2 – Pelikán

A máme tu další snoubeneckou kapitolu. S menším zpožděním, které přičítám tomu, že máme dneska volno, pročež jsem tak nějak spala do jedenácti dopoledne, a když jsem se vzbudila, nechtělo se mi nic dělat. Ale konečně jsem se donutila. Máte mě za to rádi?

Na příště jste si s mírnou převahou odhlasovali téma Šílenství, které mi po dnešku docela slušně zapadá do plánů, takže, ehm, díky. Samozřejmě, že můžete už teď hlasovat o námět přespříštího dílu. Výběr sice možná nezaujme na první pohled, ale... No, něco by se s tím nepochybně udělat dalo, tak mě překvapte.

A teď... Jste zvědaví, co jsem provedla s tím Pelikánem? =D

„Lásko, jsem... Ježišikriste!“
„Ano, Lukášku?“
„Jsem... doma. Ehm... Ty už děláš uvítací výbor PŘEDTÍM, než přijdu?“
„Kdepak. Jen náhodou jsem tu v předsíni. Naprosto náhodou.“
„Patri?“
„Co? Víš co, lásko? Pojď. Půjdeme si sednout do obýváku. Jak ses měl v práci, lásko moje? Zase se objevil někdo, kdo dělal všechno, jen ne to, co jsi mu říkal?“
„Zrzounku...“
„Ano?“
„Ty už ses zase zkoumal v zrcadle, co?“
„Prosím tě, kde jsi na takovou blbost přišel? Proč bych to dělal?“
„Já ti nevím. Že by pokračování na téma našeho včerejšího rozhovoru na téma 'nechci na naší svatbě vypadat jako pelikán'?“
„Ty si... Ty si to ještě pamatuješ?“
„Áno, zrzounečku.“
„Sakra.“
„A rád bych ti zopakoval, že si vážně nemyslím, že bys začínal mít druhou bradu.“
„Ne? Podívej, když udělám tohle... Au!“
„Už včera jsem tě varoval. Budeš dostávat pohlavky tak dlouho, dokud nepochopíš, že nevypadáš jako pelikán. Ani zdaleka ne. A i kdyby snad, byl bys absolutně rozkošnej pelikán, takže by mi to bylo jedno.“
„Jak romantický. Ale stejně... AU!“
„Povídal jsi něco?“
„Ano. Když mě budeš bít, budu blbej!“
„Budeš, lásko moje?“
„Teď něco naznačuješ?“
„Krom toho, že jsi naprostej idiot, jestli jsi vážně přesvědčenej o tom, že trocha nepatrně povolený kůže pod bradou z tebe dělá pelikána?“
„PŘIZNÁVÁŠ, že je povolená?“
„Nepatrně. Lásko...“
„Já to věděl. Věděl jsem, že poslední dobou přibírám. Nestoupal jsem na váhu, ale... VĚDĚL jsem to. Hůř zapnu kalhoty, jsem celej nějakej měkčí...“
„Ujišťuju tě, že CELEJ ne.“
„Tohle je vážná věc, Lukáši!“
„Promiň. Jistě. Tvý... zhruba tři kila navíc jsou hrozně vážný.“
„Přiznáváš, že je to POZNAT?“
„Nedělej to, Patri. Varuju tě. Nechoď k tomu zrcadlu.“
„Nebo?“
„Nebo tě popadnu a přesvědčím tě o tom, že to, kolik vážíš, je mi naprosto ukradený, protože jsi pořád absolutně úžasnej.“
„Fajn. Nejdu k zrcadlu.“
„Aleluja.“
„Neviděl jsi naši váhu?“
„Tak, a já toho mám právě dost.“
„Čeho máš... Lukáši!“
„Řekl sis o to sám. Potřebuješ důkaz, že to myslím vážně.“
„Ale to není-“
„Fér? Omyl, lásko, je to absolutně fér.“
„Koukej mě postavit na zem!“
„Ani mě nehne. Vydrž malou chvíli. Hned tě položím. Na postel.“
„Dovol, abych tě upozornil, že s tímhle sexem nesouhlasím, takže mě vlastně hodláš znásilnit.“
„Výborně.“
„Prosím? Co jsi to... Luky!“
„Pořád znásilnění, lásko? Protože mně nepřijde, že bys nesouhlasil.“
„A co tě k tomu přesvědčení vede?“
„Já ti nevím. Tvý nohy omotaný kolem mejch boků, kupříkladu.“
„Víš co? Mlč, Lukáši. A svlíkni mě. A udělej mi to...“

