sobota 23. listopadu 2013

A proč přesně...


Když jsem v pondělí viděla na hlavní stránce blog.cz TT 'Prsa', byla jsem... překvapená. Možná i tak trochu šokovaná. Teda, ne ve smyslu pohoršení, prostě jen... 'No, tak tohle jsem fakt nečekala.'
Faktem ale je, že ještě míň jsem čekala, že moji šílenou Múzu něco na to téma napadne. Od doby, co se tak nějak uvelebil v podobě jistého severského boha, tráví víc času vymýšlením vtipných poznámek než reálných povídek. No, hádám, že bych si neměla stěžovat, aspoň se je na co koukat.
Ehm, no, každopádně... Povídka. Napadla mě... Prostě napadla. Je docela krátká a možná trochu o ničem, ale doufám, že vám to nebude moc vadit. A mimochodem, jestli jste si minule říkali, jak se, sakra, dá zkombinovat hetero a gay v jedné povídce... Co teprve gay a lesbi, hm? =D
 


„A proč přesně ses rozhodl, že z tebe bude gay?“
Zaskučel jsem a sklonil hlavu.
„Tak ještě jednou, mami,“ zamumlal jsem. „Nebylo to moje rozhodnutí. Nemohl jsem to ovlivnit. Prostě se to STALO.“
„Fajn. A proč přesně se to teda STALO?“ dotázala se.
„Vím já?“ pokrčil jsem rameny. „Genetika.“
„No DOVOL?“ vytřeštila oči.
„Co? Ježiš, ne,“ ušklíbl jsem se. „Ne, že to mám po tobě nebo tátovi, prostě je to... vrozený.“
„DOVOL?!“
Zhluboka jsem se nadechl.
„Mami,“ řekl jsem nejklidněji, jak jsem dokázal. „V pohodě. Je to dobrý. Ty za to nemůžeš, neovlivnila bys to, ani kdyby ses snažila. Prostě jen já jsem vadnej, stačí?“
„Tím se mi snažíš pomoct?“ zavrčela.
„No... Ano?“ pousmál jsem se.
„Kdy ses rozhodl, že-“
„MAMI...“
„Kdy jsi to ZJISTIL?“
„Zjistil, nebo si to přiznal?“ pozvedl jsem obočí.
„Je v tom rozdíl?“
„Tak trochu,“ kývl jsem. „Podezření jsem získal asi ve dvanácti, napevno to zjistil v patnácti, přiznal si to v šestnácti.“
„Ale... Ale jak si vlastně můžeš bejt JISTEJ?“ rozhodila rukama.
„Vůbec se mi nelíbí prsa,“ zaculil jsem se.
„Je ti osmnáct. Nemůžeš vědět, jestli se ti líbí prsa!“
„Věř, že můžu,“ olízl jsem si rty. „Protože jsem si naprosto jistej tím, že se mi líbí... Ehm, jak to říct. Taková věc, kterou ženský nemají, ale chlapi-“
„Tohle děláš schválně?“ zamračila se.
„Malinko,“ kývl jsem. „Pochop, já to VÍM jistě. Kdyby ne, nikdy ti to neřeknu.“
Zavřela oči a zavrtěla hlavou.
„Kéž bys neřekl.“
„Fajn,“ frkl jsem a vstal od stolu. „Víš co? Měj se hezky. Jdu někam... Někam. Brnkni, až se s tím srovnáš.“
„Martine...“
Ve dveřích kuchyně jsem se otočil.
„A mimochodem, ne, neudělal jsem to SCHVÁLNĚ. Jak jsem říkal... Nemůžu to ovlivnit.“

„A proč přesně ses rozhodla, že z tebe bude lesbička?“
Zvedla jsem oči v sloup a prsty poklepala na stůl.
„Tak ještě jednou, maminko,“ ušklíbla jsem se. „Nebylo to ROZHODNUTÍ. Prostě se tak nějak ukázalo, že JSEM.“
„Fajn. A jak že k tomu došlo?“ zeptala se.
„O tom se vědci zatím přou,“ našpulila jsem mírně rty. „Ale většina se přiklání k tomu, že to není výchovou, ale že je to vrozený.“
„Takže za to každopádně můžu já?“ pozvedla obočí. „Fajn vědět.“
„Mami...“ zasmála jsem se.
„Jak dlouho to víš?“
„Tuším to asi od třinácti,“ kousla jsem se do rtu. „V necelejch patnácti jsem si byla jistá.“
„A trvalo ti přes tři roky, abys mi to řekla?“ zamračila se na mě. „Tvoje důvěra ke mně je ohromující.“
„Promiň,“ pípla jsem.
„To nic,“ mávla rukou. „Jak jsi na to vlastně přišla?“
„Fakt hodně se mi líbí prsa,“ pokrčila jsem rameny.
„Ach. Ovšem,“ kývla. „Nějaký jiný náznaky?“
„Jo. Nelíbí se mi jen ty prsa. Ale taky-“
„Stačí, Marťo, stačí,“ poplácala mě máma mírně po hřbetu ruky. „Nepotřebuju vědět všechno.“
„Ptala ses!“ zaculila jsem se.
„Ale ne na tohle, a ty to moc dobře víš.“
„Vím?“ usmála jsem se, doufám, že nevinně.
Máma zavrtěla hlavou a vstala od stolu.
„Nedala by sis horkou čokoládu?“ zeptala se. „Nebo radši kafe?“
„Čokoláda by byla fajn,“ zamumlala jsem.
„Fajn. Takže čokoláda,“ kývla. „Jo, a... To rande, co jsem ti domluvila na úterý, teda asi zase zruším, co?“
„Jo, mami,“ přikývla jsem. „To by bylo moc milý.“

