A ty jsi...

Mám pro vás jednu dobrou zprávu. Vlastně dvě dobrý zprávy. Možná i tři dobrý zprávy. Wow, nějak jsem se rozjela, ne?

První dobrá zpráva, konečně se mi podařilo zase trochu rozepsat, takže jsem byla schopná vytvořit něco jako povídku. Druhá dobrá zpráva, je to dialogovka, a dialogovky máte rádi, ne? A třetí dobrá zpráva, jak už vám napovídá obrázek... Jsou to Patrik a Lukáš! Takže pokud vám snad tahle dvojka zase začala chybět, no... Teď vám možná zase chvíli chybět nebude. =D (Tolik k mýmu předsevzetí, že se k nim nebudu moc často vracet. No jo, ale když tenhle nápad k nim prostě seděl...)

No nic, radši už mlčím a nechám vás číst. Povídka, co vznikla na téma 'Ztracené vzpomínky'. Upřímně, myslím, že zápletka se po tomto sdělení stala velmi předvídatelnou... =D 

Filmový tip #4 - But I'm a Cheerleader

Tak, lidi, jsem tu zase jednou s jedním filmovým tipem. Tentokrát je na film, co jsem viděla vcelku nedávno. Zhruba tak dneska dopoledne. Ale hele, to, že vám o něm hned (dobře, skoro hned) píšu a nemusím se k sestavení tohohle článku nějak výrazně přemáhat, svědčí o tom, že to nebude zase tak špatné, ne?

Hned na začátku říkám, že tohle je film, co nás tak nějak vytrhne ze standardních smrtelně vážných filmů s LGBT tématikou a pro změnu se na to všechno dívá tak trochu s nadhledem. Takže pokud patříte k těm, co se vyžívají ve velkých dramatech a potocích slz, radši se mrkněte jinam. Tohle je vážně spíš pro zasmání.

Připraveni? Dneska si povíme něco o filmu But I'm a Cheerleader.

Londýnem. A tak trochu časem.

Říkám to rovnou, tahle 'povídka' (ne, vážně, je to jen sled jednotlivých scén, zápletka je naprosto nulová) je určená pro Whoviany. Ostatní si ji můžou přečíst samozřejmě taky, ale nejsem si tak docela jistá, že se jim podaří ji pochopit. Tedy... Zcela pochopit. Ale když už nic jiného, aspoň si můžete udělat srandu z nás šílenců. =D

Tak jo, povídka inspirovaná tématem 'Toulky ve hvězdách', o den později, než bylo v plánu. Ovlivněná čistě jen mým soukromým nadšením z prvního dílu osmé řady Doctora Who.

Ach, jistě, a zase se nám tu představuje dvojka Martin a Martina. Myslím, že jsem jim právě přisoudila nového koníčka... =D

Oblíbená hudba #1

Ne, tohle není jen laciný způsob, jak na blog dostat článek, když se mi zrovna nechce nic psát. (No dobře, možná MALINKO je, ale vy mi to určitě odpustíte, protože podle mě to není zase tak mizernej nápad. Doufám.) Tohle je jen něco, co mě prostě tak nějak... Napadlo.

Myslím, že asi všichni rádi blíž poznáváme blogery, které máme aspoň trochu v oblibě. Mě už jste párkrát měli možnost poznat prostřednictvím všemožných dotazníků, prostřednictvím článků o tom, co čtu... Ale jen málo prostřednictvím mého hudebního vkusu. A vzhledem k tomu, že NĚKDO mě na facebooku s oblibou využívá místo doporučených videí na youtube, řekla jsem si... Třeba by ještě někoho dalšího zajímalo, co tak vlastně poslouchám, ať už při psaní, nebo prostě jen tak. A třeba má někdo podobný vkus a to, co poslouchám já, ho zaujme... No, a přesně proto je tu tahle nová rubrika. Minirubrika. Která bude aktualizovaná velmi, velmi nepravidelně a čistě jen podle aktuální nálady.

Když se vám prostě fakt nechce psát

Vím, že spousta lidí si myslí, že články tohohle typu na blogy nepatří. Že když člověk nemá co psát, tak by prostě psát na blog neměl a tečka. Ale já se prostě nemůžu zbavit nutkání se z toho vykecat, protože... No, mám pocit, že jsem se docela dlouho nevykecávala. (Jen nedávno na osobním blogu, ale to bylo docela jiný vykecávání a psaní se vlastně vůbec netýkalo.)

Asi jste si všimli, že poslední dobou tady nejsem tak aktivní jako dřív. Nebo možná nestihli, snažím se to maskovat, jak jen to jde. Ale ono to už tak docela nejde.

