neděle 31. srpna 2014

A ty jsi...

Mám pro vás jednu dobrou zprávu. Vlastně dvě dobrý zprávy. Možná i tři dobrý zprávy. Wow, nějak jsem se rozjela, ne?
První dobrá zpráva, konečně se mi podařilo zase trochu rozepsat, takže jsem byla schopná vytvořit něco jako povídku. Druhá dobrá zpráva, je to dialogovka, a dialogovky máte rádi, ne? A třetí dobrá zpráva, jak už vám napovídá obrázek... Jsou to Patrik a Lukáš! Takže pokud vám snad tahle dvojka zase začala chybět, no... Teď vám možná zase chvíli chybět nebude. =D (Tolik k mýmu předsevzetí, že se k nim nebudu moc často vracet. No jo, ale když tenhle nápad k nim prostě seděl...)
No nic, radši už mlčím a nechám vás číst. Povídka, co vznikla na téma 'Ztracené vzpomínky'. Upřímně, myslím, že zápletka se po tomto sdělení stala velmi předvídatelnou... =D 



„Myslím, že jsem mrtvej.“
„Ujišťuju tě, že nejsi.“
„Myslím, že chci bejt mrtvej.“
„Jo, zrzounku, tomu jsem ochotnej věřit.“
„Moje hlava.“
„Dokážu si to představit.“
„Myslím, že vybuchne. Promiň, jestli budeš muset vymalovat.“
„Já? Ani omylem. Jestli ti vybuchne hlava, budeš malovat ty. A je mi jedno, jak se ti to bez hlavy povede.“
„Proč bych... proč bych měl malovat já? Tohle není můj byt.“
„Ale ano, je.“
„Ale ne, není.“
„Samozřejmě, že je to tvůj byt. Už skoro dva roky.“
„Fakt?“
„ANO.“
„Sakra. A ty jsi...“
„...“
„Promiň, myslím, že jsem nějak... Kdo vlastně jsem já?“
„Ty jsi můj manžel.“
„Tvůj MANŽEL? Ne, to není možný. Já přece nejsem teplej.“
„!!!“
„Jsem?“
„Patriku, začínáš mě děsit.“
„Hm... Jmenuju se Patrik? Bože, mám okno...“
„Jo, to je normální, když za večer vypiješ osm panáků vodky, tři piva, čtyři přeslazený koktejly a moje dvě skotský. Ale je normální mít okno týkající se TOHO VEČERA, rozhodně ne celýho života.“
„Luky, ty taky sežereš cokoliv, co?“
„!!!“
„Promiň. Já si nemohl pomoct.“
„...“
„No tak, Lukášku...“
„Jsi příšernej parchant, co? PŘÍŠERNEJ.“
„Hm, tak jsem. Na moji obhajobu, myslím, že jsem ztratil paměť od doby, co jsme... Bože, moje HLAVA. Od doby, co jsme včera odešli z bytu. Zhruba. Teda, matně si vybavuju ještě nějaký muchlování někde pod lampou...“
„To bylo až cestou zpátky. Když jsem se bránil, argumentoval jsi tím, že pod svícnem je největší tma. Ujišťuju tě, že nebyla. A bylo to přímo před naším barákem, takže fakt doufám, že nikdo ze sousedů už nebyl vzhůru, protože o nás sice vědí, ale nemusí VIDĚT to, jak se mě můj manžel pokouší znásilnit přímo pod kandelábrem.“
„Moment... UŽ vzhůru?“
„Vraceli jsme se domů kolem pátý ráno.“
„Sakra. A teď je...“
„Věř mi a neptej se.“
„A ty jsi...“
„Nezkoušej to zas. Podruhý ve dvou minutách ti na ztrátu paměti neskočím ani omylem.“
„Kuš. Na to jsem se nechtěl zeptat. Chtěl jsem... Co jsem to chtěl? Sakra, zapomněl jsem, co jsem chtěl...“
„Asi to nebylo nic-“
„Jo, to jsem chtěl. A ty jsi v pohodě?“
„NĚKDO musel zůstat z větší části střízlivej, manžílku. Ano, já jsem v naprostý pohodě.“
„Hm, výborně. Moc dobře...“
„Ale jestli si myslíš, že po tom, jak sis ze mě před chvílí udělal srandu, se o tebe budu starat, tak jsi na zatraceně velkým omylu. Tady máš vodu a prášek na bolest. Tím končím. Jestli chceš kafe, uvař si ho sám. Jestli chceš čaj, uvař si ho sám. Jestli máš chuť na hranolky, dojdi si nebo si je dej do trouby. Jestli se chceš vykoupat, což bys možná měl, protože bez urážky, lásko, ale PŘÍŠERNĚ páchneš alkoholem, já ti ve vaně společnost dělat nebudu. Jo, a vyčisti si zuby, prosím. Tvůj dech by složil i slona.“
„Hm... Luky, dej mi pusinku.“
„Ani omylem. Pusinka nepřipadá v úvahu.“
„Protože jsi naštvanej a uraženej, že jsem si chtěl při kocovině užít malilinkou trošku legrace? Upřímně, v první chvíli jsem fakt nepoznal ani vlastní ložnici...“
„Ty jsi přeslechl tu poznámku, že tvůj dech by složil slona? Patriku, kdybys dejchnul na VELRYBU, tak by vzápětí plavala břichem vzhůru...“
„Tohle je od tebe moc ošklivý. A v každý manželský příručce by ses určitě dočetl-“
„Že mám kritiku svýho manžela zabalit do hezkejch slovíček a nezapomenout zmínit pozitiva, nebo něco takovýho? Hm, pozitiva... Moc ses nebránil, když jsem tě v noci svlíkal. Nejspíš to bylo tím, že sis myslel, že tě 'konečně ošukám', abych tě citoval. Bez obav, nevyužil jsem tvé bezbrannosti, když jsi usnul dřív, než tvoje kalhoty vůbec dopadly na zem... Mimochodem, víš, že když jsi ožralej, tak CHRÁPEŠ?“
„Zase kritika! A já nechrápu. Ani omylem nechrápu.“
„Tušil jsem, že to řekneš. A proto jsem si to nahrál, abych měl důkaz.“
„Parchante.“
„JÁ jsem parchant? To ty si děláš srandu, že jsi ztratil paměť.“
„Opakuju svoji obhajobu, pokud jde o včerejší večer, fakt jsem ji ztratil. I když, jak jsi mi dával ten výčet alkoholu, co jsem vypil... Možná jen dobře, že netuším, co jsem vyváděl.“
„V tom ti taky můžu posloužit. Mám tu docela rozsáhlej seznam. Mám začít sexuálním obtěžováním spousty lidí, a zdůrazňuju, LIDÍ, protože ženský mezi nima byly taky-“
„To snad NE!“
„Je moc hezký, že si už vzpomínáš, že jsi teplej, Patri. Pak tu máme nějakej ten tanec na stole, pokus ukecat mě k sexu na tomtéž stole, lehnutí si na tentýž stůl a nabídnutí svýho těla, když někdo dostal ten geniální nápad, že někoho obložíme jídlem a ten někdo bude sloužit jako živej švédskej stůl, nabídnutí MÝHO těla k témuž účelu, protože se toho na mě víc vejde a moje svaly jsou víc sexy... Víš, fakt by mě zajímalo, kvůli jakýmu alkoholu jsi byl TAK nadrženej, protože pak jsi mě zatáhnul na záchod a požadoval, abych tě vykouřil, protože jestli to neudělám, tak zešílíš. Což jsem teda nehodlal riskovat, jistě. Ale myslím, že v tom klubu nebyl absolutně nikdo, kdo by tě neslyšel vzdychat.“
„Ach, bože. Bože... Podej mi ten prášek a tu vodu, prosím.“
„Snažíš se odvádět pozornost?“
„Snažím se nezačít zvracet.“
„Jestli máš v plánu zvracet, tak s tím práškem ještě počkej.“
„Ne, dej mi ho hned. Když ho vyzvracím, vezmu si jinej.“
„Jak je libo. Ale jestli budeš zvracet, nemysli si, že PAK dostaneš pusu.“
„Jsi zlej. Hrozně zlej. Nebudu tě mít rád, Lukáši. A možná vážně ZAPOMENU, kdo jsi.“
„Mám zavolat našeho sexy souseda, aby se ti zapomínalo líp?“
„Ani to nezkoušej. Sakra, mně je fakt zle. Luky... Hezounku můj milovanej...“
„Ty víš, že se na tebe nemůžu zlobit, když jsi takhle zuboženej, co?“
„Je mi jedno, že se na mě budeš zlobit, jen... Buď tu se mnou. Točí se mi hlava.“
„Tak pojď sem. Dej mi pusu. A opři si o mě hlavu. Lepší?“
„Hm, jo. Rozhodně. Ty tak hezky voníš...“
„Jo, to je něco, co o tobě říct nemůžu. Nepolil ti včera někdo vlasy vodkou, když jsem se nekoukal?“
„Hm... Nevzpomínám si. Ale je to možný...“
„Výborně. Takže k výčtu toho, co bys měl udělat, přidávám i to, že by sis měl umejt vlasy.“
„Beru na vědomí. Ale teď ne. Teď chci... spát...“
„Jo, jen tak mezi řečí, jsou čtyři odpoledne.“
„To je hezký. Pořád chci spát.“
„Jen spi. Jsem tu s tebou. Možná se opiju inhalováním alkoholu z tvejch vlasů, ale jsem tu s tebou.“
„Hm, Luky, jsi úžasnej manžel, víš to?“
„Ale upozorňuju tě, že jestli mě pozvracíš, tak tě vystěhuju zpátky do tvý bejvalý ložnice.“
„Rozumím, nezvracet na manžela.“
„Na to, že máš kocovinu, jsi dost chápavej.“
„Lukášku...“
„Ano, lásko?“
„Mlč a nech mě spát, ano? A nedejchej tak zhluboka. Moc se ti zvedá hrudník.“
„Samozřejmě, miláčku. Jak si přeješ, miláčku...“

