Oblíbená hudba #1

Ne, tohle není jen laciný způsob, jak na blog dostat článek, když se mi zrovna nechce nic psát. (No dobře, možná MALINKO je, ale vy mi to určitě odpustíte, protože podle mě to není zase tak mizernej nápad. Doufám.) Tohle je jen něco, co mě prostě tak nějak... Napadlo.

Myslím, že asi všichni rádi blíž poznáváme blogery, které máme aspoň trochu v oblibě. Mě už jste párkrát měli možnost poznat prostřednictvím všemožných dotazníků, prostřednictvím článků o tom, co čtu... Ale jen málo prostřednictvím mého hudebního vkusu. A vzhledem k tomu, že NĚKDO mě na facebooku s oblibou využívá místo doporučených videí na youtube, řekla jsem si... Třeba by ještě někoho dalšího zajímalo, co tak vlastně poslouchám, ať už při psaní, nebo prostě jen tak. A třeba má někdo podobný vkus a to, co poslouchám já, ho zaujme... No, a přesně proto je tu tahle nová rubrika. Minirubrika. Která bude aktualizovaná velmi, velmi nepravidelně a čistě jen podle aktuální nálady.

A jak že bude fungovat? No, říkala jsem si, že by bylo docela fajn vzít nějakou kapelu (/zpěváka/projekt/whatever) a představit vám pár svých oblíbených songů. Pokud budete chtít slyšet víc, je mi líto, ale vážně se budete muset obrátit na doporučená videa na youtube, protože celou diskografii vám sem vážně podstrčit nemůžu... =D

Tak se na to vrhneme, co říkáte? Dnešní hlavní hvězda je havní hvězdou víceméně jen náhodně. Zkrátka jsem si je teď večer pustila, přeskakuju ze songu na song a prostě se mi nechce vypínat je a hledat kvůli téhle rubrice nějakou jinou kapelu. Ale co, tenhle projekt miluju, takže by se sem dřív nebo později (čtěte - patrně příště nebo přespříště) stejně dostal. Někdo možná už tuší, že ten 'projekt', o kterém dnes bude řeč, nese jméno...

AVANTASIA

Metalová opera Tobiase Sammeta, která má v mém žebříčku oblíbenců svoje vyhřáté místečko už nějakých, no... skoro sedm let. Poprvé jsem o ní slyšela v prosinci 2007, kdy byla potvrzená jako headliner Masters of Rock 2008. (Hráli tehdy hned ve čtvrtek večer, těsně před nimi Def Leppard.) Zamilovala jsem se rychle. Nebudu vám tenhle projekt nijak zdlouhavě představovat, myslím, že v případě zájmu víte, jak otevřít wikipedii. ;) A rovnou se vrhneme na ty moje oblíbené písničky, ne?

Touhle to tehdy vlastně začalo. Na zimním MoRu tehdy byli Edguy, jichž je Sammet zpěvákem (jak snad aspoň pár z vás ví, jinak si vážně budu připadat mimo), a poté, co slavnostně oznámil účast Avantasie v létě ve Vizovicích, zahráli tuhle písničku. A já jí tak nějak propadla... =D

Písnička s dokonalým refrénem (a textem celkově), ve které hostuje Sharon den Adel, kterou můžete znát hlavně jako zpěvačku Within Temptation. Vážně stojí za poslech, věřte mi.

The Seven Angels, absolutně epický a vážně zatraceně dlouhý song, jeden z mých vážně nejmilovanějších. Když ho na MoRu 2013 zahráli komplet celý, byla jsem vážně v sedmém nebi. Takže jestli máte čtvrt hodinky času, do toho. A i jestli nemáte, šup! =D

Musím vám říct, že od Avantasie mám nejradši právě tyhle epičností zavánějící písničky. Nemůžu si pomoct, prostě je zbožňuju. Tahle je díkybohu kratší než Seven Angels (a taky ne TAK epická), ale rozhodně zatraceně dobrá.

A zase jedna delší, tentokrát jedenáctiminutová. Tady jsem vždycky naprosto milovala začátek, co nezní tak docela jako Avantasia, vlastně spíš docela... experimentálně, ale taky zatraceně, zatraceně DOBŘE.

A i když jsem nechtěla dávat víc než jeden song z alba, to mě radši zastřelte, než abych vynechala Toy Mastera, můj celkově nejoblíbenější song. Proč? Když vynecháme naprosto geniální a mírně hrůzu nahánějící text, je tu ještě fakt, že ten, kdo ho tak perfektně (a kapku vyšinutě) zpívá, není nikdo jiný než Alice Cooper. Vážně, jestli vás tohle nepřesvědčí k poslechu, tak už nic. =D

 A zase něco trochu jinak znějícího. Tady pro změnu hostuje Tim 'Ripper' Owens, který jednu dobu působil jako frontman Judas Priest a má vážně zatraceně skvělý ostrý ječák...

A tady máme pro změnu něco vážně... děsivého. Tahle písnička, hlavně její úvod, je prostě a jednoduše DIVNÁ. A víte co? Právě díky tomu se řadí mezi moje nejoblíbenější. (Mezi námi, pokud jste Whoviani a v šesté řadě vás děsila ta ukolébavka... Možná tohle radši vynechte. A jak se tak teď dívám na ten obal... Myslím, že jdu to cédéčko někam zamknout. Ten anděl totiž nevypadá dvakrát přátelsky...) =D

 Jsem si jistá, že už jsem se tu v souvislosti s Avantasiou zmínila o epických písničkách, že ano? Přesně tak, tady je další z nich. Ale jestli se vám předchozí líbily, přísahám, že tahle bude taky. Věříte mi, ne?

A na závěr něco aspoň částečně klidnějšího (a zase jednou pekelně dlouhého, i když tentokrát je to jen, ehm... nějakých deset minut). Závěrečný song z prozatím posledního alba Avantasie. Jeden z těch vážně silných a řekla bych, že nezapomenutelných...

Tak, a teď upřímně, je tu vůbec někdo, kdo ten článek dočetl do konce? Někdo, kdo si pustil všechny písničky? Ne, že bych se zlobila, jestli ne, uznávám, že jsem se asi malinko... utrhla ze řetězu. Ale znáte to, když něco milujete, těžko se ovládnout. Přísahám, že i tak jsem drtivou většinu svých oblíbených songů vynechala, tohle je vlastně taková zatraceně náročně vybraná... Top 10. Vlastně budu mít radost, když si z ní poslechnete aspoň něco, i když si třeba říkáte, že metal pro vás není to pravé. Třeba zjistíte, že je... =D