Filmový tip #4 - But I'm a Cheerleader

Tak, lidi, jsem tu zase jednou s jedním filmovým tipem. Tentokrát je na film, co jsem viděla vcelku nedávno. Zhruba tak dneska dopoledne. Ale hele, to, že vám o něm hned (dobře, skoro hned) píšu a nemusím se k sestavení tohohle článku nějak výrazně přemáhat, svědčí o tom, že to nebude zase tak špatné, ne?

Hned na začátku říkám, že tohle je film, co nás tak nějak vytrhne ze standardních smrtelně vážných filmů s LGBT tématikou a pro změnu se na to všechno dívá tak trochu s nadhledem. Takže pokud patříte k těm, co se vyžívají ve velkých dramatech a potocích slz, radši se mrkněte jinam. Tohle je vážně spíš pro zasmání.

Připraveni? Dneska si povíme něco o filmu But I'm a Cheerleader.

Kdo?

Režie: Jamie Babbit

Hrají: Natasha Lyonne (Megan), Clea DuVall (Graham), Cathy Moriarty (Mary Brown), Katharine Towne (Sinead), Eddie Cibrian (Rock)

Co?

Megan je poměrně obyčejná sedmnáctiletá americká dívka. Pochází z křesťansky založené rodiny, je roztleskávačka, má přítele... Je tu jen jeden drobný háček. Její přátelé a rodina si totiž myslí, že Megan je lesbička. Koneckonců, má ve své školní skříňce obrázky dívek, dokonce ani líbání s jejím přítelem se jí zrovna dvakrát nelíbí... Proto se ji její rodina rozhodne poslat do True Directions, nápravného tábora pro mladé homosexuálně orientované lidi. Nutno říct, že až tam dojde Megan k překvapivému zjištění...

 

...kterým vlastně začíná dvouměsíční program pro její převýchovu v hodné heterosexuální děvče. Megan samozřejmě není jedinou účastnicí kurzu. Je tu zdánlivě nenapravitelná Graham, poněkud temně působící Sinead... Stejně jako hned několik chlapců, kteří se také potýkají se svou orientací. Tedy, většinou se s ní potýkají, stejně jako u Megan, jejich rodiče, ale to je detail. Nechá se Megan převychovat? Nebo se ukáže být ztraceným případem? To zjistíte, když se podíváte...

Proč to chcete vidět?

Přiznejme si to, But I'm a Cheerleader není ten nejlepší film, na který se můžete podívat. Není umělecký, nemá extrémně hlubokou myšlenku, neukazuje těžký vnitřní boj hlavního hrdiny... Na druhou stranu, je to příjemná oddechovka, která, jak jsem už zmiňovala na začátku, vnáší humor do tématu, které bývá nejčastěji ztvárněno velmi vážně. Zkrátka film, u kterého si odpočinete a zasmějete se.

 

Mě osobně zaujala taky vizuální stránka filmu. Aby bylo jasno, tenhle snímek pochází z roku 1999 a co se týče kvality obrazu, je to kapku vidět. Ale já osobně mluvím spíš o barevnosti. Součástí převýchovy je také oblečení, které by se dalo přirovnat k uniformě. Dívky musí chodit v růžové, chlapci v modré. Dívčí ložnice je růžově růžově... růžová. Místy to působí skoro až psychedelicky.

A pak je tu vůbec samotný tábor jako takový. Podstata převýchovy spočívá v tom, že se mladí lidé učí přijímat své genderové role, což vlastně znamená, že dívky se učí domácím pracem, péči o děti a podobně, zatímco chlapci dokazují svou mužnost například sekáním dříví (MODROU sekerou, samozřejmě) nebo hraním amerického fotbalu. A samozřejmě, že to všechno naprosto skvěle funguje. Koneckonců, jasným důkazem je to, že se nikdo (a rozhodně ne Mike, instruktor nápravy chlapců a sám bývalý homosexuál) nenechá rozptylovat synem vedoucí tábora, který je, řekněme, ehm... velice svůj.

Malé osobní úchylky

Musím říct, že v případě tohohle filmu mám zase jednou úchylku jen jednu. A, pozor... Zase jednou je to postava. =D A ne, nejedná se o samotnou Megan, která je na můj vkus poněkud moc... mainstreamově hezká. Kdepak, moje srdce si už po několika málo minutách získala Graham. Je zajímavá, je drzá, je svým způsobem vážně hezká (no dobře, jsem na tyhle typy trochu ujetá, tím to bude). A i když v průběhu filmu mě na malou chvilku (ale neřeknu vám kterou) tak trochu zklamala, nakonec to zase napravila. Takže... Jo. Graham, moje jedna malá úchylka. =D