1 – Hvězdy

Dneska mi zase kapku trvalo vám sem tu kapitolu hodit, no? Pardon, v tomhle vedru se prostě nejsem schopná k ničemu dokopat, a že bych se měla dokopat vážně k hodně věcem. Ale bez obav, kapitola je tady. První kapitola etapy s názvem Milenci. Je to fajn pocit, co? No, pro mě určitě. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsem se musela držet, než jsem je konečně dala dohromady, ehm...

Tak jo, měla bych vám říct, že na příští týden jste si odhlasovali téma Soused. Taky vám můžu říct, že jsem tu kapitolu už napsala. A mezi námi, je docela zajímavá. Chicht. Další námět je zase na vás, tak hlasujte v anketě. Teď je osud kluků jen ve vašich rukou. =)

No, ale teď už přestanu kecat. Užijte si Hvězdy...

„Můj bože, Luky.“
„Mhm...“
„Tohle bylo absolutně...“
„Dokonalý.“
„Kurva, jo.“
„Nejlepší sex mýho života.“
„Jo, Lukášku.“
„Bože můj.“
„Už nikdy v životě nechci jinýho chlapa.“
„Hm, tak to mě těší. MOC těší, zrzounku.“
„Neříkej mi tak.“
„Proč, zrzounku?“
„Lukáši, já tě varuju.“
„Zrzounku...“
„Pošlu tě k mamince!“
„Ne, to bys neudělal.“
„Chceš pokoušet osud?“
„Paťulínku...“
„Jo, a mimochodem, abysme si to ujasnili, ty tu zůstáváš. Žádný stěhování se nekoná. Ani k mamince, ani k nikomu jinýmu. Budeš v tomhle bytě.“
„Víš, Patri, já ale pořád ještě nemám na nájem.“
„Není problém. Budeš ho platit tak, jako jsi ho platil posledních pár měsíců. Ale budeš ho platit MNĚ.“
„Chceš, abych ti dělal kurvičku?“
„Ale, proč tomu říkat tak ošklivě...“
„Říkáš mi tak posledních pár měsíců!“
„Žárlivost, Lukášku. Obyčejná žárlivost.“
„Jo, to mě taky mohlo napadnout.“
„To tě MĚLO napadnout.“
„Takže mi chceš říct, že dokud si nenajdu novou práci, živíš mě ty, ano?“
„Přesně tak, hezounku.“
„Asi bych měl jít zavolat mámě, aby se neděsila, až nedorazím.“
„Ani hnout, Lukáši! To nemyslíš vážně, že přerušíš naši romantickou chvilku po sexu, abys šel zavolat mámě!“
„Ehm... A co přesně se čeká, že budu během tý romantický chvilky dělat?“
„Poslyš, seš si jistej, že jsi VÁŽNĚ byl ten tajnej ctitel ty, ano?“
„Aha. Chápu. Takže ty bys chtěl, abych tě hladil a šeptal ti něco v tom smyslu, že mám pocit, že v tvých očích zelených jako jarní louka se zrcadlí hvězdy?“
„No, zas TAK přehánět to nemusíš, to je přeslazený skoro i na mě. A proč hvězdy, proboha?“
„Kdybys viděl, jak se ti ty oči nadrženě lesknou...“
„Když dovolíš, já nejsem nadrženej. Momentálně jsem velice... uspokojenej.“
„Jo, to bys měl bejt. Podle toho tvýho výrazu, když ses...“
„V tu chvíli jsem VIDĚL hvězdy. A ohňostroje. A tak vůbec...“
„Hm, byl to fakt božskej sex, co?“
„Absolutně perfektní. Snovej.“
„Myslel jsi to vážně, že už v životě nechceš jinýho chlapa?“
„Ovšem. Nechci jinýho chlapa už půl roku.“
„Hm, počkej, jestli se to, že nechceš jinýho, projevuje tím, že šoustáš s každým, kdo ti přijde do cesty, tak-“
„Ne, Lukášku, to jen tehdy, když toho, kterýho chci, NEMÁM. Teď ho mám. A dovol mi podotknout, že jsem ho mohl mít už v únoru, kdyby dotyčnej chlap nebyl příšernej IDIOT a nenechal zatracenýho Vítka, aby mu přebral jeho místo!“
„Hm, no jo, Vítek. Ty a on...“
„Rozešel jsem se s ním, zatímco jsem si obouval boty. Víš, asi pět vteřin předtím, než jsem vyběhl z jeho bytu, abych tě zastavil a ty jsi neodjel. A myslím, že u toho padlo pár slov jako 'kretén', 'idiot', 'kokot'...“