„Bože můj. Patri...“
„Jo. Bože můj. Asi si budu na váhu muset stěžovat častějc. Jestli pak vždycky nastane TOHLE...“
„Pch. Cítím se zneužívanej.“
„Ty? JÁ byl ten, co měl bejt znásilněnej.“
„Ticho, ty můj rozkošnej zrzavej pelikánku...“
„Mhm...“
„Takhle ticho nevypadá.“
„Je to skoro ticho. Ničeho lepšího se ode mě nedočkáš.“
„Ach, ovšem. Celej ty, Paťulínečku.“
„Hm... Luky? Fakt se ti líbím, i když jsem trochu přibral?“
„Ten sex tě nepřesvědčil? Zrzounku...“
„Promiň. Vážně, promiň, když já si nemůžu pomoct. Ty jsi tak krásnej a dokonalej-“
„JÁ? Probůh, lásko, potřebuješ brejle.“
„To spíš ty. Viděl ses vůbec poslední dobou v zrcadle? Dokonalý svaly, krásnej obličej, ty tvoje vlasy přímo zbožňuju...“
„A viděl ses ty? Nádherný bledý tělíčko, obličej přímo nádhernej, dokonalý oči, krásný pihy... A vážně mám začínat o vlasech? Patri...“
„Jsem tlustej.“
„Ne, nejsi. Máš naprosto normální váhu. Mně v tomhle můžeš věřit. Já se tím živím, vzpomínáš? A ujišťuju tě, že na tomhle... není nic špatnýho.“
„Přísaháš?“
„Copak bych ti lhal? Nikdy, zrzounečku.“
„Ale... Jsem pitomej. Nechal jsem se ukolíbat tím, že mám šťastnej a spokojenej vztah, a přestal jsem... Přestal jsem o sebe tolik pečovat.“
„Ne, nepřestal jsi. V koupelně trávíš ještě pořád víc času než moje ségra. A ty krémy a další serepetičky na poličce u zrcadla mě upřímně děsí.“
„Ale sedím na zadku a cpu se. A to není správný. Jasně, já vím, miluješ mě, líbím se ti, jenže stejně...“
„Chceš začít chodit do fitka? Vezmu si tě osobně na starost.“
„Myslíš, že to potřebuju?“
„Já? Ne. Ty myslíš, že to potřebuješ. A... Já nevím. Chceš, abych tě radši přesvědčoval, že není nutný, abys začal trénovat a zhubnul ty kila, se kterejma nejseš spokojenej, nebo abych ti nabídnul pomocnou ruku a podpořil tě, hm?“
„Ehm...“
„Fajn. Takže... No, myslím, že v pondělí kolem poledne bych měl mít volno. Co ty na to, že bych tě v tý době tak trochu... absolutně zničil?“
„Že tě miluju, Lukášku.“
„Hm, to nebyla reakce, kterou jsem čekal. Spíš jsem myslel, že řekneš, že tě děsím, nebo tak něco. Nebo že s křikem vyběhneš ze dveří.“
„Kdepak. Nechce se mi zvedat z postele. Je to tak hezký, ležet ti v náručí...“
„Já vím. Taky mi je takhle fajn.“
„Bože. Nedokážu si představit, že takhle jednou budeme ležet... jako manželé. Oficiálně spolu. Je to... šílený.“
„V dobrym nebo špatnym slova smyslu?“
„V tom nejlepším, Luky.“
„To jsem rád. Nechtěl bych, abys snad váhal, to fakt... Fakt ne.“
„Neváhám, neboj.“
„Mhm... A mimochodem, vážně se nemusíš nervovat tím, že bys na svatbě vypadal jako pelikán, zrzounku.“
„Velryba?“
„Kdybych dosáhl na tvůj zadek, plácnu tě přes něj tak, že si tři dny nesedneš.“
„Radši bych JINÝ důvody pro nesednutí si, když dovolíš.“
„Nebudeš vypadat jako velryba. Jasno?“
„Já vím, že ne. Můj úžasnej trenér mi totiž pomůže. Můj superhrdina...“
„Patri, nevrací se ti náhodou ta tvoje horečka? Mám pocit, že ti asi přeskakuje.“
„Hm, ne, horečka... Ne... Chce se mi... spát...“
„Tak spi, zrzounku. Jen hezky spi.“
„Mmm...“
„Miluju tě, Patri. Vážně moc tě miluju.“
„Já tebe... ta... hm...“