Londýnem. A tak trochu časem.

Říkám to rovnou, tahle 'povídka' (ne, vážně, je to jen sled jednotlivých scén, zápletka je naprosto nulová) je určená pro Whoviany. Ostatní si ji můžou přečíst samozřejmě taky, ale nejsem si tak docela jistá, že se jim podaří ji pochopit. Tedy... Zcela pochopit. Ale když už nic jiného, aspoň si můžete udělat srandu z nás šílenců. =D

Tak jo, povídka inspirovaná tématem 'Toulky ve hvězdách', o den později, než bylo v plánu. Ovlivněná čistě jen mým soukromým nadšením z prvního dílu osmé řady Doctora Who.

Ach, jistě, a zase se nám tu představuje dvojka Martin a Martina. Myslím, že jsem jim právě přisoudila nového koníčka... =D

Oblíbená hudba #1

Ne, tohle není jen laciný způsob, jak na blog dostat článek, když se mi zrovna nechce nic psát. (No dobře, možná MALINKO je, ale vy mi to určitě odpustíte, protože podle mě to není zase tak mizernej nápad. Doufám.) Tohle je jen něco, co mě prostě tak nějak... Napadlo.

Myslím, že asi všichni rádi blíž poznáváme blogery, které máme aspoň trochu v oblibě. Mě už jste párkrát měli možnost poznat prostřednictvím všemožných dotazníků, prostřednictvím článků o tom, co čtu... Ale jen málo prostřednictvím mého hudebního vkusu. A vzhledem k tomu, že NĚKDO mě na facebooku s oblibou využívá místo doporučených videí na youtube, řekla jsem si... Třeba by ještě někoho dalšího zajímalo, co tak vlastně poslouchám, ať už při psaní, nebo prostě jen tak. A třeba má někdo podobný vkus a to, co poslouchám já, ho zaujme... No, a přesně proto je tu tahle nová rubrika. Minirubrika. Která bude aktualizovaná velmi, velmi nepravidelně a čistě jen podle aktuální nálady.

Když se vám prostě fakt nechce psát

Vím, že spousta lidí si myslí, že články tohohle typu na blogy nepatří. Že když člověk nemá co psát, tak by prostě psát na blog neměl a tečka. Ale já se prostě nemůžu zbavit nutkání se z toho vykecat, protože... No, mám pocit, že jsem se docela dlouho nevykecávala. (Jen nedávno na osobním blogu, ale to bylo docela jiný vykecávání a psaní se vlastně vůbec netýkalo.)

Asi jste si všimli, že poslední dobou tady nejsem tak aktivní jako dřív. Nebo možná nestihli, snažím se to maskovat, jak jen to jde. Ale ono to už tak docela nejde.

Knižní tip #2 – Série Song Of The Fallen

Po dlouhé době jsem tu s dalším, zatím teprve druhým queer knižním tipem. Prozatím je to taky knižní tip poslední, protože musím přiznat, že knížek s LGBT tematikou nemám načteno ani zdaleka tolik, kolik bych chtěla, a momentálně prostě nemám nic dalšího, co bych vám vážně chtěla doporučovat. Ale slibuju, že se polepším a brzo zase s nějakým tím tipem dorazím. (Teda, pokud se donutím číst, to je poslední dobou taky problém.)

Nicméně, dnes tu mám tip na jednu fantasy sérii (pokud tedy můžete dvěma dílům říkat série), která je, bohužel, k sehnání jen v angličtině. Já vím, já vím, ne všichni umí anglicky. Potíž je v tom, že tak nějak zhruba polovina, možná i větší část toho, co čtu, v angličtině je, takže... No, berte to jako důvod, proč se učit anglicky. =D Mimochodem, pokud vás zaujme, tahle série se při troše šikovnosti dá sehnat ke stažení na internetu. (Přiznávám, tak jsem ji sehnala i já. Ty knížky jsou totiž obě poměrně drahé. A já nerada riskuju s kupováním knížek, o nichž nevím, jestli se mi budou líbit...)

„Přísahám, že jestli mě nepřestaneš štvát, použiju na tebe násilí.“

Zvedla jsem oči a podívala se na něj.
„Zkus jinou image, broučku, motýlky jsou sice cool, ale výhrůžky s ním prostě tak nějak... nemají ten správnej efekt.“
„Jakto? Měly by. Mám ten nebezpečnej výraz.“
„Promiň, miláčku, ale máš výraz kotěte, co se právě chystá ze zálohy přepadnout gumovou myšku.“
„Ne, to rozhodně nemám. Můj nebezpečný výraz je ta nejděsivější věc, co jsi kdy viděla, protože značí hněv Pána času!“

Víš, existuje jedna taková...

