sobota 30. listopadu 2013

Neprovokuj!


Aby bylo jasno, tuhle povídku jsem původně neplánovala psát tak docela takhle. Ale pak se tu ozvalo pár hlasů dožadujících se pokračování povídky z minulého týdne (kdybyste si nevzpomínali, najdete ji TADY), a já si řekla... Proč ne? Koneckonců, ten námět mi docela seděl, a vlastně to tomu dodalo tak trochu... něco málo navíc.
Takže tady to je. Povídka na TT 'Provokace', která zase zneužívá Martina a Martinu, ze kterých se teď už tak nějak stali přátelé. Což znamená, že tuhle povídku zase řadím jak mezi lesbi, tak mezi gay, i když technicky vzato to pořádně není ani jedno. Ne, vůbec mi to nepřijde matoucí, kdepak.
Každopádně... Zkrátka a jednoduše doufám, že se vám to bude líbit, a že aspoň trochu splním vaše očekávání, pokud jde o tenhle vážně ryze přátelský vztah. Užijte si čtení. =)



„Jo, brouku,“ poplácala ho Martina po rameni. „Jsi teplej.“
„Já vím,“ kousl se Martin do rtu. „Ale není naprosto sladkej?“
„Vím já? Mně přijde... Normální.“
„NORMÁLNÍ?“
„Promiň, kotě. Já na chlapy nejsem,“ zasmála se.
„Hm, no jo. Pořád zapomínám,“ zabručel.
„Měl bys ocenit to, že tě nechávám zapomenout. Ty mi tu možnost nedáváš. Pořád poukazuješ na to, že jsi buzna.“
„Víš, není hezký říkat lidem, že jsou BUZNY,“ našpulil rty. „Je to ošklivý a urážlivý a necitelný a-“
„A ty JSI buzna,“ mrkla.
„Pch,“ poznamenal.
„Absolutní a totální buzna, miláčku můj,“ zamumlala a objala ho.
„PCH,“ zopakoval.
„Teploušek.“
„Marti, začínáš mě tak trochu štvát.“
„Vážně, MARTI?“ naklonila hlavu. „Ale dokud jen trochu, tak je to v pořádku, ty moje malá buzničko...“
„Ty fakt provokuješ, co?“
„Maličko. Tak promiň...“ vtiskla mu na tvář něžný polibek a znovu se zadívala na monitor počítače. „Ty moje zlato... Ale jo. Je to fakt hezkej kluk. Jak se na tebe tváří on?“
„Jak to mám vědět?“ pokrčil rameny. „Teda, jo, usmíval se na mě, když jsme spolu mluvili. Nechal mě, abych si ho vyfotil. Ale jinak...“
„Tu buznu odvolávám, lásko moje,“ ušklíbla se. „Jsi si jistej, že jsi teplej?“
„Neprovokuj!“ šťouchl ji prstem do žeber. „Já za to nemůžu. Prostě neumím flirtovat. A nepoznám, když někdo flirtuje se mnou.“
„A to jste vy buzny obvykle tak nápadný. Ach, Martínku... Ale to se naučíš. Je ti teprve osmnáct. Možná za pár let...“
„Pár let? Já potřebuju to, jestli mě chce, vědět co nejdřív!“ vytřeštil oči. „Musím vědět, jestli mu mám dávat najevo, jestli ho taky chci, a bojím se, že když mu včas nedám najevo, že ho chci, tak, jestli mě teda on chce, tak mě chtít přestane, a-“
„Miláčku, přestáváš dávat smysl.“
„Jo, to tak nějak tuším.“
„Víš, mezi náma, já myslela, že takhle těžký je to jen s ženskejma. Ale jak se zdá, vy buzničky to máte snad ještě horší, co?“
„Ne. To jen já jsem idiot.“
„Ale prosím tebe. Říkám, že se to naučíš.“
„Za pár let. Ale tenhle kluk je skvělej!“
„Bože,“ zvedla Martina oči v sloup. „Tak ho prostě odtáhni na záchody, padni na kolena a hezky ho vykuř.“
„PROSÍM?!“ zaječel Martin.
„No dobře, to je asi kapku drastický, a navíc to nevypovídá o tom, jestli tě chce,“ zamyslela se. „Hádám, že většina chlapů orální sex neodmítne.“
„Ehm, no...“
„Tak mu zkus dát pusu? Uvidíš, jestli cukne.“
„Nikdy se neodvážím dát mu pusu,“ kousl se do rtu. „Ne když nevím, jestli-“
„Fajn. V kterým baru jsi ho potkal?“
„Cože?“
„V kterým přesně baru jsi ho potkal, broučku?“
„Proč?“
„Proč asi? Protože se jdeme podívat, jestli tam náhodou nebude i dneska.“
„Co prosím?“ zamrkal.
„Vstávej,“ řekla a otočila se ke dveřím jeho pokoje. „Jdeme, ty zatracená neschopná buzno.“
„Hej!“ křikl, když se zvedal ze židle. „Já nejsem neschopnej!“

Došel k baru, opřel se o pult a otočil hlavu vpravo. Zadíval se na dívku vedle sebe.
„Tak co?“ zeptal se. „Co myslíš?“
„Jsi NAPROSTO neschopnej,“ ušklíbla se Martina. „Ten kluk po tobě naprosto jasně jede.“
„Myslíš?“ kousl se do rtu.
„Divím se, že se ještě neudělal do kalhot.“
„Jsi blbá,“ sykl. „Takže myslíš, že...“
„Že by docela přivítal, kdybys ho odtáhl na záchod a padnul na kolena, jo,“ kývla.
„A jsi... Jsi si jistá?“
„Ježiši KRISTE,“ zvedla oči v sloup. „Co jsi to za buzeranta, že potřebuješ lesbu, aby ti interpretovala jasný signály jinýho chlapa? Vážně, kam ten svět spěje?“
„Zase provokuješ, co?“ frkl.
„No, tak trochu,“ zasmála se a zvedla svoji sklenici s pivem. „Tak se vrať k němu. Je fakt sladkej, mimochodem.“
„To přece nejde,“ zavrtěl hlavou. „Přišla jsi se mnou, když se ti teď přestanu věnovat, bude to ode mě hnusný...“
„Buď bez obav, miláčku,“ políbila ho na tvář. „Já se o sebe postarám.“
Sledoval, jak vstává a posouvá se o tři barové stoličky vpravo, přímo k přitažlivé blondýnce, co tam seděla.
„Ach. Jistě,“ zamumlal Martin.
Martina se ohlédla přes rameno a mrkla na něj, než pokynula hlavou směrem ke stále vyčkávajícímu mladíkovi u blízkého stolu.
Martin se pousmál a vykročil příslušným směrem.
Chtěl jí dokázat, že TAK neschopný přece jen není...

6 komentářů:

  1. "Co jsi to za buzeranta, že potřebuješ lesbu, aby ti interpretovala jasný signály jinýho chlapa?"
    Tohle nemá chybu, opravdu ne :D...

    Ynat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. =D Tahle věta se mi osobně taky docela zamlouvá... =D

      Vymazat
  2. Bude povídek s M a M víc??? Začíná to mít grády stejně jako Patrik a Lukáš

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, taky bych uvítala další pokračování :D
    RadunkaH2112

    OdpovědětVymazat
  4. Hele s takovýmhle koncem si to o pokračování přímo říká. Mimochodem bylo to naprosto boží.

    OdpovědětVymazat
  5. Óóó, pokračování, velice dobré pokračování. Bude zase další? =D
    Úžasná povídka, zase pobavila =)

    OdpovědětVymazat