Neprovokuj!

Aby bylo jasno, tuhle povídku jsem původně neplánovala psát tak docela takhle. Ale pak se tu ozvalo pár hlasů dožadujících se pokračování povídky z minulého týdne (kdybyste si nevzpomínali, najdete ji TADY), a já si řekla... Proč ne? Koneckonců, ten námět mi docela seděl, a vlastně to tomu dodalo tak trochu... něco málo navíc.

Takže tady to je. Povídka na TT 'Provokace', která zase zneužívá Martina a Martinu, ze kterých se teď už tak nějak stali přátelé. Což znamená, že tuhle povídku zase řadím jak mezi lesbi, tak mezi gay, i když technicky vzato to pořádně není ani jedno. Ne, vůbec mi to nepřijde matoucí, kdepak.

Každopádně... Zkrátka a jednoduše doufám, že se vám to bude líbit, a že aspoň trochu splním vaše očekávání, pokud jde o tenhle vážně ryze přátelský vztah. Užijte si čtení. =)

3 – Šílenství

Říkám vám to rovnou, tohle není jedna z těch delších kapitol. Někdo by ji mohl prohlásit za skoro krátkou. Ale stejně mám pocit, že se mi vážně povedla. Aspoň mě teda baví. Ehm, já vím, nechválit sama sebe, nechválit sama sebe...

Na příště jste si odhlasovali téma DNA. Vážně, lidi, nejsem si tak docela jistá, co tím sledujete, ale já už plán rozhodně mám. Nemyslete si, že jste mě snad zahnali do kouta, kdepak. Pokud jde o téma přespříští, no, předpokládám, že hlasovat v anketě samozřejmě můžete, ale počítám s tím, že téma je vybrané předem. Ehm... =D

No nic. Nebudu už dál žvanit. Užijte si Šílenství... =)

Sedm citátů o psaní

To je tak, když chcete napsat článek, vážně chcete, a máte i námět, ale prostě nemáte čas to téma zpracovat. Zároveň ovšem nechcete nechat blog ležet ladem kvůli něčemu tak podružnému, jako je škola. Takže... Co s tím? No, je to docela jednoduché.

Mám tu pro vás pár citátů týkajících se psaní, citátů, co mě zaujaly, a povětšinou tak nějak vyjadřují i můj postoj. Některé jsou vážné víc, některé míň. Všechny jsou anglicky, ale bez obav, poskytnu vám překlady. Ale berte na vědomí, že tenhle článek píšu skoro v deset večer, takže... jo. Trochu ohledů prosím. =D

A teď už se můžete jít nechat inspirovat, a možná i trochu pobavit...

Už máte všichni Radka? (aneb Pozor, SOUTĚŽ!)

Jen tak mezi řečí, ještě mi jich tu doma zbývá něco kolem patnácti (z původních padesáti, co jsem měla na prodej), takže kdybyste tu moji malou a nenápadnou knížečku vážně chtěli, možná radši přidejte. No dobře, zase tak rychle se to nevyprodá. Ale kdybyste pro sebe náhodou sháněli nějakou drobnost k narozeninám... Ehm, už toho nechávám.

Přišla jsem vám totiž říct o soutěži, které se, pakliže snad Radečka ještě nevlastníte, můžete zúčastnit a, pozor... Ano, vyhrát ho. Ve hře jsou hned dva výtisky, takže je tu jistá šance, že se na vás dostane. Tak to zkuste, za to nic nedáte, ne?

 (Pst. Prostě klikněte na obrázek.)

Přeju hodně štěstí. =)

A proč přesně...

Když jsem v pondělí viděla na hlavní stránce blog.cz TT 'Prsa', byla jsem... překvapená. Možná i tak trochu šokovaná. Teda, ne ve smyslu pohoršení, prostě jen... 'No, tak tohle jsem fakt nečekala.'

Faktem ale je, že ještě míň jsem čekala, že moji šílenou Múzu něco na to téma napadne. Od doby, co se tak nějak uvelebil v podobě jistého severského boha, tráví víc času vymýšlením vtipných poznámek než reálných povídek. No, hádám, že bych si neměla stěžovat, aspoň se je na co koukat.