Tuhle povídku inspirovaly dvě věci. Teda, ne tak docela inspirovaly. Spíš... Tahle povídka mě NAPADLA díky dvěma věcem. První z nich je, přirozeně, téma 'Kouzelná země', což je momentální TT na blog.cz. Druhá je ČLÁNEK o adopcích homosexuály, co jsem nedávno viděla na titulce blogu a zaujal mě. Vážně, je fajn vidět zase jednou názor, se kterým můžu stoprocentně souhlasit.

Ehm, nicméně... Tyhle dvě věci se mi nějak v hlavě spojily a... vznikla povídka, o níž upřímně doufám, že se vám bude líbit. Jo, a neděste se, je to tak trochu dialogovka. Tak trochu víc. Pardon. Co na to říct, prostě jsem měla chuť ji tak napsat... =D

Ať žije rovnoprávnost

Když jsem tu docela nedávno nadávala na 'silné ženské hrdinky' ve filmech, seriálech a knížkách, případně komiksech, napadlo mě ještě jedno tak trochu podobné téma, co mi hodně leze na nervy. A i když chápu, že teď možná bude mít někdo pocit, že si trochu protiřečím a jdu vlastně proti tomu, čeho jsem se tímhle blogem vždycky snažila dosáhnout, stejně mám tenhle článek potřebu napsat. Protože tohle není o tom, že bych byla proti rovnoprávnosti, kdepak, je to, stejně jako s těmi hrdinkami, o tom, že někdy je té rovnoprávnosti prostě... trošku moc.

Jak že to myslím?

Neuvěřitelně relativní pojem

Mezi náma, tahle povídka tu měla být o pěkných pár hodin dřív. Ale pak se mi to nějak... vymklo kontrole. To, co původně mělo být ne zrovna dlouhou povídkou, se povážlivě natáhlo, a tak to jednoduše trochu trvalo napsat. Hluboce se vám za to omlouvám.

Každopádně, tohle je povídka, co mě napadla na téma 'Zlo a dobro', a zároveň povídka, kde se vyskytuje jedna z těch mých postav, které snad někdy budete mít příležitost poznat i v knížkách. Konkrétně tuhle jsem vám už dřív nenápadně představovala, mimochodem. Je to postava, která se vyskytuje v Upířině (ano, stále to má pracovní název), ale zároveň je hlavní hrdinkou svojí vlastní knížky, kterou se momentálně všemi silami snažím dopsat.

A já vážně doufám, že se vám tahle slečna zalíbí, protože já osobně ji mám vážně ráda a hodně by mě potěšilo, kdybyste si ji třeba taky zamilovali...

Zombie Apocalypse Book Tag

 

Já vím, já vím, zase nějakej tag, i když jsem říkala, že tyhle věci moc nedělám. Ale když jsem tenhle viděla na blogu u Mati, prostě jsem si nemohla pomoct a musela jsem to zkusit. Vážně, je to prostě geniální nápad, aspoň podle mě. A o co že vlastně jde?

• Máme 10 otázek. 
• Vyberete 5 knížek (nejoblíbenějších, nejpopulárnějších, totálně náhodných, jak chcete), jejichž názvy napíšete na papírky. 
• Poté losujete první knížku.
• První knížkou listujete, až zastavíte na určitě stránce. 
• První jméno, které na té stránce uvidíte je odpovědí na otázku.
• Každá knížka vám dá dvě jména.

A jak jsem dopadla?

Filmový tip #3 – The Normal Heart

Protože se zdá, že filmové tipy se docela chytily (a dovolte mi říct, že za to jsem vážně moc vděčná a jsem ráda, že se vám filmy, co pro vás vybírám, líbí), mám tu pro vás už třetí. Abych se přiznala, mám jen matné tušení, jak jsem se k filmu The Normal Heart (v češtině dle všeho Stejná srdce, bože můj, kdo tohle zas překládal...) dostala. Myslím, že jsem nejspíš na tumblru zahlédla gif z traileru, ale jistá si nejsem. Každopádně jsem o něm věděla ještě dřív, než ho HBO v květnu odvysílala, a netrpělivě jsem čekala na to, až půjde stáhnout. A když jsem se na něj (velmi brzy po odvysílání) podívala, hned jsem ho doporučila pár lidem. To, že v téhle rubrice se mu nevyhnu, jsem věděla od chvíle, co jsem ji vymyslela. A teď na něj přišla řada. Takže, co bych vám o něm řekla...

