit na problém. Nemyslím ani, že se jedná o prostý projev naprosté demence a blogy byly vybrány víceméně omylem. Kdepak, já si moc dobře uvědomuji, že jde jen a jen o upoutání pozornosti, kontroverzi, vyšší zobrazování dotyčných blogů a zvýšení příjmů za reklamu. Koneckonců, to je na blog.cz klasická strategie. Někdy mám pocit, že zaměstnancům TV Nova je do hlavy vtloukáno, že špatná reklama je nejen taky reklama, ale je to dokonce ta NEJLEPŠÍ reklama. Jen se přiznejte, kolik z vás si libuje ve sledování stupidních pořadů jen proto, abyste pak mohli nadávat, jak jsou stupidní...

Ale skutečnost, že té strategii rozumím, neznamená, že s ní souhlasím. Ne, to mě dřív vynesou nohama napřed, než abych schvalovala propagaci něčeho takhle nebezpečného.

(Jen aby bylo jasno, k propagaci morbidní obezity se stavím stejně. A právě tak k propagaci užívání drog, alkoholismu, nadměrného kouření a čehokoliv dalšího, co vás může zabít, ať už to je nebo není legální. Protože tyhle věci si vychvalování nezaslouží.)

Bohužel vím, že nesouhlasit je asi tak to jediné, co s tím zmůžu. Chystám se ohledně té titulky napsat Standovi mail, ale upřímně pochybuji, že to k něčemu bude. Nebo že se vůbec obtěžuje odpovědět. Můžu jen doufat, že v příštím týdnu se takováhle extempore už neobjeví. Ne kvůli sobě. Spíš kvůli těm, co ještě sebe a svoje sebevědomí nenašli.

Já se k tomu svému vysněnému tělu (které má poněkud méně viditelných kostí a poněkud více viditelných svalů než anorektický ideál) budu dál pěkně plížit zlepšením jídelníčku, omezením tučných a smažených jídel (sladkého se pořád vzdát nedokážu) a usilovným cvičením s Jillian Michaels. A za projev silné vůle budu s dovolením považovat to, že se během workoutu vzlykajíc nesesunu k zemi.

…

Víc než dvakrát nebo třikrát...