Dívka se posadila na stoličku u barového pultu. Mladík, který seděl hned vedle, po ní vrhl krátký pohled, než obrátil pozornost zpátky ke své sklence s průzračnou tekutinou.
Slyšel, jak si dívka objednává pivo.
Tiše si povzdychl.
„Vodka?“ ozvalo se vedle něj. „Těžkej den?“
Otočil hlavu. Dívka se na něj povzbudivě usmívala.
„Řekl jsem mámě, že jsem buzerant,“ zamumlal. „Nepřeraž se, až ode mě budeš utíkat.“
„Ale prosím tě,“ ušklíbla se. „Já tý svý dneska řekla, že jsem lesba.“
Kousl se do rtu.
„Jak to vzala?“ zeptal se.
„Fajn,“ pokrčila rameny. „Už mi nebude sjednávat rande s klukama. Uvařila mi čokoládu. Co ta tvoje?“
„Řekla, že by si přála, abych jí to neřekl.“
„A sakra,“ poznamenala. Zvedla ruku a položila mu ji na rameno. „To bude dobrý, uvidíš. Srovná se s tím.“
„Jo. Možná,“ zavřel oči a otočil do sebe vodku. „Nebo možná taky ne.“
„Ale prosím tě. Jasně, že srovná,“ pohladila ho po zádech. „Vždyť o nic nejde. Prsa nebo péro, vyjde to skoro nastejno...“
Položil skleničku na barový pult a zasmál se.
„Jo. To vyjde,“ přikývl. „I když, nevím, jestli se na to tak bude koukat ona.“
Když na ni zase otočil hlavu, měla na tváři ještě povzbudivější úsměv.
Nastavila mu pravou ruku.
„Martina,“ řekla.
„Martin,“ představil se.
Telefon v jeho kapse zazvonil.

19 komentářů:

  1. Hmm... Martina? Fajn :D Mám rada, keď sa postavy v knihách či poviedkach volajú po mne :D Mimochodom, zas záchvat smiechu a proste pekné ako vždy...
    Btw, akosi mám pocit, že sa vkuse opakujem... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt? To jsi asi jediná. =D Většina lidí to nemá ráda, když se postavy jmenují jako oni... =D

      Vymazat
    2. Ale ja nie som ako väčšina ľudí, ak si si ešte nevšimla :D

      Vymazat
  2. To je naprosto dokonalé! :D Dokonale jsi mi připomněla toto: http://www.youtube.com/watch?v=kKgslZyP7Lw :D

    OdpovědětVymazat
  3. Dokonalé. Ostatně jako vždy, že? :D
    P.S. Dokonale jsi mi připomněla toto: http://www.youtube.com/watch?v=kKgslZyP7Lw :D

    OdpovědětVymazat
  4. :D Bože můj, tohle je tak neskutečně geniální! Tlemím se jak magor :) Možná by za to stálo tomu věnovat i nějaké pokračování, ne? O:)

    (Btw, mám pocit, že máš chybu v předkecu :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, pokračování v plánu nemám, i když... Možná by se to dalo nějak udělat. Vlastně by se mi to docela šiklo na další TT... =D

      Vymazat
  5. Dokonalé :D Takhle jsem se nenasmála dlouho :D Zvlášť, když z vlastní zkušenosti vím, že tohle je fakt možné :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co přesně, aby se dva takhle potkali? Fakt? =D

      Vymazat
  6. Ehehe :D
    Dobře, pravda, žádný hlubší smysl... ale to mi nějak nevadí, víš? Je to takové mile vtipné, originální... Ty jsi skvělá, Arvari :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc. =) Já vím, není to zrovna úžasný, ale jsem ráda, že se to aspoň líbí. =D

      Vymazat
  7. No, moje mamka by asi zareagovala dobře, ale táta by to asi nesl těžce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to asi bejvá ve většině rodin, no...

      Vymazat
  8. Přijde mi, že by to mělo mít pokračování. To přece musí být krásný přátelství! :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako, možná jste mě docelana něco přivedli, tak uvidíme... =D

      Vymazat
  9. Úžasný =D
    Líbí se mi, jak oba dva mají stejný jméno, jen jinou verzi. Navíc, Martin a Martina jsou oba dva moji kamarádi z dětství. S Martinou se ještě stále trochu bavím, ale Martina už jsem roky neviděla

    OdpovědětVymazat