středa 18. února 2015

Na druhou stranu

Hřejivá výzva: Úkol č. 20 - Napiš cokoliv stylem nebo na motivy svého oblíbeného spisovatele

Musím říct, že do tohohle úkolu se mi vůbec, ale vůbec nechtělo. Protože psát něco stylem nebo na motivy oblíbeného spisovatele je pro mě něco jako svatokrádež. Mám pocit, že to prostě nemůžu udělat. Nemluvě o tom, že jeho styl napodobit prostě nedokážu. A tak vůbec. Ale dneska jsem zázračně dostala jeden nápad, jak se s tím poprat. Prostě jsem si půjčila jednu postavu, jednu běžnou situaci... A vymyslela něco skoro extrémně krátkýho. Tak jo, kdo z těch, co to neví, uhodne, kdo je můj oblíbený spisovatel? (Protože těm, co to ví, to opakovat zaručeně nemusím...) =D




Zmateně se rozhlížela kolem sebe. Celý svět se zničehonic zdál o poznání temnější, než by měl být. Fakt, že před docela krátkým okamžikem ještě zcela určitě ležela v posteli, ale teď stála vedle ní, jí na klidu nepřidával.
(A ani postava, která na zmíněné posteli ležela. Byla jí vlastně vcelku podobná. Jediným zásadním rozdílem mezi nimi vlastně byla dýka, která postavě na posteli vcelku výmluvně trčela z hrudníku. A možná i zjevný nedostatek krve, která se momentálně usilovně vsakovala do matrace. A úplná absence dechu.)
„Ach. Tak,“ kývla. „To dává smysl.“
SKUTEČNĚ.
Otočila se a nebyla ani trochu překvapená, když spatřila vysokého muže (tedy, pravděpodobně muže, u kostlivce si jeden nikdy nemůže být jistý) oblečeného v černém plášti a s velmi ostře vyhlížející kosou, kterou svíral v jedné ruce. Na tváři, nebo spíše lebce, měl široký úsměv. I když je těžké, přirozeně, nemít široký úsměv, když nemáte na obličeji dostatek kůže, která by ho v případě potřeby mohla zakrýt. Nebo vůbec žádnou kůži.
Ale to, co jí na nečekaném hostovi nejvíc zaujalo, byly modré jiskřičky usazené v jinak prázdných očních důlcích. Byly ledově klidné a působily dojmem, jako by snad viděly i samotný počátek času.
„Můžu hádat?“ naklonila hlavu. „Vy tu nejspíš budete, abyste mě odvedl na druhou stranu.“
NE TAK DOCELA. JÁ JEN UKAZUJI, KUDY JÍT.
Pokrčila rameny.
„Taky dobře.“
Kdyby nějaké měl, pravděpodobně by v tu chvíli pozvedl obočí.
NĚJAKÉ DALŠÍ OTÁZKY? TŘEBA NA TO, CO PŘIJDE PAK?
„Přijde na to. Víš, co přijde pak?“
NE. TO ZÁLEŽÍ NA TOM, ČEMU KAŽDÝ V ŽIVOTĚ VĚŘIL.
„Výborně. V tom případě se ráda nechám překvapit.“
Přísahala by, že jeho úsměv byl náhle mnohem pobavenější, jakkoli to bylo nemožné.
DOBRÁ TEDY. POKUD TO BUDE VŠECHNO, NEZBÝVÁ MI NEŽ POPŘÁT ŠŤASTNOU CESTU... JAK ŽE? ACH, ANO. NA DRUHOU STRANU.
„Ještě moment,“ odkašlala si. „Přece jen bych jednu otázku měla. Co přesně jsem udělala, že jsem si zasloužila... Tohle?“
Modré jiskřičky sledovaly směr, kterým ukazoval její prst, až se dopracovaly k jejímu tělu na posteli. Smrť pozvedl kostlivý prst a poškrábal se na lebce.
PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE DÝCHALA.

12 komentářů:

  1. Jako vystřižený ze Zeměplochy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to asi zrovna ne, ale... No, dělala jsem, co se dalo. =D

      Vymazat
  2. Napodobit Pratchetta je zalezitost tezka, temer nemozna. Ale poprala jsi se s tim uplne bravurne. Byl by na tebe hrdy. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uf, děkuju, já si pořád přijdu poměrně rouhačsky, že jsem se o to pokusila... =D

      Vymazat
  3. Toto bolo skvelé, vážne podarené :)
    (Milujem poslednú vetu :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Ta poslední věta je tam právě kvůli tomu, že mi to přijde jako docela pro Smrtě typickej humor... =D

      Vymazat
  4. Samozřejmě, že jde podle kostry odhadnout,jestli se jednalo o muže nebo ženu. Kdybys měla náčrt jaho lebky... Nebo pánevní kosti... A hrudník by možná taky bodl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla bych si dát pohov od učení...

      Vymazat
    2. Tady jde o to, ze je takhle v knihach popsany... Ne, ze by Arvari nevedela, ze to nelze. :-)

      Vymazat
    3. Jo, ale upřímně, někdo, kdo to zrovna nestudoval, to odhadne těžko, a o to jde... ;) Jasně, že vím, že je možný to poznat, ale já bych to teda nepoznala ani omylem. =D

      Vymazat
  5. Jo, tak s tím bych taky měla problém... :D Ale myslím, že ses s tím poprala celkem slušně, hlavně ten konec se ti povedl.
    Ale teď si ve mně probudila nějakou nutkavou potřebu si přečíst nějakou Zeměplochu, ehm. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klid, v sobě taky. =D Ale děkuju moc. Na ten konec jsem taky relativně hrdá... =D

      Vymazat