„Dobrý, nemusíš pokračovat, pochopil jsem to.“
„A jen tak pro tvou informaci, poslední dva týdny jsem s ním nespal.“
„???“
„Jo, lásko. Ode dne, kdy jsem tě přistihl, jak si zpíváš Only My Heart Talking a brečíš u toho.“
„Hm, a jestlipak uhodneš, na koho jsem myslel, když jsem si to zpíval? A proč konkrétně jsem brečel? Kvůli tý písničce to fakt nebylo.“
„A já si myslel, že si to jen vsugeroval můj zamilovanej mozek, že to bylo pro mě. Když ty ses na mě tak díval...“
„Proto jsi zrušil tamto spolubydlení?“
„Jo, Luky.“
„Třeba by to byl fajn kluk. A hodil by se k tobě víc než já.“
„No, to je dost dobře možný, ale já se už zamiloval do tebe. Zatraceně, když jsem tě slyšel, tak mi to zas došlo. Lítám v tom až po uši. Kdyby ne, dost možná jsem neměl tak neskutečnej vztek, že ses vyspal s Vítkem.“
„Ne?“
„Ne. Bylo by mi to nejspíš naprosto ukradený, vzhledem k tomu, že jsem Vítka nikdy nemiloval.“
„Tak PROČ jsi ten vztek měl?“
„Protože TY ses vyspal s Vítkem. Podvedl jsi mě!“
„Patri, technicky vzato...“
„!!!“
„Co vlastně Vítka přimělo, aby ti to všechno vyklopil? Měl výčitky svědomí, nebo co?“
„No, ani ne. Spíš to byla skutečnost, že jsme dva tejdny neměli sex, a po těch dvou tejdnech, neboli dneska, jsem se u něj absolutně sesypal, seděl jsem na gauči a opakoval 'když já ho miluju, já toho zatracenýho nádhernýho idiota miluju'. To jako tebe, aby bylo jasno.“
„...“
„Co je?“
„Oba dva jsme idioti, co?“
„Ano, ale někteří z nás jsou větší.“
„Tak teď se asi urazím.“
„Posluž si.“
„Hele, kde je ta slibovaná romantika, ty... hvězdo jedna?“
„Zůstaň u zrzounka, Luky.“
„Jak je libo, zrzounku.“
„Hm, hvězdo... Jo, hvězdy teď budem. Jakmile spolu někam vyrazíme. Já proto, že jsem dostal svýho skoro nedotknutelnýho spolubydlícího... A ty proto, že jsi dostal PATRIKA.“
„A co je na tom těžkýho? Měla tě drtivá většina... AU!“
„Ty jsi ale získal moje SRDCE. A já to všem milerád řeknu.“
„Už se nemůžeš dočkat šíření drbů, chápu.“
„Možná to srdce zase ztrácíš.“
„Ale prosím tebe.“
„Hele, co kdybys šel zavolat tý mámě? Víš, než si to rozmyslím a přece jen budu chtít, abys odjel.“
„My už si neužíváme romantický chvilky po sexu?“
„Padej volat.“
„Ještě kdybych věděl, kde mám mobil. Chci říct, je v kapse džínů, ale ty džíny jsou... Aha, tamhle. Super. Mimochodem, Paťulko?“
„Ano, Luky?“
„Až se vrátím do postele, rád bych... zaplatil nájem.“
„Mhm, tak tomu se rozhodně nemíním bránit. Ale je ti doufám jasný, že mně nemusíš nastavovat prdelku, viď?“
„Jistě. Ale jestli dovolíš, teď bych ji docela rád nastavil.“
„Jak si přeješ, Luky. I když mi asi budeš muset připomenout, jak na to, protože je to přece jen už nějaká doba, co jsem byl nahoře...“
„Připomenu ti to moc rád.“
„Hm... Pojď sem. Dej mi pusu. Tak, a teď jdi volat.“
„Fajn. Jo, a mimochodem, Patri?“
„Ano, lásko?“
„There's nothing more that you can do, this maniac's in love with you. Your biggest fear has just come true, this maniac's in love with you...“
„Věř, Lukášku, že z tohohle jsem NIKDY strach neměl.“
„Jo, já vím. Zrzounku.“
„Mimochodem, na ten hovor máš přesně dvě minuty. Pak se na tebe vrhnu. A možná rozseknu tu naši dávnou hádku o tom, kdo z nás dvou líp kouří.“
„Tohle vůbec není-“
„Minuta a padesát vteřin, miláčku...“
„Už volám, vidíš? Volám!“