Knižní tip #2 – Série Song Of The Fallen

Po dlouhé době jsem tu s dalším, zatím teprve druhým queer knižním tipem. Prozatím je to taky knižní tip poslední, protože musím přiznat, že knížek s LGBT tematikou nemám načteno ani zdaleka tolik, kolik bych chtěla, a momentálně prostě nemám nic dalšího, co bych vám vážně chtěla doporučovat. Ale slibuju, že se polepším a brzo zase s nějakým tím tipem dorazím. (Teda, pokud se donutím číst, to je poslední dobou taky problém.)

Nicméně, dnes tu mám tip na jednu fantasy sérii (pokud tedy můžete dvěma dílům říkat série), která je, bohužel, k sehnání jen v angličtině. Já vím, já vím, ne všichni umí anglicky. Potíž je v tom, že tak nějak zhruba polovina, možná i větší část toho, co čtu, v angličtině je, takže... No, berte to jako důvod, proč se učit anglicky. =D Mimochodem, pokud vás zaujme, tahle série se při troše šikovnosti dá sehnat ke stažení na internetu. (Přiznávám, tak jsem ji sehnala i já. Ty knížky jsou totiž obě poměrně drahé. A já nerada riskuju s kupováním knížek, o nichž nevím, jestli se mi budou líbit...)

„Přísahám, že jestli mě nepřestaneš štvát, použiju na tebe násilí.“

Zvedla jsem oči a podívala se na něj.
„Zkus jinou image, broučku, motýlky jsou sice cool, ale výhrůžky s ním prostě tak nějak... nemají ten správnej efekt.“
„Jakto? Měly by. Mám ten nebezpečnej výraz.“
„Promiň, miláčku, ale máš výraz kotěte, co se právě chystá ze zálohy přepadnout gumovou myšku.“
„Ne, to rozhodně nemám. Můj nebezpečný výraz je ta nejděsivější věc, co jsi kdy viděla, protože značí hněv Pána času!“

Víš, existuje jedna taková...

Tuhle povídku inspirovaly dvě věci. Teda, ne tak docela inspirovaly. Spíš... Tahle povídka mě NAPADLA díky dvěma věcem. První z nich je, přirozeně, téma 'Kouzelná země', což je momentální TT na blog.cz. Druhá je ČLÁNEK o adopcích homosexuály, co jsem nedávno viděla na titulce blogu a zaujal mě. Vážně, je fajn vidět zase jednou názor, se kterým můžu stoprocentně souhlasit.

Ehm, nicméně... Tyhle dvě věci se mi nějak v hlavě spojily a... vznikla povídka, o níž upřímně doufám, že se vám bude líbit. Jo, a neděste se, je to tak trochu dialogovka. Tak trochu víc. Pardon. Co na to říct, prostě jsem měla chuť ji tak napsat... =D

Ať žije rovnoprávnost

Když jsem tu docela nedávno nadávala na 'silné ženské hrdinky' ve filmech, seriálech a knížkách, případně komiksech, napadlo mě ještě jedno tak trochu podobné téma, co mi hodně leze na nervy. A i když chápu, že teď možná bude mít někdo pocit, že si trochu protiřečím a jdu vlastně proti tomu, čeho jsem se tímhle blogem vždycky snažila dosáhnout, stejně mám tenhle článek potřebu napsat. Protože tohle není o tom, že bych byla proti rovnoprávnosti, kdepak, je to, stejně jako s těmi hrdinkami, o tom, že někdy je té rovnoprávnosti prostě... trošku moc.

Jak že to myslím?

Neuvěřitelně relativní pojem

Mezi náma, tahle povídka tu měla být o pěkných pár hodin dřív. Ale pak se mi to nějak... vymklo kontrole. To, co původně mělo být ne zrovna dlouhou povídkou, se povážlivě natáhlo, a tak to jednoduše trochu trvalo napsat. Hluboce se vám za to omlouvám.

Každopádně, tohle je povídka, co mě napadla na téma 'Zlo a dobro', a zároveň povídka, kde se vyskytuje jedna z těch mých postav, které snad někdy budete mít příležitost poznat i v knížkách. Konkrétně tuhle jsem vám už dřív nenápadně představovala, mimochodem. Je to postava, která se vyskytuje v Upířině (ano, stále to má pracovní název), ale zároveň je hlavní hrdinkou svojí vlastní knížky, kterou se momentálně všemi silami snažím dopsat.

A já vážně doufám, že se vám tahle slečna zalíbí, protože já osobně ji mám vážně ráda a hodně by mě potěšilo, kdybyste si ji třeba taky zamilovali...