8 komentářů:

  1. *yááááy*
    Děkuju, děkuju, děkuju. Konečně něco, co mě po totálně deptacím dni rozesmálo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo. =) Jsem ráda, že kluci furt umí lidi rozveselit... =D

      Vymazat
  2. antidepresiva tak na mě ti dva působí , čtu a culím se , prostě tvé dobré zprávy jsou opravdu dobré až na to že už to píšu potřetí protože mi asi odešel mozek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za pochvalu. =D Tak nějak jsem doufala, že aspoň pár lidem udělají radost... =D

      Vymazat
  3. "Je moc hezký, že si už vzpomínáš, že jsi teplej, Patri." - A já se ptám: může to být ještě geniálnější?
    Odpověď je, že může... "Možná se opiju inhalováním alkoholu z tvejch vlasů."
    Jednoznačně perfektní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. =) No, snažila jsem se. Dlouho jsem je nepsala, tak jsem se vlastně docela vyřádila, abych se přiznala... =D

      Vymazat
  4. To je fakt dokonalost (jo, zdržela jsem se víc jak u jednoho příspěvku :D), směju se tu docela nahlas, máme papírový stěny, tak snad nikdo nevzbudím :)), výborný *thumbup*

    OdpovědětVymazat
  5. Genialniiiiii!!!!!! Tahle dvojka nas neprestane bavit:))))
    P a K

    OdpovědětVymazat