13 – Plavky

Tak jo. Napětí se stupňuje. Třináctá kapitola 'nepřátelské' části je tady. Schválně, jak to vypadá s Patrikovým stěhováním? A jak s tím souvisí plavky?

Musím přiznat, že poslední dobou mi občas dáváte fakt zabrat. Hlavně proto, že témata, co vybíráte, někdy tak docela nekorespondují s tím, co potřebuju do příběhu dostat. Což ale není problém příští kapitoly, která (po nepříliš napínavém boji) ponese název Náhoda.

Jak si asi všímáte, v pravém menu, tam, kde by se za normálních okolností vyskytovala anketa, je teď jen prosté sdělení, že na další anketu si musíte počkat dobré dva týdny. Proč to? No, je to jednoduché. Na přespříští kapitolu jsem využila své svaté právo stanovit téma sama. Bude to dlouho, předlouho očekávané Vysvětlení. Pak pro vás budu mít ještě jeden extra spešl díl, který stojí tak nějak mimo sérii, ale já ho prostě musím napsat. A pozor, NEBUDE to dialogovka. A až po tomhle díle přijde první kapitola další fáze. Ta, o jejíž téma se právě za dva týdny začne hlasovat. Co to bude za fázi vám samozřejmě neřeknu. Ano, jsem mrcha.

A teď se už můžete vrhnout do čtení. Pokud chcete adekvátní hudební doprovod, najdete ho TADY.

Ano, měla bych se svou posedlostí tou Cooperovic ženskou něco dělat. Tedy, Lukáš by měl. Ano, už zase si někdo zpívá...

