![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSvJW7QLQT3TUAeHYEs8PldPMCXKnpkSQv-TvI-JjgwAKf580JQwfc3n8YejxBnHXd43Fx572tkqwMzSWMNcgYRl1KiYqomPESXdvGidpr-vAQd5PyFjCX4hSi9gYw5WhxlfAJR3nyy7ZH/s1600/zamy%25C5%25A1len%25C3%25AD.png)
Ano,
vím, že není tak docela běžné, abych se k TT na blog.cz
vyjadřovala nepovídkovým způsobem, ale když jsem viděla zrovna
tohle téma, nemohla jsem si pomoct a prostě jsem pocítila silnou
touhu o něm něco napsat... tak nějak normálně. Protože i
kdybych se snad pokusila o povídku, řekla bych v ní přesně to,
co hodlám říct teď, jen dialogovějším a možná kapku
zajímavějším způsobem.
„Chceš
dialogy? Můžeš je mít i takhle. Hele-“
„Múzáčku,
broučku, ptala jsem se tě na něco?“
„Ehm...“
„Tak
hezky tiše seď a tvař se, že tu nejsi, ano? Pracuju.“
„Chceš
mi říct, že ode mě nechceš pomoct?“
„To
jsem neřekla. Jen jsem řekla, ať laskavě mlčíš, mile se
usmíváš a posíláš nápady jako hodná Múza.“
„Ale
já NEJSEM... Ach, bože. Fajn. Takhle ti ten úsměv stačí?“