Letní radosti

Ahojky, lidi. Jak si užíváte toho ochlazení, co slibovali už minulý týden? Jo, jsem na tom podobně, taky ke mně nějaký ochlazení nějak nedošlo. No, dobře, tenhle víkend je možná tak o stupeň větší zima, než byla ten minulej. Vzhledem k tomu, v jakejch číslech se ale na stupnici pohybujeme, bych řekla, že nějakej stupeň je naprosto, naprosto vedlejší... =D

No, ale aby se neřeklo, že je to vedro naprosto k ničemu, hele, inspirovalo mě k povídce. Je na téma 'Uvězněn ve vlastní kůži' a vystupuje v ní naše známá dvojka Martin a Martina. Tak doufám, že vám to zpříjemní tenhle naprosto pekelný den...

O 'silných ženských hrdinkách'

Víte, asi bych neměla veřejně přiznávat, že mě něco takového štve, protože je to vlastně tak trochu politicky nekorektní a pár lidí by to mohlo docela slušně naštvat. Ale už mě to, že bych někoho mohla naštvat, někdy zastavilo? Maximálně tak přibrzdilo. A zrovna dneska nehrozí ani to. Takže než začnu, ráda bych připomněla, že to, co na následujících řádcích hodlám vyjádřit, je můj názor, založený na mém vlastním (zjevně kapku pokřiveném) pohledu na svět. Neříkám, že ho se mnou musíte sdílet, ale prosím, nesnažte se mě přimět ho změnit. Díky za pochopení.

Ošklivý káčátko

Na moji obhajobu, tuhle povídku jsem sem plánovala hodit už někdy co nejdřív odpoledne. Jenže včera večer jsem dostala teplotu, ráno jsem už měla skoro horečku a většinu dne mi bylo dost blbě a na psaní jsem prostě neměla náladu a nervy. Takže... No, kapku se to pozdrželo.

Každopádně, tohle je povídka, která byla inspirovaná jak tématem Coming out, tak tématem Ošklivé káčátko. A aby toho nebylo dost, v momentě, kdy mě napadl hlavní námět, tak nějak mi do toho zase vlezla ta naše důvěrně známá dvojka, kterou nepochybně rádi zase uvidíte. I když, v tomhle případě to není tak docela dvojka.

Řekněte, chtěli byste poznat mladší verzi Lukáše?

Knižní tip #1 – Série Nightrunner

Vzhledem k tomu, že filmové tipy se vám podle všeho poměrně zamlouvají, jsem tu konečně i s jedním dlouho plánovaným tipem knižním. A stejně jako u filmových tipů, i tady jsem přesně věděla, čím chci začít. Ani mě nenapadlo třeba jen uvažovat o něčem jiném než o téhle sérii, kterou (pokud jste si toho snad ještě nestihli všimnout) vážně miluju, i když jsem se k ní dostala takovým... zajímavým způsobem, když jsem si v jedné náhodné recenzi přečetla, že v ní je spousta fuj 'teplých scén'. A už jste viděli, abych takovému příslibu někdy odolala? Ne? Já si myslím.

A i když ty teplé scény rozhodně nedostály očekáváním nastoleným onou recenzí (po které jsem čekala vážně div ne regulérní porno a oni zatím jen párkrát za jediný, a to prosím až TŘETÍ, díl padli do postele a... střih), ta série se mi jednoduše zalíbila. Tak jsem ji četla dál. A dál. A četla jsem ji až do toho posledního dílu, co vyšel letos v dubnu. A v budoucnu (čti: až se prokoušu tou tunou knížek čekajících na první přečtení) se k těmhle chlapcům rozhodně ještě hodlám vrátit...

Vydej mi kafe

Tak mi zase jednou nenápadně ujela ruka. Jak jsem už kdysi psala, momentálně nejsem doma, takže vůbec nemám tušení, co bylo minulý týden za TT, pročež jsem si dovolila napsat tuhle povídku. Ruka mi při ní ujela hned dvakrát. Poprvé v momentě, kdy jsem z ní udělala heterárnu. Podruhé v momentě, kdy jsem z ní udělala další povídku dotýkající se fanouškovství. I'm sorry, I'm so sorry. I když, upřímně doufám, že tu narážku vůbec někdo pozná... =D