„Lukáši? Jsem tu jen na skok. Vezmu si plavky a mizím.“
„Anybody's dream can fall apart, anybody's mask can break...“
„Já jen abys věděl, že se sem nikdo nevloupává.“
„Couldn't tell you how I wanted you enough to make you want to stay...“
„Ehm, Luky?“
„I never said the words out loud, I guess I couldn't get'em straight...“
„Už zase máš v uších sluchátka, co?“
„Baby, give me one more chance before you walk away...“
„...“
„It's only, only, only my heart talkin'. Yeah, it's only, only, only my heart talkin'...“
„Lukáši!“
„Saying things I never thought I'd say... KURVA!“
„Taky tě zdravím.“
„Panebože, PATRIKU! Nesnáším, když se ke mně takhle zezadu připlížíš!“
„Teď bych nejradši měl jednu značně sprostou poznámku, ale vzhledem k situaci ji mít radši nebudu. Jen bych rád podotkl, že jsem se rozhodně neplížil. Vlastně jsem byl docela hlasitej. Ale těžko mě můžeš slyšet, když máš v uších sluchátka a ještě si ZPÍVÁŠ.“
„Ty jsi... mě slyšel?“
„Uznej, jen těžko jsem tě mohl neslyšet. Nebyl jsi zrovna potichu.“
„Patriku, tahle poznámka měla něco znamenat?“
„Co? Ne. Proč, proboha?“
„U tebe jeden nikdy neví.“
„Hm, jestli ti teď jde o to, jestli jsem včera večer slyšel, čí jméno jsi sténal, když sis to dělal, tak ne, neslyšel. Jen doufám, že nebylo Vítkovo.“
„Bez obav, zrzounku. Věř, že myšlenka na něj by mi masturbaci spíš pokazila.“
„No, když to říkáš... Ehm, Luky? Tváříš se nějak divně.“
„Divně? Ne, to se ti jen něco zdá.“
„Nemáš... Nemáš trochu mokrý tváře?“
„Ale prosím tě. Z čeho asi?“
„No, já nevím. Nestává se ti, že si zpíváš a ten song tě hrozně dojme a ty se prostě rozbrečíš?“
„Ne.“
„Ehm... Aha.“
„Já vždycky říkal, že jsi teplej, Patriku.“
„Zato ty se teď projevuješ jako obzvlášť heterosexuální chlap.“
„Jen proto, že nebrečím, když si zpívám dojemnou písničku?“
„No, aspoň uznáš, že je dojemná.“
„Zrzounku, předpokládám, že jsi sem nepřišel debatovat o písničkách Alice Coopera, nemám pravdu?“
„Přece jsem ti hned ve dveřích řekl, že... Jo aha. Sluchátka.“
„Áno, sluchátka.“
„Říkal jsem, že si jen vezmu plavky a zase letím, protože jdeme s jedním kamarádem do bazénu. Teda, řekl jsem jen to o těch plavkách, ale to je jedno.“
„Kamarádem? Ne s...“
„Vážně s kamarádem.“
„Znám ho?“
„Ne, myslím, že ne. Není ani teplej.“
„Tebe taky snese někdo, kdo NENÍ teplej?“
„Ha. Ha. Ha.“
„No tak promiň. Ale to mi řekni, když sis chtěl jen vzít plavky... Proč tu teď se mnou sedíš?“
„Protože ses tvářil nějak divně.“
„Aha. Jistě. Hele, jestli myslíš, že nutně potřebuju tvoji společnost, tak ne. Přísahám.“
„To mě jako vyhazuješ?“
„Ale ne. Nebo... Možná jen malinko.“
„Jestli chceš mít svatej pokoj na poslouchání songů a rozhodně nebrečení, jen to řekni. JÁ tu bejt nemusim.“
„Stejně tu už dlouho nebudeš, ne?“
„Co? To nechápu.“
„Bože, Patriku, nejsi ty přebarvenej blonďák? Haló, o víkendu se stěhuješ!“
„É... Aha. Jasně.“
„Nebo snad nestěhuješ?“
„No, já... Vlastně se zdá, že ne, ehm.“
„???“
„Jaksi se stalo, že mi... Prostě mi dneska volal ten kluk, co jsem s ním měl bydlet. Prej si našel někoho jinýho. Hádám, že někoho nezadanýho, kdo s ním bude ochotnej šukat. To víš, my buzny jsme v tomhle ohledu příšerný.“
„Dovol? JÁ nikdy nehledal spolubydlícího, se kterým bych mohl spát!“
„Jo, věř, že tohle si uvědomuju.“
„Prosím?“
„Co? Nic, nic. Jen si tak mumlám. V pohodě.“
„Jak myslíš. Každopádně se teda... Nestěhuješ, Patri?“
„Vypadá to tak.“
„A informace o plavkách se ti zdála jako důležitější než tohle?“
„Promiň, nějak mi to... vypadlo.“
„Vypadlo ti, že tu se mnou budeš ještě chvíli bydlet? Čekal bych, že se pokusíš žal z toho, že mě musíš trpět, utopit v alkoholu. Minimálně.“
„Luky, ty myslíš, že mě ani trochu nemrzí, jak to dopadlo? Myslíš, že bych radši nebydlel tady? Že se mi nebude ani trochu stýskat?“
„A bude?“
„Samozřejmě, že... ano.“
„Patriku, co děláš?“
„C-co dělám?“
„Nakláníš se ke mně.“
„Ježiš. Promiň, ani jsem si to neuvědomil.“
„No proto. Už jsem se bál, že mě snad budeš chtít políbit.“
„Probůh, proč bych to dělal?“
„No, to taky nevím.“
„Vidíš. Probůh, líbat tě. Nepil jsi něco?“
„Ujišťuju tě, že ne.“
„Já... Já si radši jdu pro ty plavky. Jo, to bude nejlepší. Nevím, jestli se tu ještě dneska ukážu, možná přespím u Vítka. Tak... Tak se měj.“
„Spolehni se.“
„Jo, a mimochodem-“
„Every time I take it to the edge, every time I'm so afraid...“
„Ty už sis zase nasadil sluchátka co?“
„Don't you know I cry my eyes out, babe, every time you look away?“
„Luky?“
„Oh, I almost dropped a tear, but I caught it just in time...“
„...“
„I'd say the things you want to hear if you'd help me, help me, help me try...“
„No, tak se měj, Luky...“