Ehm, no, každopádně... Povídka. Napadla mě... Prostě napadla. Je docela krátká a možná trochu o ničem, ale doufám, že vám to nebude moc vadit. A mimochodem, jestli jste si minule říkali, jak se, sakra, dá zkombinovat hetero a gay v jedné povídce... Co teprve gay a lesbi, hm? =D

2 – Pelikán

A máme tu další snoubeneckou kapitolu. S menším zpožděním, které přičítám tomu, že máme dneska volno, pročež jsem tak nějak spala do jedenácti dopoledne, a když jsem se vzbudila, nechtělo se mi nic dělat. Ale konečně jsem se donutila. Máte mě za to rádi?

Na příště jste si s mírnou převahou odhlasovali téma Šílenství, které mi po dnešku docela slušně zapadá do plánů, takže, ehm, díky. Samozřejmě, že můžete už teď hlasovat o námět přespříštího dílu. Výběr sice možná nezaujme na první pohled, ale... No, něco by se s tím nepochybně udělat dalo, tak mě překvapte.

A teď... Jste zvědaví, co jsem provedla s tím Pelikánem? =D

„Ale vždyť to není skutečný!“

Víme to všichni. Když čteme knížku, koukáme se na seriál nebo film. Víme, že to, co se odehrává před našima očima, není realita. Většina z nás si to uvědomuje až moc dobře. A o to radši do té nereality utíkáme.

Co že to tu melu? Ale nic. Jen následek jednoho malinkého sporu, co jsem s někým vedla. O životě v realitě a lásce (hraničící s posedlostí) k čistě fiktivním dílům. Protože intenzivně prožívat seriál je podle všeho prohřešek proti dobrým mravům. A cítit s hlavními hrdiny je přinejmenším hodně divné.

Jedna mimoblogová povídka

To jen abyste o ní věděli a nepřehlédli ji, protože mám dojem, že se mi fakt docela povedla.

Jak jste si moźná všimli v pravém menu, jsem členem Klubu pisálků. V klubu se začala vyhlašovat měsíční témata, a tématem pro měsíc listopad byla Melancholie. A víte jak, to bych nebyla já, aby mě něco nenapadlo. Kupodivu se mi to i povedlo sepsat, a dokonce vcelku brzo, takže...

Pokud si chcete přečíst jednu teplou povídku na téma podzimní melancholie, můžete tak učinit TADY.

A jen tak mimochodem, asi mi přeskakuje, jelikož během psaní jsem si jednoho hrdinu představovala jako Lokiho a druhého jako Toma Hiddlestona.

Zablokujte mi někdo tumblr, prosím...

Dabing, nebo titulky?

Ano, vím, že není tak docela běžné, abych se k TT na blog.cz vyjadřovala nepovídkovým způsobem, ale když jsem viděla zrovna tohle téma, nemohla jsem si pomoct a prostě jsem pocítila silnou touhu o něm něco napsat... tak nějak normálně. Protože i kdybych se snad pokusila o povídku, řekla bych v ní přesně to, co hodlám říct teď, jen dialogovějším a možná kapku zajímavějším způsobem.

„Chceš dialogy? Můžeš je mít i takhle. Hele-“

„Múzáčku, broučku, ptala jsem se tě na něco?“

„Ehm...“

„Tak hezky tiše seď a tvař se, že tu nejsi, ano? Pracuju.“

„Chceš mi říct, že ode mě nechceš pomoct?“

„To jsem neřekla. Jen jsem řekla, ať laskavě mlčíš, mile se usmíváš a posíláš nápady jako hodná Múza.“

„Ale já NEJSEM... Ach, bože. Fajn. Takhle ti ten úsměv stačí?“

1 – Teploměr

Předpokládám, že jste asi uhodli, co bude další fáze vztahu Patrika s Lukym, co? Ano, správně, jsou to Snoubenci. Jak očekávatelné. Doufám, že vás to aspoň trochu potěšilo. Ehm, já vím, těch nadšenejch komentářů jsem si všimla, nebojte.

Takže, měla bych vás informovat, že na příště jste si vybrali téma Pelikán. Jestli myslíte, že jste mě tím zahnali do úzkých, jste vedle. Muhahaha. A samozřejmě, že můžete i teď hlasovat pro přespříští téma. Tentokrát tu nic zajímavého, tedy, extra zajímavého nemám, pardon... =D

A teď už asi mlčím. Užijte si první kapitolu Snoubenců... =)

„Odlož tu čtečku.“

Přikrčím se a pevněji sevřu černý koženkový obal zmíněného elektronického přístroje.

„Ani omylem,“ pípnu, ale v mém hlase není ani stopa jistoty.

