1 – Teploměr

Předpokládám, že jste asi uhodli, co bude další fáze vztahu Patrika s Lukym, co? Ano, správně, jsou to Snoubenci. Jak očekávatelné. Doufám, že vás to aspoň trochu potěšilo. Ehm, já vím, těch nadšenejch komentářů jsem si všimla, nebojte.

Takže, měla bych vás informovat, že na příště jste si vybrali téma Pelikán. Jestli myslíte, že jste mě tím zahnali do úzkých, jste vedle. Muhahaha. A samozřejmě, že můžete i teď hlasovat pro přespříští téma. Tentokrát tu nic zajímavého, tedy, extra zajímavého nemám, pardon... =D

A teď už asi mlčím. Užijte si první kapitolu Snoubenců... =)

„Tak kolik?“
„Ehm, Luky...“
„Kolik, zrzounku?“
„Pojď sem a přitul se ke mně. Miluju tě.“
„PATRIKU!“
„Skoro devětatřicet.“
„Prosím?!“
„Blbej teploměr.“
„Teploměr za nic nemůže. Jdu ti pro další paralen.“
„Chceš mi odrovnat játra? Měl jsem dva před... ehm...“
„Skoro čtyřma hodinama.“
„Co? To není pravda. Bylo to před chvilkou.“
„Promiň, lásko moje, ale dobrý tři hodiny jsi tu spal, víš?“
„Blbost. Vždyť si dobře pamatuju, že jsi mi hrozně dlouho předčítal Obraz Doriana Graye...“
„Deset minut. Pak jsi usnul.“
„Ale...“
„Zrzounku, máš horečku. Je normální, že jsi zmatenej. Klid, brzo se z toho dostaneš. Bude líp.“
„Hm...“
„Jdu ti pro paralen. Musíme tu horečku srazit. Donesu ti colu, ať máš cukr, a suchý pyžamo, tohle musíš mít propocený.“
„Nechci pyžamo. Nespím v pyžamu.“
„Tuhle debatu jsme už vedli, vzpomínáš? Teď spíš. V MYM pyžamu.“
„Vyžaduju nový měření. Podej mi teploměr.“
„Ještě pořád ho držíš v ruce, zrzounku.“
„Ale kruci.“
„Když na tom trváš, KLIDNĚ se změř znova. Já jdu pro ten paralen.“
„Ale moje játra!“
„Patriku...“
„Paralen, lásko.“
„Dobře. Vydrž. Hned jsem zpátky. Nechám otevřený dveře, kdybys něco chtěl.“
„Hm... Lukášku?“
„To bylo rychlý.“
„Lukášku, dal bych si čokoládu.“
„Myslíš tu v pevný, nebo tekutý formě?“
„Pevný.“
„Hned ji tam máš.“
„A... Luky?“
„Ano, zrzounečku?“
„Taky bych bral pár chipsů.“
„Hele, já ti do toho nechci kecat, ale lidi tyhle chutě dostávaj až v době, kdy je horečka přejde.“
„Počkej, co se bude dít, až přejde. Nehneš se od sporáku.“
„Ještě NĚCO by sis dal, broučku můj?“
„Hm, myslím, že ne.“
„Výborně. Myslím, že víc toho stejně... To je pípání teploměru?“
„NE!“
„Kolik ukazuje?“
„Ehm...“
„Paťulínku...“
„O desetinu víc.“
„Výborně. Takže... Tady máš paralen. Spolknout. Hned. Dokážeš se posadit sám?“
„Prosím tě, jsem snad... Ehm, mohl bys mi trochu pomoct?“
„Samozřejmě. Tak... Na, spolkni to. Tady máš tu colu na zapití. Mám ti uvařit čaj?“
„Ne, teď ne. Chci si lehnout a zahrabat se. Je mi zima.“
„Mám ti tu čokoládu dávat do pusy?“
„Hm, to je skvělej nápad, Luky. Lásko...“
„Copak je, broučku? Sakra, ty fakt hoříš.“
„Promiň...“
„Za co se omlouváš?“
„Za to, že... Že jsem chytil nějakou blbou chřipku. Ještě to není ani tejden, co jsi mě požádal o ruku, měli bysme si užívat naší zamilovanosti, a já zatím...“
„Ty zatím co? Tak jsi nemocnej. To se stává.“
„Ale vypadám příšerně. Musím bejt strašně zpocenej. A bledej.“
„Ne, popravdě máš teď tváře docela růžový.“
„Super. Fakt super.“
„A to ani nemluvim o těch upocenejch a mastnejch vlasech.“
„Ty víš, jak potěšit, co?“
„Ale no tak, Patri. Pořád jsi krásnej.“
„Kdybys nekecal. NIKDO není krásnej, když je nemocnej.“
„Ty pro mě jsi. No tak, nekoukej tak zoufale.“
„Luky, pořád si mě chceš vzít?“
„Prosím? Samozřejmě, že chci. Proč bych neměl chtít, proboha? Jen proto, že jsi chytil chřipku? Já tě miluju. To, že tady ležíš s horečkou, to nemůže ovlivnit. Nebo mi chceš říct, že kdybych JÁ byl nastydlej, tak bys mi jako vrátil prstýnek a odkráčel?“
„Ne, samozřejmě, že bych... Kde je můj prstýnek?!“
„Sundal sis ho, když ti poprvé vylezla teplota, vzpomínáš? Říkal jsi, že se nechceš potit s prstýnkem na ruce. Je v nočním stolku, v krabičce.“
„Hm... Dobře...“
„A aby mezi náma dvěma bylo jasno, když jsem tě žádal o ruku, myslel jsem to vážně. A znáš to, v dobrým i ve zlým, ve zdraví i v nemoci.“
„To platí až po obřadu, ne?“
„Pro mě to platí hned. Miluju tě. I když jsi v takhle hroznym stavu.“
„Ach, Luky...“
„A než se zase zeptáš, kdyby se náhodou stalo, že bych to od tebe chytil, tak se nic neděje. Nějak to přežiju. Přinejhorším se tu jen budeme potit spolu.“
„Lukášku, lásko...“
„A ne, nevadí mi, že si těch pár dní, než se sebereš, nebudeme mít sex.“
„Tobě možná.“
„ZRZOUNKU...“
„Co? Zas mi budeš vyhrožovat, že mi při příštím měření ten teploměr někam vrazíš? Já se bránit nebudu. Nějakej teploměr mě nemůže rozházet, nejsem nudnej heterák.“
„Jo, to si uvědomuju, neboj.“
„Lukášku...“
„Copak bys chtěl? Čokoládu? Chips?“
„Chtěl bych, aby sis lehnul vedle mě. Aby ses přitulil. Prosím. Nechci sex, jen... Jen bych tě chtěl cejtit vedle sebe. Prosím.“
„To si jako mám vlízt k tobě pod deku, když hřeješ jako ústřední topení?“
„Politicky nekorektní humor?“
„Ne, prostě jen fakt. Ale... Fajn. Pozor, zvedám deku. Bude ti zima.“
„To nevadí, hezounku. To vůbec nevadí. Však ty mě zahřeješ. Mhm...“