Uslyším několik tichých kroků, jak se ke mně zezadu blíží.

„Hned odlož tu čtečku.“

„Já nemůžu. Já... Plním svoje školní povinnosti.“

Nemusím se ani ohlížet, abych si byla jistá tím, že se ušklíbá. Cítím to.

Rande

Ehm, tahle povídka tady měla být vlastně už včera. Ale to bych musela být doma a mít čas ji napsat, ehm. No nic, je tu aspoň dneska. A važte si jí, protože jsem ji psala místo toho, abych se učila ortoepii, což je, no... Nic moc. Myslela jsem, že ji nenapíšu, ale, no... Nakonec jsem usoudila, že ji mám až moc promyšlenou, než abych ji nechala plavat. A pak se mi před očima objevila jedna z hlavních postav... Takže je to tu, povídka na TT 'Kam na rande'.

Ano, uvědomuju si, že zařazení mezi gay i hetero povídky je poněkud matoucí, ale... Však vy to pochopíte, až si to přečtete. Tedy, aspoň v to doufám.

A jen tak mezi řečí, jednoho z hrdinů byste možná mohli poznat. Už jsem o něm párkrát psala. Je sice o něco mladší, ale, no... Myslím, že už teď jsou tu vypozorovatelné jisté zárodky jeho charakteristických rysů. I když, jistě, možná si na něj nevzpomenete, ehm...

No jo, už mlčím. Užijte si čtení. Já se možná půjdu podívat na ortoepii...

15 – Kytara

V době, kdy se tahle kapitola zveřejní, budu zřejmě mrznout na zastávce a čekat na autobus. Pak budu mrznout při pobíhání po městě. Pak při čekání na vlak. A pak doufám, že značně rozmrznu a pookřeju při čtení vašich komentářů. Ale to asi předbíhám.

Při výjimečně zkráceném hlasování (musela jsem ho utnout už včera večer, jelikož jsem mimo domov a přes mobil anketu vážně nenastavím) jste si na příště zvolili téma Teploměr. Mě to poměrně vyhovuje, vlastně jsem v to doufala, ale nevím, jak se bude po dnešní kapitola zamlouvat vám. Už od včerejška můžete taky hlasovat o přespříští téma. Možná jste hlasovali naslepo, možná jste si počkali na dnešek, až se dozvíte...

No ano, tohle je patnáctá kapitola, což znamená, že od příště tu máme další fázi vztahu. Hádám, že vám nemusím říkat, jaká to bude. Však vy se to za chvíli dočtete.

Takže... Užijte si? A nezapomeňte, komentáře vítám s otevřenou náručí... 0=)

Kam na ty nápady chodíš?

Možná je to trochu domýšlivé říkat, ale tuhle otázku dostávám tady na blogu docela často. Většinou na ni odpovídám jednoduchým 'to já ne, to Múza'. A měli byste vědět, že ta věta není jen nějakou výmluvou, případně projevem počínající schizofrenie. Je to krutá pravda.

Liebster Blog Award II

Jestli máte pocit, že jste tu tenhle projekt už někdy viděli, nemýlíte se. Je to už nějaká doba, co jsem odpovídala na první sadu otázek. Očividně je to až MOC dlouhá doba, vzhledem k tomu, že od té doby mě stihli nominovat už tři lidi, co si toho jaksi, ehm, nevšimli. Jo.

Dneska se ale nebudu účastnit plnohodnotně, to po mně nemůžete chtít. Zase vymýšlet fakta o sobě a otázky... Ne, dneska jen odpovím na to, na co se mě ti tři dotyční zeptali. (A rovnou říkám, že jestli mě nominuje někdo další, asi se už vážně změním v Hulka a s dotyčnou osobou udělám to, co Hulk s chudákem Lokim.)

Byli jste varováni, jasno?

14 – Podprsenka

Ahoj, tak jsem tu s tou o den mírně posunutou kapitolou Patrika s Lukym. Tak co, těšili jste se? Nebo vám ten včerejší speciál stačil? Ehm, chápu, takže ne. Nebojte,  kapitola je tu. Sice později odpoledne, ale je.

Na příště jste si zvolili téma Kytara. Díky, díky, díky, přesně mi zapadá do scénáře, co potřebuju. Samozřejmě, že můžete hlasovat i o přespříští téma. Nechávám to plně na vás, výjimečně. I když doufám, že nebudu litovat. =D

No, dost už bylo okecávání. Hezky si užijte kapitolu...